vnimatkrasu komentáře u knih

Fránek je torpédoborec přes popisy. Má tu vzácnou schopnost nazývat situace líbezně, vystihovat to hlavní, vystřihnout genius loci moravský vsi, a přitom nezdržovat tempo sáhodlouhostí. Novela je díky tomu čtením na dva kratší večery. A to já můžu. Ještě tak u stý stránky jsem měl silný tušení, že budu v tomhle textu tasit touchdowny. Druhý kilo bohužel příběhově kapičku šumí. Řadu zajímavejch motivů nechá nakonec autor jen lehce nakousanejch, a napětí z prostředí staletejch veder by si zasloužilo nápaditější tečku. Pokud ale spíš než po vypointovaným thrilleru prahnete po zručný psychologický novele, mohly by vám TROPICKÉ NOCI kápnout do noty. Nabízí kapku něco jinýho, než co je anoncovaný na obálce, ale výsledek je rozhodně dílem člověka, na jehož další knížky si počkám.

3 24.04.2024

Elena není můj šálek. Vlastně jsem drahnou dobu hypnotizoval řádky, aby se vydaly směrem k minimalistický detektivce, spíš než k rachitickýmu roadtripu. Dokážu však ocenit, jak mistrovsky dovede autorka iritovat. A některá slovní ekvilibristika mezi matkou a dcerou už nebyla ani tak hádkou, jako spíš regulérním hororem. I přes originální závěr se ale Eleně nedokázala prodrat přes mou hroší kůži. A po několika týdnech mi v paměti zbude nanejvýš ta podivná obálka, která spíš než ubohou ženu s Parkinsonem připomíná medvídka Paddingtona.

3 22.01.2024

Alam píše nesmírně zvláštně. Jasně, jde o román o katastrofě, ve který člověk příčiny trablí leda tuší. Zároveň je to ale román napsanej prapodivnou popisností, vyvolávající úzkost už samotnou volbou slov. Autor s oblibou popisuje postavy podle momentálního zápachu či vůně, nákupní seznam tu zabírá celou stránku, máma tu před cizíma důchodcema chodí nahatá, a když si táta prohlíží svou dceru v plavkách, neujde jeho zraku obrys její vulvy. It's superweird. A já jsem s divným pocitem po těle přelouskal těch dvěstě stránek jako nic. Zdejší hodnocení je jedna z největších databázových nespravedlností. Nedejte na něj. Je to skvělá věc.

3 12.12.2023

Z osobních přípodotků autora stříká vlastní zkušenost a teče bezmoc. I proto jsem se nemoh delší dobu zbavit dojmu, že nečtu fikci, nýbrž beletrizovanej blog. V dobrým. Tam, kde mě neděsily temný siluety v torontskejch podchodech, na mě sahala úzkost z Demchukova života. Vzpomínky na děsnou dobu s hororem autorovi vlastním. X má svéráznej rukopis, hodnotovou nadstavbu i genius loci. Přesto bych uvítal silnější obavy o hlavní postavy i příběh, kterej někdo v druhý polovině vydatnějš chytne pod krkem.

3 19.06.2023

Zkraje moc příjemnej Heller. Prosluněnej, nostalgickej, s nádechem nečekaný romantiky mezi slavnou zpěvačkou a outsiderem. Podivný thrillerový podtóny se ale v poslední třetině změní v pointu a závěr, za kterej by se nestyděly ty nejhorší céčkový filmy se Stevenem Seagalem. Bez legrace. Takhle perplex jsem po spolknutí posledních kapitol nezůstal už roky.

3 14.02.2023

Weaver to tu zase šroubuje ad absurdum, ale filmová tematika mě bavila a rozhodně mi díky ní zůstane Zlomený srdce mnohem dýl v živý paměti. Jeho lineárnější Rakerovky bez paralelních linek mě navíc baví o chlup víc. Kvalit Ztraceného nebo Bez slitování ale úrovní pointy nedosahuje. Naopak. Čím blíž se tahle hollywoodská pohádka blíží konci, tím víc se to celý bortí.

3 27.09.2022

V rámci thrillerových ibuprofenů, pro okamžité zahnání panické touhy po zvratech, velmi uspokojivá věc.

3 17.06.2022

Povídková lahoda, must-have pro všechny, kteří to s knižním hororem berou vážně. V pubertě mě Temný karneval vyděsil, dnes mě v něm bavilo hledat životní paralely (Strýček Einar!). Když uvážím, že bylo Bradburymu během psaní kolem pětadvaceti, netuším, kde tu moudrost a um nakoupil. Chci tam ale taky.

3 28.02.2022

Tak tohle byla hororová laskomina s přesně tou atmoškou, kterou mám rád. Divnou, pozvolna stavěnou, plnou obskurních postaviček a tíživýho tajemna. Obdivuju, jak Buehlman famózně staví story. První půlka je vesnická, pozvolná, hodně založená na vztahu Franka a Dory, kteří jsou mimochodem tuze sympatičtí. Ta druhá je akční, béčková, ale pořád výborně napsaná a vygradovaná. Jednu chvíli si užíváte svérázně jižanskou redneck atmosféru a zabíjení času u šachů v místním koloniálu, o pár stránek později se v lese pálí ostrýma. A jak se to od poloviny celý rozjede, je strašně těžký přestat číst.

3 18.01.2022

Děsně mě mrzí, kam to celý Goldammer od půlky šoupne. Klasická honba za sériovým vrahem v absolutně neklasickým prostředí válečnejch Drážďan totiž v druhý části trestuhodně vyhasne. Detektivní story odhalí svou prostičkost, podezřelých je tak málo, že o napětí není řeč, a pointu autor za vlasy přitáhne tak, až je skoro celá plešatá. A je to věčná škoda. Ten německej vhled do atmosféry nepěkný doby je totiž zkraje docela bomba.

3 11.08.2021

Nechápu, jak ze sebe vypsanej autor může bez vnitřní cenzury dostat slátaninu takovýho kalibru. A ani tak přitom nejde o příběh jako takovej. Spíš o děsně ledabylou, banální, přesto uondanou formu, a naprostou absenci atmosféry, na kterou jsem se, vzhledem k potápěčskýmu zasazení, regulérně těšil.

3 03.07.2021

Myšlenka dobrá. Ta naprostá absence elementární logiky v chování hlavní hrdinky, rezignovaný poddání se osudu a neschopnost si screennout vlastní obrazovku v mobilu mě ale děsně drásala. Page turner to bezesporu je. No brainer bohužel taky.

3 24.04.2021

Štvanice je přesně to, co čekáte. Vyloupená Agatha Christie bez výraznější invence, která prostě funguje tak nějak z podstaty. Selhává v příliš květnaté první polovině, boduje v závěrečném kličkování a utahování motivací jednotlivých postav. Po stopadesáté bych ale prostě prosil trochu víc. Přinejmenším výrazně zajímavější lokaci.

3 17.02.2021

Game je jako ten akční thriller, co běží v televizi v sobotu ve 23:10.
Se vším dobrým i špatným.
Ze začátku si ujíždíte na zajímavý premise, i na tom, že takový tempo jste naposled viděli v třetí Smrtonosný pasti. Po půlce vám ale dojde, že autor je spíš srdcař než kvalitář, a že by vám to stačilo v polovičním rozměru.
Čím dál jste, tím horší to je.
V kolonce spotřebního akčňáku ale není moc vydatnějších zástupců.

3 06.05.2018

Napsat komentář, co by se k Nesbøvi dokonale hodil, měl bych vám nejdřív shrnout, kam že sem to chodil na základku a co sem ráno snídal. Levhart nepochybně disponuje autorskou kvalitou. Ale taky má přes sedm set stran, který by se daly krátit mašinkou trojkou. Smrtící jabko je prima. Námět jak z béčkovýho hororu taky. Vrah se tu ale odhaluje k uzoufání dlouho, a dostat pětikorunu za každou rozvitou, byť nepodstatnou postavu, pozvu vás všechny na večeři. Tohle prostě neni moje série.

3 29.10.2017

Ne.
Durna jsem měl dlouhodobě zařazenýho do škatulky "na konci sice budeš trochu nasranej, ale přečteš to jením dechem". O Spouštěči to ale platí jenom z jedný, a bohužel z tý horší poloviny.

Příliš mnoho paranoí tu totiž umořilo vola. A od doby, co se i ty nejthrillerovější pasáže promění ve výmysly, a prohlédnete tak pointě přes skořápku, se do konce vyloženě prozíváte.

Jednu úroveň literární kvality za Mrazivým tichem. A to mě u ní taky dvakrát nemrazilo.

3 22.09.2017

Jackabyho mám rád.
Ale Ritter neví, kdy přestat. Šroubuje jeden fantasy závit za druhým a přitom by hrozně chtěl bejt Potterem mezi Holmesology. Jo, odsýpá mu to. A zase jsem byl na straně sto v době, kdy obvykle bejvám na třicítce.
Je jen škoda, že je to celé tak děsně bez pohlaví.
Trojku si přečtu.
I když vlastně ani nevím, jestli je to guilty pleasure.

3 29.07.2017

Plus za prima postavy a seriálovej feeling.
Minus za všechno ostatní.
V samotným jádru se schovává prima knížka. Bohužel jí Bjørk obaluje štůčky slovní bavlny, kterou je kór ze začátku obtížné se prosekat. Šokující dětská premisa je v aktuální severské hitparádě smutnou rutinou, už v první polovině knížky odhadnutelný vrah ale ne. Přesto dávám Bjørkovi šanci. Námětem podobná série od Ohlssonové se totiž taky časem dokázala vzchopit. Takže třeba...

3 01.02.2017

Nejslabší King, co si pamatuju. A to ne proto, že by námět a zápletka stály za starou belu, nýbrž proto, že se to celé táhne jako karamel. Právo nálezce by se dost dobře dalo smrsknout do formátu delší povídky. A co hůř, dalo by se smrsknout tak, že by se v něm vůbec nemusela vyskytovat postava Billa Hodgese. Ano, formálně King stále převyšuje většinu aktuální produkce. Nemohl jsem se však zbavit dojmu, že oprášil jeden ze svých starých nepublikovaných námětů a rozhodl se do něj vší silou nacpat svou aktuální detektivní postavu. Bohužel. Prozíváno.

3 30.10.2016

Neplakal jsem. A co je horší, bylo mi to celou dobu vlastně dost jedno. Jasně, nejsem úplně romantoženská cílovka, přesto dokážu ocenit tah na branku, sympatie s postavami a vůbec všechno. A kdyby nebyl Tóti tak odtažitý nemastňák a kdyby si Agnes ve svém příběhu aspoň občas pohrála s překvapením, dovedu si představit islandsky zářící čtyřhvězdí. Kentová totiž není mimo. A tu studenou atmosféru plnou skyru, tu vystihuje výtečně.

3 23.07.2016