wendys93 komentáře u knih

Mezi strašidelný místa nemusí nutně patří americký domy, kde kdysi kdosi kohosi zabil nebo se tam odehrávaly satanistický rituály. Děsivosti se nemusí vždycky odehrávat v opuštěných sídlech, cizích sklepích nebo pod taktovkou člověka, co si libuje v mučení jiných. Děs a hrůza můžou úplně s přehledem ovládnout i obyčejnej les v zaprděnejch Čechách, který kde kdo ve světě neumí najít ani na mapě.
Třeba Les/Bor u nás na Šumavě je hnusotou, temnotou, děsem a běsem nacucanej tak, že to musí každejch dvacet let ventilovat. A tak lidi umíraj děsivou posedlostní smrtí, případně zmizí na věky věků...v tom horším případě zdémonizujou a snaží se pozabíjet všechny ostatní.
Zlo totiž vždycky chtělo vládnout světu a tak si bere na pomoc každýho, kdo včas neuteče.

2 09.01.2024

První letošní přečtená kniha a hned tolik intenzity, pocitů, myšlenek, smutku i radosti. Tohle bylo nesmírně intenzivní a velmi inteligentní čtení. Jedinečný čtenářský zážitek, který toho přináší tolik, že těžko vybírat to nejdůležitější a nejpodstatnější. Název je ostatně všeříkající...
Rozhodně kniha, ke které se budu opakovaně vracet.

5 09.01.2024

Víte co je průšvih? Když se lidi, co se mají rádi nedokážou domluvit. Když se něco špatně pochopí nebo řekne, když se něco říká až moc těžko a tak se radši mlčí, když má jeden pocit, že mu druhý tak docela nerozumí a zlehčuje to, co by měl brát vážněji. Pak strašně snadno dojde k hádkám, nedorozuměním, slzám...
Petra Dvořáková tenhle motiv v různých variantách používá poměrně často a ve svých příbězích tak odráží to, o čem se bojíme mluvit nahlas a veřejně. Je to taková pomyslná literární facka člověku, doprovázená výkřikem "TAK UŽ SE KONEČNĚ VZPAMATUJ, JINAK PŘIJDEŠ O HODNĚ!"
A tohle všechno je obrovským benefitem i jejího posledního románu Pláňata, který je navíc ztemněn nelehkou dobou komunistickou, která pohodový rodinný a pracovní atmosféře nepomohla ani tam, kde by jinak vládl klid a mír zbraní.

12 03.01.2024

Se zařazením mezi fantasy bych v tomhle případě byla drobet opatrná. V románu nde spíš o legendy, zkasky o podivné říši plné magie, nepoznaném zlu, které se zakrývá kdesi v hlubinách džungle... Víc mi to ladilo do společenského, drobet historického románu, který může svým zasazením připomínat dálný orient.
Nicméně čtení to bylo skvělé. Autorčina práce s jazykem i s příběhem jako takovým mi dost sedla, mělo to nápad, logiku, čímsi ta knížka táhne svého čtenáře dál. Což je, myslím, ideální stav věcí.

30.12.2023

Některý sny sou jako kytky přešlý mrazem. Nestačí ani rozkvést a pokud ano, dlouho nevydrží. Asi každý takový máme. Krásný mrtvý sen, něco, co je nám odepřeno. Ale sou i sny plné barev, voní a dělají radost. Přímo prýští životem. Takový sen má dost velkou šanci na přežití a uskutečnění.
I Etik, hlavní hrdina tohohle dost temnýho románu, má takových snů celkem dost. I když je fakt, že mu pod rukama spíš umírají než kvetou. A jeho psychická rozklíženost, nepohoda a v jistém smyslu i rozpolcenost mu nejsou zrovna nejlepšími společníky.
V týhle knížce je snad všechno, co si od dobře napsaného contemporary, YA románu přeju. Není to trapně naivní, žádný klišé a kýč, má velký přesah v mnoha rovinách a spíš se blíží psychologickému románu pro vyspělejší a náročnější čtenáře než hloupé romantice bez špetky originality.

4 30.12.2023

Skvělé zakončení série.
Konečné rozhodnutí o tom, kdo bude vládnout, kdo bude vítěz, kdo padne v bouři nebo v bitevní vřavě...rozhoduje se o postavení a o tom, na čí straně bude kdo stát. A rozhodnout se to musí, protože celá série Krysy apokalypsy spěje ke svému konci.

1 30.12.2023

Annie Ernaux se její poprvé úplně nevyvedlo. Nebylo to tak, jak se patří. Dost možná šlo i o zneužití moci, vyspělosti, důvěřivosti mladí...o zneužití prvotní lásky/zakoukanosti. A tak se o tom napsala. Aby to trauma, které zažívá spousta holek a žen potýká pustila na veřejnost. A je to dobře, bořit tabu a...svěřit se papíru.

3 30.12.2023

Krásná, milá víkendová jednohubka, která by si zasloužila rozvinutí. Je to příběh s velkým přesahem a předčil veškerá má očekávání. Doufám, že i zbořil nějaká tabu, kterými je tahle společnost nacucaná jak houba

3 30.12.2023

Honza je prostě hororů pán. Zatím se projevil spíš jako autor novel, ale tady dokázal, že zvládá i tak minimalistický prostor jakým se vyznačuje právě povídka. Navíc se tady ukázalo, že dokáže být i autorem multižánrovým, protože ve sbírce 23:55 najdete všechno - horor, sci-fi, fantastiku, nešetří ani psychologickým příběhem a mysterióznem.
Takže na své si tu přijde fakt každej, bez výjimky.
Navíc...jako malej, ale velmi významnej bonus, dostanete silnou dávku bohaté a do posledního písmenka využité a vybombené češtiny, která hýří pestrostí víc, než papoušek. Což je ale to jediný barevný, jinak je to čerň a temnota silnější, než moje kafe.

2 04.12.2023

Vážná nemoc je vždycky svině. Zvlášť, když se týká někoho, kdo je vašemu srdci blízký, ba dokonce úplně nejbližší. Tím spíš s eale člověk nesmí vzdát, měl by být za všech okolností maximálně podporován a tak nějak obecně by se měla umocnit a posílit jakási sounáležitost.
V tomhle román je tohle poselství, pokud tomu tam chcete říkat, dost silně znát. Nechybí ani romantická linka, historické pasáže a odbočky a v neposlední řadě ani citlivý přístup, laskavost a naděje, která všechny protagonisty drží na nohou.

3 04.12.2023

Ondřej Kunovský tímhle svým románem nastavil docela brutálním a radikálním způsobem zrcadlo lidstvu a jeho veškerým nešvarům. Dohnal celou nastalou situaci do extrémů a zdviženým prstem všem pohrozil, že když se budou chovat jako magoři, kteří si nejsou vědomi důsledků svého jednání, může to pro všechny dopadnout nejen ostudně, – v tom lepším případě – ale dost možná i poměrně katastrofálně – v tom horším případě.
Kromě fakt skvělého příběhu, který je vytěžen na maximum a naprosto bezezbytku totiž tahle knížka přináší velmi jedinečný čtenářský zážitek – a to jak z jazykového hlediska, tak i z hlediska propracovanosti jednotlivých postav, scén a jednotlivých pasáží. Jo, některé z nich můžou na jisté čtenáře působit moc popisně, vycpávkově a tak nějak omáčkově, ale ve skutečnosti jsou tím správným a podstatným kořením, které dodává celému příběhu tu správnou chuť. Bez ní by to byl jen další tuctový příběh bez chuti. I ta sebelepší omáčka totiž potřebuje dostatek soli. S příběhy je to stejné na tom se, doufám, shodneme.

4 03.12.2023

Hele, lidi, tohle se mi, překvapivě, docela líbilo. Hlavně asi proto, že to není taková ta trapňoučká, young fantasy plná klišé, předvídatelných okamžiků
a dost prohlédnutelných postav, který sou jak přes průklepák.
Grrony je trošku prevít, tak trošku alkáč, nějaký královský povinnosti mu úplně vrásky nedělaj...zkrátka a dobře, radši si užívá žití plnými doušky, než aby se nechal svázat konvencema a pravidlama královskýho dvora. Je to zkrátka rebel. Ale zároveň hroznej sympoš, kluk se srdcem na dlani, takovej, na kterýho se můžete spolehnout, pokud ste jeho kámoš. I kdyby ste byli jenom kámoš na pivo.
Hrozně se mi tu líbil ten "eko" motiv, který odkazuje na něco, co by pro nás všechny mělo být důležitý. Svět, ve kterém žijeme, Svět, který nám strašně moc dává, ale zpátky nedostává dohromady nic.
To všechno s patřičnou dávkou magie, kterou od dobré fantasy knížky všichni očekáváme.

1 29.11.2023

Sestavit báječný, fungující fantasy svět se vším všudy, ale bez špetky magie a podobných blbinek to je teprv umějí. S kouzly to umí každej, bez nich málokdo. Třeba právě TerezaKadečková, která si všechno ve svým životě, knih nevyjímaje, dělá po svým.
Takže i její román O dracích a lidech je epesní, originální, zábavný a navíc plný draků, který má člověk chuť si osedlat a vyletět na jejich hřbetech až kamsi nad hory a pořádně se rozhlédnout po kraji. A tohle v každým případě stojí za pozornost i jako audiokniha, kterou taky moc doporučuju

4 29.11.2023

Romány složený ze samostatných a vypointovaných povídek, který se dohromady provážou a dají smysl nejen každá sama za sebe, ale i v kompletním slova smyslu, mě baví. Takže už jen tímhle, když pominu skvělej, do detailu promyšlenej příběh plnej magie, běsů a děsů, u mě Dana Beranová zabodovala.
Jooo a Zpěv straky se taky mega skvěle čte a vůbec, takže jestli máte neukojenou chuť na pořádnou fantasy se vším všudy a boží hrdinkou navrch, tak si tohle dejte.

S autorkou jsem uspořádala i stream na instagramu, tam pokud máte chuť se o knížce něco dozvědět, můžete se podívat: https://www.instagram.com/reel/CyOkzgOrjew/?igshid=MzRlODBiNWFlZA==

3 18.11.2023

Miluju takový ty svěží letní bouřky, kdy se pročistí vzduch, země se ochladí, tráva zazelená a všem se hnedka tak nějak líp dejchá. Tohle je tak nějak věc, kterou si od hezký bouřky přeje každej. No...Zuzana Hartmanová je jiného názoru. Její bouře sou ničivý, brutální, devastující a přináší jen zkázu a občas nějakýho mutantíka. A všichni, bohové i lidé se s tím tak nějak musí naučit žít. Nebo najít řešení, jak situaci zlepšit a udělat zas z místa lepší místo k životu.
Ve druhém dílu svojí série Krysy apokalypsy dost možná přináší svému světu a lidem v něm kousek naděje. A i když se situace vyhrocuje a ne všichni sou vyloženě spoko, tak se možná mnozí brzy dočkají satisfakce. Protože o nic jiného, krom moci, v tomhle příběhu vlastně nejde.
A PS: dejte si tuhle pecku i jako audioknihu, je to fantastický, fakt!

2 18.11.2023

Člověk si tak nějak bláhově myslí, že když se mu v životě daří, bude to tak napořád. Jenže štěstí není konstantní věc, na každou svini se vaří voda a i na toho největšího šťastlivce jednou smůla sedne. Pak už jde jenom o to, jak se s tím popasujeme, jak úspěšně dovedeme čelit neúspěchu a jestli, i třeba z předem prohraného boje, dokážeme odejít s hlavou vzhůru. Protože štěstí není konstantní a život je tak trochu boj s větrnými mlýny.
Lukáš Havlas si je těhle aspektů velice dobře vědom a dohání svoje hrdiny na pokraj sil, fyzického i psychického vyčerpaní a i když všechno z tohohle románu může občas působit tak, že už je to přes čáru, tak sou ty zvízele vlastně v pořádku, opodstatněné a jasně dané.
Skvělý, drsný, bez příkras a soucitu. Takový o životě, ze života. O lidech

STREAM S AUTOREM: https://www.instagram.com/reel/CzCFR34LF-v/?igshid=MzRlODBiNWFlZA==

02.11.2023

Jako seznámení s autorem a jeho tvorbou si dobrý, ale úplnej odvaz, kterej bych vzhledem k jeho oblíbenosti čekala, to teda nebyl. Autorův styl psaní nebyl úplně podle mého gusta, zbytečně se pořád ke všemu vracel a vysvětloval, chyběla tomu jazyková pestrost.
Jak říkám, jako oddechovka dobrý, ale i stran oddechový literatury se dá vybrat líp.

5 25.10.2023

Mmmm čekala jsem hodně, těšila se na parádní psychotriller s psychickým i fyzickým terorem, příběh, od kterého nebudu chtít odejít. A nebyla sem úplně uspokojená, bohužel.
Všechno se strašně táhlo, zbytečný, repetitivní scény, hlavní hrdinka nebyla tak moc psycho, jak bych v rámci žánru čekala, děj se dloooouho nikam neposouval a trošku zajímavý začal být až poměrně silný kus za půlkou. A to mi nestačí.

15.10.2023

Některé příběhy je občas třeba dovyprávět. Nechat postavy aby si od svých starostí, průšvihů a rozchodů odpočuly a podívaly se na věci s nadhledem a bez zbytečných vypjatých emocí.
Stejnou taktiku zvolila i Zuzana Holčíková ve volném pokračování svého románu Hra na druhou. Protože i když něco třeba nedopadne podle vašich představ, je třeba jít dál. Oklepat se, třeba si i odpustit a začít vyprávět jiný příběh. Nebo klidně i tentýž, jen trošku líp.

1 13.10.2023

Když se už člověk jednou z tohohle dostane, navíc sám a bez pomoci, tak si musí dávat setsakra pozor i na blbý léky na bolest. Protože mozek si to krásno po droze pamatuje. A je pro něj brutálně snadný tělo přesvědčit k tomu, aby si ten pocit chtělo zopakovat. Eva Dolejšová a protagonisti jejího románu Feťáci to vědí moc dobře. Někdo se rozhodne zkusit přestat. Někomu se to, možná, povede. Někdo se toho rauše nechce vzdát za žádnou cenu. A někdo možná umře.
Do povinné četby nutno zařadit. Minimálně by to měl každý dostat k Vánocům.

STREAM S AUTORKOU: https://www.instagram.com/tv/CxOPwRiLZ_E/?igshid=MmU2YjMzNjRlOQ==

4 07.10.2023