Viky007 komentáře u knih

J. K. Rowlingová je prostě mistryní svého oboru! Takhle kniha je tak neskutečná, nádherná, dokonalá,... doplňte dle libosti. U mě rozhodně vede Tichošlápek a následuje ho Náměsíčník :-).

8 26.01.2016

Tuhle knihu by se měl přečíst každý rodič, učitel, vychovatel. Ale co to kecám, vlastně by si ji měl povinně přečíst KAŽDÝ. Je celkem děsivé, jak moc nás ovlivňuje rodina - bohužel se mnohdy přenáší i ty špatné vzorce. Takže jo, tohle mi sedlo. Bylo tam toho dost na zamyšlení a ráda bych se jednou dostala i na nějakou přednášku. Tak kdo ví, třeba v budoucnu.

7 11.09.2022

Od této knihy jsem popravdě moc nečekala, takže jsem aspoň nebyla zklamaná. Jedná se o jednoduchou, odpočinkovou četbu. A tohle do puntíku splnila. Prostě děj, který hned po přečtení zapomenete. Jde o klasický příběh dvou mladých lidí s problémovou minulostí. On je samozřejmě děsně sexy, samé tetování, vypracované tělo a tak. Sice se k holkám chová jako ke kusu hadru, ale co, to se přece dá odpustit, že jo :-D. Ona zase v jednom kuse brečí a chce za svou minulostí udělat tlustou čáru. Takže se tihle dva jedinci postupně poznávají, on ji jako psychicky labilní osobnost párkrát odkopne, ale pak přijde s prosíkem. A ona mu samozřejmě dá další šanci, protože ho chápe. Ale teď vážně. Někdy to bylo celkem fajn a milé. Někdy naopak moc dlouhé a ubíjející. Víc se těším na příběh Spencera a Dawn, které jsem si mnohem víc oblíbila.

7 08.08.2022

Jako jo, je to dost naivní a předvídatelné, ale překvapivě mě to celkem bavilo. Opět jsem si knihu přečetla v rámci knižní štafety (s kamarády si předáváme knížku a píšeme tam poznámky - je to celkem sranda :-D). Řekla bych, že je to asi nejlepší díl z celé série. Jen mě trochu zklamalo, že Ryan neměl žádnou "úchylku". Bruce z prvního dílu byl nesnesitelný puntičkář a miloval banány, William byl kleptoman, ale Ryan? Autorka to taky mohla něčím okořenit :-D.

7 30.01.2022

Ano, i já jsem propadla seriálu Živí mrtví (což jsem nečekala, ale stalo se :-D). Nad komiksem jsem dlouho váhala a svým způsobem to byla moje komiksová premiéra (Čtyřlístek nepočítám :-D). Za mě celkem povedené. Kresby hodnotím na výbornou, s tím si opravdu vyhráli. Obsah už lehce pokulhával. Až moc se kladl důraz na to, že svět už nikdy nebude stejný a že se lidi prostě tak jako tak změní (třeba ne zrovna v zombie, ale i tak se stanou někým jiným). Myšlenka dobrá, ale tohle je snad každému jasné. Překvapil mě konec, jelikož v seriálu to bylo kapku jinak, ale za mě palec nahoru. Bylo to drsnější, což byl asi záměr. Celkově to tedy nebylo špatné. Sice u mě stále vede seriálové zpracování, ale ráda si přečtu další díl.

7 20.01.2021

Na tohle prostě musíte mít náladu. Je to napsané dost zvláštně - chvilkami to zavání šílenstvím, pak zase humorem. Suzanna nám však přináší možnost nahlédnout do psychiatrické léčebny v 60. letech a nezkresleně popisuje, jak taková "léčba" tenkrát probíhala. Určitě bych ji doporučila všem čtenářům, kteří se zajímají o psychologii, nebo se zkrátka chtějí dozvědět něco víc o hraniční poruše osobnosti, kterou autorka trpí.

Ještě bych dodala, že film je taky celkem povedený, ale kniha je lepší :-)

7 12.02.2020

Musím říct, že příběh Vélina si mě svým způsobem získal. Jde vidět, že si dal autor záležet, celý tenhle fantasy svět má docela dobře promyšlený. A hlavní hrdina mi přirostl k srdci, je to charakter. Trochu jako Gerald ze Zaklínače, jen víc zásadový, mravní.
V první polovině jsem hltala stránku za stránkou, protože Vélinův výcvik mě fakt bavil. Pak se to ale zlomilo a já měla problém knihu dočíst. Vlastně to přicházelo ve vlnách - chvíli fakt čtivé, pak zdlouhavé a nudné. Když k tomu připočtu složitá a podobná jména postav, neustálé intriky a zmatené dějové linky, musím ty dvě hvězdičky prostě ubrat. Možná jsem Píseň krve četla v nevhodný čas, ale místy jsem v tom měla guláš. Další díly si ale určitě přečtu, jen se na to musím správně naladit.

7 22.01.2020

Uf, tenhle příběh mi dal pěkně zabrat. Musím říct, že s každou další knihou obdivuji Torey čím dál víc. Obdivuji, že nad těmito "rozbitými" dětmi nezlomí hůl, nevzdá to s nimi. Kevinův případ bych nejspíš nazvala "jeden krok vpřed, dva kroky zpátky". Práce s ním musela být extrémně vyčerpávající a úplně jsem z textu cítila tu beznaděj. Přesto knihu doporučuji všemi deseti, určitě nebudete litovat.

7 17.12.2019

Hurá, konečně! Konečně už Dlouhý pochod skončil. Tohle byla totiž taková nuda, že jsem si chtěla při pochodu lehnout na zem a nechat se konečně zastřelit. Kdyby to nebyl King, udělám to.
Já nevím, ale co je zajímavého na knize, kde celou dobu všechny postavy pouze chodí, sem tam kecají kraviny a občas se pro změnu nechají zastřelit? Někdo by mohl bránit knihu argumentem, že oplývá skvěle vykreslenou psychologií postav. Možná v něčem jo, ale to bohužel nestačí. King to umí líp.

7 14.03.2019

Když jsem četla Spratka od Torey, říkala jsem si, že je kniha fakt psycho. Oproti příběhu Jodie je to však slabý odvar. Je strašné, co jsou dospělí schopni udělat dítěti. Obvykle nemám násilné sklony, ale v tomto případě bych hlasovala pro nějakou hodně pomalou a bolestivou smrt. Taky mě zarazil přístup sociální pracovnice a jiných odborníků. A to se ani nestalo tak dávno, přibližně před 10 lety. Ani u nás není situace růžová. Nejhorší je, že na to vždycky doplatí ty děti. Jinak knihu hodnotím velmi kladně. Je důležité o takových věcech mluvit, číst, informovat se. Bohužel nežijeme v dokonalém světě a časný zásah může dítěti zachránit život ve všech směrech.

7 25.02.2019

Autorce se za odpad omlouvám, ale jinak to prostě nejde. Došla jsem po stranu šedesát a odmítám pokračovat, protože tohle je neuvěřitelná slátanina. Možná kdybych pokračovala, bylo by hodnocení o hvězdičku lepší, těžko říct.
Co mi na knize tak vadilo?

1. Postapokalyptické knihy mám docela ráda, ale tohle bylo směšné. Jeden den nefunguje elektřina s vodou a postavy už myslí na nejhorší. Druhý den opět nic nefunguje a obyvatelé města začnou vykrádat obchody a přepadávat lidi. To jako vážně? Chápu, co tím autorka chtěla říct, ale nemyslím si, že by po dvou dnech lidé tak panikařili. Bylo to zbytečně vyhrocené. Ale budiž, v Americe je všechno možné.

2. Prostředí USA mi tam absolutně nesedlo. Jde vidět, že to psala Češka. Když už chtěla hlavní události zasadit do ciziny, nemusela jmenovat konkrétní zemi a město. Takhle to působilo jako pěst na oko.

3. Styl psaní byl na úrovni žáka deváté třídy. Autorka prostě není vypsaná. Kniha byla čtivá, ale to bohužel nestačí. Zkrátka příliš jednoduché, často krkolomné věty a zbytečné popisy.

4. Proti romantickým zápletkám nic nemám, ale tohle působilo jako dívčí román zasazený do post-apo. To se dá říct o mnohých young adult příbězích, ale v této knize mi to obzvlášť nesedlo.

Možná mi nepřísluší knihu hodnotit, když jsem ji de facto nepřečetla, ale ten kousek mi stačil. Věřím, že nějaké čtrnáctileté slečně by se kniha mohla líbit, ale starší čtenáře to asi těžko osloví.

Opravdu nádherná knížka, která zahřeje u srdíčka a donutí čtenáře trochu přibrzdit v tomhle zrychleném světě. Rozhodně se bude líbit všem milovníkům knih, bez ohledu na věk. A ty ilustrace jsou luxusní!

7 18.05.2018

Zvláštní pohádka. Nejsem si jistá, jestli bych ji zařadila do dětské literatury. Hororové prvky, téma smrti, knoflíky místo očí a celková bizarnost příběhu,...
Doufám, že z toho nebudu mít noční můry :-D.

7 08.08.2017

Na první díl to nemá, ale stejně to byla krásná kniha. Jojo má prostě styl psaní, který nikdy neomrzí. Život po tobě je hlavně kniha o životě. Nikdy není lehké se vyrovnat s něčí smrtí. Louisa měla krizi a já se jí vůbec nedivila.
Konec byl otevřený, ale celkem tam sedl. Život je prostě jedno velké dobrodružství...

7 02.07.2017

Nádherná kniha! Líbila se mi tak moc, že jsem si ji musela koupit :-). V knize je hrozně moc zajímavých témat - třeba rasismus, touha po větším majetku a hlavně přátelství. Konec jsem nečekala a dost dlouho jsem to rozdýchávala. Velmi smutné...

7 24.02.2016

Přestože je to pořád tak trochu pohádka, podle mě je to nejtemnější díl z celé série. Tajemný hlas, bazilišek, obří pavouk, záhady... rozhodně tu není nouze o napětí.
Akorát mě neskutečně štval Zlatoslav, měla jsem sto chutí ho nakopnout do... však víte :-).

7 26.01.2016

Asi by bylo trochu nesmyslné, kdybych řekla, že kniha byla opravdu pěkná. Může být vůbec válečný román pěkný? Ne, nejspíš ne. Válka je odporná. V této knize je vše barvitě vylíčeno.
S vojáky jsem hodně soucítila. Přijde mi neuvěřitelné, že se něco takového opravdu dělo.

7 26.01.2016

Určitě si umíš představit, jak často se tady ptáme:
"K čemu, prosím vás, k čemu je takhle válka dobrá? Proč lidé nemohou žít spolu v míru? Proč musí být všechno zpustošeno?"

Kniha mě velmi překvapila. Asi jsem čekala něco jiného, ale líbilo se mi to. Bylo zajímavé sledovat, jak se postupně mění Annin styl psaní. Na konci knihy se zdála být mnohem starší, než byl její skutečný věk. Opravdu jsem si ji oblíbila. Její nejtajnější myšlenky, radosti i strachy... to vše se zde dočtete. Trochu mě zklamalo, že se tam o válce zas tak moc nepíše, spíš o její rodině. Přesto mě konec velmi zasáhl. Vždyť byli tak blízko...

7 22.01.2016

Jácíček šel tedy ven. Měl mokré tlapičky a přeplněné bříško a neveselou náladu. Anebo měl neveselé tlapičky a mokré bříško a přeplněnou náladu. Anebo měl přeplněné tlapičky a neveselé bříško a mokrou náladu. Nejspíš to měl všecko dohromady.

Co víc k tomu dodat? Prostě nádherná knížka plná filozofických úvah zajíčka a veverky. A navíc už konečně vím, co je to pufodédr :-).

7 09.11.2015

Kniha je fajn oddechovka, ale to je tak všechno. Čte se to dobře a hlavní hrdinové jsou sympatičtí, jenže forma dopisů mě nejspíš až tak nebere. Bohužel se začalo něco dít až ke konci knihy, což je celkem škoda. Navíc to bylo celé takové... neuvěřitelné. A až moc pohádkové. Ale i tak jsem ráda, že jsem si Aarona přečetla, i když se k němu už asi nevrátím.

6 17.09.2023