Villon komentáře u knih

Tahle kniha vás přikurtuje do křesla a všechny vaše starosti, související s malichernostmi jako například že je rozbitá myčka, případně sušička a na účtu máte tak akorát na inkaso a na splátku na hypotéky, tak ty jsou vám na míle vzdáleny. Protože co prožila a se vztyčenou hlavou přežila hlavní hrdinka knihy Anna, k tomu dokázala vychovat a postavit do života děti a nesklonit hlavu před ničím a před nikým....Nechtěla bych žít její život, ale pokud byla nějaká takováto postava jako předloha ke knize, tak se před skláním s hlubokou úctou. Já bych padla před první větší překážkou a čert vem, co by po mě zbylo. ..

46 13.06.2024

Hanu jsem četla před několika málo lety a její obsah mi zůstal hluboko v duši. Tragičnost celého příběhu je v tom, jak strašlivě moc je reálný. Život, který začína jak rozkvetlé louka v létě a končí smutným padáním podzimního listí. Kolik ale takových příběhů v době holocaustu bylo opravdových...
Měla jsem v životě to štěstí, že jsem vyrůstala v láskyplné rodině, moje děti se narodily do doby, kdy jsem se nemusela bát toho, že mi je z náručí někdo vytrhne a jejich dětská dušička bude někde o samotě bloudit neznámým, zlým světem. Moje návštěva Březinky a Osvětimi a sálu s dětskými botičkami a kufříky popsaným čísly mi přesto neodpověděla otázku PROČ...Jaké bytosti, byla-li to lidská bytost dělalo dobře takovéto neskutečně lidské utrpení....

Vůbec nechápu, proč jsem se Orwelovi tak dlouho bránila. Dnešní noc jsem trávila tedy s ním a byla jsem v tu chvíli četby naprosto mimo realitu života. Tak strašně z minulosti, protkané současností s hrozbou do minulosti, protože prasata byli, jsou a budou, stejně tak jak byli jsou a budou Napoleoni. TAk ale hlavně, že každá revoluce ukazuje, jak si mají být lidé rovni, Ovšem hned v zákulisí jakékoli revoluce je zřejmé, že někteří jsou si rovnější.... ať už jde o lidstvo , nebo jakékoli jiné přirovnání k jinému živočišnému rodu.

Saturnin , stokrát přečtená kniha, kdy se neustále směji stejným větám tak úžasně panem Jirotkou sestavených. Kdy znovu a znovu s napětím čekám až...přijde teta Kateřina a prohodí nějaký svůj žblept, kdy Milouš ze sebe udělá ještě většího blba než může být, na moudrého dědečka, který správně tuší, jak a kam se budou odvíjet věci příští, na sarkastického a poťouchlého doktora, který má tak úžasnou chalupu- no, zajímalo by mě, který čtenář by tam o samotě a s knihou v ruce nechtěl pár dnů dovolené pobýt... a ve finále na Jiřího se slečnou Barborou, kteří okolo sebe pomalu, opatrně a tak láskyplně našlapují. Kniha ke které se neustále vracím a vracet budu. Doporučuji .

Malý princ..Kniha, která zasáhne každého člověka, který má srdce tam, kde má být. Na první pohled naivní čtení o hodnotách, které by měly být tak automaticky na tom nejvyšším žebříčku ..o lásce k bližnímu, k věcem a žijícím bytostem. Pro děti těžce pochopitelná, pro dospělého, který už zná ty nejdůležitější hodnoty života však něžně depresivní. Každý člověk, ať už chtěně či nechtěně v životě někomu blízkému ublížil a pocit viny si nese sebou. Kniha je i o odpuštění, o tom, že chybovat je lidské a odpouštět je božské. Malý princ nám ze vzdálené planety donesl spousty dobra, chvíle, kdy se při čtení noříme do svého hlubokého JÁ , život nám svým během ukázal svoji konečnost a my bilancujeme. Nad konečnosti života, nad jeho smutky, ale i nesmírnou něžností a laskou, která nás všechny životem provází. Ať už láskou dětskou, partnerskou či rodičovskou. Každý dostane v životě tu pomyslnou růži ..a je jen a jen na něm, jak s ní naloží.

35 14.06.2024

Knihu jsme četla před pár lety, kdy jsem o recenzích na zdejší databázi ještě nevěděla. Vrátila jsem se proto v čase a do knihy se znovu začetla. Před lety jsem od knihy odcházela s tím, že je to nesmírně krásná, čtivá a k zamyšlení hodná kniha. Nyní , po přečtení , se ve mně hádají pocity, zmaru, zloby ale i něhy a naděje. Irma, Edita, Kristýna.... Kdo na tom byl v životě lépe? Čí život se nepovedl a kdo za to mohl? Život? Osud? Irmu jsem litovala, Edita mě , přes počáteční sympatie naprosto odbourala a Kristýna? Ta ve finále mohla za co? Kniha o tom, že život dokáže nadělit spoustu lásky , krásy a štěstí , ale bere si za to i daň v nesmírné bolesti a krutosti. A lidem zbývá jen to, aby ho přežili a nějak to všechno vydrželi. Smutné, ale pravdivé. Tím, že jsem se právě dozvěděla, že se příběh skutečně odehrál, to ve mně vyvolává o to větší smutek v duši a jsem vlastně ráda za svůj stávající život - trochu hektický někdy až k zbláznění , ale přece jen klidný život se zdravými dětmi a vnoučaty. S nadějí, že vždycky může být lépe.

28 13.06.2024

Babička Boženy Němcové...co po tolika komentářích dodat...dnes jsem s vnoučkem prošla Babiččino údolí, snad abych nasála tu atmosféru té správné stávající se babičky...bylo mu neskutečně smutno po dobách minulych, kdy k sobě lidé měli snad blíž, upřímnost byla vícemén
ě normou a lidé žili v pokoře se sebou samými..krásná to doba a šťastná to žena. Každopádně sedět u splavu, přemýšlet o tom, jaké hodnoty tehdy lidé uznávali....za mě kniha tohle všechno umí..doporučuji si ji znovu ve věku postarší přečíst a určitě budete hodnotit jinak než ve věku mladším. Němcová se vypsala k lásce k životu, ač zrovna ten její život bychom asi nechtěli..

27 26.06.2024

Tuto sbírku jsem kdysi brala, jako takovou povinnou součást knihovny. Tatínek nás do čtení pomalu vtahoval až vtáhl . Před pár lety jsem si j sbírku půjčila v knihovně - a vlastně se dojímala nad krásou veršů. Poslední události života mě trochu ke knize vrátily - tak krásně a citlivě- snad i něžně- jsem o dětství nikdy nepřemýšlela. Snad i proto, že rodiče brali telefon , měla jsem kam volat, měla jsem se kam krýt. První dopis mamince - každý jsme ho kdysi napsali - a kdy my víme, který dopis bude poslední.

27 12.06.2024

Silná kniha a to nejen počtem stran. Obsahem se zpočátku prokousávate, později je vám již jedno, kolik knih strana má, jen čtěte a přestože víte, jak to za komunismu probíhalo, se životem všechno. Já měla tu kliku, že jsem se v životě setkala se řadovým sestrami z Kláštera na Horní Hedeči u Králík a poznala jsem jejich pokoru a součinnost se životem bližších. Možná až teď jsem pochopila, proč ta pokora k žití otu samému. Pokud za svou víru musely řadove sestry překonat takovou spoustu ponížení a trpkosti....jejich sílu ,se kterou se praly s osudem a čestně přežily ..to jim zavidim. Žít, přežít a hlavně , ve většině, čestně žít a přežít...smekám nejen nad knihou, ale i nad životem řadových sester a řeholníků, kteři žili s pokorou a s pokorou a láskou v srdci z tohoto života odešli, ač se jim dála tak neskutečná příkoří. Smekám...

26 18.06.2024

V prostředí léta se ocitnout v mlžném oparu chudého, bídného Londýna a celé tehdejší viktoriánské doby...to i ty vulgarismy k tomu prostě patří a nepohoršují. Do toho.příběh Sugar, která se snaží dostat z neutěšeného bahna do prostředí, pro ni přijatelnější.
Nevím jak ostatní čtenáře, ale mě se při čtení neustále zmocňoval pocit, jako by sám autor při každém dočteni stránky na mě mrknu s tím...: Koukáš, co.?...počkej později.. "
Od první stránky do poslední jsem se od čtení neodtrhla a pokouším se v knihovně získat další autorovy tituly. I když dnes byl v knihovně beznadějně vypůjčen.

23 15.08.2024

Za mě nejlepší z laskavých humoristických románů za poslední roky. Od první stránky do poslední jsem se smála a žila s Marií její život. Jako člověk z venčí, tedy vlastně viděno očima průvodce jeden ze "stáda bizonů", který miluje atmosféru starých hradů a zámků a dovolená strávená prohlídkou zámků a hradů v české kotlině je ta "echct gold" dovolená....jsem najednou viděla ty starosti a nelehký život hradního pána. Ale kniha mě bavila, moc jsem si u ní odpočinula a těším se na další díly....

23 13.06.2024

Kniha, která mě v brzkém mládí potkala a zasáhla neskutečnou střelou. Můj vztah k Villonovi je nepopsatelný....obdiv k tomu, co vytvořil- jeho neskutečný talent a na druhou stranu styl jeho života, jak dokázal lidi milovat a na druhou stranu jimi pohrdat . Miluji a nenávidím.... nic mezi, ... smekám před jeho talentem. Villona já prostě nenávidím a miluji.... Paní Loukotková touto knihou dokázala neskutečné...

23 12.06.2024

Léto, venku sluníčko roztápí na 33 stupňů, koupaliště a Rozmarné léto...co chtít víc...Vančurova čeština a kompozice slov a naprosto dokonalé skladby vět mě hodí vždycky do naprosté duševní pohody a užívám si čtení jako luxusního zakusku po vynikajícím obědě. Popis letního, teplého deště, kdy slyšíte v knize snad i to šumění, jak déšť padá na rozpálené dřevěné koupaliště a do toho popis chroupání jablka mladou artistkou.... Moc jsem si čtení užila, u knihy a díky letošnimu rozpálenému a zároveň i rozmarnému létu odpustila i spálená ramena, která jsem si při čtení spálila. Ale to tím, že jsem, při čtení, zapomněla na svět kolem. Moc krásné, jemné, milé a příjemné čtení.

22 13.08.2024

Setkání s Kingem, kdy jsem ještě nevěděla nic o jeho dalších dílech , mě zcela dostala do kolen. Knihu jsem četla v době, kdy jsem na ni měla čas, nikam jsem nespěchala a vychutnala jsem si ji plnými doušky do úplného konce. Naprosto šokující zvraty vedoucí do šílených závěrů, které si čtenář při četbě domýšlí - a já nebyla výjimkou. Zaklapla jsem dočtenou knihu a oddechla si.... abych za pár dnů hledala v knihovně dalšího Kinga

20 13.06.2024

Styl paní Loukotkové je mi velice blízký, její knihy čtu s nadějí v lepší zítra.... V porovnáním s Quo vadis od Sienkiewicze, kde se zdůrazňuje kontrast mezi sílou víry pronásledovaných a divokými orgiemi Neronových pijáckých slavností, tady je doba pronásledování křesťanů popisována lidštěji, snad i díky pro mě velice milé, velice vzdělané a neméně a citlivé postavě Petronia a přesto, že se jednalo o lidské tragédie, spatříte v dějinách i trochu té naděje a lásky. Krásné čtení.

20 12.06.2024

Naprosto souhlasím s komentářem Sitting-Bull...kdo z města směřoval své kroky do Bohem zapomenutého kraje, ví, jak je to těžké se zžít nejen s krajem, ale i s lidmi. I já to postupně vzdala a vrátila se do města, kde je život rozhodně ne k lepší, ale pohodlnější. Jak moc jsem chápala knihu, kde Betty popisuje , jak se na samotě cítila....ať jsou události v knize staré přes 100 let, bytostně jsem cítila její osamělost a smála se nad jejím vyprávěním o životě na konci světa, kde výlet do města je zážitkem. Popis jejího dětství, obzvláště vzpomínání na její babičky, tak rozdílných povah....četla jsem vlastně sebe samu a občas mi vyhrkly slzy od smíchu, občas ze smutku. Člověk se vlastně po čase směje svým vlastním vzpomínkám na ty smutnější časy. A co jiného vlastně zbývá. Však ono občas "šchraštne" každému něco...a smích by neměl ze života zmizet. Ať se již smějete sami sobě, nebo vzpominkám...

18 21.06.2024

Cesta do doby , kdy faraoni v Egyptě vládli žitím a nežitím člověka. Zasáhla mě .
Jediná věta o tom že smrt je úleva po dlouhém, horkém dni ve mě zůstává nadále i po tom, co od doby přečtení knihy uběhlo pár pátků. Bylo velice zajímavé sledovat život Sinuheta od dětství až po vyzrálost- možná lépe moudrost, kdy člověk pobírá cestou životem střípky zážitků a poznání, aby sám pro sebe vyhodnocoval tyto poznatky - kamarádství, lásky, zrady a odpuštění. Vše se vším souvisí, vše je kolem nás opředeno zvláštní nitkou, kterou můžeme nebo nemůžeme , či nechceme
zpřetrhat. Záleží jen na nás. Velice silná kniha, za mě maximální hodnocení.

18 13.06.2024

Přečetla jsem si , po přečtení knihy , něco o autorce. Je mi tíživé líto jejího osudu. Kniha byla naprosto bezkonkurenčně napsána, nechápu, jak se takhle mladá spisovatelka tak totožně mohla vžít a popsat dění světa. Vzpomínku a klidné spaní tam nahoru, paní Androníková..

17 21.06.2024

Po pěti letech jsem se ke knize vrátila a dnešní noc a část dopoledne jsem s ní strávila.. Ve dne , v pohodě , v pergole u kávy se to dá, ale v noci v potemnělém domě, kde slyšíte vrzat i to co nevrže - to teda bylo docela o nervy. Naštěstí mi u nohou spalo malé chlupaté štěně a to mi dávalo náramnou odvahu....
Za mě dost hodně Kingovské, ale taková dobrohororová vzpomínková cesta do dětství. Spoustu věcí jsem zapomněla a znovu jsem se překvapovala nad vyhrocenými situacemi, u kterých mi běhal mráz po zádech. Tak se odpoledne těším do třebovské knihovny, kde budu hledat podobný žánr. Za mě kniha dobrá, napětí bylo dost a za denního světla se to čte napínavě-nebojácně.

15 24.06.2024

Bible, Kniha knih...člověk se k ní obrací, když mu přijde, že život už není k žití, když balancuje nad životem nad jeho smyslem. A
každy v ni najde to, co hledal. Povzbuzení, naději...I proto ji moje babička měla na svém místě a probírala i usínala s ní. Není to kniha na jedno přečtení, je to kniha k zamyšlení, kde i nevěřící najde to, co ho zaujme, uklidni a nastartuje do dalšího života.

15 14.06.2024