WEIL komentáře u knih
Kniha pro nejmenší, ale mohou číst i ti, co v nich je kus dětství. A přece se to čte nejlépe dětem.
Kdo chce umět dobře vařit, ten se bez této kuchařky neobejde.
Kniha se čte dobře, jen ve chvilkách, kdy se žádá po hlavním hrdinovi čin, tak on raději mluví, sní a nerealizuje. Neví co chce? Chce víc, než co mu jeho realita nabízí. A tak ztroskotává, je nenaplněný, vrací se zpátky odkud přišel, a od ostatních se liší právě tím, že postrádá jakékoli naplnění, ať už tragické či šaškovní.
Řada postřehů a vývoj nerovného vztahu - v pořádku.
Ale vadí mi neúplnost postavy dívky, protože se mi příčí uvěřit tomu, že by starší muž se zamiloval do mladé dívky, že by si ji chtěl vzít za ženu.
V knize není nic o funkčnosti vztahu. Načem byl postaven. Okouzlení druhým, dočasné, to je běžné, ale aby vztah vydržel dlouhodobě, tak to v textu není moc přesvědčivé.
A taky že by někdo si vzal někoho pro peníze?
To nikdy není to hlavní.
A pokud ano, tak ten vztah nikdy nevydrží, protože peníze jsou jen prostředkem, ne hodnotou.
Vztah k téhle knize jsem si našel až mnohem později, než je obvyklé.
Až tehdy, až jsem měl více nažito a uvědomil si, že takhle funguje lidská společnost. Instituce, hierarchie a v ní různé lidské typy, přístupy, charaktery atd.
Jako malé dítě jsem měl tyhle příhody Frantíka Severýna moc rád.
A rád si tu knihu prolistuji občas i nyní.
Jak jsou slova zrádná.
Kdo si přečte, že jde o příběh psychopata a maniaka, který se za okupace stává nebezpečným vrahem, udavačem a katem, ten si asi v sobě vytvoří všelijaké představy, zpravidla jen pocitové.
Tato novela je tak rafinovaná a fascinující, že tak snadná definice o člověku, která je uvedena v anotaci - panu Kopfrkinglovi - je značně zjednodušující, takže spíše to ve mě vyloudilo úsměv.
Je to příběh o moci člověka, kterou může zneužít nad druhým člověkem, lidmi...Může ale taky nemusí. Záleží na každém.
Moc má člověk vyzbrojený či ozbrojený, takže v podstatě moc může mít nad druhým, druhými hypoteticky každý...
Tak moc jsem se při čtení komentářů pobavil.
Jsou to jedny z nejlepších povídek, jaké v české literatuře existují.
Tuhle knihu jsem četl venku, v tramvaji, na ulici, v kavárně a rád jsem se nechal unášet jejím sdělením.
Teplo onoho sdělení v sobě stále mám, a jsem za to rád.
Je to kniha, při které lituji, že nebyla delší, rád bych ji četl delší, a tak to byla pro mě ideální pobídka shánět dále autorovu prózu.
Nebýt tohoto autora, cítil bych svůj život značně ochucen.
Díky tomuto autorovi se mi lépe žije.
Pro mě radostné čtení.
Rád se podobným nechávám vystavovat!
Upřímná výpověď jednoho z našich nejvýraznějších malířů, jehož obrazy patří na aukcích k těm nejvíce ceněným.
Kniha je chronologická co se týče vypravování od narození až po věk zralý, občas je vypravování přerušeno několika osobními články, z nichž některé vyšly - jako vysvětlující - o jeho tvorbě a zdůvodnění jeho životních postojů.
Přehledně napsaná a poučná kniha, ke které se rád vracím.
Stále se z ní něco nového dozvídám, tak jak se mění i mé zkušenosti.
Je smutné, vidět v dokumentu 100 let O.V. od jeho ženy J.N., jak člověk postupně odchází.
Sama režisérka si nad tím povzdechla, že jí ho bere stáří.
Rovněž je třeba zdůraznit jednu silnou mravní stránku J. Němcové, a to, že se o něho starala pokorně až do jeho smrti, což je v dnešní době spíše nevšednost, ačkoli by to měla být samozřejmost.
Není, a nebude.
Ona to ale dokázala.
Smolař. Jak jinak nazvat finále života F.F. d´Este. Kdo ví, pokud by nedošlo k Sarajevskému atentátu, tak zda by vypukla I.SV.
Škoda, že nežijeme v mocnářství. Mělo své výhody, i nevýhody. Ale možná těch výhod bylo více...
Snaha po vyčerpávající přesnosti údajů, rovněž tak zmínky o pocitech lidí, kteří zaznamenali hrůzy ubližování člověka člověku mnou hluboce otřásly.
Nebýt Sovětského Svazu, a jeho hrdinné armády, tak by Němci stihli zlikvidovat mnohem větší množství lidí.
Ivan Wernisch se dlouhodobě zabývá vyhledáváním životopisů a děl autorů, kteří psali česky, a o které se literární věda nezajímá. "Inu, kdo není v učebnicích, ten neexistuje."
Vyzvedl bych, že kdo má rád humor, a kdo má rád lidi, tak ten se bude mezi těmihle autory cítit velmi příjemně, a rád se s nimi bude seznamovat ať už s jejich často neveselými životními osudy, tak i s jejich literární tvorbou, která čítá básně, prózu, i divadelní hry.