Villon
komentáře u knih
Pojízdný krámek snů
Jenny Colgan
Sáhla jsem pro knihu v knihovně, protože mě zaujal název.Takovy malý, osobní krámek máme každý ve své dušičce. Občas se zadrhne a sny musíme přehodnotit, případně vytěsnit že svých paměťových karet. Což dost bolí. Někdy až fyzicky. Snad tím, že se mi právě takový sen postupně vymazávám odchodem dvou, pro mě dost významných lidi v životě, jsem se do knihy pustila. Možná i tím, že jsem od mala chtěla pracovat v knihovně a tenhle sen se mi také nesplnil. Nu což...Život jde dál a je na nás, si začít plánovat další, ovšem hlavně splnitelne sny. Hlavní postavě se to povedlo, přestože děj byl malinko naivní, ale jako odpočinková četba , kdy nemusíte používat mozek, se to číst dá....
Lovcem v tajze
Jan Kozák
Cestopis, poutavá kniha, která vás odvede do přenádherné, klidné, přesto vzrušující přírody. Oblíbená kniha mého otce, kterou se nyní probíram a obdivuji styl, kterým je kniha tak poutavě napsaná. Vůbec se nedivím, že knihu můj táta tak miloval.
Bajkal-perla Sibiře
Bohumír Janský
Díky tomuto svazku se lze podívat až tam, kam nás srdce táhlo , ale život nám to neposkytl. Byl to sen mého otce, se podívat až tam, kde se ": vlní a šumí Bajkal " a já ten sen chtěla dotáhnout. Ej, stalo se, táta se tam již nepodívá, nebo možná už tam pomalu nahlíží , ale jinak nežli chtěl a tak si já tady s prstem na mapě a s tímto průvodcem, kterého jsem dnes vyštrachala v jeho starém psacím stole přemýšlím, jaké krásy světa nám sám život odpírá. Ale že tam musí být krásně....
Nebe nad Perninkem
Štěpán Javůrek
Od pana Javůrka jsem čekala , po Sudetských domě 1 i 2 a po Chaloupkach , jakési další WAU...ale trochu mě dostala naivita příběhu, kterak alkoholik ke štěstí přišel. Co mě zaujalo, tak nádherný popis Krušnych hor, kam jsem v mládí tak často a ráda jezdívala na prázdniny. Příběh se četl lehce, co nelze autorovi upřít je čtivost jeho děl. Rozhodně dal budu kupovat další autorovy knihy, protože styl jeho vyjadřování, popisy osob, situací i především krás přírody naší malebné země mě vždy upoutá. Ne každé dílo zaujme tak jako Chaloupky, Sudetské domy, proto mu rozhodně šanci dám. Ale tahle kniha se ke mě dostala jiz v prvopočatku omylem...a tak to v životě prostě chodí.
Přátele měj nablízku
Paula Daly
Po dlouhé době jsem vyrazila do knihovny, kterou znám od dětství a v bezpečí knih si začít rekapitulovat Ma dáti/Dal monentálniho žití. Obálka této knhy mě zaujala, název jak dělaný pro mou momentální rozpoloženost....a kolem třetí hodiny ráno jsem zaklapla nedočtenou....škoda času nad něčím co nemá děj, A taky vlastně dobře...alespoň jsem si uvědomila, že nemám sahat po obalu, ale důležitý je obsah....stejně tak, jako u lidí.
Do nepohody připraven
Miroslav Plzák
Plzaka jsem kdysi totálně ignorovala. Jak člověk stárne a dostane od života pár " přesdržku", tak si uvědomí, že klidné, pohodové rodinné zázemí je to, co celý život hledá. A pokud se vám do toho někde přichomítne nevěra, ztracená důvěra, kterou nevíte jak vyřešit...jo, tak to pak máte velký problém. Ale problemy jsou od toho, aby se řešily...tak s chutí do toho...tož doktore, díky...
Za trochu lásky
František Kožík
Kožikovy knihy, Toť záruka toho, že čtěte knihu, od které se nehnete. Jeho vypravěčská umění vás odvede někam, kde chcete být. Jeho naprosto dokonalé umění vystihnout událostí tady a teď, ač se ciferník hodin posunul o pár desítek let dopředu.Vrchlického život, taková
sinusoida...jednou nahoru, jednou dolů . A všichni víme, jak ten život šlape svou štreku. Naprosto geniální, miluji Kožika a jeho styl...
Sága rodu Rotwengelů
Gudrun Pausewang (p)
Po Rozinkové louce jsem pokračovala touto ságou a od první strany, mimochodem velice poutavého čtení, jsem se ponoŕila do stránek dalšího vyprávění o kraji, kde již pár desetiletí žiji. Možná tím, že moje kořeny jsou daleko odtud a pohraniční kraj mi až tak do srdce nevklouzl, jsem knihu četla bez větších emocí. Co se mi však honilo hlavou, to byla ta děsivost, s jakou člověk přijme myšlenku, třeba i hloupou myšlenku, o své nadřazenosti. Chápu doba byla ekonomický zla a někdo, třebas s hloupou myšlenkou , jim dal chleba, nakrmil a oblékl jejich děti...to že za to miliony dětí umírali v koncentrácích...to neřešili, nebyli to jejich děti, byly to děti podřadné řasy...
Kniha určitě chytne , je velice poutavě napsaná...nedovedu si představit psát o domovině, která mi byla ukradená a do níž se nemohu vrátit....muselo to být velice, převelice těžké vzpomínání...ale když jsem to rozebírala se svým známým, který má v Německu odsunuté příbuzné, samozřejmě se již jedná o potomky odsunuvších...a on mi sdělil, že sudetske spolky se svými nároky na naše území žijí dále a za hranicemi veselé rozkvétají a sama autorka byla členkou...co na to říct...
Jeden život, jedna šance?
Jana Maternová
Dostal mě komentář Pechule...odsoudit lze lehce, pochopení je těžsí. Knihu jsem četla, zprvu naprosto odsoudila...ale možná věkem, možná prožitymi zkušenostmi asi chápu. Pokud je život nenaplněn láskou, takovou tou spalující, oboustrannou tak , jak říkala moje babička...bič a pryč...protože šance je v životě opravdu jen jedna.
