Vidlička
komentáře u knih
Egyptologové
Kingsley Amis
Nekonečná vynalézavost v blábolení a nudění k smrti, kterou pánové předvádějí, mě uchlácholila za nehezký účel, ke kterému to vše vymysleli. Stanovy klubu a jejich precizní dodržování krásně zachovává ten známý britský starosvětský klubový svět. A akce Nefertiti/podprsenka všemu nasazuje korunu! Amis a anglický humor v nejlepší formě. A kdo to chce tuplovaně, tomu doporučuju zhlídnout českou inscenaci stejného názvu z roku 1974. Kopecký, Sovák, Adamíra a Vinklář jako gentlemanští záletníci - to snad mluví za vše...
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Ano, jsem ostuda, že jsem měla tu čest seznámit se s Geraltem z Rivie až skoro nad hrobem, ale lepší pozdě než nikdy, že jo.
Bavila jsem se nad chytrými propojeními s profláklými pohádkovými prvky. Nezbytný "oslík" Marigold a nebezpečná tajemná kráska nesmí po hrdinově boku chybět, a ke konci čím dál tím víc peprnější slovník korunuje tuhle klasiku. Fantasy starý dobrý školy (jak to vnímám já) jak má bejt. A hláška: "Hovno ti je po tom, zaklínači." tohle moje zasnoubení s Geraltem jen dotvrdila.
Praktická příručka o kočkách
Thomas Stearns Eliot
Meky Míca, Myšilofeles, prorok Kočiáš nebo Drsná Kůže nás provedou převážně podsvětím Londýna, tak bacha na jejich tichý kočičí krok!
Je vidět, že i Američan může být co k čemu, když se zavčas přestěhuje do staré dobré Anglie, jejíž mňouzlo vás donutí příst nad každou stránkou.
Stará dáma vaří jed
Arto Paasilinna
SPOILER:
Chytrý, vtipný a poklidný čtení, jak omylem zprovodit ze světa bandu chuligánů a příjemně se ještě na stará kolena provdat. Doufám, že jste jim to všichni taky přáli, hlavně za tu umlácenou číču! Naštěstí pro mě, která nerada moc velký drámo, knížka vznikla dávno před vším tím krvavým thrillerovitým skandinávským běsněním. A taky to jde!
ČV (Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání): Pamatuju si, že už od malička jsem chtěla bejt důchodce, protože jsem hrozně záviděla babičce a dědovi, že nemusej ráno nikam vstávat :-)))
Dražby
Dick Francis (p)
Jak to jen ten Dickoušek dělá, že hlavní hrdina, ač jednoznačnej klaďas, je vždycky tak sympatickej a neotravnej! Kéž by člověk měl jejich charakter a odvahu...
Opět úžasný počtení, nemůžu dát jinak než 5*.
Veselí občané sichemští
Ernest Claes
Kromě adorovaného pana faráře byli všichni ti veselí občané pěkně škodolibý, zlý nebo hloupý potvory s uřvanym Bělohřívkem v čele. Nějak jsem tam někde nenašla takový to "milo", který u knížky tohoto druhu čekáte.
Jak se dělá chalupa
František Nepil
V kapitole o malování jsem se smála tak, až jsem si z toho prdla... Nepil má neskutečný hlody a ve spojení s jeho hlasem to je prostě dokonalost.
Garfield si dává nášup
Jim Davis
"Nikdy nezaměňujte lenost s apatií. My líní nejsme apatičtí. Apatický je ten, komu nic nevadí. Líným lidem věci vadí, akorát s tím nic nedělají."
"Někdo přebytečná kila shodí. Já jim dám jen povolenku ke krátké vycházce."
Mám se děsit, že jsme si s Garfieldem tak podobní? Kdepak - on je borec!
O pokroku od boku aneb Jak se zdokonalujeme
Zdeněk Šmíd
Autor sice vysvětluje, proč ho humor v průběhu knihy přešel, a ne že by neměl v podstatě ve všem pravdu, v tom případě bych ale knížku nezařazovala do žánru "humor", nýbrž "zapšklé remcání". Škoda, parodování a zesměšňování kdečeho mám ráda, ale tohle bylo spíš trapný než vtipný...
Jednota či rozpad Ruska - Ruská regionální politika po rozpadu Sovětského svazu
Václav Kotyk
Tak jsem se konečně, alespoň zhruba, dozvěděla, jak že je to vlastně s tou Jižní Osetií, Náhorním Karabachem atd. Jsem samozřejmě vostuda, že jsem se podrobně nezajímala už dřív, no nic... Ale práce se hlavně zabývá problematikou odtržení jednotlivých regionů anebo naopak jejich setrvání v ruském státě, i z politického ale především z ekonomického hlediska (jak lze u skript z VŠE čekat, že :-)). Jen musím ještě někde dohledat, jak se situace od roku 2010, kdy byla kniha vydána, vyvinula.
Charles: Příběh, o němž se mlčí
Ross Benson
Tak jsem čekala, že se dozvím něco, co jsem ještě nevěděla, ale splnilo se mi to jen v části o Charlesově školních letech (spojitost s Monty Pythonovými Tomkinsonovými školními lety čistě náhodná?). Přiznávám, drbání o mé oblíbené královské rodině já můžu, i když se stydím sama před sebou, ale mám radši, když to má víc "oficiální" a slušnou formu než tu bulvární. To jsem se tady nedočkala. Je to pochopitelně jen škvár, navíc ještě hrozně literárně a stylisticky splácanej. Dala bych jen jednu *, ale protože autor taky očividně nesnáší Dianu, jednu mu ještě přihodím.
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Tohle je jedna z "výkladních" knih své doby. Přelomová, důležitá, a dnes už klasická. Ale. Mě prostě romantismus nesedí, a ačkoliv kniha obsahuje několik myšlenek, se kterými nelze než souhlasit, a ačkoliv mám pro Werthera veliký pochopení (každej víme, jak to kurevsky bolí, když...), tak ve mě po celou dobu čtení převládala touha jednu mu fláknout a poslat ho dělat něco pořádnýho, aby teda přišel na jiný myšlenky a nenimral se jen ve svý bolesti.
Kniha třesků a plesků
Edward Lear
Pan Lear musel bejt hrozně zajímavej a fajn člověk. A velikej klobouček před překladatelem. Bravo!
Pravdě do očí
Jan Krůta
SPOILER:
Velký zklamání. Podle anotace jsem nabyla dojmu, že kniha bude pojatá z pohledu zvířat, opak byl pravdou. Tunajší svět a jeho nové uspořádání je načrtnut jen v tom nejnutnějším, což pro příběh stačilo, ale to bylo právě to, na co jsem se těšila - jak to jen ten autor vymyslí? Bohužel to bylo ale zase celý jen o lidech a jejich citečkách, trochu mi to připomnělo takovou slabší páralovštinu. Dala bych jen jednu hvězdičku, druhou ale přidám za to, že s hrdinama na konci udělal autor rychlej konec, a hlavně za Černou knihu vinoucí se pod čarou celým textem. Nebylo mi to samozřejmě neznámý, ale když to čte člověk takhle najednou, je to vždycky, znovu a pokaždý otřes a hnus. Je cítit, jak to autora taky strašně trápí, ale ta knížka měla prostě vypadat úplně jinak, mohl ze zajímavýho námětu vytěžit mnohem mnohem víc. Škoda.
Smrt lidem!
Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Martin C. Putna
Anotace tentokrát absolutně nelže, čtenář si krásně ucelí dosavadní znalosti a doplní ty chybějící, to všechno v celkových souvislostech. Souhlasím s většinou komentářů níže, klobouček před autorem. Doporučuju.
Jaký otec, takový syn
Robert Fulghum
Aneb jak si přihřát polívčičku na otcově jméně, jehož nadhledu a vtipu rozhodně nedosahuju... Snaha o sebeukázání, jak jsem úžasnej, milující a chápající otec. Klasicky americký - "nenápadně" moralizující.
Počátek
Dan Brown
O nějakou vrcholnou literaturu se tady samozřejmě nejedná, ale u Browna mě baví, že se člověk dozví spoustu věcí o spoustě věcí. Ále - gdyby to zkrátil na půlku, nic by se asi nestalo. Hvězdičky srážim v tomhle případě hlavně za zbytečnou a otravnou rozvláčnost.
Z mého života
František Ringo Čech
Tak tohle bylo moc příjemný překvápko. Znám od Ringa v podstatě jen Dívčí válku, kterou teda miluju, ale nečekala jsem, že bude takhle moc vtipnej jako úplně. Fakt jsem se moc nasmála, a bavila se hlavně jeho tolik mi blízkou sebeironií. Odpočinková pecička.
