weirdie
komentáře u knih
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
(SPOILER) Krásná knížka, kde jsou slova jenom doprovod pro mnoho různorodých ilustrací. Příběh je v podstatě úplně jednoduchý a současně má poslání tolik potřebné pro dnešní šílený svět, ať už je to fikce nebo ne.
Navíc to krásně vyvrací uvažování, které se nám v dnešní době snaží vnutit někteří politici - totiž že jakmile je něco ekologické a prospívající přírodě, je to proti obyčejným lidem. Není. Naopak, jde o spojené nádoby, kdy prospěch pro přírodu je současně i prospěchem pro lidstvo.
Kéž bychom si tuto skutečnost vzali všichni více k srdci a chovali se podle toho - a tím nemyslím ani tak apel na individuální zodpovědnost (jelikož každý žijeme jiný život a v jiných podmínkách s jinými možnostmi) jako spíš apel na ty, kteří ve jménu bohatství dělají pravý opak toho, na čem se v knize tak činorodě činí Elzéard Bouffier. Jenže to bychom žili vlastně ve světě, který má z dlouhodobé perspektivy třeba i nějaký smysl, tak nic.
Při pohledu na jeden z obrázků se mi vybavilo dílo Člověk proti zkáze, které ukazovalo Karla Čapka, jak jako člověk v jedné scéně osaměle bojuje v přírodě. Ilustrace jsou jednoduše nádherné a dokáží navodit jak pocity vyprahlosti, beznaděje a zkázy, tak naděje, rozkvětu, dobra pro přírodu i nás jako její obyvatele.
Síla této knížky je tak v nadčasovém a pro dnešní dobu aktuálním, potřebném a navíc ušlechtilém poslání, které v neposlední řadě ukazuje i jinou podstatnou věc: dělat dobro je prostě praktické a všem prospěšné, žádná naivita. Hodnoty, jaké reprezentuje úplně obyčejný pastýř jsou hodnoty pro budoucnost nás všech.
Bílá nemoc
Karel Čapek
(SPOILER) Jedna z knih, kterou jsme měli na střední škole jako povinnost, a je to dobře, protože by to tak mělo být všude. A to přesto, že mi jinak v rámci smysluplnějšího vzdělávání připadá nejlepší, aby si každý student/ka sestavil svůj seznam oblíbených knih sám, podle toho, co jej zajímá a v rámci studií si to pak prezentoval.
Koneckonců v tomto případě jde o malou knížku, která nemá ani sto stran a navíc je to divadelní hra, což přečtení ještě více usnadňuje. Dovedu si představit, jak bych ji přečetl za pár hodin, kdybych jí chtěl dát na jeden zátah. Čapek je prostě mistr slova a celá hra je sepsána schopnou a svižnou rukou, takže je radost ji číst. Malá knížka, která má skrz nemnoho slov tolik co říct!
Galén je super sympatická postava, zásaditá, lidská a sociální. V době současného kapitalismu už vůbec - mít takhle osud někoho bohatého v rukou jako on a umět jej srovnat do latě, aby nežil na úkor ostatních, ale pro dobro druhých. Řekněme si to upřímně: kdo to dneska má? Až si skoro říkám, jaká je škoda, že to nejde takhle jednoduše udělat. Lidstvo by pak alespoň nesměřovalo nevyhnutelně do pekel.
Nic není černobílé, a přesto je pro některé dětinsky naivní Dětina jednoznačně nejlepší charakter, který pomáhá primárně těm nejpotřebnějším a nejchudším, tak, jak by to mělo být a jak to bohužel mnohdy dnes není. Ostatní postavy jsou dost válkychtivé, bez žádných ambic měnit řád světa, který vždy v určitých situacích vyprodukoval zbytečné hromady mrtvých a nesmyslné války. Pokud se ovšem podíváme na Maršála malomocných, i ten se nakonec pod tlakem svých bližních nechal zlomit a na podmínku míru přistoupil, byť to nakonec nejen jemu bylo houby platné a celé dílo končí maximálně možně tragicky podle slov "nikdo nevyhraje, prohrají všichni." Maršál byl jistě velmi špatný charakter, který se zuby nehty držel své válkychtivé vize: a přesto byl o nějaký ten nenápadný odstín lepší, než skutečný "německý vůdce" minulého století, který si prostě šel za svým i přesto, že kolem sebe všechno zničil a všechny okolo sebe zneužil.
Nemá smysl si nalhávat nějaké nesmysly, jako že byl Čapek tak geniální, aby snad předpověděl pandemii covidu - a přesto je čtení této knihy neuvěřitelně aktuální, jak kdyby tu knihu někdo jiný mohl poprvé sepsat a vydat v letech 2020/21. Nicméně Čapek to psal o století dříve a přesto měl o té "tolik vyspělé" Číně naprostou pravdu.
Je doktor Dětina skutečně tak dětinský, když se chtěl svými metodami domoci míru pro všechny? Koneckonců kdyby nebylo jednoho toxicky maskulinního génia z Kremlu, minimálně v Evropě by mír stále přetrval. Ale to bychom byli asi až zbytečně moc vyspělí, tak třeba nás k míru pro všechny konečně dokope klimatická krize. Možná...
Nádherná nadčasová myšlenka, skvěle sepsaná a vygradovaná až do totální tragédie, jejímž zdrojem byla nesmyslná potřeba válčit a něco dokázat, ale ne pro lidstvo, nýbrž jen pro jeden jeho národ, který se rozhodl agresivně prosazovat na úkor ostatních, byť to bylo zbytečné a bylo by pro všechny lepší spolupracovat. No a nakonec podle toho také naštěstí a zaslouženě dopadl jako odstrašující příklad - ať už myslíme Bílou Nemoc jako knihu našeho mistra spisovatele, tak jako nešťastnou realitu minulého století.
