Villon
komentáře u knih
Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského
František Kožík
Historické romány a obzvláště od pana Kožíka mají v mě knihovně místo v době, kdy se moje dušička necítí zrovna komfortně a četba historie podané panem Kožíškem je to, co vás v noci odnese do dob minulých, kdy království české bylo středem současného světa. Karel IV svou moudrosti a vladařským umem udělal z naší země hrdou rozkvétající zemi. Život obyčejných chudých lidí nebyl jednoduchý v jakékoli době, přesto se mohli obyčejní lidé alespoň trochu nadechnout. Smutné, že posledni takový vladař, který to s naší zemí myslel upřímně vládl pomalu před šestisty lety. Historie podána panem Kožikem vás při čteni rozhodně zklidní, pohladí po duši a rozsvítí černočernou noc nejen v duši.
Z lodiček do holin
Marcela Mlynářová
Slaboučká knížečka, která pohladí po duši. A cenu za statečnost, protože přestěhovat se sama do daleké samoty a ještě to umět podat s humorem , který rozesměje každou unavenou a smutnou dušičku, toť dílo k nezaplacení. V posledních dnech se mi dostala do rukou, vrátila jsem se s ní o pár let zpátky a našla v ní potřebný doping. Moc děkuji a rozhodně budu další autorčiny příběhy vyhledávat.
Martínkova čítanka
Eduard Petiška
Knihy pana Petišky pro děti, to je jedna velká radost. Můj syn ji dostal od svých prarodičů a dodnes vzpomíná, jak ji s dědou často společně četli. Já ji, jako už dospělá, četla dětem na spaní a dnes jsem se ke knize vrátila. Snad abych si připomněla, jak ten čas letí a nic se nedá vrátit zpátky a povídání pro děti nepodléhá žádným trendům doby. Za mě patří kniha do každé školky, kde děti usínají u televizních pohádek a tištěné knihy jim neříjí zhola nic.
Tatry mého srdce
Václav Cibula
Tak jsem si trochu obrnila nervovou soustavu a s partou spolupracovníků se vydala do Tater, takový splněny sen, který neskutečně fyzicky, no vlastně i duševně sakrá bolí. Ale pořád je tu moje.. Co tě nezabije, to tě posílí...rychlikem z Čech tam jste coby dup a čeká vás...zalknutí nad tou dominantností, pokora před neskutečnou drsností a pokud si člověk dokáže, čemu sám nevěři, že dokáže...je to pro vás určitě zadostiučinění s tím, že nejste takový srab, jak si o sobě myslíte...i když zcela upřímně...ne, že bych se netěšila na cestu dom a pekelně jsem se bála...
Hádanky od srdíčka
Zuzana Kopecká
Četla jsem s vnoučkem během letošních prázdnin a moc jsme se u toho i s ostatními vnoučaty nasmáli...a protože ještě číst neumí, četla jsem já a on hádal, Ostatní vnoučata jsou již starší, tak jen přizvukovala , hádanky jsou lehounké a obrázky dětem pomáhají. Nejvíce nás však rozesmál u hádanky: "Jsem pomocník hospodyňky, patřím přece do kuchyňky....a než jsem hádanku stačila dočíst, vnouček se na mě podíval a naprosto sebevědomě řekl.... to jsem přece JÁ.
Moc milá a pohodová kniha.
Od agamy po Zuzanu
Miroslav Fišmeister
Kniha mi byla autorem před pár lety věnována, vzpomněla jsem si na ni letos, začátkem prázdnin a prožila s ní pár pěkných letních večerů. Trochu více po těch letech vnímám nostalgii k životu, ale i zároveň radost z malých, mainkatých věcí a radostí, které nam, ve sprintu života, utíkaji přímo pod nosem.
Moc děkuji za to, že knihu mám a moc děkuji za radost, kterou mi ve finále poskytla a otevřela oči nad radostmi, které život nabízí, jen my je nechceme vidět.
Dívky beze jména
Martha Hall Kelly
Co je na celém příběhu to nejsmutnější, nejkrutější a nejšílenější... že se opravdu stal. Pokud ho čtete v bezpečí, kolem vás se z dálky smějí děti , víte, že vaši blízcí jsou sice někde rozházení po světě, ale nikdo jim neubližuje, nikdo je netrápí... dají se tyto informace strávit, Těžko, ale dají. Nedovedu si ani představit, že bych žila v té době a někdo dělal na mně hrůzné pokusy. Ale co na mně... ale i na dětech, které se do světa rodí a chtějí žít.
Nečetla jsem knihu poprvé. Před pár lety se mi již do rukou dostala, akorát jsem pozapomněla. Na vše zlé , co člověk nechce časem pozapomene. Naštěstí naše mysl umí vytěsňovat tragédii života. Ale na hrůzy, které se za nacistické nadvlády v Evropě děly by se nemělo zapomenout. Už jen kvůli šťastnému smíchu našich dětí a vnoučat.
Deník člověka: Netradičně až poeticky o životě, lásce, štěstí a sebeúctě
Salvo Cabrin (p)
Úžasná kniha, plná neskutečně pravdivych myšlenek, škoda, že podle nich člověk občas neumí žít...za mě dvě myšlenky, podle kterých by se měl člověk řídit, aby neztratil sebeúctu...: " Nepronásleduj lidi, kteří nechtějí být součástí tvého života" a druhá: " dostat se na dno, je ve skutečnosti velké požehnání" ... howgh...domluvila jsem...
Kapesní básně
Jiří Žáček
Básně a rýmy pana Žáčka nikdy nezklamou, ať již je vám v životě jakkoli,ať to jde s vámi nahoru, či letíte přímočaře ke dnu, je tady pan Žáček a jeho sbírky...a vy čtěte, zklidníte se a frrrrrr, však ono nějak bude....
S tebou
Už jsme si řekli tolik vět,
že by z nich byla dlouhá obžaloba.
Až budem umět odpouštět,
do jedné básně vejdeme se oba
Lístky ze šumavské epopeje
Karel Klostermann
Nádherné vyprávění z kouzelného koutu Šumavy. Kdysi jsme ho s manželem projeli na kolech a obdivovali tu nádheru. Dnes jsem si tuhle útlou knihu vzala po letech na večerní čtení a uvnitř našla tátovu mapu od Čenkovi pily, přes Antygl do Modravy. Tak mě u čtení napadl verš našeho předního básníka..." Já se tam vrátim"...teď ještě po těch letech dostat manžela zpátky do sedla ...ale Klosterman, Vydra, Kašperk, Srní...to za to stojí...
Starosta casterbridgeský
Thomas Hardy
Kniha, kterou jsem prvně četla jako -náctiletá a zanechala ve mně hodně dlouho pocit jakési bezmoci. Nyní, při probíráná rodičovské knihovny a vyřazování, co do veřejné knihovny a co k sobě , jsem se ke knize vrátila. Z počátku jsem příběh znovu prožívala, spoustu okolností jsem pozapomněla a čtení bylo na pohodu. Pak se cosi změnilo a já nebyla schopna dočíst - Henchard mi byl zpočátku ukrutně nesympatický, jsem jiná povaha, než manželka, která se takhle poddá - tu jsem přes velkou lítost prostě nepochopila. Ale vím- jiná doba, než ve které žijeme.
Konec už mi připadal prostě divný, možná tím, že jsem knihu v mládí četla , i když přiznávám, že jsem podrobnosti děje dávno zapomněla . Za mě hodně nepravděpodobný, takový limonádový konec. Tak nevím, 5* hodně 3 *zas k popisu událostí a charekterů málo. Takže 4*... ale jak říkal náš matikář ve škole...." Máš takovou lepší pětku"....
Nahý jsem přišel na svět
David Weiss
Naprosto famózní zpracování Rodinova životopisu. Průvodce nejen jeho životem, ale i životem jeho nejbližších...a z toho mi bylo hodně teskno. Umělec geniální, sochař bezkonkurenční, uznávaný do dnešních dnů...ale jako člověk, partner, otec ...tak toho bych snad nechtěla ani potkat. Kdysi dávno, už nevím kde, jsem četla knihu o Camill....a šel mi z toho hodně mráz po duši...Kniha napsaná skvělé, čtěte jedním dechem, ale po dočtení mi bylo hodně smutno...
Dědečkův rok
Alois Bohumil Kohout
Jsou knihy, ke kterým se vracíte, protože je v nich něco skryto, něco co ve vás i po letech vzbuzuje pocity klidu a míru. Pro mě je to tato kniha. O dětství mého dědy, který mi knihu četl, když jsem já ještě neznala písmenka, Je v ní popsaná rodinná soudržnost, která se nerozpadne ani po odchodu nejstarší generace. Touha po tom, mít někde svojí rodinu, kam se člověk vrací , když rodiče, ta pevná spojnice rodiny, odejdou. Tak jednoduché a přitom tak těžké. Naši předci byli v tomto dalece před námi- uměli ocenit soudržnost rodiny, vážili si pospolitosti a ...prostě spolu žili...
Ještě jsou rána cítit létem
Milan Poutník
Některé knihy vám prolétnou životem aniž by vás jakkoli potkaly. Některé vám připomínají dobu, kdy se vám vše četlo s lehkostí a nebo naopak se smutkem v duši. Tato sbírka je prostě - jak je uvedeno v úvodním komentáři u knihy, jako život sám. Láskyplná, rozesmátá, bolavá. Rozhodně by vás však v životě neměla minout, tak jako nás nemine v životě láska , smutek v duši a naděje na lepší zítřky.
Putování pro nic za nic aneb na kole i v mačkách v pohodě i sračkách
Pavel Knebl
Moji kolegové vědí, že ráda čtu a že, ač to tak nevypadá, jsem se zdejší databází dlouhodobě spjatá.
Na našem cyklovýletě na Šumavu, kdy jsem byla pomalu nejstarší a občas zanadávala na ubytování, na záda, na to, že už nemůžu a moje věta"do p.d.l. já dal nejedu, nechte mě tady umřit" zazněla za tři dny nesčetněkrát...a přesto mi včera věnovali tuto knihu ...
čte se moc hezky, je to úžasně vtipně i mile vypracovaný cestopis....Kniha se mi fakt líbila, občas mě zarazilo až neskutečně, co člověk dokáže zpracovat...děkuji za knihu...určitě se k ní někdy ráda vrátím, možná i v tom stanu a s koupelnou v horské tůni...čte se to ve vlastní posteli skvěle...uvidíme...howg..
Dokud držím pohromadě
Marcela Mlynářová
Tak určitě,pokud saháte po knihách této autorky, nečekáte nějaké "wau" z oblasti kulturní obnovy duše, ale čekáte oddych, klid a mír, případně si dušička lebedi v tom, že v tomhle svrabu života, kdy se vám hroutí vše, na co jen sklouznete pohledem, se stalo mnoha lidem před vámi...a už to působí jako antidepresiva...když jsem , s mamkou za zády, četla v letní pohodě u večerní kávy právě tuhle knihu, přestala jsem se na ten svět až tak moc zlobit. A přesto, že mamka nechápala, co je mi na popisech debaty autorčiny maminky s autorkou tak k smíchu , neboť naše debaty jsou pomalu jak psané přes kopírák, dodalo mi to elán a chuť se s tím životem zase začít setsakramentsky prát. Neboť předpokládám, že mě jednou syn, případně snacha taky seřvou za to, že budu stará a ještě k tomu drzá...a tu půlku krávy k snídani jsem se pokusila udělat i pro mamku, když jsem viděla to její zděšení, když v neděli ráno měla v pergole snídani...a u toho já s kamarádkou cigaretou a půllitrem kafe, co by zabilo i tu právě pojídanou krávu...myslím,že moje maminka a autorčina maminka by si o svých dcerach, co jdou svou cestou a v očích matky jsou věčně nad propastí samoty, nemoci, chudoby....a ještě ke všemu se tváří spokojeně....náramně popovídali.
Takže pokud máte v životě neskutečně bolavé splín nad čímkoli. .doporučuji....rozjasní vám četba této knihy den...a kdoví, třeba i ty dny následující...
Výchova a výcvik psa
Bruce Fogle
Moc hezky popsán výcvik psů od štěněte....jen já nejsem ta pravá povaha na poroučení a rozkazy. Zajímalo by mě, kdo dokáže 4 měsíčnímu štěněti umět poručit co a jak....já zatím u výcviku skončila kapitálnim nezdarem...ale pamlsky, ty mu přece dám, když na to tak čeká. No tak budeme mít neposlušné psa...jeho spokojenost je k nezaplacení a když mi je smutno a drbu ho za oušky, kdy mi pak olízne bradu občas slanou od slzí a koukne na mě s výrazem...:" Co bulíš, máš mě a co chceš víc..." jsem dokonalé spokojená a šťastná a na pořádný výcvik už holt prostor není. Ale teorii mám nastudovanou dokonale. Na praxi ho má manžel, který to s ním dokonale umí a když je u něho, seká latinu o které se mi ani nezdá(myslím tím ovšem chundeláče, ten seká latinu, ne manžela (=)))..). Máme to jak kdysi u dětí....já češtinu, on matiku....já jídlo, on technické zabezpečení. V případě našeho štěněte Štěstíčka já granule a komfort, páníček výcvik a očkování. A milujeme ho oba láskou nebeskou...
V knize mi trochu chybí postup u těch štěňátek, donesenych dom od mámy. První týden jsem s ním spala na kalimatce v kuchyni, aby si u nas, ve velkém domě zvykl....no a svoji
nedůslednosti si sice zvykl, ale spi se mnou v pokoji, jinak teskní...a to jsem přesně takhle nechtěla....
Báje a pověsti z Konicka, Litovelska a Bouzovska
Martin Strouhal
Pár let jezdíme touto krajinou Litovelska a Konicka směrem k Prostějovu a vždycky jsem si přála navštívit Bouzov. Až letos se nám to povedlo a v penzionu na nas ve společenske mistnosti čekala i tato milá a pohodova kniha, kterou jsme okamžitě přelouskali během prvního večera. Druhý den při cyklo.putování krajinou jsme si tak
s vnoučaty představovali, jak okoli vypadalo třeba před 5oo lety, kde kdo strašil, kde kdo je zaklet...Kniha je velice sympaticky a nijak zbytečně strašidelně napsána. Doporučuji ke čtení na prazdniny s dětmi v okolí Bouzova.
Starý Hradec Králové dům od domu
Zdeněk Doubek
Životní cesty mě přivedly do města, které se mi vždy jíž od mlásí , hodně moc íbilo. Teď mohu, při pracovních cestách tohle město poznávat a v knihovně jsem náhodou natrefila na tuto zajímavou knihu. Ještě jsem nedostala tak dalece k tomu, že bych se v Hradci bezchybně orientovala, ale rozhodně mě to přimělo k tomu, zvednout hlavu a dívat se na starém město po domech a dosazovat si, kdo tam asi bydlel. Kniha je hodně náročná na soustředění se, abyste neměli v hlavě galimatiáš , není to povídkova podoba, ale rozhodně zajímavá a řekne vám k městu spoustu zajímavých informací, které nevědí ani rodáci. Pokud máte k Hradci Králové alespon trošičku vztah, doporučuji , když ne ke čtení( obsahově opravdu náročné), tak alespoň k prolistování a zastavení se nad informacemi pro vás zajímavými...
Pudl
Katrin Behrend
Waw...kdysi dávno jsem měla pudla. Zahynul pod koly auta a my ještě o Vánocích plakali u stromečku, protože nám chyběl jeho čumáček zabořený do vánočního papíru. A protože teď máme doma období nelehké, přijel můj manžel a s knihou o pudlech a s košíkem , kde něco kňouralo se nečekaně zjevil u mého rodného domu...pustila jsem je dál...oba...jednomu dala pivo z ledničky a druhému starou deku, do misky vodu...a jak říkal náš plavec Venclovský: Já su tak ščastnéée...
V knize je opravdu všechno, hlavně studuji stravu a hned po víkendu míříme k veterináři...
