woodward komentáře u knih

Jako kluk jsem tuhle knížku zdědil po mých sestrách a přečetl jsem ji nesčíslněkrát. Tuším, že teď ji, celou ošmatlanou a potrhanou, mají sestřina vnoučata. Zato já jsem si na stará kolena pořídil audioknihu, kde Medvídka Pu předčítá Marek Eben a Puovy písničky přitom dokonce skutečně zpívá!

8 24.06.2015

"Ty jseš starej Goliáš, ty nám houby uděláš" zazpíval David a zabrnkal při tom na harfu. Poprvé jsem tato sova slyšel z rádia, když Jan Werich četl z knížky Roarka Bradforda na pokračování. Přiznávám, že svoje první znalosti biblických příběhů jsem čerpal právě odtud; až později jsem se dovídal, že to či ono bylo "trochu jinak". Ale stejně to musely být báječné časy tenkrát, když Hospodin měl kázání od rána do večera a každý den byla neděle s výjimkou soboty, kdy všichni chodili jíst smažené ryby...
Pět hvězd!

8 23.06.2015

Zoufalý poutník, buldozer dívčích srdcí, kapitán kriminálky Michal Exner je, jak kdysi podotkl sám autor, postavou z vaudevillu. Komisní velitelé venkovských policejních okrsků jsou z něho paf a říkají, že vypadá jako přestárlej chuligán. Václav Erben dokázal vpravdě nemožné. Za starých zlých časů, kdy všechno bylo šedivé a nezábavné - zejména policie, pardon, Veřejná bezpečnost, nesměla být spojována s ničím, co by jakkoliv zlehčovalo přísnou a pochmurnou nesmlouvavost socialistické zákonnosti - vytvořil detektiva zářivě vyštafírovaného, nadaného inteligencí a humorem, o jakém se majoru Zemanovi a všem jeho klonům ani nesnilo. Je příznačné pro tu dobu, že když se filmaři dvakrát pokusili ten oslnivý zjev české detektivky přenést na filmové plátno, dopadlo to strašně, protože v českých luzích a hájích zřejmě nebyl k nalezení představitel dokonalého hrdiny, jehož heslem je, že "všichni kdo se při práci nadřou, jsou v podstatě neschopní".

8 23.06.2015

Gerald Durrel je podivuhodný zjev světové literatury. Renomovaný zoolog, který "upouští páru" psaním veselých knížek o svých výpravách za exotickými živočichy či o nádherném dětství na ostrově Korfu a občas prostě jen tak napíše veselý příběh, který s realitou nemá nic společného. Ptáci zvířata a moji příbuzní, stejně jako O mé rodině a jiné zvířeně nebo Zahrady bohů - to je koncentrát slunce a středomořské pohody. Nehledejte myšlenkovou hloubku ani tepání nešvarů. Nejlepší je sednout si někam na sluníčko s něčím studeným k pití a dát se do čtení. Je to legrace.

8 23.06.2015

Pěkná čarodějnická trilogie s poměrně neotřelým ústředním motivem. Starý kartograf do svých map svět nejenom zakresluje, ale dokáže jej tím i utvářet. Do oceánu vloží nový kontinent, zúží řeku, obnoví zničený most... A do toho spousta politikaření a magie, bohové a válečníci, špioni a vrahové. Kupodivu to nepůsobí nijak zvlášť přeplácaně a autor umí vyprávět. Kvalitní řemeslo.

7 05.03.2021

Starosvětská anglická klasika se vším všudy. Moc jsem si pochutnal.

7 11.10.2019

Dočetl jsem celou ságu o bratrstvu Volavek a komentář k prvnímu dílu věnuji celé sérii. Celkový dojem je jednoznačný: není to špatné, ale Hraničářův učeň je lepší; tahle druhá, paralelní série mi prostě připadá jako "druhák", jak by řekli moravští vinaři. Nevím, jaké má autor s rozvíjením svého světa další záměry, není vyloučeno, že dojde k nějakému pevnějšímu propojení obou sérií a vznikne jakási "nová rovina" s novým ústředním motivem. Další a další příběhy o dobrodružných eskapádách protagonistů obou sérií rychle ztrácejí přitažlivost. Lapidárně řečeno, je to čím dál víc na jedno brdo a pokud pan Flanagan nepřijde s nějakou mohutnější nosnou zápletkou, která by uživila další díly, buď v nejbližší době skončí - anebo přijde o část čtenářstva. Sedmi dílům Bratrstva dávám po čtyřech hvězdách.

7 27.01.2019

Velmi zajímavý vhled do vývoje událostí a také Churchillova uvažování v době, kdy se Francie hroutila pod německým náporem a hlavní síle britského pozemního vojska hrozilo zničení nebo zajetí na kontinentu. Celý příběh se vlastně točí kolem úvah válečného kabinetu o tom, zda se pokusit o vyjednávání s Německem, s Mussolinim jako prostředníkem. A také kolem přímého střetu mezi Churchillem a dvěma hlavními "šampiony" politiky appeasementu - Nevillem Chamberlainem a lordem Halifaxem. Je vcelku pochopitelné, že v nastalé situaci se i tak vehementní odpůrce Hitlerova režimu, jako byl W. S. Churchill, zamýšlel nad možností dosáhnout míru za cenu jistých ústupků. Autor upozorňuje, že o tomto "zakolísání" se nezmiňuje nikdo z autorů, líčících události těch dnů, ani sám Winston ne. Otázkou je, jak dalece je oprávněné autorovo tvrzení, že "Churchill vážně uvažoval o možnosti mírové dohody s Hitlerem." Pozorně jsem přečetl autorovy argumenty, soustředěné především v epilogu, a nemůžu tvrdit, že mě přesvědčil. Jak říkám, za dané situace - pod tlakem válečných událostí i pod nátlakem "mírové kliky" Chamberlain-Halifax, bez nichž válečný kabinet v tu chvíli nemohl politicky existovat, je pochopitelné, že na čas (asi na tři dny) poněkud slevil z nesmiřitelné válečnické rétoriky. Ale o tom, že by "vážně uvažoval o mírové dohodě" podle mého soudu nemůže být řeč. Je to trochu škoda. Autor si dal práci se shromážděním faktů, která většinou předkládá a interpretuje nezaujatě a se znalostí problematiky. Jeho očividná snaha "udělat díru do světa" tvrzením, že až po překonání oné kritické chvíle, kdy uvažoval o míru, se "Winston Churchill stal Winstonem Churchillem" je mírně řečeno přehnaná.

7 10.01.2019

Náčelník Líná huba (Holé neštěstí)
Pygmejka Malá dává
Huron Skákal přes oheň, až si propálil mokasíny

To se zase Mistr vyřádil! :D

7 05.12.2018

Autor rozhodně dostal neotřelý nápad. Spolek "kriminologů" řeší záhadu, na které si Scotland Yard vylámal zuby - a to s požehnáním samotného Scotland Yardu. Asi má pravdu Naias, když to označila za parodii. Potíž je v tom, že čtenáři je od začátku jasné, že skutečného řešení se dočká až na konci. Tím pádem je poněkud únavné sledovat všechny výklady jednotlivých kriminologů i když víte, že pravdu bude mít až ten poslední. Ale je to hezky napsané, "po anglicku" s lehkým humorem. Dám čtyři hvězdy.

7 03.10.2018

Ich bin Ingenieur Wagner und diese Maschine ist Diffuseur...
Chudák Zuckerfachman, nemá šanci. A jakmile přijde řeč na český pivo je mu to jasný:
Ich muss mein fünf Pflaumen packen...

Zde je důkaz, (pokud by vůbec bylo nutné něco dokazovat) že Mistr byl opravdu velikánem českým. Němec by to nenapsal. ;)

7 12.08.2017

Uprostřed zeleného lesa leží jak albatros s rozpjatými křídly a korunkou na hlavě - město. Nejčistěji se rýsují modré osmiproudé betonové autostrády. V obou směrech osmiproudé, s mašlemi nájezdů, podjezdů, mosty a motýlky křižovatek. Kostky cukru a kostky z blyštivého skla stojí v prostoru náměstí a tříd volně...

Adolf Hoffmeister byl komouš, to je fakt. Ale byl to kumštýř. Bývaly doby, kdy o krásách světa psali spisovatelé a básníci. Dnes o nich píše každý, kdo udrží v ruce myš - myším jazykem; upoceným a šedivým.

7 12.03.2017

Nakouknul jsem do toho, ale číst to nebudu. Zkušenost mi říká, že pokusy o nastavování sérií jinými autory nedopadají dobře. Nero Wolfe Rexe Stouta by svému dvojníkovi v podání Roberta Goldsborougha musel dát facku. Soudce Ti od Fréderica Lenormanda mě taky nepřesvědčil. Nejspíš je to tak, že duch příběhu vyvěrá z mysli původního autora. Jakýkoliv pokračovatel se pak buď musí zříct vlastní osobnosti, což ovšem znamená, že vzniklé dílo nebude mít vůbec žádného ducha, anebo napsat svůj příběh o "zděděném" hrdinovi tak, jak ho vidí on, což ovšem znamená, že to bude jenom kniha o jakémsi jmenovci původní postavy. Vzhledem k tomu, že to všechno se očividně děje jen proto, že "zavedená" postava je lepší pro marketing, tak ať si ji marketing užije. Pro mě to není.

Na Clarkovi se mi líbí, že ať už si vymyslí jakoukoliv scifi "skutečnost", vždycky se pokouší velmi realisticky vyložit, jak by za takového stavu věcí fungovala lidská společenství. A na rozdíl od rozličných katastrofistů se odmítá zabývat neužitečnými apokalyptickými představami o sebezničení lidského rodu. Lidi totiž sice nejsou svatí, ale nejsou ani skrz naskrz zlí, ani totálně pitomí.

7 02.08.2016

Další složitý, napínavý a historií nabitý příběh o právníku Matthewu Shardlakovi se z velké části odehrává v severní Anglii. Jindřich VIII. se tam vypravil na velkou vizitaci v doprovodu zástupu dvořanů, početného vojska a také právníků - včetně Matthewa, kterého do Yorku vyslal sám arcibiskup z Canterbury. Jeho úkoly na této cestě jsou z velké části tajné, důvody k jejich vykonání ještě tajnější a do toho se pletou nejrůznější komplikace, vraždy, intriky, mocenské půtky, prostě je to plnokrevné, spletité vyprávění o událostech neklidné doby, kdy ještě nikoho ani ve snu nenapadlo, že dcera toho surovce na trůně jednou bude vládnout Angličanům a oni ji budou milovat a ještě po staletích uctívat jako "dobrou královnu Bess".
Když čtenář dospěje až k obligátní autorově závěrečné poznámce o historických souvislostech, je až s podivem, jak málo si toho autor vymyslel, pokud jde o popisované události, a jak pěkně se mu podařilo při konstrukci příběhu využít neověřených (ale opakovaně ventilovaných) legend o nelegitimním původu Jindřichova předka Eduarda VI.

7 10.05.2016

Ta Agatha to nemá lehký. Paní spisovatelka na ni vymejšlí jeden podraz za druhým - ovšem většinu těch podrazů jaksi vkládá do osobnosti samotné Agathy. Ostřílená, velezkušená, od života okopaná podnikatelka na odpočinku se vdává a je z toho tak zblblá, že se rozhodne ignorovat své předchozí nerozvedené manželství jen na základě "pocitu", že její bývalý je po smrti. Nemyslím, že by tomu soudný čtenář mohl uvěřit - ale protože tahle autorčina nedůslednost je jejím příběhům vrozena už od začátku, začínám si zvykat.
Tentokrát všechna legrace spočívá v tom, že nejdřív se Agátin bývalý zjeví v nevhodnou chvíli a zavraždí svatbu a zanedlouho někdo zavraždí jeho. Agatha i James jsou podezřelí a musejí začít pátrat. Jako obvykle je to zábavné a svižné. Už se těším na poslední díl.

7 05.05.2016

Je pravda, že poetika Tří mužů ve člunu se v této knize maličko vytrácí - ale pořád je to humor chytrý, neokázalý, strefující se neomylně do těch stránek lidské přirozenosti, které se nikdy nemění. Jako překladatele mě pochopitelně nadchla kapitola o pokusu tří přátel oslovovat své anglické spoluobčany s pomocí konverzační příručky pro zahraniční turisty. Situace, kdy se na majitele obuvnictví v krámě, kam pro samé boty není kam plivnout, obrátí s konstatováním: "Slyšel jsem, že zde máte nějaké botky na prodej," patří k vrcholným okamžikům. A jako českého čtenáře mě samozřejmě zaujalo Georgeovo extempore s plzeňským pivem a "stěhujícím se" pomníkem maršála Radeckého. Jerome K. Jerome je klasa. Pět hvězd.

Je to epopej - místy spíš jen "na motivy" skutečných událostí než přísně podle historie, ale celkový obraz zrodu židovského státu s tím co předcházelo a bezprostředně následovalo podává tenhle Urisův román dosti věrně a v živých barvách. A samozřejmě: je to krásně napsáno.

7 14.02.2016

"Slyší, ale neudrží."
To jsme se tenkrát, když to byla novinka, nasmáli. Jenže teď... ne že bych na tom byl tak zle, jako pan baron, ale už se to blíží...

7 11.02.2016

Děkuji ze srdce uživatelce Naias za skvělý tip na knihu. K tomu, co uvádí ve svém komentáři Naias, asi není moc co dodat, snad jen jedno doporučení na str. 90:

Knihy je třeba zákazníkům nabízet zasvěceně, nejlépe tak, že si knihkupec sám knihu přečte.

To by se dalo tesat, i když je pravda, že dneska by to byl pro knihkupce nesplnitelný úkol - a vzhledem k "náročnosti" čtenářstva by to mohlo být i kontraproduktivní.