Vidlička komentáře u knih
(SPOILER) Všichni Dickouškovi hrdinové jsou v podstatě pořád jeden a ten samej chlap. Ale chlap, u kterýho nesmírně obdivuju cesty jeho myšlenek a způsob kladení otázek. Chtěla bych být jako oni. Génius.
Btw, jste někdo chemik či veterinář? Myslíte, že je ta chemikálie skutečná bo jenom vymyšlená pro tento příběh?? Přišlo mi to ták jednoduchý, ale v jednoduchosti je krása, že. Negůglovala jsem...
Jo, a ještě něco. Většinou to neřeším, ale když je to do očí bijící... Nemůžu si odpustit vytknout vydavateli příšernou haldu chyb, který vrcholily slovy typu "do prava"... Děs běs.
"Masivní tělesa ovlivňují tvar časoprostorového kontinua!"
Tak to jsem ráda, že konečně taky něco ovlivňuju! Zato Garfield (pro mě se začíná stávat jedním z největších filozofů všech dob) ovlivňuje naše životy naštěstí už hódně dlouho!
J: Tam venku je velký, nádherný svět.
G: Dávám přednost tomu malému hnusnému tady.
G: 25 let na téhle planetě, a co jsem vykonal? ... Absolutně NIC!
J: Co znamená ten spokojený úšklebek?
G: Promiň, skromnost mi nedovoluje...
J: Čtvrtky jsou moc daleko od začátku týdne, ale ne dost blízko k víkendu. ... Čtvrtky jsou jen na obtíž. ... Měl jsem ti dát jméno "Čtvrtek".
G: Pro tebe "pan Čtvrtek".
(SPOILER) Knížka to má být milá, úsměvná, pohodová a saturninovsky prvorepubliková. A přesně taková je. No, a konečně čtenář dostal to, co na konci dobrého příběhu očekává!!!
Já nejsem vůbec proti, že jsou tato tři pokračování.
Já jsem absolutně beze slov (a to už je u Vidličky co říct...)!! Parádní pecka, pánové!!!
Zajímavý náhled do mikrohistorie jednoho vesničana raného novověku a doby, která ho utvářela, a snaha o její interpretaci i z jiných úhlů pohledu než běžně nabízí oficiální historická věda. Výstupy jsou ale pouze (přiznaně) spekulativní. Autor je však považován za jakéhosi zakladatele tohoto modernističtějšího a osobnějšího přístupu, což je výborně rozebráno i v doslovu. Víra už je pak na čtenáři. Mně to přišlo přehnaně ukecaný...
Kvač! Že já rocht nekupovala jako dítě Ábíčko!! Normálně mám sto chutí začít s tím i jednou nohou v důchodu...
Všude spousta ufounů, dobrodružství, ze všech těch výstřihů a bicáků sex jen stříká a dokonce se u šaltpáky vesmírné lodě nepokrytě povalují v zásuvce i máčka. Tak má podle mě vypadat literatura pro dorost. Prostě dokonalost!
Eáá-heáá!
Tak!!
Asi se to autorům tak hodilo do trilogie, ale ten název je krutě zavádějící! Těšila jsem se na bohapustou historickou drbárnu, a ono ejhle, je to "jen" vyprávění o českých vladařích. Zařazení Rudolfa II. nebudu radši ani vůbec komentovat, i když se za to autoři i trochu omlouvají...
Text samotný je průměrný, vhodný pro dějepisohltače začátečníky.
Formát knihy je ale značně nešťastný, taková (ne)chytrá horákyně. Ani velký ani malý, font jak z knížek pro děti a tuna křídového papíru, která vám rve ten papír z desek. Knížka chce vypadat hodobóžově, ale je to spíš huj opravdu jen navrch. Zikmunda mi nepomlouvají, takže fuj se naštěstí nekoná.
Ať už si chceš zasouložit s oslem, popatlat hovínka po celém bytě nebo [dosaď to nejnechutnější, co tě napadne], tak Hugleikur je rozhodně tvůj parťák no.1! Paráda!!
Adriana čtu průběžně díl za dílem znova a znova skoro celý život a vždycky mě udiví, kolik těch hlášek už zarostlo do mého slovníku jako nehet za palec! Navíc mi krásně strhnul z očí "poirotovskou" vizi Anglie a dal nahlídnout do prostředí britské nižší střední třídy. Miluju ho i proto, že vedle něj si nepřipadám jak největší tragéd a jelito na světě!
Fascinuje mě Neffíčkova chameleónská spisovatelská schopnost, kdy nemá problém přeskakovat mezi lehkou komedií přes vážné hrdinské sci-fi až k bohapustému robopornu, a to vše bez ztráty dokonalosti.
...ale hvězdičky dávám jen čtyři, víte jak to je se sbírkama povídek...
Ruská satira je moje gusto, nasmála jsem se notně.
Pod celým povrchem ale neodvratně bublá vroucí magma sopky, která autora také nakonec spálila.
Já jsem stejnej trotl jako Stevens, tak jsem pro něj měla pochopení. Navíc, výchova dělá ranec, takže když jste vychován jako sluha, tak jako sluha taky myslíte. Dneska samozřejmě všichni hrozně víme, že osobní zodpovědnost bejt musí, přes to vlak nejede, ale šáhněme si na nos - kolik z nás dělá ve firmě, kde nám nejde úplně všechno pod nos, a přece neodejdeme... Každopádně ale úžasný psychologický náhled.
(taky si myslíte, že byl do slečny Kentonové přece jen trochu zabouchnutej??
Pravidlo zní, že máte psát o tom, co znáte. A Janička vzhledem ke svému "životnímu údělu" znala hlavně návštěvy a namlouvání. Ale protože byla i moc chytrá, vtipná a servítky si neberoucí, není divu, že její díla patří do zlatého fondu. Neříkám, že zrovna i tohle, ale já jsem se móóóc bavila! Zajímalo by mě, kam by to byla bývala dotáhla, kdyby byla bývala žila dneska. Ale jak jí znám (jasně, no), tak si myslím, že by se nikam nedrala, ačkoliv by na to měla...
Tolik, tolik, tolik poznatků a moudrosti pro nás, kdo se rádi potácíme "světem nasávání", podaných s krásně typickou hrubiánskou britskostí a britským humorem! Lze jen připít!!
"Udeřte hned při jejich příchodu: všem dámám dejte po růži, pánům naserte." (jak ušetřit na vlastním večírku)
"Nemáte žádnou chorobu, netrpíte závažnějším poškozením mozku, v práci si nevedete tak špatně, vaše rodina a přátelé se nespřáhli, aby s vypětím všech sil drželi pod pokličkou jednotně sdílený názor, že jste míň než hovno u cesty...." (máte jen morální kocovinu)
"To byl jediný nápadný rozdíl: když jsem předtím pil, mohl jsem na to veškerá svoje selhání svádět. Teď nebylo na co, za všechno jsem si mohl jen já sám. Představa, která zřejmě musí spoustu lidí dohánět k tomu, že začnou pít." (a proto je lepší vůbec nepřestávat!)
"Chlast je jejich jediný zájem, jak si po své návštěvě Ruska zapsal v roce 1568 jeden diplomat." (a v roce 1698, a v roce 1853, a v roce.........)
"Jmenujte slavného Rusa, který při návštěvě Paříže napsal domů své manželce: 'Zbývá mi poslední láhev vodky, nevím, co si počnu.' " (Petr Veliký)
"Jednou kdosi poznamenal, že pro Boha musí být deprimující sledovat, jak jeho dítka po celém světě nasávají alkohol ve snaze vyrazit ze sebe duši, jíž každé z nich obdařil, a kdybych byl s to si vzpomenout, kdo to byl, položil bych zde otázku po autorství tohoto výroku. Ale onen neznámý mudrc měl bezpochyby pravdu, pokud jde o téměř univerzální rozšíření alkoholu, a není třeba zůdrazňovat, s jakým nadšením se jej chopilo těch několik málo ras, jako třeba američttí indiáni, které byly přiliš zpozdilé na to, aby si ho vyrobily samy." (neznáte někdo náhodou?)
"Kdo chlastá, dokud se z něj nestane zvíře, brání se bolestnému faktu svého lidství."
Jednu hvězdičku dávám za poměrně zajímavý a neokoukaný výběr královen. Jinak je to ale totální sračka! Kniha vznikla v šedesátých letech a asi bylo třeba v té době přiblížit čtenáři literaturu faktu znásilněním do podoby červené knihovny. Nevím. Která nebyla krásná, tak byla ještě krásnější, a opravdu super kóča měla růžová líčka. Dokonce i Kristýna Švédská měla prý hezkou tvář! No, je to prostě snůška romantických blábolů a dobře mi tak, že neumím moc zahazovat knížky. Au.
Už vím, proč mám ráda sci-fi. Protože je jako já. Nabité vědomostmi, které ale většinou k ničemu nejsou; když filozofuje, je sice trochu nudné, ale to holt k tomu patří; většinou seriózní, ale taky to umí pěkně rozjet, a kde sakra bere ty šílený nápady...; ne každej ho snese, ale kdo už jo, ten ví, že je mega šťavnatý a zajímavý!
Ne každé sci-fi je ovšem bezezbytku jako já, Spasitel třeba nebyl nudnej ani na jediném řádku! Miluju navíc tyhle "vědecky-vysvětlovací" kousky, kde se toho ranec dozvím. Ryland i Rocky byli naprosto úžasní a Andyho obdivuju - kam on, ku*va, na to chodí?! Doporučuju všema pěti končetinama!
"Porušil jsem vnější buněčnou stěnu nanoinjekcí."
"Šťouchal jste do něj tyčkou?"
"Ne!" bránil jsem se. "Vlastně ano. Ale bylo to vědecké šťouchnutí velice vědeckou tyčkou."
"Trvalo vám dva dny, než vás napadlo do něj dloubnout."
"Teď musíme počkat, až se probere počítač."
"Pospěš."
"Dobře, budu čekat rychle."
"Jsem císař Kómatius. Poklekni přede mnou."
Pro všechny, koho zajímá "sídlo na bydlišti". Moje zamilované téma na více než dvou stech stranách. Škoda, že jsem neviděla tu výstavu, musela být super.
Škoda, že jich není víc. Angličani holt vyprávět umí a navíc s tou správnou atmosférou, která mému chlupatému srdci neskutečně sedí...
J: Přemýšlel jsem o smrtelnosti.
G: A jéje...
J: Co bych dělal, kdyby Garfield jednou odešel?
G: Aha!
J: A pak mě napadlo... zahradní dekorace!
G: Přežiju ho, i kdyby mě to mělo zabít!
J: Jsi líný a nemůžeš to popřít, Garfielde.
G: To teda můžu! .... Akorát, že se mi zrovna nechce...
J: Když je Garfield vzhůru, je to nechutné tlusté prase... Ale když spí, vypadá jako andílek... Tlustý, nechutný andílek.
G: Chrrr
G: Ohlížím se na svůj život s lítostí... Těch promarněných roků... Všechen ten čas, co jsem byl vzhůru...
Jon sedí v křesle a Garfield leží na jeho opěradle:
J: Jen si pomysli, Garfielde... kde bys byl beze mě?
G: Blíž ke středu křesla...
J: Je nádherné ráno!
G: ... Vzbuď mě, až bude ošklivé odpoledne.
Jon čte noviny:
J: To ne!... Lesní požáry! Epidemie! Neúroda!... Zemětřesení!
G: Oběd se kvůli tomu nezdrží, doufám.
Arlena: Bude mezi námi vůbec někdy nějaký vztah?
G: No, ty a já jsme příliš rozdílní... Ty jsi upravená, já čuně. Jsi vznešená a já jen obyčejný kluk, ty jsi štědrá, milá a velkorysá...
A: A ty se nehodláš dělit o svou misku...
G: Do černého, kobližko.
G: Jon mi dal tuhle želvu, abych se nenudil... Jdu ji vyvenčit... Hej! Pomaleji, hochu!
G: Chrrr
J: Vstávej, Garfielde... Ranní ptáče uloví žížalu!
G: Odpolední kocour dává přednost kávě, lívancům a plátku slaniny...
Ach ten můj tlustý, nechutný ale boží andílek!!!