Vidlička
komentáře u knih
Cesta na konec světa a zpět 1: Potulky arktickou tundrou, sibiřskou tajgou a kavkazskými horami
F. R. Hrabal-Krondak (p)
Knížka sama jako předmět mi připadala trochu nakladatelsky pofidérní na to, jak byla drahá, ale vem to nešť. Podívala jsem se do končin, které mě neuvěřitelně lákají a obdivuju se jim, ale protože jsem domosed (rusky pecivál), nechala jsem pana Krondaka, ať mrzne za mě (já si toho teď užiju dost, když nám netopěj v práci, takže požitek z četby byl umocněn i teplotními podmínkami). Nejvíc jsem ale samozřejmě ocenila jeho letité zkušenosti z cestování po zemi zmrzlých zítřků, takže jeho komentáře a názory jsou více než opodstatněné. Nádherně vám třeba vysvětlí pojem Rusák, a co se od takového člověka můžete nadít. Takový byl měl cestopis být - bez servítků.
Češi a jejich samičky 1.
František Ringo Čech
Ach bože! Teda vlastně, ach Ringo! Tvl, to je taková chujárna, ale protože jí napsal Ringo, tak je prostě vtipná! Navíc mi dala kromě bránicotřesení i několik nových poznatků o partnerských vztazích, takže knížka 2v1. Vivat Ringo, vivat Slavia Praha!!!
Věž vlaštovky
Andrzej Sapkowski
Na celé sáze je zajímavé to, jak je každý díl psaný jiným stylem (tentokrát jsme věčně nakukovali okénkem... i když vlastně ne), a taky to, že ačkoliv se to jmenuje Zaklínač, tak Geralta aby čtenář pohledal. Trpajzlíci v tomhle dílu nebyli vůbec, takže pro mě bída s nouzí. Omlouvám se všem nadšencům, protože Zaklínače uznávám jako jedno ze stěžejních děl litertury, nicméně se mnou se krutě míjí, měla jsem jí fakt číst ve dvaceti. Naštěstí pro mě už jen jeden díl...
Tajná síť přírody
Peter Wohlleben
U téhle knížky bohužel nemáte tak velký objevný pocit, jako třeba u Stromů, protože to už tak ňák víme fšichni, že všechno se vším souvisí, ale štvrtú bligocavú hvezdičku přidám už jen za práci, kterou tenhle lesník mezi lidmi (a i stromy a zvířaty samozřejmě) odvádí a za lásku a jemný humor, se kterými se o přírodě vyjadřuje.
Rusko mezi řádky
David Šťáhlavský
Osobní zkušenosti se nic nevyrovná a citově zabarvené vyprávění tomuhle dílku jen prospívá. Dozvíte se toho skutečně haldál, jak z oficiálnějších oblastí, tak i třeba v jaké škále ruským řemeslníkům smrdí nohy. Ruská duše bez závoje.
Tři povídky o lásce / Три рассказa о любви
Aljona Podlesnych
Text přiměřeně lehký/těžký, na každé stránce vždy stručně nějaká ta gramatika, a zrcadlový text pro kontrolu, potud všechno dobrý. Hodnocení ale musím strhnout za fušerskou tiskařskou práci, protože ke konci chybí celý dvě dvoustrany a je místo nich jen bílo, jak na sibiřských pláních...
Homo Deus: Stručné dějiny zítřka
Yuval Noah Harari
Sice se "úvod" úvodil až asi do strany 277, ale byl pro to, co chtěl autor říct pak, asi nezbytný. Určitě v něm bylo ale zajímavě i vtipně shrnuto, co ale asi každý jen trochu přemýšlivější homo (i když zatím jen h. sapiens sapiens) ví. Pravděpodobně se i ve zbytku knihy u vás dostaví aha-efekt, že se už vlastně všechno to popsané děje, jen to člověk nevnímá. Text neobjevný, ale velmi dobře zpracovaný.
Satanarcheolegenialkohrozný punč přání
Michael Ende
Z Nekonečnýho příběhu si pamatuju už jen kamenožrouta a toho vlasatýho hlavního hrdinu Rikitana, nebo jak se jmenoval, ze kterýho se mi zapalovaly lejtka už ve druhý třídě, takže po Punči jsem sáhla hlavně kvůli výběru hlavních hrdinů (miluju víc havrany nebo kočičáky??) a názvu, kterej si i přes veškerou snahu ne a ne zapamatovat. Samotnej příběh je sice jalovej a nudnej, ale autor má spoustu geniálních nápadů (nejen slovních, za což klobouček před překladatelem, ale pro mě hlavně filoso- a ekologickejch), díky kterým jsem si nakonec čtení přece jen užila. Knížka je navíc graficky moc pěkně vypravená.
Člověk obojživelník
Alexandr Romanovič Běljajev
Nesmírně naivně napsaný příběh, ovšem musíme se podívat na dobu jeho vzniku... Nicméně třetí mořskou hvězdici přidám za Salvátorovy (autorovy) názory na tehdy nezvyklou, a přesto se už objevující problematiku enviromentalistiky. Ačkoliv mi bylo na blití z dodnes přetrvávajícího přesvědčení, že příroda je tu hlavně proto, aby jí využíval člověk, a že zvířata jsou od toho, aby se pokusy nejdřív dělaly na nich... No nic, nemusí pršet, stačí když kape, a proto u sebe knížku řadím mezi klasická SF díla.
Jo, von je i film, jo? Jdu shánět.
Vetřelci dávnověku
kolektiv autorů
Samotná publikace je jen velmi průměrná, krutě jí chybí obsah, rejstřík a větší obsažnost. Nicméně pro první vhled do tématu dostačující nejen fotkami, ale pro neznalé hlavně předmluvou. Já, jako zarytá stoupenkyně teorie archeoastronautů, fanynka seriálu a obdivovatelka megahároše Giorgia ale prostě musím dát víc hvězdiček, než za co kniha stojí, už jen pro zvýšení povědomí o našich dávných šéfech.
Úvaha: jak je možný, že se valná většina lidí vysmívá víře v emzáky, pro kterou je daleko víc důkazů, a která je daleko logičtější, zatímco víra v "teologického" boha/bohy, které ani Bolek Polívka nikdy neviděl, je něco naprosto normálního, ba úctyhodného?! Já samozřejmě vím proč, přesto mě zabedněnost průměru nepřestává udivovat... (jéžiš, ta je ale chytrá jak rádio, co - jenže i to máme díky ETs, takže správné zvolání by mělo znít: Anunnaki, ta je ale chytrá jak rádio ;-))
Kněžnin prsten / Kde jsi chodil Satane
František Nepil
Instalatér králem! Smutná doba, kdy nefunkční hajzly nutily lidi považovat řemeslníky jen za pohádkové postavy (ovšem dnes už je to zase nejinak...), nicméně pro nás čtenáře jen dobře, protože díky tomu máme satanovské pohádky. I když PAN Nepil by napsal úžasně naprosto o čemkoliv.
Mimozemšťané v Guslaru
Kir Bulyčov (p)
Ha! Ha! Haaaaa!!!! Tak to bylo úžasný! Vtipný, chytrý, milý a tak pozemský! Nejvíc jsem se chlámala tomu, že se Guslařané nikdy příchodu emzáků nedivili, ba naopak měli radost z možných vědeckých přínosů. I satira může být laskavá. Bravo, Kire!
Pozemské sítě (Gaia – skryté uspořádání posvátných míst)
Hugh Newman
Strašně se mí líbí nápad na tuto edici a její grafické zpracování. Zatím jsem koupila Draky a Gaiu, do které jsem se pustila první. Téma a vůbec existence ley lines mě fascinuje a bezmezně jí věřím, a proto jsem doufala, že se dozvím daleko víc, než zatím skromně vím. Nedozvěděla... Ilustrace/fotky jsou bídné a každé téma jen velmi stručně naťuknuto, takže zase budu muset pátrat jinde. Veliká škoda. A počítám, že u draků to bude něco obdobnýho, nicméně z výše zmíněných důvodů dám dokonce dvě hvězdičky (jakože hodně...).
Galgad - příběh strážce Země
Ergall (p)
Táááák kráááásnej námět a tááák zhudlařenej! Jak já se na knížku těšila - stromový ochránce světa! Autorův styl je ovšem ještě tak dřevný a nevypsaný, že to vypadalo, jako bych to napsala já... Celou dobu se mi vtírala na mysl korespondence, ve které Stroupežnický vyčítá Cimrmanovi "chatrný děj a mátožnost postav"... O spoustě nelogičností nemluvě. Jako prvotina to ujde, obdivuju všechny, kdo vyjdou se svou spisovatelskou kůží na trh, ale zatím to víc jak za jednu nebylo, bohužel...
P.S.: Zpětně si čtu svůj komentář a vypadá to, že chci knížku hrozně strhat, ale v podstatě ne. Autorovi hrozně fandím a asi chápu, co chtěl vyjádřit, a cítím to stejně jako on, protože kdybych nebyla Růža Chaloupková, tak bych chtěla být entka ;-)
V šeru dávných věků
Eduard Štorch
Jazykově byl páně Štorchův projev pro mě překvapivě těžko kousatelný i na prahu čtyřicítky, natož pak pro děcka, pro která jsou jeho knihy primárně určeny. Nicméně v jeho době se tak prostě psalo. Pro mě má ovšem pan Š. hlavně nedostižný nádech nostalgie a jeho příběhy jsou něco tak jiného a kouzelného, že dávám pět bez přemýšlení!
Ruzká klazika
Daniel Majling
Ten pocit, kdy si nejdřív pamatujete číslo jedný stránky, ze který si chcete něco zapamatovat bo zapsat, ale zanedlouho už je těch stránek tolik, že i vaše lenost hlasuje za, abyste teda vstali z postele a šli si pro takový ty barevný lepíky! No, a po přečtení se jimi knížka jenom ježí... Jednak fakt koza a druhak habakuk myšlenek, který mě neuvěřitelně konvenovaly (používám ten výraz správně?). Jdu shánět Ruda.
