wendys93 komentáře u knih
Básně Michaely Prachařové jsou celkem příjemným, zlatým středem v současné poezii. Nejde totiž o jednoruchou, nicneříkající insta poezii, která je spíš hluchoslepá a duševně prázdná, než nějak zásadně obohacující, ale zároveň nejsou až moc metaforické, určené pro velmi okrajovou skupinu čtenářů.
Mají tedy velký potenciál oslovit právě ty, kteří se čtením básní a jejich niterními sděleními mají už nějakou zkušenost, dokážou číst mezi řádky a naslouchat skrytým významům slov, ale zároveň netouží po nějaké filozofičtější straně tohohle, velmi specifického literárního žánru.
Líbilo, bavilo a jsem moc zvědavá na autorčinu další knížku.
Lidi, twl, tohle bylo tak divný, že si ti prostě musíte přečíst. Jo, je to trošku výsměch lidstvu a jeho nešvarům, podivnostem a myšlenkovým pochodům, ale o to víc upřímnější a takový pocitově napálenější.
Celá ta podivná směska protagonistů - umělý člověk, ruský důstojník, velitel z druhý světový války a divnej kluk, kterej vůbec neví čí je, kde je, kam jde - člověka úplně vystřelí a dohromady celou knížku nemáte tucha, proč si Rosana vybrala zrovna tyhle lidi a co s nima vlastně zamýšlí. No, ono se to ve finále dozvíte a garantuju vám, že v tu chvíli vám vypadnou oči a čelist si budete sbírat a tenisek.
STREAM S AUTORKOU: https://www.instagram.com/reel/Cw3F1qmL2-E/?igshid=MmU2YjMzNjRlOQ==
Když máš chuť zničit svět, napiš o tom knížku. Lepší, jak hodit bombu mezi lidi na nádraží. A když to navíc pojmeš extra originálně, umíš psát a máš epesní fantazii, máš úspěch v podstatě zaručen. Zuzka Hartmanová měla chuť, talent i nápad a jen díky tomu se zrodila skvělá, do detailu promyšlená a navíc nápaditá fantasy série, která sice může často působit nekonvenčně a kontroverzně, což může leckoho odradit, ale právě ti udělají brutální chybu.
Od prvního dílu je to skvělý, čtivý, poutavý...děj má spád, postavy charakter - což se dneska, kdy sou často psaný spíš jak přes kopírák - a hlavně, hlavně má všechno logický a přirozený vývoj, nic se nastane "jen tak", bez důvodu.
Líbilo moc. A stejně tak byla skvělá i audiokniha, tu si dejte. Celý příběh tak dostane úplně jiný rozměr.
AUDIOKNIHA:
https://www.audiolibrix.com/cs/Directory/Book/10871/Audiokniha-Pred-bouri-Zuzana-Hartmanova?afid=699&afcid=2914
STREAM S AUTORKOU: https://www.instagram.com/tv/Cxqky31Lk1G/?igshid=MmU2YjMzNjRlOQ==
Střední věk sice ženský přinese spoustu výhod, ale zároveň se s ji úplně nesere. Protože už je přeci zralá, rozumná, zajištěná a tak se, logicky, dokáže s lecčím poprat. Jasně, popere se - s rozchodem, výpovědí v práci, nenaplněným snem, třeba ztrátou kamarádky, popere se i s nedorozuměním - ale kolikrát to stojí kurva hodně sil.
Bejt ženská chce zkrátka kuráž a odvahu. Chce to mít tak trochu koule.
V těhle povídkách na to přijdete nejen vy nebo i já, ale především jejich protagonistky. Bez pozlátka, bez skrupulí, tvrdě a otevřeně. Prostě tak nějak životně no...
Tahle knížka byla hrozně fajn. Zábavná, čtivá, vážná a přesto oddechová. S přesahem, který rozhodně mnohé čtenářky osloví. Řekla bych, že doposud nejlepší knížka tohohle druhů a žánru, kterou jsem letos četla.
S autorkou jsem o ní pořádala i stream, pokud by někoho zajímalo, jak vznikala atd.
STREAM: https://www.instagram.com/reel/CxdwRX1LCNy/?igshid=MmU2YjMzNjRlOQ==
Co vy víte, možná právě pod vaší střechou nebo v domě naproti vám se dva lidi vášnivě milují. Nejen fyzicky, ale i emocionálně. Mají skvělej, vyváženej, harmonickej vztah, který je bezezbytku naplněn. Dost možná je tomu chlápkovi třeba padesát a tý holce možná třicet.
Nebo naopak.
Jí je něco ke čtyřiceti jemu slabejch dvacet. Nebo jim je oběma přes třicet a mají hromadu psů. Ať tak či onak, může nám to být jedno. Jejich život jejich vztah.
Kdo má právo jim/nám nebo zkrátka komukoli kafrat do toho, co je ve vztahu správný a co ne? Co je košér a co už je přes čáru? Co je morálně správný a co ne?
Takovéhle otázky si autorka klade ve své novele Hra na druhou. A nejen ty. Otvírá otázku morálky, zodpovědnosti, společenských norem a konzervatismu, posouvá hranice a ukazuje všem, že na tom, co si o nás kdo myslí by mělo záležet až jako na tom posledním.
Tohle bylo hrozně fajn čtení, který bych sice zařadila do toho oddechovějšího šuplíku, ale přesto měl celý příběh nápad, myšlenku, přesah a jasné sdělení.
Rozhodně můžu doporučit a jako bonus přikládám rozhovor s autorkou, který jsem teď vydala na svém blogu.
ROZHOVOR: https://vysvlecena.blogspot.com/2023/09/rada-bych-aby-me-knihy-do-budoucna-neco.html?m=1
Asi leckterý dítě si rádo kreslí. Domečky, stromečky, zvířátka, lidi s tyčkovitými těly a rukama jako hrabičky. Leckterý dítě má i imaginárního kámoše. Jenže, co když má vaše dítě imaginárního kámoše, co není zas tak úplně imaginární a navíc začne kreslit fakt divný věci, navíc téměř na profi úrovni? Neznepokojilo by vás to?
No...rodiče hlavního protagonisty románu Skryté obrázky to neznepokojuje tak dlouho až je skoro pozdě cokoli vůbec řešit. Všechno to špatné v jejich domě totiž nabývá na síle, všechno se zhoršuje, intenzivní, graduje...a v případě skutečného zla je zrovna tohle fakt průser.
Jakožto odchovanec knih Stephena Kinga čekám od hororu, který v anotaci slibuje atmosféru a mrazivost, jistou úroveň. A upřímně, málo která kniha v dnešní době takovým slibům dostojí. Tady se to ovšem bezezbytku podařilo. Bylo to skvělý čtení, od kterýho se k povinnostem jen těžko odcházelo. A moc by se mi líbil film.
Ve fantastice sem dost vybíravá osoba. Hrozně mě vadí pubertální postavy, který se chovaj jako úplný kreténi, ustavičně je musí někdo chránit nebo zachraňovat, vlastně se jim všechno děje tak jakoby nic, všechno jim padá do klína a mají hrozně zásadní poslání, co zachrání svět. To sou prostě příběhy a postavy bez nápadu a potenciálu.
Takže Zloděj hvězdného prachu fakt mile překvapil. Hlavní hrdinka si jede hodně to svoje, dokáže využít svých schopností a možností na maximum, sere na pravidla, autoritu si u ní taky nezíská každej...je to prostě rebelka
s punkovou duší.
Navíc se tenhle příběh skvěle čte, má akci, spád, promakanou psychologii postav a jako bonus v něm zásadní roli hrajou legendy a mýty, na kterých staví celé jedno náboženství, jedna země, jeden národ.
Marie Domská dokázala v téhle svojí knížce něco, co už dneska zvládá málokdo. Vytvořit skvělý fantasy příběh, zasadit ho do perfektně fungujícího prostředí a doladit ho k dokonalosti. A to vše bez toho aniž by musela rozehrávat tu otravnou a otřepanou hru na první díl z bůhví kolika dílné série.
Jasně, inspiraci s sérií o Drizztovi se jí upřít nedá, zas na druhou stranu to není nic, čím by se autorka tajila.
Každopádně, Sivá krev je skvělý čtení, kterému nechybí kouzla, magie, kastovní rozdíly, mocenské boje a ta nejpestřejší škála společenských témat, která jsou aktuální stejně tak pro nás jako pro elfy.
S autorkou jsme si o knížce povídaly na společném streamu.
Nakladatelství Grada obecně mám spíš v balíčku "žánrová a vlastně trochu béčková literatura", než v nějakých topkách. Nicméně touhle knížkou si u mě dost polepšily a ziskali pár plusových bodů.
Tohle je totiž nejen výborný, atmosférický, duchařský příběh, ale především psychologický román, který poukazuje nejen na různé vztahové problémy, ale i na postavení žen ve společnosti.
S autorkou jsem o téhle knížce pořádala i stream, takže kdo má zájem a chuť, určitě se může podívat.
Skvělé doplnění k filmu, který rozhodně doporučuju ke shlédnutí. Řekla bych, že vnímavej čtenář dokáže ocenit její informační kvality a těm ostatním třeba dojde, že sme tady jen hosti, kteří by se podle toho měli ke světu chovat.
Senzibil byl hrozně zvláštní na čtení. Tajemnej, fantaskní, hodně metaforickej a často snovej. Ale dalo se to u takový knížky předpokládat, řekla bych. Zároveň je velmi poetickej a v mnohém naturalistickej, což je taky něco, co nemusí vždycky fungovat. Tady je to ovšem kombinace přímo fenomenální.
Autorka dala život strašně zvláštnímu hrdinovi s neobyčejnou schopností, silným charakterem a osobním příběhem, který vás dostane. A dost možná i dožene k slzám a otevřenosti.
Vody je na Zemi všude dost. A tak nějak od vždycky se snažíme zjsitit, co je na jejím dně. Objevujeme nové živočišné druhy, korálové útesy, nové světy. Podvodní svět je kosmos sám o sobě, sám pro sebe. A dost možná, kdesi v temných hlubinách, tam, kam jsme se ještě nedostali, se rozkládá podivná říše mocného krále.
Terka takový svět sice přímo neobjevila, to určitě ráda nechá povolanějším, nicméně představu o tom, jak by mohl vypadat má dost jasnou. A tak se s ní, díky její novince Pláč němého boha, můžeme na takové místo podívat a detailně ho prozkoumat. A je to velmi intenzivní zážitek, na který se nezapomíná. Nutně potřebuju pokračování!!!
S autorkou jsem o téhle knížce a její tvorbě obecně uspořádala nedávno stream.
Tahle knížka byla mým prvním setkáním s autorkou a musím říct, že to bylo velmi příjemné střetnutí. Je to moc čtivě napsaná záležitost, která je promyšlená do posledního detailu, děj graduje v logických návaznostech a velmi přirozeně spěje k závěru, na který čtenář netrpělivě čeká. Což je v případě detektivního příběhu něco, co by mělo být samozřejmostí. Autorka mě docházala pro celý příběh nadchnout, udržet v něm moji pozornost, budovat postupně jeho atmosféru, nejistotu v úvahách nad tím, kdo vraždil a proč, co oběť, jaká byla... Takhle má vypadat dobrá detektivka!
S autorkou jsem nedávno pořádala stream právě o téhle knížce, takže jestli se o ní a její tvorbě chcete dozvědět víc, máte možnost.
Od týhle knížky sem si slibovala docela hodně, ale ve finále to bylo spíš zklamání. Těšila jsem na něco víc gothic, víc poctivou fantasy, na kterou jsem zvyklá se všemi nároky, které na tenhle žánr kladu.
Dostala jsem spíš punkovej příběh, dost absurdní v mnoha scénách, kterýmu sem nevěřila a vlastně ani jeho protagonistům. Ani styl psaní mne vyloženě nenadchl. Spíš naopak. V jistou dobu mě začal strašně štvát, děj se v jistou chvíli nikam neposouval, když autor nevěděl co s postavou dál, co by měla udělat, tak se "jen usmála/pousmála", což dělaly dost často a tahle mimika začala po chvíli působit strašně křečovitě a nepřirozeně. Zajímavá je grafická podoba celý knížky, ta fakt zaujme, ale zas to kazí všudypřítomné odsazení textu, které spíš ruší, než že by příběhu dodalo nějakou výjimečnost.
Mohlo to být lepší no...
Tohle je to pravý ořechový pro všechny dobrodruhy a začínající čtenáře, kteří chtějí něco víc, než jen pohádku. Milý, zábavný, napínavý, velmi čtivě napsaný. Rozhodně by nemělo chybět v každé dětské knihovničce
Tak tohle bolelo. Hodně. Fyzicky i psychicky. Člověk by si ani netypnul kolik smutku a bolesti se kůže ve sci-fi knížce skrývat. No...Zuzka opět nezklamala a přišla s božím a silným příběhem, který nás nejenže přenese do vzdálené budoucnosti plné technických vymožeností, strojů, robotů a techniky, o které se nám může leda tak zdát, ale nastavuje i zrcadlo celé naší, minulé a rozhodně i budoucí generaci. Skvěle zobrazuje rozdílné kastovní systémy, rozdílnost lidských povah, používání a zneužívání moci ve prospěch svůj i pokroku a lidskou zaslepenost v případě, kdy chce jeden dosáhnout svého cíle aniž by se ohlížel na následky nebo bral v potaz city a důstojnost ostatních. Právě o důstojnost a svobodu je totiž v tomhle příběhu hlavní hrdinka připravena a degradována na to nejnicotnější s čím lze zacházet.
S autorkou jsem před lety uspořádala stream o jejích předchozích knížkách.
Mmmm erotický romány cíleně úplně nevyhledávám, člověk si radši užije poctivej sex v reálu než na stránkách knížek, nicméně i ty ho můžou třeba k lecčemu inspirovat nebo mu zpříjemnit pár večerů. Já jí třeba četla během menstruace, kdy sem docela při chuti, ale zas to není vyloženě období, kdy bych se chtěla opravdu s partnerem milovat. Je to vždycky dost debilní protipólní tejden. A tahle knížka mi ho dost dobře zpříjemnila a splnila účel, který splnit měla. I ten příběh mě vlastně a dost překvapivě bavil, i když ta prostřední část mi přišla trošku slabší a taková zbytečně vycpávková. Mohla mít ve vztahu k první a třetí nějakou logičtější návaznost, než takhle dramatický skok. Ale vzhledem k tomu, že jde o autorčinu prvotinu jí to budiž odpuštěno. V každém případě přišla se zajímavým nápadem, který zpracovala opravdu obstojně. Pro fanynky žánru rozhodně velký doporučení, tohle jim udělá fakt radost.
S autorkou jsem na blogu vydala i krátký rozhovor.
Jeden velký rodinný příběh, který kdysi svojí vnučce vyprávěli dva stříbrovlasí starouškové. Jeden velký příběh o válce, ale bez bomb, o židech, ale bez koncentráku, o bolesti, ale bez krvavých šrámů. Barbora Linke dala díky vzpomínkám svojí babičky vzniknou silnému a realisticky vykreslenému příběhu jedné z nejhorších událostí novodobých dějin. Jinak, po svém, originálně, bez kýče a mainstreamu, který knižnímu trhu teď dost vládne.
S autorkou jsem uspořadala o obou jejích knížkách stream, na který se můžete podívat i zpětně, pokud budete chtít.
Moc milý letní čtení, který ale není tuctový, prvoplánový a hloupý. Hlavní hrdinové jsou velký sympaťáci, i když mají samozřejmě svoje mouchy a nešvary. O to víc jsou ale uvěřitelnejší a tak nějak plastičtější. Autorka vytvořila skvělý a čtivý příběh, do kterého očividně promítla i vlastní zkušenost a vypozorované okamžiky. Fakt, že sama žije v Římě, byť je to holka z Čech ji v tomhle jenom pomáhá. Díky tomu přináší do příběhu nadhled, osobitost, citlivost a mnohdy určitě i vlastní pocity a vnímání tolik odlišného světa, kultury a myšlení.
O knížce a tvorbě vůbec jsem s autorkou dělala i menší rozhovor, tak pokud se o ní chcete dozvědět víc, máte možnost.
Asi takhle. Nebylo to špatný, ale na prdel se z toho příběhu taky neprosadim. Jako oddechovka určitě super, nicméně už mi to přišlo jako něco, co tu bylo mockrát. Možná lehká konkurenční odpověď na sérii "Dvory" od Maasový. Takovej dost podobnej model literatury.
Hlavní hrdinka je celkem sympaťanda, i když bych taky v některých situacích reagovala jinak nebo se svým životem chtěla naložit líp a to i v jejím věku, který tomhle případě není úplně omluva.
Fanoušky žánru a ty, co si přes léto chtějí u čtení spíš odpočinout rozhodně má šanci nadchnout. Přijdou si v ní totiž na svý, protože tenhle příběh v každém případě splňuje to, co by v rámci žánru splnit měl. A o to přeci jde.