Vidlička komentáře u knih
Co říct?! Středozemě není nikdy dost. Díky, Christophere!!
Ale už ne díky Argu, které má u všech knížek z této Tolkienovské řady špatné stránkování u ilustrací, což považuju za šlendrián.
Vtipné, netrapné, pro kulhánko-absťákem trpící čtenáře jako dělané. Ale už to tak vypadá, že z tohohle žánru nějak odrůstám, tak ještě špekuluju, jestli se do dalších dílů vůbec pustím...
Stejně zajímavé jako autorův předcházející výběr geografických oblastí. O něco méně tragičtější mapky, ale stejně bych předpokládala, že když se tam mluví o nějakém průlivu bo městě, že bude zakresleno, aby furt člověk nemusel, himl hergot, třímat v prackách ten zpropadenej mobil!
Tato královna žánrů detektivka oděná do lehkého sci-fi hávu mě přesvědčila o tom, že ani ona, ani Standovy delší díla nejsou nic pro mě...
Super nápad se živoucím oceánem, ale dál už budu jen reptat. Filozofování, o které nám ve scifíčku jde, že, jsme si užili celé moře, ale už mi nějak unikal jeho celkový smysl, stejně jako chování všech zúčastněných. A opravdu, opravdu musí být hrdinova vyvolená vždycky taková květinka/slepice?! Miluju Standovy krátké vtipné povídky, ale jak se pustí na delší vážnější pouť, obzvlášť vyplněnou miriádami popisů, ztrácím se v hlubinách vesmíru...
Mno, o chobotnicích jsme se dozvěděli sotva, co by se za přísavku vešlo, zato o Sy, Anně, Winstonovi, tamté, tamtom a támhlenctom už víme oceány životních příběhů... Příšerně přeslazené, ble. Přečíst se to dalo, ale za mě jen dvě mořské hvězdice.
Čteno nedlouho po Solaris a Rýmě, takže jsem si trochu spravila chuť. Na mě Standovy romány působí neblaze, zato povídky umí super. Obzvlášť, když zapojí svojí bezbřehou fantazii a vezme nás do sotva představitelných světů, ale taktéž plných všech lidských nešvarů a zel. A ve formátu satirických bajek mu to jde přesně podle mého gusta.
"Zbytky hvězdoletu se proměnily v miriady letících atomů, jež věčně mlčí, protože atomy nemají žádnou minulost, všechny si jsou rovné, ať pocházejí z největších hvězd či z mrtvých planet nebo z bytostí dobrých či zlých, neboť v celém vesmíru je jediná hmota, které se není třeba bát." ...krása!
Neodpustím si ale dloubnutí do lidstva: sice už umíme spoustu z toho, co hrdinové budoucích věků, ale abysme pokročili v přestání dělání bordelu a rozesílání zla do celýho vesmíru, to ne. To, čeho se Standa bál už v šedesátých letech, se nejen nezmenšilo, ale obávám se, že stále narůstá...
Autor měl draka, ale na rozdíl od Oslíka se ho bál použít. Já teda mít draka, co kalí vodku a ujíždí na Flashdance, tak by se děly sakra věci! A ne se jenom slintalo nad ubohoučkym miloučkym Petardičkou... Ale pár hlášek tam bylo, takže hezký tři.
Vtipné - Alan pravděpodobně vyjedl všechny restaurace na světě a vykoupil všechny krámy s hadrama.
Objasňující - taky asi může z poloviny za globální oteplování vzhledem k množství svých cest letadlem.
Domácké - vyrostla a dospívala jsem s Adrianem a jeho deníkem, a protože tady jsme taky převážně v Anglii, připadalo mi všechno to vyprávění o všech těch místech a lidech důvěrně známé. Obzvlášť milé bylo, když jsem je taky znala.
Nepochopitelné - netroufla bych si tvrdit ani teď, že Alana víc znám. Naopak. Jeho slova o sobě a slova jeho blízkých o něm mi stále připadají v rozporu. Je taky ale pravdou, že dokonale nepoznáte kolikrát ani sebe, natož někoho jiného. Ale bylo podnětné nakouknout do škeble i někomu jinému.
Mužské - já bych asi psala deník jiným způsobem. Především o osobě, se kterou sdílím život. Ale já jsem baba. A hlavně jiný člověk. Každý to má holt jinak.
Ješitné - ale kdo není... "Prostě tu nejsem dost často, abych mohl něco výrazně změnit. "
Ženoucí se - znám taky pár takových lidí, kteří mají pocit, že musí udělat, zažít atd. milion věcí a potom v jasnozřivých chvilkách zjistí, že o tom to není. Já to už nějakou dobu vím, protože jsem se stala chodícím zenem a do nirvány nemám daleko, i Alan to chvílemi cítil, ale cosi ho stejně pořád honilo ze strany na stranu, ale obávám se, že to, co hledal, stejně nenalezl. Proč jen jsou herci takové chomáče citů? Právě proto... Takové to: kašlu na recenze, opovrhuju těma, kdo je píšou, ale hned se sápou po prvních novinách a týdny z toho nespí...
Přednasrané - Skoro kvůli všemu, v podstatě jsem ho litovala. Myslím, že měl zůstat jen divadelním hercem, když filmování tak neměl rád...
Vtahující
"Můj deník nebo náš vztah je založený spíše na odporu. Lítosti a ukřivdění...."
"Mluvili jsme o tom, že bychom neměli tolik času věnovat se jiným lidem, jiným záležitostem. Tento výlet, ta samota mi připomněli, kolik času a prostoru člověk potřebuje, aby byl kreativní. A ne být stále na pospas vrtochům ostatních. "
Nádherná, vyčerpávajícími informacemi z oboru nabitá publikace přetékající fotografiemi.
Já věřím, že bych si s Kódlem Poláčků asi hodně rozumněla, kdybych měla tu čest ho poznat...
Pamatuju doteď, když jsem tuhle piškuntálii četla jako dítě, jak hrozně jsem se u ní chlámala a obdivovala autora. Nic z toho se časem nezměnilo, jen ten obdiv neustále vzrůstá.
Mám moc ráda životopisy spisovatelů, ale nemám ráda, když ze mě někdo dělá blbce, i když to asi omlouvá tím, že jako cílovka této knížky jsem mládežník, a tudíž by mě asi porouchalo, kdybych se o některých z vybraných spisovatelů dozvěděla pravdu, protože spousta z nich byli přinejlepším hodně mravně zlobiví páni, což je hrubě překrucováno a omlouváno, jen proto, že jsou autorovi oblíbení....
To jsem ale v afektu vypotila dlouhé souvětí! Snad se jednou taky dostanu do nějakého takového sborníku, jen bych ale chtěla, aby nebyl smlčen žádný z mých četných prohřešků, zločinů a charakterových vad...
" 'Jářku! Copak to tu máme za božího tvorečka?' zahýkal Twyselton-Fife."
A já hýkám s ním nad dokonalostí každé hlášky každého dne. Adrian v nejlepší formě!
Tyhlety ptákoviny miluju. Tyhle zdánlivý blbosti ale vyžadují sakra chytrost, rozhled, životní zkušenosti, a vrozenou dávku šílenosti. Prostě asi jako bych to psala já! :-P
Taky je znát autorův opravdu, ale opravdu velký obdiv k panu profesorovi, paní hraběnce a trapičovi rybek Vágnerovi, vegetariánům, ženám a podobným položkám.
Celé je to krásně nekorektní, dokonale ilustrované a nadmíru zábavné! Doporučuju!
Krajtna mám ráda, ale tohle bylo hodně slabý, v druhé půlce, bych řekla, skoro až trapný... Třetí šerifskou hvězdu přihazuju za zajímavý náhled do neprofláknuté oblasti historie a že "se to dobře četlo"... Lehké zklamání.
Fantasticky kladené filozofické otázky zabalené do poněkud chatrného příběhu (proto jen ty čtyři hvězdičky) s pár postradatelnými postavami, kromě teoretika, filozofa a mudřece Gordona Zellabyho, který to celé držel pohromadě. A Rusáci se s tím jako vždycky nes*ali. Ač se stydím sama za sebe, v tomto případě mě to docela rozesmálo.
Vždycky když se setkám s filozofií, tak i přes můj odpor se můj mozek změní v takové to suché křoví, co se kutálí americkými westerny, a odvane kamsi v dál. A proto čtu ráda sci-fi. Protože mi ji podloží nějakým snadno představitelným příběhem/příkladem, a dá mi ji tak snadněji vstřebat, že na ní může ten můj kutáleč lépe zakořenit.
"Krutost je tak stará jako sám život. "
(SPOILER) Angličani mají pravděpodobně ve školních osnovách povinné hodiny krutopřísně fťypnejch přirovnání! Terry je opět rozhazuje plnými hrstmi, stejně jako třeba autoři Trpaslíka, Zmije a podobných ostrovních perel.
Vtip, humor, sranda a trocha toho filozofování - opět dokonalost jako vždy.
A Magrátě to ranec přeju!!!
Jo, a mimochodem, Tolkienovi elfové jsou snad jediní kladní, jinak Angličani se jich odjakživa bojí a vyhýbají se jim, seč můžou, i ve všech literárních dílech, protože elfové jsou cháska nebezpečná a zlovolná a lidi se snaží vždy jen zaplést do svých tenat a využít...!
Závidím Britům (a tuším, že Amíci mají taky něco obdobného) takovou instituci jako je RSPCA. To jen tak...
Autor pokračuje v anglické tradici herriotovské, ctí ji a relativně se mu dílko i zdařilo. Humor je znatelný, i když jen lehounce, ale kdo hledá - najde. Hlavně tu jde ale o lásku ke žvížátkům, a ta byla cítit.
Jako správný hrdina tohoto typu literatury je často nemotorný či lehce nablblý (mě vytáčela jeho neochota o čemkoliv kdykoliv informovat svoje kolegy/nadřízené), ale nakonec vše zdárně ku dobrému konci dospěje (více méně). A i sám inspektor se časem pokryje ctí a slávou.
A pro slabé povahy - krutosti, nemocí a úrazů se sice nadějeme, ale autor u nich zbytečně neprodlévá, takže se to dá.
Od stejného autora už jsem četla v této edici i Pozemské sítě a jsem stejně nespokojená. Tady se v podstatě jen vyjmenuje několik ostrovních kruhů a vééélmi málo světových. A dost. Chtěla bych víc spekulování a souvislostí, ale toho se čtenáři nedostane. Knížka mi připomíná rčení Navrch huj a vespod......