Viopes komentáře u knih
Příběh mě bavil, je to relax, ráda unikám do světa podivných dětí.
Po přečtení prvního dílu jsem neměla chuť se pustit do dalšího. Po roce mě kamarádka navnadila na druhý díl. A hle, děsně mě to chytlo, bavilo a konec rána bum ! Už jsem si půjčila třetí knihu a těším se na ni.
Knihy Dominika Dána si dávám jako mezičlánek mezi ostatním čtením. Baví mě rozhovory na kriminálce a celkově se čte dobře. Autor mi udělal radost, uhodla jsem vraha téměř hned a to se mi nestává.
Psáno formou deníku a byla to první kniha tohoto typu, kterou jsem četla. Pro mne zajímavé, jelikož vím, že se do té oblasti určitě nepodívám. Při čtení mě jímala zima. Nečetla jsem ji na jeden zátah, ale střídala ji s jinou knihou, což nikdy nedělám. I tak mne autor navnadil k přečtení jeho první knihy Pádlem k Amazonce.
(SPOILER) *spoiler* Kniha se mi četla dobře, střídání kapitol z úhlu pohledu postav děje mi vyhovuje. Dokážu pochopit myšlení hlavní hrdinky. Konec mě zaskočil, ale respektuji rozhodnutí spisovatele a vyhovuje mi víc než kdyby odněkud zázračně přišel zachránce. Určitě budu číhat na další knihy od R. Jonassona.
Četla jsem na základní škole, pamatuji si, že jsem se hodně nasmála. Předčítala jsem pak úryvky i sourozencům a po letech i svým dětem. Možná ji doma ještě někde máme schovanou.
Knihu četla moje dcera k maturitě a já byla zvědavá, co ji tak chytlo. Ona byla z příběhu úplně hin. Pro mne moc přímé řeči, ale zajímavá zápletka, příběh dobrý.
Má první kniha od tohoto autora a rozhodně ne poslední. Na začátku knihy nádech a vydechla jsem až na konci. Napětí, čtivost, konec příběhu, vše mi sedlo.
Knihu jsem si užívala, je čtivá. Příběh sice málo uvěřitelný, ale proto čtu různé žánry. Ano, autorka mohla jít trošinku víc do hloubky duše hlavních postav. Závěr jsem nečekala.
Kniha mi přišla taková "letem světem" problematikou drog, žádné hluboké rozebírání. Asi moc srovnávám s knihou My děti ze stanice ZOO. Ale četla se dobře, rychle, příběh vcelku dobrý.
Z mého hlediska kniha čtivá, nechybělo napětí. Příběh jsem si užívala, jak minulost, tak i současnost. Pointa zajímavá, závěr trošinku přitažený za vlasy, ale vcelku přijatelný. Mrtvá města nebo domy mám ráda, ale prolézat se je bojím. Tak alespoň tady jsem si to užila.
Takové pohodové čtení na víkend, žádný krvák, napětí tak akorát. Za mne dobré.
Od autora jsem četla pouze Šelmu a ta se mi líbila. Temný vzorec pro mne zajímavé čtení, napětí tak akorát, hvězdičku ubírám pouze za otevřený konec. To nemám ráda, připadá mi pak příběh neúplný. V každém případě musím přečíst i autorovy ostatní knihy.
Ztotožňuji se s těmi, kteří by knihu zkrátili o rozhovory mezi Táňou a Alexandrem a o erotické pasáže v Lazarevu. "Slaďáky" jsem přestala číst před dvaceti lety, k téhle knize mě přivedla kamarádka a v globálu jsem si ji celkem užila. Určitě si přečtu i další díly, zajímá mě, jak to bude pokračovat a jak příběh nakonec dopadne.
Poklidný příběh, už si připadám jako součást vesničky. Četla jsem prvních pět knih ze série a pak jsem přeskočila k této desáté v pořadí. Proto pro mne bylo jedině dobře, když se v příběhu zabrousí do minulosti a připomenou se události z předchozích dílů. V každém případě se chystám sahnout po zbylých dílech ze série. Autorka, vesnička a její obyvatelé si mě zcela získaly.
Pro mne pozitivum - české prostředí, česká vesnice, téma příběhu. Kniha v globálu celkem dobrá. Ovšem musela jsem si zvyknout na text, trochu mi vadily rozhovory mezi postavami a opakující se scény. Konec na mne byl moc předimenzovaný, ale zajímavý. Byla to první kniha, kterou jsem od autorky četla. Dávám ji šanci a přečtu si další.
Kniha se četla dobře, přestože má tak drsný obsah. Stále jsem si říkala, kdy je ta poslední kapka, která ženu přiměje vystoupit z kruhu, přiznat si, že je něco špatně a hlavně jednat ve svůj prospěch. Časem si přečtu i další knihy od autora, ale musím si dát pauzu.
Jednoduchý příběh o nejednoduchém přestěhování. Potřebovala jsem k přečtení něco oddechového po Keplerově Zrcadlovém muži a to bylo splněno.
Nevím, která kniha od autorky se mi líbí víc. Všechny mají téma k zamyšlení. Tenhle příběh jsem četla téměř bez dechu, držela palce, byla rozčílená a konec jsem nečekala. Řekla jsem si - pěkná ironie.
Téma opět zajímavé, zjistila jsem, že o lidech s Aspergerovým syndromem jsem nevěděla vůbec nic. Příběh jsem hltala a za mě skvělé.