vintage_soul komentáře u knih
Tahle kniha se mi vryla do srdce. Nejdřív jsem se bála si ji přečíst, protože jsem nechtěla, aby mě zklamala, když je tak oblíbená. Ale jsem opravdu ráda, že tato kniha si ke mně našla cestu a já ji mohu obdivovat v knihovně a hlavně v srdci. Všem ji vřele doporučuji
Kniha, na kterou budu ještě dlouho myslet. Brečela jsem u ní, ale zároveň jsem byla na ně hrdá, protože v té době bylo málo lidí, kteří by riskovali své životy pro lepší budoucnost. Má v plánu se k ní vrátit
Film dokázal upoutat mé oči a uši. Kniha si získala místo v mém srdci, protože, konečně, jsem si dovedla představit, jak veliké city Elio choval k Oliverovi a co vlastně následovalo po odjezdu Olivera.
Kvůli vysoké popularitě jsem si nedělala velká očekávání a to jsem ráda, protože díky tomu mě kniha chytla za srdce a nepustila. Byla radost s ní cestovat nebo s ní trávit večery v posteli. Určitě se k této pohádce pro dospělé někdy vrátím, protože je to skvost, který si zaslouží chvilku v životě čtenáře.
Tuhle knihu charakterizuje jedno slovo - Bolest, která byla všudepřítomná v příběhu. Úžasné postavy, které mi přirostly k srdci. Ze začátku mě vyděsil počet stran, ale když jsem se začetla, byla jsem ráda za tu délku.
Mohu jenom doporučit
"Tehdy jsem za deštivých dnů často jen tak hledíval na padající kapky a připadalo mi, jako bych se nějak otevíral, jako bych postupně vystupoval ze svého i ze reálného světa okolo. Možná, že je v dešti něco zvláštního, co lidi hypnotizuje. Alespoň já to tehdy tak cítil."
Mé další setkání s tímto skvělým spisovatelem, který si zaslouží Nobelovu cenu za literaturu. Knihu bych ohodnotila velmi kladně. Příběh skvělý, který mě zaujal a odnáším si z něj mnoho skvělých myšlenek. Proto jsem si dovolila se s vámi podělit o moji oblíbenou část z knížky.
(SPOILER) Příběh mě úplně pohltil. Miluji gotické prostředí a pochmurná místa, takže tohle mi sedlo. Akorát ten konec mi přišel takový, já nevím. Asi by bylo lepší, kdyby trochu více popracovala tu psychiatrickou léčebnu a skončila tam, to bych byla spokojenější.
"Krása a vznešenost přírody vždy povznášely mou mysl a způsobovaly, že jsem zapomínal na pomíjivé starosti života."
Nádherně bolestivý příběh o zrůdě, která chtěla jenom poznat čistou lásku a náklonost. I když tento příběh znám, kniha mě mile překvapila a lituji, že jsem se k ní nedostala už dříve.
Murakami se řadí oprávněně mezi mé nejoblíbenější autory. Vždy mě překvapí něčím novým a zajímavým. Během čtení jsem si pouštěla hudbu, o které se zrovna psalo, abych měla lepší zážitek z příběhu. Nejraději jsem si představovala, že zrovna sedím ve starém subaru a poslouchám staré hitovky s Juki a hlavním hrdinou.
Murakami mě zase přesvědčil o tom, že umí napsat krásnou knihu, která má skvělou charakteristiku postav, a dokáže vystihnout realitu a sny
Bohužel nevím, co si mám myslet. Na jedné straně se mi líbil ten koncept, ale na druhé straně mi nesedí postava Emilie. Je mi nesympatická a v některých částech mi připadala jako dítě. Ale tím, že jsem zvědavá, jak bude pojato peklo, tak se pustím do dalšího dílu.
Čekala jsem něco jiného, ale knížka mě velmi mile překvapila. Některé myšlenky mě nadchly natolik, že jsem si je musela uložit.
"Osamělí zaplňují své životy knihami. Nežiju v přírodě. Nežiju v kultuře. Nežiju ve vztazích. Žiju v knihách." (s. 291)
Tahle kniha mi nabídla nový pohled na vyprávění příběhu o Achilleovi a Trojské válce. Málokterá kniha ve mně zanechá tak hluboký pocit. Proto si přeji jenom dvě věci: zažít takový silný pocit lásky a vymazání paměti, abych ten příběh mohla zažít znovu
Velmi zajímavá kniha z hlediska témat. První část mě bavila, protože bylo zajímavé číst myšlenky mladé dívky ohledně menstruace. Někdy jsem nad tímto přemýšlela i já. Druhá část mě bavila ještě více, protože jsem se zatím nesetkala s tématem umělého oplodnění. Mile mě překvapilo, že jsem mohla číst o dvojím pohledu na umělé oplodnění (pohled dítěte ze zkumavky a ženy, která chce otěhotnět). Obecný dojem je takový, že se mě kniha v některých částích velmi dotkla a musela jsem si udělat přestávku nebo trochu zpomalit. Určitě se k ní někdy vrátím
Knihu, i přes to, že jsem čekala 200 stránek, než příběh mě osloví, hodnotím kladně. Díky tomu, že jsem během čtení nacházela spoustu krásných citátů, které jsem si uchovala pro slabší chvíle. Ráda bych se podělila i o jeden, který se řádí mezi mé oblíbené.
„Krásných lidí je mi líto. Krása totiž člověku uniká už od chvíle, co je mu přisouzena. Je pomíjivá. To musí být těžké. Neustále dokazovat, že toho je ve vás víc, chtít, aby ostatní viděli pod povrch, aby vás měli rádi proto, jací jste, aby neměli rádi jen vaše úžasné tělo, třpytivé oči a husté lesklé vlasy. “
Tato kniha je nejen nádherná po vizuální stránce, protože ten obal knihy je opravdu překrásný, ale i po stránce příběhové. Myslím si, že tato kniha si zaslouží pozornost čtenáře, protože poskytuje nový pohled na neplodnost z jiného prostředí, které se od nás odlišuje morálně i kulturně, kde tradice je víc než moderní myšlení.
Je úžasné zjištění, že s člověkem, kterého vůbec neznáte osobně a je slavný, sdílíte tolik společného. Miluji, hlavně, tu část, která je věnovaná Murakamimu, protože mám stejné pocity, když ho čtu
Ze začátku jsem si myslela, že to nebude nic extra. Lidé na sociálních sítích tuto knihu komentují jako nutnost. Každý, komu je od 20 do 29 by si ji měl přečíst. Nevěřila jsem tomu. Po přečtení musím uznat, že na tom něco je. Kniha je plná mouder a připadám si, jako bych dospěla s autorkou. Uvědomila jsem si, že to, co teď beru jako samozřejmost, jsem nebrala, když jsem byla teenager. Opravdu mi ta kniha pomohla uvědomit si tolik myšlenek a doufám, že pomůže dalším lidem. Samozřejmě nebudete souhlasit se vším a budete mít jiné vzpomínky a zkušenosti než autorka, ale najdete si tam svoje moudro, které vás bude provázet po přečtení. Já si zamilovala tento citát (samozřejmě není celý, ale podstatu čtenář zachytí):
"A taky vím, že láska je docela tichá a nenápadná věc. Je to společné povalování se na gauči, pití kafe a povídání si o tom, kam si to ráno půjdete dát další kafe..." (s. 321)
Jedna z nejhezčích knih, které jsem četla. Autorka nám poskytla dějiny Francie a zbytku světa po druhé světové válce osobitým stylem, který mi vyhovoval a nutil mě číst a číst, dokud nebyl konec. Líbilo se mi, že jejím pohledem jsme sledovali změnu společnosti na tu, kterou jsme dneska
Nemám moc ráda české autory, ale pan Fuks mě velmi kladně překvapil. Příběh mi připomínal viktoriánský nádech s nacistickými padouchy v hlavní roli. Jako milovník zvrácených věcí a historie jsem si knížku zamilovala.