WEIL komentáře u knih

Pro mě dlouho nejlepší román druhé poloviny 20. století v české literatuře.

Film slabší, ale v hlavních bodech kopíruje knihu.

6 26.06.2011

Pěkná a stále platná kniha pro všechny malé i větší milovníky pejsků.

6 20.06.2011

Ke knize jsem se dostal v útlém mládí, a stále se k ní rád vracím, protože mi stále má co dávat. Je srozumitelná, přehledná, až polopatická, aby zasáhla co nejširší vrstvy čtenářů.

Vyvolává ve mě pocit, který je neměnný, že díky takovým knihám stojí za to žít, zabývat se životem, nejenom jím projít.

6 20.12.2010

Kniha, která stojí za povšimnutí. Je v ní hodně podnětů k přemýšlení.

5 31.07.2014

Kniha je to pocitová.
Mladý muž si zapisuje co prožívá doma, na večírcích, na studiu...Neví jak žít dál, k čemu se upnout, tak proto jen zapisuje co se děje kolem něho, méně co se děje v něm.

Alper bezpečně rozeznala, kde se objevuje již nemoc autora. A proto lépe číst v originálu, to je její rada...Je zajímavé, že až do dnešních časů je shledáváno dílo F. Nietzeche za zajímavé, a nové generace čtenářů ho čtou, zatímco ti oficiální a žijící autoři zůstávají stranou jejich zájmu... F. Nietzeche žil vyhroceně individuaisticky a právě takové psal i knihy a filozofické traktáty. Je to zjevně literatura 19. století, a hlavní schémata a možnosti jak žít ovlinily řadu jeho součastníků, ale taky řadu ideologů, obzváště ty, co měli potřebu zdůvodnit si své počínání, třeba i Adolf Hitler nebo předtím literát Dostojevskij užil "Zarathustru" v románu "Zločin a trest" . A to ani nemluvím o výtvarné podobě, kdy potřeba obzvláště mladých mlířů zobrazit "Zarathustru" už po desetiletí je hitem mezi studenty výtvarných škol.

Nechtěl bych to ani zadarmo, ani kdyby mi za přečtení někdo platil.

Jedna věc je ale dobrá, a to že to přivedlo hodně dětí ke čtení a naučily se číst.

Patrně stěžejní kniha autora, kdy člověk hledá kde by mu bylo dobře.
A byt symbolizuje - mít svůj vlastní prostor, nebýt v něm rušen okolím, moci v něm žít tak, jak si člověk přeje.

5 18.08.2011

Vynikající moderní pohádky.

5 16.08.2011

Jedna z nejlepších knížek ve svém žánru, kterou jsem kdy četl a rád si z ní kousek přečtu kdykoli.

Tenhle příběh se může odehrát kdekoli.

Odehrává se i zde, blízko Vás (viz některé pořady "REPORTÉRŮ", či dříve "Na vlastní oči"). Lidi se přetvařují, lžou mistrovsky, jsou odhaleni kamerou a stále si myslí, dokud je nevyhodí z práce pro korupci či defraudaci, že jich se to netýká.

Zavěrečná slovy - Komu se smějete? Sobě se smějete.
Ta slova hovoří za vše.

Foglar zvaný "Jestřáb". O jeho životě, o jeho mamince, o jeho klukovské duši, o jeho lásce ke sdružování se v oddíle a jeho tvorbě.

5 10.08.2011

Dílo vskutku ďábelské.
Situace hlavní postavy je na začátku nezáviděníhodná. Pracuje a pracuje a to za chleba a mléko. Dostane šanci, chopí se jí a jeho život se zvedne. Doba je jaká je, nevezme to on, vezme tu šanci někdo jiný.
Bohužel práce, která se po něm chce, aby ji dělal, tak není zrovna humanitní. Podlehl jako jiní, jako dav příležitosti a uvěřil v to, co jiní.
Výsledek je dneska už dlouho znám...

5 03.07.2011

Dopisy Mileny jesenské byly dlouho ležákem. Slevnily se na polovinu původní ceny, a i tak se těžko prodávaly.

Milena Jesenská psala na ženu velice erudovaně, a žila bohatý citový život, o čemž její dopisy vrchovatou měrou vypovídají.

5 02.07.2011

Celý romám mi připomíná, že jednoho dne si člověk jako Josef K. naplno uvědomil pravidla, která jsou nad lidským životem, a touží se s nimi vyrovnat. Jeho hledání je cestou jak se dostat k něčemu smysluplnému, něčemu, oč by se mohl opřít.
Ke konci je podobenství, které dost postihuje lidskou existenci... O dveřníkovi a venkovanovi...

Jedna z mých nejoblíbenějších knih.

Důvodem je hlavní postava - Oblomov, její životní styl, a další postavy, které jsou tak přesvědčivé, podobně i dialogy mezi Oblomovem a ostatními...
Znám dost lidí, kteří žijí jako "Oblomov".

5 27.06.2011

Kniha mě zaujala dříve a holduji jí i nyní.

Je o putování, hledání jak žít, jak se vyrovnávat v dospívajícím věku se světem dospělých pravidel...

Jediný román autora, vyšla prvně v roce 1951, takže mě zaráželo, že je tak aktuální i koncem osmdesátých letech, že vůbec nepůsobí dojmem, že by se dala rázem zařadit do některého období, desetiletí, ale autor ji napsal ve svých 32 letech, takže měl zhruba odstup 15 let od věku hlavní postavy.

U J.Salingera mě ale zaráželo co dělá dál, když přestal psát!
Čím tráví čas o samotě, když nepíše, straní se veřejnosti a stále mu na konto přibývají peníze z této knížky.
Čím se asi tak zabýval další roky, kdy už údajně nepsal.

Každý člověk, ať bez penězi či s velkým množstvím peněz se musí něčím zabývat, jinak to nejde.

Takže co dělal člověk, co se několik let intenzivně věnoval literatuře?
Tu otázku si kladu i nyní.

Čím uspokojoval základní lidské sekundární potřeby?

Mark Chapman - až letos jsem se dozvěděl o tom, že je spojován s touto knihou a to po shlédnutí filmu, který neúplný i vlastním - "Zabil jsem J. Lennona". Ten film mě facinoval, jako jeden z mála v letošních roce.

Že je spojován s touhle knihou je spíše náhoda než aby se v tom dalo hledal něco hlubšího. Ale film "Zabil jsem J.Lennona" je mistrovskou sondou do myšlení, psychiky tohoto chlapce, tedy Marka Chapmana, žádná vata, žádný vyumělkovanost - až jde z toho mráz po zádech... A to se mi už dávno nestalo.

Film občas vysílal filmový kanál Film+. A ten své balíčky filmů často opakuje, takže bych ho rád měl celý.
Dopředu mě nenapadlo, že film "Zabil jsem J.Lennona" je tak umělecký, očekával jsem běžný tedy nudný film otrocky opisující pouze realitu z faktů...

5 25.12.2010

Nejde jen o milostné povídky, to ať čtenáře neodrazuje, já taky v útlém mládí jsem na tvorbu G. de Maupassanta pohlížel s nedůvěrou, ale později mě uhranul.
Především popisuje pocity, vztahy, a odkrýváme si při četbě jeho povídek své vlastní pocity, poznáváme sami sebe, a taky autorova ducha, který je vpečetěn do jeho díla.

5 24.12.2010

Tenhle román jsem zkoušel číst víckrát. A i dočetl. Leitmotiv je sice originální, ale zpracování se mi příliš nelíbí. Jsou mi bližší jiné knihy, tahle pro mě patří mezi ty, co se mnou tedy moc nepohnou.

Osobně jsem už dříve znal autorovo vypravování, takže jsem jen uvítal, že se mu dostalo knižní podoby.

I když autor tvrdí opak, tak já mám pocit, že jeho vypravování je díky knize ucelenější, že mu knižní podoba (na rozdíl od té internetové) prospěla, a pro mě jde o autora ryzího srdce, ve správném slova smyslu chlapáka, co jeho život je naplněný od mateřské lásky, přes partnerskou, bratrskou a taky lidskou.

Jeho styl psaní je mi blízký, protože jde o reálné zkušenosti, bez jakékoli fantasy.

4 10.05.2012