Wisha
komentáře u knih
Strašení v Rookwardu
Darcy Coates
Určitě změna k lepšímu oproti Folcroftům, Marwickům a Blackwoodu, ale ne tak dobré jako Ashburn, Craven Manor nebo Carrow, přičemž Carrow od autorky považuji za úplný TOP.
Rookward byl mrazivý, strašidelný a měl skvělý námět. Jak jsem psala, oproti předchozím třem byl opravdu skvělý, ale na první tři prostě nemá. Darcy ten konec vždycky hrozně utne bez nějakého lepšího vysvětlení a zanechá mě pak v takové jako frustraci, že to sice dopadlo dobře, ale vlastně ani nevím, jak se to pořádně stalo, a to je podle mého celkem škoda.
Trochu mě iritovaly drobné nedostatky - v jednu chvíli řekne, že ani neví, jestli se jeho bývalce už dítě narodilo, ale že se mělo narodit někdy teď, a hned na další stránce je psané, že mu jakýsi jeho kamarád prozradil, že se jí narodila holčička. To je trochu rušivé.
Taky si nejsem moc jistá, že v roce 1965 už "frčely" dětské chůvičky na baterie, ale budiž - možné to je. Jen to působilo lehce nevěryhodně . Dávám 4 hvězdičky, protože mě to bavilo a mělo to nápad, spád... a velké zlepšení.
Záhada domu Marwicků
Darcy Coates
Do tohoto dílu jsem po velkém zklamání z předchozích Folcroftů šla s nulovým očekáváním s tím, že třeba budu příjemně překvapená... A nevím. Mám rozpolcené pocity. Určitě to bylo lepší než Folcrofti, kteří mě nebavili vůbec - tahle kniha byla čtivá, ale neskutečně mě tam rozptylovaly nelogické úvahy a chování hlavní hrdinky. Celkově vzato to nebyl špatný příběh, ale ten konec to úplně zabil, strašná nuda. První půlka super, mrazivá, druhá půlka bída.
Zkáza a naděje
Leigh Bardugo
Já bych brečela. Ale ne proto, že by to bylo až tak dojímavé nebo poutavé, ale protože se tam stalo všechno, co jsem přesně nechtěla.
Třetí díl se četl líp než druhý, víc se tam toho dělo, ale prostě... Nevím. Nevím, jak to zhodnotit... Alina byla otravná, Mal se oproti druhému dílu trochu zlepšil, Temnyj byl pořád stejně boží. Připadá mi ale, že se všichni chovali dětinsky, jejich rozhovory byly jako rozhovory malých dětí a i jejich chování by se dalo přirovnat k desetiletým dětem. Bylo to zvláštní. Příběh nebyl špatný, ale prostě... Jak říkám, stalo se všechno, čeho jsem se bála, a nestalo se nic z toho, co bych si přála. Takže prostě nemůžu dát vysoké hodnocení...
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
Konec byl vážně překvapivý, málem se mi zastavilo srdce. Jinak ale musím říct, že jsem byla po prvních dvou úžasných dílech celkem zklamaná, připadalo mi, že se děj vlekl a kromě toho, že mám asi nějakou poruchu v mozku, protože absolutně žeru ty zlo-hodné příšeráky (Bryaxis, Řezbář, Tkadlena, Amreeeeen) tak až na samý konec a na celkem výživnou debatu na srazu vladařů to nějak neutíkalo. Doufám, že si dalším dílem spravím chuť.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
Tak jo, oficiálně se vám všem přiznám, že absolutně netuším, jak se může najít někdo, komu se nelíbila. Jsem plná dojmů a vážně, vážně jsem nadšená. Jen ta hádanka byla až směšně jednoduchá, sotva jsem její znění dočetla, okamžitě mě blikla do očí odpověď, a Feyre si dala sakra na čas, než na ni kápla :-) Ale tak to možná mělo být. Nádhera. Absolutně neváhám a dávám pět hvězdiček, protože těch emocí...Jsem přehlcená!!!
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Hunger games jsou moje posedlost, jen za letošek jsem knížky přečetla jednou a filmy jsem viděla dohromady už 5x! Ano, opravdu pětkrát. Takže si dovedete představit, jak jsem se na tuhle knížku těšila.
Bohužel jsem z ní celkem zklamaná. Nebylo to úplně špatné a když to vezmu kolem a kolem, ten konec nejspíš celou knihu zachránil, ale měla jsem od toho úplně jiná očekávání. Na HG se mi nejvíc líbily právě ty přípravy na Hry a pak dění v aréně, ale tady šlo úplně o něco jiného a ty Hry samotné byly úplně zametené pod koberec. Snow se na to, že mu bylo 18, choval jako dítě a stejně tak i uvažoval. Bylo zajímavé vidět jeho vývoj z ještě jakž takž charakterního chlapce v totálně bezpáteřního hajzlíka, to každopádně. Ale na konci se zachoval trochu iracionálně, ve skutečnosti by člověk asi reagoval trochu emotivněji, i takový mizera jako on. To je jen můj osobní názor.
Co bych ale rozhodně vyzdvihla? Rozhodně příběh písničky Oběšencův strom. Tuhle část jsem si vyloženě užívala, celou dobu mi ta písnička hrála v hlavě a když jsem si představila, jak se asi Snow musel tvářit, když ji o x let později v proklamách slyšel zpívat právě Katniss...To byla vážně úžasná ironie osudu.
Jestli knížku doporučuju? Ano, obzvlášť pokud jste velcí nadšenci Hunger games. Jestli si ji užijete? Těžko říct. Já si ji možná tolik neužila čistě jen proto, že jsem posledních čtvrt roku žila i dýchala tvorbou Sarah J. Maas, a té se za mě těžko něco vyrovná, ale celkově vzato jsem si příběh mladého Coriolana Snowa asi užila.
Říše bouří
Sarah J. Maas
Přiznám se, že předchozí díl mě bavil o něco víc, rozhodně jsem se ale nenudila. Miluju, jak jde všechno do kopru a najednou se Aelin objeví s nějakým zvratem.
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
Právě jsem dočetla a musím říct, že nezklamala. Sice nebyla až tak moc děsivá jako Přízraky domu Carrowů, tam jsem opravdu měla husí kůži celou dobu, ale i tady jsem se několikrát otřásla. Jak už tu někdo zmínil, klepání po celém domku a následný obličej v okně bylo náročné číst, jelikož jsem u toho nadskakovala a stále jsem se ohlížela, jestli za mnou někdo nestojí :)) Stejně tak jsem se rozklepala, když Bran napsal Danielovi dopis, jestli s ním povečeří v jídelně. Upřímně řečeno, Bran byl od začátku knihy můj největší oblíbenec a trochu jsem se sama sebe lekla, jestli jsem normální, když cítím tak velké sympatie k někomu jako on :) Doufala jsem, že kniha skončí tak, jak skončila, takže jsem spokojená. Jednu hvězdičku ubírám čistě jen pro to, že se s duchy setkáme už na začátku a víceméně už pak celou knihu tušíme, jak to dopadne.
Zpověď stárnoucí trosky, která má psa
Eva Michorová
Tohle se bohužel nepovedlo. Od knížky jsem čekala legraci, humor, nadsázku a celkově všechno, co slibovala anotace. Místo toho jsem dostala jakýsi absurdní text plný nereálných situací, nereálných a absurdně se chovajících postav, nesmyslných konverzací a příběhu, který vůbec nikam nevedl. Jediné, co bylo na celé knize uvěřitelné, byl pes Šéf - ten jediný se choval tak, že by si to člověk i dokázal představit. Je mi to líto, špatná hodnocení dávám strašně nerada, ale až asi na dvě situace hned zkraje knihy, kde jsem se pousmála, to bylo celé tak absurdní, že jsem se jen těšila, až knihu konečně dočtu a budu se moct vrhnout na něco, co má skutečný příběh a nějak se to posouvá dál. Tento typ humoru, zdá se, bohužel nesdílím :-(
Co mě iritovalo k nepříčetnosti, bylo neustálé a neúnavné opakování jmen a profesí Ditiných rodičů - "můj tatínek Zdeněk Hamáček", "moje maminka, paní profesorka češtiny, Eva Hamáčková". Proč??? Proč pokaždé, když o nich byla řeč? Bohatě by to stačilo jednou, případně dvakrát s ohledem na kontext, ale proč pořád a pořád dokola?
Cesta za snem
Rostislav Šustr
Obvykle cestopisy nečtu, ale měla jsem příležitost se zahloubat do tohoto a musím říct, že se mi to moc líbilo. :-) Místy autor vyprávěl tak vtipně, že jsem se smála nahlas, a většinu knihy jsem měla silnou touhu se "hecnout" a taky vyrazit mimo komfortní zónu. Myslím, že jako zábavná forma cestopisu Cesta za snem splnila svůj účel - pobavila, poučila mě o kultuře, o které prakticky nic nevím, a nakopla mě, že plnit si sny člověk může i po padesátce. :-)
Šepot mrtvých
Amo Jones
Po třech dílech jsem stále rozpolcená, ale spíš už negativně. Děravý děj, absolutně nereálné chování postav, na slovo "kotě" jsem už alergická a ani ty sex scény už nejsou co bývaly, a stejně to člověka tak nějak nutí to dočíst, když už začal. Mám ráda příběhy, které dávají smysl, a tohle je všechno, jenom ne logické a smysluplné.
Mimochodem, varování autorky, že tato série je šokující, násilná atd.? Nevím, nic šokujícího jsem tam zatím neobjevila, a nebo jsem už prostě jen moc zkažená. :-) Jediné, co je tam šokující, je ta nelogičnost a skákání v ději, kdy je hlavní hrdinka v jednu chvíli v posteli, a najednou je v další větě někde na chatě, to vše v rámci jednoho odstavce bez jakéhokoli přechodu, takže jen valíte oči a přemýšlíte, co jste vynechali.
Dům tajemných stínů
Darcy Coates
Po každé další knize od Darcy Coates sahám s vroucím přáním, abych se zase bála stejně jako u Carrow a Ashburnu. Bohužel mi to opět nějak nevyšlo, zápletka v této knize nebyla ani trochu strašidelná. Nicméně příběh jako takový se mi líbil opravdu moc, ne-li dokonce nejvíc. A tak jsem si místo děsivé duchařinky přečetla moc pěkný romantický příběh z dob minulých.
Stříbrné město
Radek Sterakdary Starý (p)
Arila byla moc zajímavá knížka, ale přiznám se, že na můj vkus asi příliš překombinovaná. Strašně se mi líbil Světolam - to byla taková ta postava, na kterou vám stačí jen pomyslet a máte husí kůži :-) Takže za Světolam určitě palec nahoru. Líbil se mi i způsob cestování, bylo to velice originální. Přijde mi ale, že autor měl hrooozně moc nápadů, které ale - aspoň prozatím, protože vím, že jsou další díly - v prvním díle jen tak přelétl a nedovysvětlil, takže to působilo dojmem překombinovanosti.
Rozhodně to ale nebylo špatné čtení :-)
Já osobně v každé knížce potřebuju aspoň ždibíček nějakého náznaku romantické linky, což mi tady chybělo, ale to je čistě jen můj osobní problém a nemá to co dělat s hodnocením, takže to do hodnocení nezahrnuju :-)
Začátek po konci
Jana Jordanová
Právě jsem dočetla a jsem nadšená. Skvělý příběh, hezky popsaný svět a jeho pravidla, celkově to bylo moc dobře promyšlené. Já osobně v knížkách miluju dvě věci - romantiku a soutěž, a v téhle knížce bylo obojí, takže jsem spokojená :-) Ellie je sympatická a dobře uvěřitelná, nechová se nijak nelogicky, vlastně jsem se v ní často poznávala.
Vážně doporučuju, stojí za přečtení!
Noci běsů
Kateřina Šardická
Trvalo mi zhruba 80 stránek, než mě to začalo bavit, což u tak tenké knížky považuji za celkem dost, ale pak... Pak mě to chytlo, pohltilo a nepustilo. Bylo to mrazivé, napínavé, strašně se mi tam líbil ten nádech počínající romantiky mezi Astrid a Tomem, to bylo jako první sněženka po dlouhé zimě :-) Celkově bych řekla, že jde o velice povedenou knížku.
Dvůr mrazu a hvězd
Sarah J. Maas
Milá sladká tečka nakonec. Nebylo to špatné počtení, jen...Trochu mě nudily pasáže, kde Feyre jen dumala nad tím, jak si svoje bohatství nezaslouží a kdeco dalšího. A upřímně, Nesta je vážně osina v zadku a hodně mě rozčiluje. I ta naivní Elain už začíná být snesitelná, ale Nesta je vážně příšerná. Dovolím si legrační (aspoň pro mě) připomínku; zhruba v půlce knížky jsem si říkala, že to snad ani nepsala SJM, že je to nějaké uňuňané a přeněžnělé, a v duchu jsem si říkala, jestli to třeba nepsala těhotná - a pak jsem si přečetla věnování a zjistila jsem, že to opravdu psala těhotná, tak jsem se nahlas pobavila :-) Ale jak říkám, byla to milá tečka na závěr dosavadní série. Jsem zvědavá na další díly.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Další knížka od Darcy Coates, která naprosto nezklamala. Poslední třetina knihy je děsivá tak, že mi z toho bylo úzko a svíjely se mi vnitřnosti, vážně jsem se bála. Dočítala jsem to chviličku před půlnocí a málem jsem si už pak ani nedošla na záchod. Strhávám jednu hvězdičku pouze pro to, že první dvě třetiny knihy se nedělo skoro nic a hlavní hrdinka byla na můj vkus moc natvrdlá, což mě místy rozčilovalo. Konec ale opravdu TOP. Přesto bych řekla, že z prozatímní trilogie je tahle nejslabší.
Gabrielovo inferno
Sylvain Reynard
Ačkoli mi kniha hodně připomínala Padesát odstínů šedi, jen v takové nevinnější formě, měla rozhodně lepší příběh. Autorovo napínání až do samého konce mě donutilo knihu zhltat během dvou dnů. Jediné, s čím mám obrovský problém (a to i v dalších dvou pokračováních) je hlavní hrdinka. Přijde mi neskutečně hloupá, naivní a natvrdlá a reaguje chvílemi nesmyslně, nebo je nutné jí jednu věc zopakovat čtyřikrát, aby ji pochopila. To mě dovedlo při čtení vážně rozčílit, ale jinak je příběh moc hezký a klidně bych si to přečetla ještě někdy znovu.
