Wereden komentáře u knih
Za mě zvláštní kombinace faktografie a vzpomínek. Celé je to napsáno navíc ne moc záživně. Chvílemi jsem se i nudil.
Asi přesně to, co člověk od Velkých dějin zemí Koruny české čeká. Přehledně a podrobně zpracované lékařství. Číst to celé od začátku do konce je trochu za trest, ale když to jinak nejde...
No, bylo to dost stručné. Ale poprvé jsem četl vzpomínky ne Čechů nebo Rusů na toto období a z této doby. Daly mi další pohled na věc, ale vůbec mě nenadchly. Kdyby to nebyl Soros, tak jsou dodnes nejspíš někde schované. Pro české čtenáře určitě.
Snad první kniha od Karla Nového, co jsem četl. Je v ní zachycen můj region a za mě je to tak zajímavé svědectví o tom, jak se v našem kraji žilo. Rozhodně dojde i na další knihy od něj, jelikož za přečtení rozhodně stojí.
Má očekávání od knihy byla mnohem větší. Když pominu edici samotného textu od Mussoliniho, tak vše další lze načerpat stručněji, a možná příjemnější formou, jinde.
Englunda mám velmi rád. Obdivuji jeho neuvěřitelný záběr. Ačkoliv píše na první pohled o válce, tak obsáhne nejen celou dobu jako takovou, ale mnohem více. Doporučuji ke čtení, jelikož mi přijde jako součást dobrého vychování.
Život české menšiny ve Vídni je pro mě zajímavé téma. Jednak jsem si české stopy všiml už během mého pobytu ve Vídni. Pak jsem si toho začal všímat v četbě a pramenech. Tady jsou doufal, že bych mohl něco najít ke skautingu, ale bohužel se to nezdařilo.
Podobně jako u dalšího titulu, tak jsem ji četl kvůli mému současnému výzkumu, abych si udělal obraz o době. Možná tato mi přišla o kousek lepší než ta druhá. Navíc jsem ji sehnal za příjemnou cenu.
V posledních měsících pracuji na životopisu jednoho Němce, který byl odsouzen MLS. K tomuto jsem potřeboval nějaké informace, jak toto soudnictví fungovalo a zde jsem jej nalezl. Přesně, jak jsem potřeboval.
Ke knize jsem se dostal spíš náhodou. Ale vzhledem k tomu, že z edice několik knih znám, tak jsem si ji přečetl. Žofie Bavorská byla bezesporu zajímavou osobností, která si nakonec místo u mě v knihovně zasloužila.
Knihu jsem dostal s věnováním jako dárek. A docela jsem se na ní těšil. Ale celkově mě spíš zklamala, věci z ní jsem znal. Ale nechám si ji.
Na Váchu jsem slyšel chválu, takže když jsem se dostal k jeho povídkám, tak jsem si řekl, že to zkusím. Ale moc mě to nenadchlo, nebudu lhát nebo předstírat opak.
Tato Galeottiho analýza byla pro mě zajímavou. Byť kniha není tak čtivá, tak přináší zajímavý pohled na současné Rusko a leccos mi osvětlila. Což by bylo zvláštní, kdyby se to u tohoto autora nestalo.
Ke knize jsem se dostal náhodou. Takže jsem od ní neměl většího očekávání, ale šest životopisů státníků z 20. století mě dostalo. Trochu bych mohl polemizovat s výběrem Nixona, ale myslím, že to Kissinger vysvětlil poměrně jasně.
Cestu k Velké říjnové socialistické revoluci jsem od Figese, jehož Lidskou tragédii považuji za geniální knihu. Touto knihou jsem si ty události chtěl připomenout a byl jsem zvědavý na to, jak Zygar zpracoval historické téma. Četlo se to dobře, jen je nemělo takový dramatický náboj jako díla ze současné doby, byť jde o drama podobného významu.
Ačkoliv mě kniha na první pohled zaujala, tak jsem čekal trochu něco jiného. Doufal jsem, že se dozvím, jak paměť trénovat nebo jak ji rozvíjet. Takže takto to bylo pro mě zklamáním.
Jeden z mnoha příspěvků k dějinám Československa, který se zaměřuje hlavně na Slovensko. Čtení to bylo zajímavé, ale zaměřené na dost konkrétní věci. Zajímavé bylo, že kniha vznikala poměrně dlouho, resp. že byla završením několika dílčích studií.
Těch pověstí je tam moc a nejsou ani moc čtivě napsány. Takže příště zase Jirásek.
Působí to na mě jako církevní apologie, co všechno katolíci udělali dobře. Korunu tomu v úvodu nasadil Duka. Ačkoliv je kniha jako přehled dobrá, tak tyto dva momenty jí táhnou dolů.
Rozhodně zajímavý pohled na dějiny Ruska, resp. SSSR. Škoda, že je to napsané dost rozvlekle a nezáživně. O tomto by se mělo podle mě vědět více, byť jde o dost specifickou kapitolu dějin.