WEIL komentáře u knih
Moc se mi líbily tyhle pořady o lidech, kteří jsou velice zajímavý a ani bych - nebýt tohoto pořadu - se o nich nikdy nedověděl. Lidé z různých oborů, obvykle skvěle vypravující o své celoživotní práci, či těžkých osudech, poučení a zkušení, že jsem mnohdy na ně jen potěšeně koukal, a mnohokrát jsem si jejich povídání nahrál.
Pokud nahlédnout do rozdílné kultury, která žije v naší republice už několik století, Rómů. Autor se pokouší pochopit jejich společenské zvyky a jejich životní styl.
Dobře napsaná kniha, vycházející ze skutečných událostí, na které narazíte pokud se budete potulovat po památkách od Šumperka, přes Velké Losiny až po Jeseník.
Film O. Vávry je dramatičtější než jak je napsána tahle kniha, podobně i dobové záznamy nejsou tak rozvleklé jako tenhle historický román.
Kniha je to zdánlivě prostá, ale i nesmírně složitá.
Byl natočený skvělý desetidílný seriál, který ČT už dvakrát reprízovala.
První kniha, kterou jsem od J. Foglara četl. Předtím jsem znal už jeho komiksy. Kniha, to bylo něco jiného, takže chvilku mi trvalo, než jsem jí přišel na chuť. Ale jak se tak stalo, tak jsem ji četl rád a pořád dokola.
Autor mi mluvil z duše, moc mi v tom patřičném věku obohatil život o velké množství do té doby pro mě neznámých emocí.
Smutný pohled na to, jak do idylického světa zvířat vpadne lidská civilizace.
Vztah se nafoukl mnohem více, než jak tomu bylo doopravdy.
Znám - myslím dostatečně život Josepha Goebbelse a není možné, aby si při jeho vytíženosti našel dost času na nějaký dlouhodobý románek s herečkou, která navíc nebyla ani chytrá a ani extra hezká.
Ostatně co byla zač, o tom svědčí konec jejího života, kdy ji o všechny peníze připravil jeden muž, a později musela být prohlášena za nesvéprávnou, aby se získaly peníze a měl vůbec kdo o ni starat.
Pro mě je to opak Adiny Mandlové, která byla šarmantní, chytrá, a je to znát i na knize o ní.
Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, co je na tom směšné.
Tak jako u Švejka.
Uvažoval jsem moc rozumem.
Až jsem víc poznal lidi, tak jsem to pochopil a taky se smál. Dneska už zase ne, dneska už jsem zase někde jinde.
Ježíš Nazaretský, král židovský.
Nejdramatičtější příběh v Euroamerické civilizaci.
Byl či nebyl.
To je oč tu běží.
Jisté je, že pro hodně lidí je to naděje, protože život každému uteče jako voda, a nikdo nezná hodinu ani den, kdy mu zazvoní umíráček.
Není proto divu, že umělci často obrací pozornost k Ježíš Nazaretskému, nejsilnějšímu symbolu naděje na posmrtný život v Euroamerické civilizaci.
Malá zajímavost.
Ať si každý zkusí představit, že by žil bez toho aby znal dějiny, chodil do školy atd. Jeho život by se odvíjel jen v souladu s přírodou a jinak by cítil, jinak by vnímal, měl by jiný životní styl.
A nikdy by se nedověděl nic o tom, co byl ten který člověk.
Zajímavý člověk, co to dotáhl z českých končin nejvýše ve světové politice.
Těch povídek, které Jaroslav Hašek napsal před I světovou válkou je hodně. Ostatně živil se tím, takže jakoukoli zpeněžil, tak ji zpeněžil ihned, a dostal třikrát méně, než kdyby ji napsal o něco dříve, ale tak si na to navykl, jako když někdo prodává dneska v nouzi staré železo.
Haškovi šlo o jediné, aby vyšla.
A proto je i ta úroveň těch povídek kolísavá, protože i když napsal dobrou či špatnou, tak cíl mě jasný. Získat nějaký peníz na jídlo a stravu a pivo a na bydlení.
Jako dítě si pamatuji, že tio byl oblíbený časopis se stejným názvem pro děti, co odrůstaly časopis Sluníčko. když jsem odrůstal časopisu sluníčko, tak jsem si prošel Mateřídouškou a pak šel na Sedmičku pionýrů, časopisu, který z nás dětí měl udělat poctivé a slušné občany socialistické společnosti.
Jak se to povedlo, to ukázal rok 1989. Většina mužů ihned zapomenula na slib socialistické vlasti a že položí za socialismus život a šla na druhou, opačnou stranu.
Jan Werich uměl vyprávět, a díky této knize a jeho nahraným LP, kazetám, dnes CD či DVD, tak je možno se jeho vyprávěním stále nechat unášet.
Pro mě česká verze Mikulášových patálií, taky jsem je měl jako dítě moc rád - jako knihu, i jako televizní seriál.
Každý člověk je více či méně psychopatologický.
Jeden z nejlepších televizních seriálů, který byl v ČR natočený.
Zajímavostí nepochybně je, že vše co je v knize, tak je i realizováno filmařsky. Tohle mě fascinovalo, a něco podobného je třeba ve filmu "V stínu kapradiny".
Kdo si to přečte a shlédne, ten to může porovnat.
Jistěže některé delší vypravěčské pasáže se do pěti dílného seriálu nevešly, to by byl o několik hodin delší. Ale to podstatné je právě takové, jak jsem uvedl.
Vyprávění či zpověď člověka o průběhu svého života k imaginárnímu posluchači. Vše začíná normálně, ale postupem vyprávění se mění v úpadaní do prázdnoty a beznaděje vypravujícího.
Je dobře, že velcí klasici české literatury nezapomínali i na nejmenší, kterým ty knihy ale museli číst větší. Tedy pokud uměli číst, Dneska málokdo neumí číst, ale taky si méně váží čtení, proto lidi čtou méně.