Vidlička
komentáře u knih
Beren a Lúthien
J. R. R. Tolkien
"A tuto sudbu si zvolili, tak aby, ať by na ně čekal jakýkoli zármutek, zůstaly jejich osudy spojeny a jejich stezky společně vedly přes hranice světa."
Velmi symbolicky editoval Christopher jako poslední právě tento příběh. Životní příběh jeho rodičů. A udělal jako vždy zatraceně dobrou práci.
(Argu zase fuj! Čekali jsme na to jak dlouho a oni tam pak ani nedají mapku a nasekají milión tiskových chyb...)
Westu hál. Ferðu, Beren, Lúthien, J.R.R., Christopher, Ferðu.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Ano, nic proti arteterapii. Ano, je to kvalitní a dobře napsaná kniha. Ano, dospělí ji shledávají pravdivou. Ano, dětem by se mělo říct i o nehezkých stránkách života. Ale ne, neměl by se na ně vylejvat už po generace takhle hroznej kýbl deprese jako knížka pro děti. Ne, neznám nikoho, kdo by ji v dětství pobral, a už vůbec, aby se mu líbila. Ne, ani já nechci bejt polejvaná. Malý princ a Vidlička NE.
Skřetí spár
Michal Špaček
Rozhodně titul pro ty, kteří si stěžovali, že v Pánu prstenů je málo akce a bitvy jsou oproti filmu takové krátké! Tady nic jinýho než bitvy a akce nebylo. Ale byla to docela sranda. Skřeti a skuruti si furt jen nadávali nebo žrali koninu, ale o pár z nich by se dalo říct, že měli něco jako náznak charakteru (jeden byl dokonce i básník!). Literárně je to sice bída s nouzí, neustálej kolovrátek dobývání a přesunů, a pokus zaplnit bílá místa v historii Středozemě je opravdu jen pokusem. Nicméně od titulu jsem čekala méně než málo, tudíž na mě sem tam vykouklo i nějaké něco hodné hvězdiček. Za sympatické znevážení Tolkiena boduju "líbilo = tři hvězdičky".
R.U.R.
Karel Čapek
Je mi nesmírně žinantní dát čemukoliv od pana Čapka jen jednu, ale nedá se nic dělat. Celé je to příšerně naivní a patetické. Ale přičítám to tomu, že se jedná o drama a navíc poměrně rané autorovo dílo.
Vítězové
Poul Anderson
Abysme si rozumněli - jednu slabě mihotající hvězdu nedávám proto, že by povídky byly nějak špatně napsané. I když... Vysvětlování okolností formou dialogů je pohroma, ve stylu "Manželko, nevadí ti, že tak často opouštím náš byt, který je zároveň i krejčovskou dílnou...?". A autor asi také nezná Společnost pro uvádění románových příběhů na pravou míru, protože, nekecám, Scobie opravdu vystrčil bradu bojovně vpřed!
Co mi ale hlavně vadilo, a stříkalo to na mě z každé povídky, byla nabubřelá "lidská arogance". My jsme lidé a máte tudíž právo... dosaď cokoliv. On to asi autor tak nemyslel, připisuju to především jeho národnosti a době vzniku povídek. V šede- a sedmdesátkách ještě nebyli lidi tolik připravený přiznat si, jaká je lidstvo svoloč, která umí akorát všude dělat bordel a rozbroje. Upřímně doufám, že se buď nikam dál ze Země nedostanem, anebo když, tak už budeme aspoň daleko zmoudřelejší, než jsem teď.
Uff, to jsem se ale rozohnila, co? Takhle nějak nakvašená, jsem byla celou dobu čtení, takže sorry, Poule, mezi mé oblíbence ses nezařadil.
Planeta Praha
David Storch
Jedna z těch knížek, po jejichž přečtení už se nebudete dívat kolem sebe tak jako dřív. Mě třeba překvapilo, kolik druhů, o kterých jsem si myslela, že jsou "přece jasně český", jsou náplavy! Nevím teda, kolik toho dá její přečtení těm, co nejsou z Prahe, ale i v jiných městech se dají určitě vysledovat podobné modely.
Překvapením není, že knížka bývá obvykle lepší než film, ale skutečně mě to překvapilo u dokumentárního filmu z přírody. V knížce je toho prostě bambilión a navíc je opravdu krásně typograficky vypravená.
Kromě spousty faktů a informací se při čtení navíc i dost pobavíte, protože texty jsou psány přirozenou, odlehčenou formou, prostě jak autorům zobák narost, a jsou prošpikovány haldou fórků a špílců.
"Do Evropské zelené dohody (známé jako green deal), jakkoli kritizované, z části nereálné, nicméně aspoň v úvahách zodpovědné, hodil v roce 2022 vidle novodobý car Putin, zvaný Chujlo."
Jednoznačně doporučuju!
"Tam za vodou v rákosííí...!"
Otec Kondelík a ženich Vejvara
Ignát Herrmann
Už dlouho jsem si u žádný knížky takhle pěkně neplákla! Ano, otěcko Kondelík byl pěknej poděs, a kdo se chytí za nos, dá si i u sebe pozor na přehnanou důstojnost. Ale já si hlavně lebedila v Kondelíkojc poklidné domácnosti, Vejvárkovým příchodem ovšem notně rozvířené. Jak ráda bych si to tak na roček vyměnila s paní Bety, která hlavně mi připadala jako hrdinka knihy.
Když jsem se teď o ctěné rodince dozvěděla mnohé navíc, můžu se novýma očima posté podívat na film, u kterého vždycky řvu smíchy. Hlavně u Muknšnáblice - véď, Lotynko...
Pro mě prostě další perla zasazená do koruny české literatury.
"Já vám to stejně jednou řeknu souvisle..."
Pevná prsa za 30 dní
Brigitte Engammare
Bez zbytečných řečí okolo rovnou na věc! Tak má taková knížka vypadat. Cviky taky nevypadají, že by se u nich jeden ztrhal. Takže zatím dám čtyři, ale s hodnocením možná ještě pohnu, podle toho jestli se mi pohnou ty zmiňovaný v názvu... Dám vědět. Na měsíc je o zábavu postaráno!
Ultimus
Ondřej Neff
(SPOILER) Hláškujících hrdinů není nikdy dost a starej dobrej šutrák Kuba Nedomý u mě bude vždycky na vrcholu žebříčku. Dědkovo Hu! se taky prostě nikdy neomrzí. A Mantella ex machina naše smolaře nakonec ze srabu vždycky vytáhne.
V tomhle díle si děláme prdel z rozbujelý hyperkorektnosti a co z toho vzešlo, tentokrát na Ultimu.
Sice je to relaxační hovadinka, ale Neffík je zárukou, že se nám dostane sem tam i kvalitního filozofování a hlavně je tak příjemný číst něco od někoho úplně normálního...!
"Dobře," řekl mi Dědek Čuchák. "To, co říkáš, odporuje logice a zásadám rozumného jednání. Typická masácká reakce. Lidský mozek je huspenina. Rosol. A podle toho lidské myšlení vypadá."
"Dneska se nemusí vůbec nic umět, a lidem z toho měkne mozek a plavnou křivkou se vracejí do opičího stavu, tak aspoň mi to připadá, když se na svět kolem sebe dívám ze širšího pohledu."
Nakladatelství taky dělá hezkou práci: knížky z téhle série jsou fajn do ruky a mají boží ilustrace. Akorát by je fakt nemuseli dávat vždycky kousek dopředu před děj...
Prostě a jednoduše, Vidlička připichuje nekritických zamilovaně blikajících vesmírných pět hvězd.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Atmosféra. Atmosféra beznaděje před bitvou na Pellenorských polích. Atmosféra beznaděje cestou k mordorské bráně. Atmosféra beznaděje cestou k Hoře osudu. Ale co naplat, na výběr není. A po svržení Nepřítele atmosféra melancholie a smutku nad tolikerým loučením. Ale co naplat, čas elfů na této zemi už vypršel...
Cesta jde pořád dál a dál,
kupředu, pryč jde od mých vrat.
Daleko už mi utekla
a já bych raději šel spát.
Ať jiní jdou tou dlouhou cestou
na nová, vlastní putování;
mě nohy do hostince nesou,
kde čeká dlouhé klidné spaní.
Atmosféru má i obří kupa dodatků, chutný předkrm před Silmarillionem. Porovnávání středozemských kalendářů mě přeneslo přímo na oslavy Radostin. Nikdy se mi odtamtud nechce.
Pražské korzo
Karel Sýs
Procházka Prahou mými nostalgickými osmdesátkami. Za absenci sluncem vyhřátých sídlišť a paneláků jedna dolů...
Moskva a okolí
Mara Vorhees
Negativa průvodců jsou samozřejmě v jejich brzkém zastarávání, ale hlavní představu o městě si uděláte. Ty ulice a budovy asi jen tak nezbořej... Do Moskvy se už asi nepodívám, tak jsem si tam zajela alespoň prostřednictvím téhle brožurky.
Je poznat, že se jedná o anglické dílko do češtiny pouze přeložené, kdy překlad a vůbec redaktorská práce často pokulhává a samotný text je plný blbostí. Autoři se například na několika místech neshodli, ve kterém roce že to umřel Lenin...
Vzhledem k dnešním ruským poměrům je také zajímavé, jak moc se knížka zabývá zábavou a ubytováním pro LBDT komunitu.
Fotek je málo a bídných. Často se jedná jen o pohled na nějakou část budovy nebo o skupinku procházejících se lidí. Vopravdu teda vypovídající...
Celkově tedy průměr, ale čtvrtou rudou hvězdu jsem přihodila za vtipný a často ironozující styl psaní, což bych u takhle prakticky zaměřené publikace nečekala, ale bylo to velmi osvěžující.
Čtení o Moskvě pro mě bohužel ale celou dobu mělo velmi trpkou příchuť.
Zuby machairodů
Jiří Mikula
Jé, to bylo tak krásně naivní!
Jistě by se našlo dost věcí, které by šly zkritizovat. Mě obzvláště iritovala Ira, kravička, docent jí ale naštěstí trumfoval.
Ale úžasností bylo pro mě víc. Od nádherných ilustrací, přes upírka Micíka, po edukativní formu...
Miluju scifi, miluju pravěk a tady je obojí. Navíc jsem zas děcko v osmdesátkách a je mi príma.
Co rostlina ví: Průvodce smyslovým světem rostlin
Daniel Chamovitz
Perfektně sepsaná a ohromně zajímavá knížka od odborníka pro laiky. Hemže se odbornými termíny, přesto je psána lehkým perem a notnou dávkou vtipu.
"Jak jsme viděli, také rostliny mají prospěch z bohatého a proměnlivého přísunu smyslových podnětů. Rostliny ovšem nevzpomínají stejným způsobem jako my; nekrčí se úzkostí při myšlence na sucho a nesní o letních paprscích slunce. Neschází jim, že nejsou skryty v lusku či tobolce, ani necítí úzkost z předčasného uvolnění pylu."
Škoda, že většina odkazů na videjka už nefunguje, ale to si člověk dovygůgluje, když chce.
Pro mě je nejdůležitější ten výsledek, že rostliny necítí bolest!
Doporučuju!
Srpen s bejbinkou
František Nepil
Paní Nepilová je, ostatně jako skoro každá ženská v literatuře, výrazně na pěst :-) Myšák jako obvykle válí!
Dvě věže
J. R. R. Tolkien
Času se začíná nedostávat, přesto a právě proto je důležité, pokud to jde a dokud to vůbec jde, posedět nad dobrým jídlem s přáteli.
"Dobrou noc, kapitáne, můj pane," řekl. "Využil jste příležitosti."
"Ano?" řekl Faramir.
"Ano, pane, a ukázal jste, co jste zač. Z těch nejlepších."
Faramir se usmál. "Jsi prostořeký služebník, Mistře Samvěde. Ale ne: chvála chvályhodných je nade všechny odměny. Nebylo tu však co chválit. Nic mě netáhlo jednat jinak, než jsem jednal."
"Já bych tu věc nevzal, i kdyby ležela u silnice."
Hrum, húm. Burárum. Chtěla bych se vdát za Řeřábka...
Národní parky světa
Giuseppe Grazzini
Pro první nástřel, do kterého světového národního parku se vydat na dovolenou, fajn.
Ale předmluva příšerně patetická, překlad podivnej (a to je to samej RNDr....) a uspořádání knihy na prd. Chápu, že chtěli ušetřit za křídovej papír, ale víc bych ocenila, kdyby příslušný text ke každému parku byl hned u fotek, a ne muset furt listovat tam a zpátky. A jedna dvě fotky k parku (sice krásné a velkoformátové) mi pro informaci a pokochání taky nestačily. A největší šmelo byly na konec přifařené české a slovenské národní parky, ovšem bez fotek jakýchkoliv, to už mi připadalo úplně jako paskvil... Informace o parcích nehodlám ověřovat, ale pochybné mi přišlo už to, že autor pořád vykřikoval o Yellowstonském jako o prvním na světě (1872) a přitom o stránku dál píše o Galapágách, že se staly NP v roce 1834, takže asi tak.
Knížku jsem ulovila v naší domovní knihobudce pro účel rozstříhání jí na koláže, a po přečtení toho nebudu litovat teda ani zbla.
Zvěrolékař opět v jednom kole
James Herriot (p)
Sranda i doják jako vždy, a proto Alfa milujeme. Nicméně srážím hvězdičku za, na můj vkus, přílišný výskyt dětiček a za jiný překlad než od Evy Marxové, který mi užitím některých slov připadal příliš moderní, což se mi tam prostě nehodí...
Kočka se čtyřmi ocasy: Lidé v roce 2023
František Koukolík
Budu za neuvěřitelnýho ignoranta, ale texty pana doktora, i když bezesporu erudované, mi připadaly spíš jako výstřely do tmy. V dnešní době rychlých zpráv a krátkých textů bych si vychutnala raději něco delšího a propracovanějšího...
Hodnocení dávám čistě subjektivní, s kvalitou páně Koukolíkových esejí lehce nesouvisející a omlouvám se tímto všem inteligentním lidem i jemu.
