xulij01 komentáře u knih
Primárně se jedná o obrazovou publikaci, k charakteristice malíře a díla jsou využity výňatky z jeho vlastních dopisů (napsal jich něco přes 800). Kromě výtvarného talentu měl i nesporný literární dar. Jádrem knihy je celkem 64 barevných příloh, které díky rozměrům publikace (24 cm na šířku a 32,5 cm na výšku) opravdu vyniknou. Na konci knihy je dále po jednotlivých letech shrnut jeho krátký život. Součástí přílohy je seznam všech obrazů, které v letech 1881 až 1888 namaloval.
Velmi čtivě zachycené osudy osmi dcer Marie Terezie, včetně vylíčení historického pozadí. Autor cituje i korespondenci mezi panovnicí a jejími dcerami. Zrovna tak jsou občas využity vzpomínky/hodnocení diplomatů či jiných osob, které se s nimi setkali. Každopádně rady dcerám byly jako přes kopírák, vesměs doporučovala absolutní podřízenost manželovi a neplést se vůbec do politiky. Od Marie Terezie takové rady zněly více než zvláštně, ona sama dělala v životě přesně pravý opak. Hezky je také zachycen vztah Marie Terezie k dcerám, dle všeho je milovala, ale jen jedna si mohla vybrat manžela, u zbývajících to byly prachsprosté dynastické obchody (bylo úplně jedno, zda se k sobě hodili či ne, důležitý byl politický zisk). V knize najdeme i pár ilustrací, ale vzhledem k jejich kvalitě by se nic nestalo, kdyby tam nebyly. Celkově bych hodnotil 85 %.
Na informace nesmírně bohatá kniha, o životě Germánů se čtenář dozví všechny myslitelné i nemyslitelné informace. V knize se často využívají nákresy. Například v kapitole o chovu zvířat se dozvíme, že průměrné germánské prase vážilo kolem 30 kg (obecně byla zvířata mnohem menší než dnes). A u toho mají nákres, jak veliká byla zvířata divoká, domestikovaná a pro srovnání ještě jejich dnešní velikost. Díky tomu si lze okamžitě udělat představu o velikosti domestikovaných zvířat. Schematické nákresy jsou tematicky velmi různorodé (šaty, půdorys obydlí, zbraně, runy, šperky atd.). Vcelku bohatá je i fotografická příloha, ale díky stáří knížky nejsou fotky zase až tak kvalitní (každopádně pro představu to bohatě stačí).
Jak psal witiko, tak jsou v knize citace Marxe, Engelse, Lenina. Holt úlitba době, ale není jich zase tolik, vzhledem k tomu, jakou záplavu informací knížka nabízí, se to dá snadno překousnout.
Knížka zachycuje životní osudy generála Karla Klapálka (dospívání, účast v první světové válce, období mezi válkami, působení ve druhé světové válce a nastíněn je i jeho osud po ní). Knížka se spíše snaží o zachycení atmosféry dané doby, pokud čtenář očekává podrobný popis bojů, tak ten v knížce nenajde. Velký důraz je kladen na vyjádření vzájemných vztahů mezi generálem a vojáky. Na konci každé kapitoly jsou obsaženy dopisy, v kterých lidé líčí, kdy se s Klapálkem setkali a jak na ně působil (většinou se jedná o podřízené vojáky). Vesměs se všichni shodují v tom, že byl velmi přísným velitelem, a to k sobě i druhým. Každopádně dokázal vojáky perfektně vycvičit a připravit na válku, takřka všichni k němu měli naprostou důvěru a úctu.
Co mi vadilo, ty dopisy jsou si velmi podobné a není jich v knížce zrovna málo, zrovna tak je v rámci vyprávění vícekrát líčeno, že byl opravdu prototypem perfektního vojáka (trošku mi to pak už připomínalo nošení dříví do lesa, stačilo to zmínit jednou či dvakrát a věnovat prostor jiným věcem, třeba podobnějšímu líčení bitev). Jen letmo je zmíněno, že po druhé světové válce byl také obětí monstr procesů. Bohužel se taktéž nezapře doba, kdy knížka byla vydána, SSSR jako jediná kladná síla, která víceméně sama porazila Hitlera, pokrokoví a neomylní komunisté atd. Napsaná je knížka jinak vcelku čtivě. Celkově bych hodnotil 65 %.
Některé informace mě teda hodně překvapily, že mívali panovníci milenky, to je víceméně všeobecně známé, ve Francii to ovšem povýšili na zcela novou úroveň. Víceméně se jednalo o formální titul a metresa ho klidně doprovázela i na zahraničních cestách (včetně královny), s nějakým skrýváním nevěry si tak nějak hlavu vůbec nelámali. Do kolen mě pak dostalo, když i papež posílal metrese dary a psal jí, zda by mohla krále nasměrovat určitým směrem. Knížka je čtivě napsaná a obsahuje celou řadu zajímavých informací.
Jak už název napovídá, tak je knížka primárně zaměřená na východní frontu. Každopádně se na začátku autor věnuje i důvodům vzniku SS, kdo za nimi stál, jak probíhal výcvik (a ideologické školení), jakou měly výbavu, jak se vyvíjely jejich početní stavy atd. Boje SS na východní frontě jsou popsány vcelku podrobně. Je tam i kapitola „Špinavá válka“, která se věnuje cílenému vyhlazování ruského obyvatelstva jednotkami SS. Celkově jsem měl z knížky dojem, že autor je svým způsobem kvůli jejich bojovým schopnostem obdivuje. Víceméně je prezentuje jako ty jednotky, které východní frontu zachraňovaly a byly posílány na úseky, které se bortily. Po jazykové stránce mi některé pasáže trochu skřípaly, ale informací se tam čtenář dozví opravdu dost, knížka obsahuje i celou řadu dobových fotografií.
Medailonky osobností čs. legií. Každé jsou věnovány dvě stránky, každopádně většinu místa zabírá fotografická příloha (foto dané osobnosti a poté ukázka rukopisu nebo alespoň jejího podpisu). Vlastní životopis je na pár řádků. Pár stránek je věnováno působení legií na různých frontách (zmíněny jsou i nejvýznamnější bitvy). Jedna kapitola rozebírá uměleckou tvorbu s legionářskou tematikou. Po grafické stránce je to solidně zpracované, ale informací je tam pomálu.
Zhruba 1200 vysokoškolských studentů (vesměs českých) bylo v roce 1939 nacisty odvlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen. Autor podrobně sleduje důvody, proč k tomu došlo, jak probíhalo zatčení, výslechy, vlastní pobyt v táboře a následné propuštění těch, kteří to peklo přežili. Je to psané opravdu bez příkras, spisovatel byl nesmírně pečlivý při sběru informací, navštívil mnohé, kteří měli tu smůlu, že byli přímými účastníky těchto událostí. Pokud se mu některé jejich tvrzení nezdálo, tak se to snažil ověřit ještě z jiných zdrojů (zdravý rozum se leckdy zdráhá uvěřit, že by takových zvěrstev byli Němci schopní). Knížka je nesmírně cenná právě v tom, že obsahuje přímá svědectví účastníků.
Velký prostor je věnován Janu Opletalovi (student, který byl zavražděn při demonstracích proti Němcům). Jeho pohřeb se následně stal manifestací odporu proti nacismu a zároveň i zástupným důvodem k tomu, aby mohla být česká inteligence eliminována. V knížce se třeba porovnává, jak kdo Jana Opletala vnímal (vesměs se popis jeho charakterových vlastností u všech pamětníků vzácně shoduje). Osobně bych tuhle část trošku zkrátil, ale někomu naopak bude vyhovovat, že mu věnoval tolik prostoru.
Autor pojímá knížku šířeji, a zvláště na začátku popisuje Arábii za doby Muhammada. K pochopení rozšíření islámu je opravdu důležité znát prostředí, ve kterém vznikl a poměrně rychle se i uchytil. Byla to společnost založená převážně na kmenových vazbách a zároveň uctívající mnoho bohů. Na Arabském poloostrově se vyskytovali i židé nebo křesťané, zároveň se velmi lišil život v osadách od života kočovných arabských kmenů. Poté je již sledován života Muhammada, jeho první zjevení, prvotní převážně odmítavé reakce na jeho učení až po jeho přijetí. Napsané je to čtivě, primárně se každopádně z mého pohledu jedná o beletrii. Občas je citován i korán, případně různé příběhy ze života Muhammada. Autor naťukne i kontroverznější témata, třeba satanské verše, které byly odvolány, vyšší počet manželek, než dovoluje korán (v rámci zjevení byla Muhammadovi udělena výjimka), nízký věk jedné z jeho manželek atd.
Celkově je to napsané s citem, knížku bych doporučil hlavně těm, kteří toho o islámu příliš nevědí, je to takové nenásilné seznámení s tímto náboženstvím, kdy se čtenář dozví i základní informace o době, v němž islám vznikl.
Gerd von Rundstedt (1875 až 1953) byl jeden z nejschopnějších německých velitelů za druhé světové války. Knížka velmi detailně rozebírá nejen jeho působení během obou světových válek, ale i před nimi a po nich. To bych také považoval za hlavní výhodu knihy, snaží se opravdu o komplexní pohled. Je v ní například solidně rozebráno, jakým způsobem probíhala příprava velitelů na vojenských školách a vůbec jak byli vnímání vojáci v Německu. V době, kdy Rundstedt studoval, byli vojáci považováni za privilegovanou vrstvu se značným sociálním statusem (v porovnání s ostatními zeměmi). Dalším charakteristickým znakem byla náročnost studia, tříletý kurz, který byl určen pro důstojníky, s nimiž se počítalo na vysoké vojenské pozice, dokončilo cca 20 % (Rundstedt samozřejmě mezi nimi). Hodně mě překvapilo, že zároveň byli během studia pod drobnohledem, sledovalo se i jejich chování, dá se říci, že byli „kádrováni“, psaly se posudky, vybírali se ti, u kterých se počítalo s vysokými vojenskými pozicemi. Autor čerpal z mnoha zdrojů, a to včetně osobních dopisů. Poslední část knihy se pak věnuje jeho zajetí a otázce viny či neviny za válečné zločiny.
Knížka je doplněna fotografiemi, najdeme v ní i mapy jednotlivých válečných front (bohužel jim tam asi řádil nějaký redakční šotek, protože ty mapy nejsou umístěny v textu, kam by měly patřit). Celkově je to hodně zajímavý pohled na německé velení, v němž jsou zachyceny značné rozpory mezi Hitlerem a mnohými generály (slovíčko ústup Hitler ve slovníku neměl).
Opravdu důkladná monografie malíře Františka Tkadlíka. Mapuje jeho život, uměleckou tvorbu, postoje, jeho mecenáše, činnosti mimo malování... Vše je proložené velkým množstvím kvalitních reprodukcí. Nejedná se pouze o hotové obrazy, ale i studie k nim, takže si lze porovnat, jak vypadala přípravná kresba a pak hotový obraz. Velkou výhodou knihy je i to, že jsou přiloženy obrazy malířů, u kterých se Tkadlík inspiroval, takže si lze snadno porovnat jeho obraz s „inspirací“. Zrovna tak jsou zachyceny reakce kritiky na jeho dílo. Součástí knihy je i souborný katalog jeho dochovaného díla, zde jsou reprodukce už malého formátu (na jednu stránku 9 a více děl), velkou část tvoří přípravné studie a kresby. Jedna z kratších kapitol se věnuje i tomu, jaká plátna (dřevěné desky) využíval, druhy barev, a to včetně výsledků vědeckých metod (například infračervené reflektografie). V knize najdeme i úryvky jeho dopisů. Hodnotím pouze provedení a informační bohatost knihy, obrazy ne, přiznám se, že na mě slušná část děl působila akademicky, idylicky a sentimentálně (ale to je věc vkusu).
Knížka je koncipovaná vcelku zajímavě, sleduje vlastně cestu americké armády od překroční Rýna až po obsazení Orlího hnízda (autor si trasu před napsáním knížky sám projel). Vše je doložené velkým množstvím dobových fotografií (vesměs kvalitních). Občas je tam pro srovnání vložena i fotka z doby vydání knížky. Autor rozebírá, jak třeba probíhaly boje o jednotlivá města, mosty či opěrné body. Knížka je ovšem rozkročena ještě šířeji, takže se čtenář dozví i něco o Norimberském procesu, jak třeba probíhal život v koncentračním táboře Dachau, výstavbě Orlího hnízda atp. Nejde tedy pouze o popis toho, jak postupovala americká armáda. Část textu bohužel tvoří i informace, jak se dnes lze dostat k danému místu, které je v knize popisováno (čili něco jako vyjeďte z města X, dejte se po kilometru první odbočkou vpravo atd.). Zrovna tak se dozvíme třeba o výši vstupného do muzea. Za mě vcelku nadbytečné informace. Celkově bych hodnotil 75 %.
Knížka se podrobně věnuje námořním konfliktům probíhajícím během druhé světové války (až do potopení Bismarcku). Na začátku se dozvíme o vyjednávání mezi státy, které probíhalo mezi světovými válkami a jehož cílem bylo omezení námořního zbrojení. Je to vcelku humorná část, dá se říci, že například Německo (nejen ono) ujednání příliš nedodržovalo (Bismarck měl mít výtlak 35 000 t, ale ve skutečnosti měl kolem 50 000 t). Jádrem knihy je každopádně pojednání o vedení námořní války, strategii, využití technologických prostředků (radar, asdic) a jejich vývoji atd. Jedná se opravdu o detailní informace, kdy se dozvíme třeba i o velitelích jednotlivých lodí, jejich výzbroji, dostřelu, výtlaku, pancíři atd. (když se jednalo o významnou bitvu). Knížka je každopádně parádně strukturovaná a přehledná, najdeme v ní i tabulky, kdy je třeba zachycen počet potopených lodí po jednotlivých měsících, a to včetně příčiny (ponorka, mina, letadlo, loď, ostatní). Zrovna tak pro lepší názornost jsou v knížce zachyceny na mapce pohyby lodí, jak významné bitvy vlastně probíhaly.
Pro běžné čtenáře ale může být knížka až příliš podrobná, informací je tam opravdu hodně. Na druhou stranu pro někoho, kdo se zajímá o námořní bitvy, bude rozhodně velkým přínosem.
Autor čerpal z celé řady zdrojů i odtajněných archivů (v SSSR nebyly ještě v době vydání knihy zveřejněny). Kromě toho dokázal vypátrat a navštívit řadu lidí, kteří měli něco společného s Rudou kapelou, jednalo se jak o její přímé členy (včetně jejího hlavního šéfa), tak o lidi, kteří s nimi přišli do styku, aniž by věděli, čím se zabývají. Dokonce se rozhodl vyzpovídat i nacistické pohlaváry (policisty), kteří po Rudé kapele šli. Díky tomu se autorovi podařilo sehnat řadu do té doby neznámých informací. Knížka primárně obsahuje informace o činnosti této nesmírně výkonné špionážní sítě, vlastní pátrání probíhající po válce je víceméně naznačeno jen v obrysech (jak se vlastně k informacím dostal), což je samozřejmě klad, každopádně se čtenář dozví i něco málo o osudu přeživších hlavních aktérů po válce.
Je až zarážející, jaké všechny informace dokázali sehnat, je tam uvedeno i pár ukázek, a to jsou věci typu jako kam přesně budou Němci útočit, s jakou silou, jaké měli ztráty, čeho se jim nedostává, obecně zprávy prvořadného významu. Zajímavé byly i informační zdroje, některé zcela ignorovaly, byť i jen základy konspirace a zároveň mě zarazilo, kde všude je měli. Na druhé straně ústředí v Moskvě se jevilo mírně řečeno jako neschopné, například poslali telegram, kde byly tři hlavní adresy špionážní sítě v Německu, ano, byl sice zašifrovaný, ale Němcům se později podařilo kód rozlousknout a získat tak informace prvořadého významu. Podobných bot se podařilo ústředí udělat více. Celkově bych knížku hodnotil 90 %.
Autorovi se podařilo podchytit snad všechny aspekty života Himmlera. Důraz je samozřejmě kladen na jeho činnost po nástupu Hitlera k moci, kdy slepě plnil jeho přání (víceméně k tomu přistupoval tak, že každé jeho přání je rovno zákonu, o kterém se nediskutuje a pouze plní). Dozvíme se o jeho pracovních metodách, čím vším se zabýval, jeho podřízených, vztazích k ostatním nacistickým pohlavárům, soukromém životě atd. Autorovi se podařilo shromáždit solidní množství informací, občas cituje i z jeho deníku (někdy i ze záznamů ostatních, kteří do styku s Himmlerem přišli). Je to opravdu sestavené z různých zdrojů a díky tomu před očima plasticky vyvstává obraz Himmlera a jeho hrůzné činnosti.
Knížka vyšla ještě za komunistů, takže na pár místech najdeme adoraci SSSR a komunismu, není to ale nic, co by knížku nějak negativně ovlivnilo. Na několika místech Himmlera charakterizuje jako jedince velmi nejistého a nerozhodného, kdy ho víceméně staví do role pouhého vykonavatele, nejsem si úplně jistý, zda takový Himmler skutečně byl (vzhledem k tomu, co všechno dokázal napáchat). Celkově bych hodnotil 85 %.
Knížka se zabývá hlavně rokem 1958, kdy se Charles de Gaulle prodral k moci a poté sleduje jeho vládnutí, vnitřní i zahraniční politiku a následný odchod ze scény. Primárně se vychází z jeho pamětí, které jsou ovšem velmi stručné a zároveň dle autora pythické. Jinými slovy je velmi obtížné říci, co tím chtěl de Gaulle přesně říci, část pamětí je součástí knihy a je pravdou, že často je to takové nicneříkající (lépe řečeno nekonkrétní), že si z toho každý může odnést to své. Podobné je to i u jeho projevů do doby, než ve svých rukou soustředil moc. Lidé, kteří chtěli osvobození Alžírska si mysleli, že de Gaulle je na jejich straně a podobně si to mysleli i ti, kteří požadovali zachování Alžírska v područí Francie. Autor tedy rozebírá jeho paměti a doplňuje důležitá fakta a informace, jak ve skutečnosti postupoval. Čtení je to hodně zajímavé, vlastně se mu podařilo dostat se k moci demokratickou cestou bez vojenského převratu, ač se nedá říci, že by to bylo z jeho strany zcela čisté, věděl, co chce a k získání moci využil všechny své schopnosti. Celkově bych dal 85 %.
Vzpomínky jednoho z nejdůležitějších aktérů na jednu z největších tragédií v dějinách Československa. Je to psané bez příkras, kdy zaznamenal i třeba pouze slovní odpovědi diplomatů Velké Británie a Francie (v některých případech si je vyžádal písemně, což se jim vůbec nelíbilo, nechtěli, aby bylo někde zaznamenáno jejich absolutní selhání na diplomatickém poli). Velkou výhodou knížky je, že se odkazuje na dokumenty (komuniké, různé návrhy, zprávy o jednání, depeše atd.), které jsou součástí přílohy (v zápatí je obecně uvedené číslo stránky, kde se pak dokument nachází). Ve vlastním vyprávění vybírá z takovým dokumentů to nejdůležitější, ale určitě stojí za to si je pročíst celé.
Radostné čtení to teda ale vůbec není, to, jakým způsobem jednala Velká Británie a Francie s Československem nemá v dějinách diplomacie obdoby. V té době se už navíc vědělo, co je Hitler zač, stačilo si poslechnout jeho projevy, přečíst Mein Kampf nebo jen sledovat likvidaci veškeré opozice v Německu, případně sledovat jeho dosavadní činy.
Solidně zpracovaná monografie jedné z nejkontroverznějších postav umění. Většina lidí si ho vybaví coby malíře, ale on byl velmi nadaný i literárně, navrhoval šperky, kostýmy, divadelní scény, vytvářel sochy, takže byl opravdu všestranným umělcem. Celkově knížka obsahuje 40 barevných celostránkových reprodukcí (na rozdíl od textu jsou na kvalitnějším papíře, některé jsou i na dvě stránky). Většina z nich je ve slušné kvalitě. V textu najdeme dále 30 černobílých reprodukcí (tady je už kvalita horší) a 8 fotografií.
Knížka se snaží zachytit veškeré klíčové aspekty tvorby tohoto velkého umělce. Mapuje vývoj jeho umělecké tvorby, kdo ho nejvíce ovlivnil, jak byl přijímán veřejnost atd. Velkou výhodou je, že v publikaci najdeme i citace samotného umělce, na konci knížky je dokonce obsaženo i pár ukázek z jeho literárního díla a na několika stranách je v datech shrnut jeho životopis. Celkově bych hodnotil 90 %.
Autor byl odsouzen za zcela vymyšlený čin (vlastní obvinění bylo tak absurdní, že se tomu nedá skoro ani věřit, ale takových případů bylo několik miliónů). Celkově strávil ve vězení 17 let, poté ještě následovalo vyhnanství. Víceméně je knížka záznamem toho, co v gulazích prožil. Čtenář se tedy dozví, jak probíhalo zatčení, vyšetřování, vazba a následný pobyt v gulazích. Navštívil jich více, po určité době se snažili vězně přesunovat, asi kvůli zpřetrhání vazeb. Je to svědectví psané bez příkras, autor není ovšem spisovatel, takže hlavní síla knížky tkví v líčení života v gulagu (lidský život měl nulovou hodnotu, těžká práce ve spojení s minimálním množstvím jídla znamenala smrt několika miliónů lidí). Jsou tam nastíněny i osudy jiných vězňů, které potkal. Nejzvláštnější na tom je, že většina politických vězňů byla zcela nevinná, a právě k nim se chovali v táboře nejhůře (často se jednalo o přesvědčené komunisty, týká se to nakonec i samotného autora, ani pobyt v gulagu jeho víru nenarušil, bral to jako selhání Stalina). Trošku je odfláknutá korektura, občas překlepy, místo písmenka číslo, ale dá se to bez problémů číst (vydání z roku 2008).
Trochu jsem se bál, aby se nejednalo o bulvární pojetí historie, ale kupodivu ani ne. Sice se autoři nevyhýbají i kontroverznějším informacím, ale víceméně vše mají historicky podložené. Kde třeba nepanuje jistota, jak to přesně bylo, tak to otevřeně napíší. Informací se čtenář dozví poměrně dost, pro někoho, kdo se zabývá podrobněji tímto obdobím, bude kniha příliš stručná (sleduje historii žen a milenek českých králů, a to od svaté Ludmily až po císařovnu Zitu).