WeraV komentáře u knih

Ano, někomu se kniha může zdát být napsaná jednostranně z hlediska aktérů propagandy, nicméně autorka hned na začátku knihy jasně připouští, že aktéři propagandy existují na mnoha stranách (Čína, USA,…), avšak ona se zajímá a vyzná v ruské propagandě, proto se kniha věnuje propagandě z této strany a čtenářům propagandy ze strany jiných aktérů autorka doporučuje jiné zdroje. Při čtení je však potřeba mít opravdu na paměti, že svět není černobílý a připomínat si, že propaganda více či méně existuje opravdu téměř na všech frontách, jen někteří jsou na jejím poli opravdoví mistři a používají ji jako zásadní nástroj při ovlivňování a směřování společnosti.
Autorka v díle popisuje propagandu jako takovou, její znaky, nezaměnitelnou sílu, původ a proměny propagandy napříč časem, věnuje se jejím nedílným stavebním kamenům – strachu., ignoranci a nenávisti, popisuje pojmy jako kritické myšlení, hoaxy a dezinformace, a věnuje také zvláštní kapitolu vysvětlení fenoménu trollingu -jaký je popis práce tzv.trola, jak takový trol funguje, jaké cíle sleduje. Četla jsem již více knih na téma propaganda, dezinformace, hoaxy a kritické myšlení, avšak toto dílo pro mě znamenalo mnoho zajímavých nových informací a poznatků právě o jevu zvaném trolling. Jak popisuje samotná autorka, když si člověk čte mnohé diskuze pod některými zpravodajskými weby, občas jej přepadá beznaděj a smutek z toho, kolik mezi námi žije zlých., bezcitných, nepřejícných a frustrovaných jedinců, kteří by si ze všeho nejvíc přáli pád demokracie a návrat staré dobré diktatury. Avšak je třeba si uvědomit, že tyto příspěvky píše stále tentýž malé procento lidí, stále ti stejní opakující se lidé, a že mezi ně nemalou částí přispívají právě placení trollové, ať už se jedná o politické dezinformační weby, maminkovské weby či diskuze pod články seriózních zpravodajských webů. Toto uvědomění je pro mě osobně na jednu stranu znepokojující - a to když si člověk uvědomí, kolik takových placených trolů se v online prostoru může objevovat a jak nedozírný dopad mohou mít na společnost a vnímání společnosti na mnoho významných politických a společenských otázek včetně celkové atmosféry a náladě ve společnosti. Jednak to však konkrétně ve mně vzbuzuje naději, že takto nenávistných jedinců bažících po rychlých a jednoduchých řešení v naší společnosti není nejspíše tolik, kolik se může na první pohled zdát, a že ti spokojení a slušní jednoduše spíše mlčí a nejsou tolik vidět a slyšet. Nejvíce ve mně utkvěla silná myšlenka: „Strach a ignorance jsou hlavními jednotkami propagandy, a jedině strach a nenávist dokáží vypnout kritické myšlení.“ A dále také: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“(Goebbels). Jednou vypuštěná senzační lživá a emotivně zabarvená informace vypuštěná do éteru má tisíce zhlédnutí a sdílení, avšak následné pravdivé vysvětlení a „fádní“ pravda již zdaleka tolik lidí nezajímá a je méně populární, nesrovnatelně méně sdílená a zhlédnutá. Jak tedy s touto hybridní dezinformační válkou bojovat a jakými zbraněmi, aby to nebyl boj s větrnými mlýny? Nebo také jaké pozitiva ve společnosti posilovat, aby lidé dokázali stále kriticky uvažovat? Autorka pár obecných nápadů přináší, avšak je zřejmé, že se jedná o obrovskou výzvu dnešní doby, která spočívá na bedrech každé konkrétní společnosti- a to do jaké míry vezme tuto informační válku na zřetel a jak se k ní postaví.
Autorka v neposlední řadě zmiňuje, že: „Smyslem dnešních falešných zpráv není kupodivu prosazení lži, ale prosazení světového názoru, že pravda neexistuje.“ A v tom tkví to největší nebezpečí. Zpochybnění existence pravdy a vyprázdnění pojmů a hodnot jako je pravda, ctnost, morálka, čest, slušnost či láska a orwellovská záměna těchto pojmů za pojmy opačného významu: „Svoboda je otroctví, válka je mír…“ Dále také přidání pejorativního nádechu těmto hodnotám a zesměšňování lidí, kteří je vyznávají, nálepkováním typu „sluníčkáři, pravdoláskaři“, apod. Pravda je jen jedna, avšak propaganda se nás snaží přesvědčit, že existuje mnoho verzí pravd, protože pravda je subjektivní, a že existuje něco jako pluralita pravd ve smyslu dění současnosti nebo minulosti, ve smyslu výkladu historie a jednotlivých událostí. „Množství pravd je tedy pouze jedna z metod, jak vytvořit zmatení hodnot.“