Yalka komentáře u knih

(SPOILER) 75% knihy je standardní Kiera Cass, jak ji známe ze Selekce. Píše celkem o ničem zato velmi poutavě (to neumí každý, za mě dobrý). Pak přijde část plná zvratů a ta se tedy nepovedla, velmi mi zkazila celkový dojem z knihy. (Nepsal to někdo jiný?) Ovšem úplně nejhorší na celé knize je dle mě nulová chemie mezi Hollis a Silasem a nulová uvěřitelnost jejich románku.
Bavili mě rodiče Hollis a pak psychopatická kámoška hlavní hrdinky Delia Grace.

9 11.10.2020

Skvěle napsaná hlavní postava Lenny. Nepředvídatelný děj. Hrozně dobře se to čte. Mraky popkulturních narážek (z úplně současné současnosti). Autentický jazyk. Nechala jsem se tím tak unášet, že mi vůbec nevadil pomalý rozjezd. Klidně bych snesla dvojnásobný rozsah stránek a tím i dvojnásobný příděl hlášek od Lenny. Těžký absťák po dočtení. Až budu v důchodu a budu si chtít připomenout feeling doby kolem 2020, určitě sáhnu po téhle knize. Potěšil mě kačenkový fetiš (taky ho mám).

9 04.08.2020

Nádherně napsaný příběh o velmi křehké a introvertní (nicméně také talentované a chytré) Cather a lidech z jejího okolí. Od prvních stránek bylo čisté potěšení to číst. Doporučuju nekoukat na recenze, ve většině z nich jsou prozrazené věci, které autorka při vyprávění odkrývá postupně, i když nejde snad přímo o spoilery, zkazí vám to dynamiku příběhu. Knížka má spoustu krásných momentů a postav, nejvtipnější místo pro mě bylo v 27 kapitole, Leviho matka a její modlitební kroužek. Mě osobně moc nebraly pasáže o Simonovi Snowovi (ať už z knih nebo z fanfikcí), přišly mi až zbytečné.

9 26.03.2015

Konečně se připojuje Tao Kan.
Ťiao Taj a Ma Žung jsou v nejlepší kondici a skvěle hláškují :-)
Pointa je hodně zajímavá.
Co si víc přát?
Spoiler: jen mi přišlo hodně nefér, že Ti má od teď ten škraloupek v životopisu...

9 08.03.2013

I když faktografické knihy o přírodě nejsou zrovna můj šálek kávy, styl pana Veselovského mi učaroval.

Tuto krásnou knihu jsem četla několikrát dokola. Je to už opravdu hodně roků, ale stále si pamatuju jeho povídání o samičce damana, Nožičce, kterou choval nějakou dobu u sebe doma (a dokonce mi hlavě zůstalo i docela dost údajů o slonech & spol.).

Pokud si knihu přečtete, dozvíte se mimo jiné, co je "nejčastějším telefonickým dotazem v zoo, na který se stává každý zaměstnanec dříve nebo později alergickým".

9 06.01.2013

Jedna z nejlepších sci-fi, co jsem četla. Úžasný podmanivý příběh, vize postapokalyptického světa ze které mrazí. Ale zároveň se od ní nemůžete odtrhnout (plus k tomu lovestory napříč časem a prostorem). Hrozně moc mi to utkvělo. Doporučuju. Čistých 100 %.

9 03.01.2013

Krásné ilustrace Oty Janečka (moje oblíbená byla jaro-léto-podzim-zima), ale bohužel hrozná ideologická vymývárna malých mozků.

8 05.10.2023

O knížce jsem se dozvěděla z recenze na A2larm.cz (viz záložka Recenze). Přečetla jsem ji za jeden den. Myslela jsem si, že nejdrsnější úryvky už znám z recenze, a že mě nepřekvapí, ale kniha je ještě daleko syrovější.

Moc doporučuju, nechápu, jak takové dětství a dospívání mohl Radek Banga vůbec přežít.

Jsou tam i úsměvné momenty, tak třeba se dozvíte, jak se autor předávkoval Jesenkou a nebo skvostnou historku jak všichni Romové na Žižkově 14 dní poslouchali Orlík (str. 56).

8 31.05.2021

Čtyři hvězdičky jsou samozřejmě myšleny v rámci žánru. Je to předvídatelná (nicméně docela dobře napsaná) harlekýnka, žánrová klišé jsou ve skoro únosném množství (ale mohla by jich autorka přeci jen ubrat), obsahuje překvapivé množství humoru. Doporučuju nejlíp na letní dny.

8 24.06.2016

Fascinující příběh. Doufám, že se někdy dostanu také k jeho filmovému zpracování (z roku 1962), které je prý vynikající. PS: vždy když se snažím vysvětlit dceři něco z geometrie, vzpomenu si na chudinku Helen Keller, kterou s tím trápili a taky na Annu Shirley (ze Zeleného domu), moje dítko je jejich spřízněná duše :-)
Pozn. 1: Čteno anglicky, v češtině nesehnatelné.
Pozn. 2: Česky je příběh H. Keller zpracován v knize Via lucis
https://www.databazeknih.cz/knihy/via-lucis-41316
Pozn. 3: V USA tuhle knížku četl/zná údajně každý, je to povinná četba, vím to od mé učitelky angličtiny z USA, bavili jsme se o tom nad textem o H. Keller, který jsme měli v učebnici. Je to trochu jako s filmovým muzikálem The Sound of Music, který u nás zná jen menšina lidí, v Americe ho znají všichni zpaměti odpředu i odzadu. I když nás americká kultura tak velmi ovlivňuje, přesto se najdou hluchá místa, kde k tomu nedochází. Nemáme ani moderní překlad této autobiografie do češtiny.
Pozn. 4: Z knihy je mimo jiné zřejmé, že na přelomu 19. a 20. století probíhalo v USA středoškolské vzdělání ještě klasickou formou s povinnou latinou a řečtinou. To jsem vážně nečekala. H. Keller studovala střední školu cca v letech1895–1900.

Na rozdíl od Hypnotizéra, se mi Paganiniho smlouva skoro vůbec nelíbila. Děj vyloženě jako z béčkového akčního filmu (vč. superhrdinů a superpadouchů). Ani forma mi moc neseděla, to psaní je takové studené. Necítila jsem se vtažená do děje.

8 11.04.2014

Velmi sympatické a čtivé.

8 11.03.2014

Velmi dobře vymyšlený příběh, vše do sebe krásně zapadá. Přitom je tam hodně dějových linek, které čtenář musí sledovat a dlouho neví, které spolu souvisí a které naopak ne. Ze začátku mi vadila forma (přítomný čas), ale zvykla jsem si.

8 17.10.2013

Miluju tyhle van Gulikovy vtípky:
"Moc toho ve tmě neviděl," odpověděl Chuej-pen. "Ale říká, že všichni tři byli vysocí, a jeden z nich měl rozježenou řídkou bradku."
"Škoda," řekl soudce upjatě, "že ten mnich nemá lepší pozorovací talent."

Samozřejmě kvalita jako vždy.
Záplatke s duchem mrtvého soudce skvěle odkazuje k originálním čínským příběhům.
Nicméně ani tak tenhle příběh nepatří k mým úplně nejoblíbenějším, zamotané je to jaksi až moc, jak si Ti odvodil, co se stalo paní Ku (rozené Cao) a jak rozklíčoval ten plán se zlatem, to už se dle mě rovnalo skoro paranormálním schopnostem...

8 06.03.2013

Velmi zajímavě vylíčené postavy a propletené osudy. Film je úplně o něčem jiném, jen hezké obrázky, dle mě se vůbec nepovedlo převést ducha knížky, vnitřní dramata, dokonce ani vztah mezi hlavními postavami není ve filmu vůbec prokreslený, pro mě nepochopitelné selhání scénáristy...
Moje oblíbená postava je Žeňa (ve filmu ji hrála Iva Bittová, ale její příběh tam vylíčený nebyl). V knize se postupně odhaluje nefunkční vztah, který má Žeňa se svým otcem, příběh jakoby banální, ale pro protagonisty zásadní (a pro mě nezapomenutelný), Žeňa byla úžasná v tom, jaký životní prostor si dokázala vyboxovat v tak konvencemi a zvyky sešněrovaném prostředí.
Čtenář musí být hodně pozorný, aby v knize odkryl celou mozaiku vztahů a příběhů, pak je zážitek dokonalý...

8 03.01.2013

Pamatuju si z toho, jak se bráchové (vlastně celá domácnost) pořád přetahovali o "Pět neděl v balóně", víc knížek asi doma neměli. A utkvělo mi i pár postav. Třeba jejich nevlastní matka, která se mohla přetrhnout, ale stejně ji kluci neměli rádi. Nebo žebrák a jeho story, jak si chtěl dopřát... Docela smutná kniha.

8 02.01.2013

Nádherný příběh, velmi moudrý, přečteno v dětství aspoň 30x dokola.

Velmi mě mrzí, že ani v jednom americkém filmovém zpracování (v tom známém z r. 1998 s Lindsay Lohan, ani ve starším z roku 1961, které se dá najít na Disney+) není zachována kontrast chudá rodina Lotky vs. bohatá rodina Luisy. To je v knize jedna z naprosto stěžejních dějových linek. Možná bych se měla poohlédnout po nějaké německé verzi, třeba by se mi líbila víc.

8 02.01.2013

Takhle knížka mě držela od první do poslední stránky. A to tím, jak často mě hlavní hrdinka (spíš nehrdinka) štvala :-). Jak se liší od (jistě všemi a nejen mnou) oblíbené Lízinky z Pýchy a předsudku! Všechno jsem jí ale vždy odpustila, znám takovéto tiché statečné lidi ze svého okolí a tenhle způsob čelení osudu a problémům je dle mě stejně legitimní, jako jakýkoli jiný.
Nádherně plastická postava, pro mě opravdu jako živá.

Jediné čím mě Fanny opravdu nakrkla a co jsem jí neodpustila: jak odsuzovala chování své matky a rodiny. Mně byla její rodina tedy velmi sypatická, na rozdíl od tetičky a strýčka, kterým by patřilo nakopat. Ale i to svědčí jistě hodně jak o Austenové, tak o její době: nepochopitelný odmítavý postoj Fanny k životnímu stylu jejích rodičů a sourozenců, který byl nahlíženo z pohledu hlavní hrdinky skandální (přitom šlo většinou jen o formální a vnější věci, nebyli to žádní záporáci, jen byli tak trošku rozjívení). A jak se těšila zpět k tetičce! Netrpěla ona ta Fanny nakonec Stockholmským syndromem? ;-)

Celkové vylíčení reálií bylo jedním slovem dokonalé a také to, jak se v knížce vlastně nic nedělo (nepočítám zápletku s manželstvím sestřenice, to je jediné drama, které mi ze čtení utkvělo) a přitom se od ní nedalo odtrhnout.

Mansfieldské panství jsem četla o hodně roků později než ostatní knížky od Austenové. Myslím, že to bylo dobře, že bych si je v telecích letech nevychutnala ani z desetiny. Můžu vřele doporučit! Už se těším, až budu mít zase někdy příležitost si ho přečíst.
Pokud se potřebujete s hrdiny knížek ztotožňovat, tak opatrně, odečtěte si od mého hodnocení klidně i dvě nebo tři hvězdy, dle vlastní úvahy :-)

8 01.01.2013

No mourners, no funerals. Na tuhle sérii dlouho nezapomenu. Co mám teď dělat se svým životem? ;-)

7 11.10.2020

Byla jsem dokonalá cílovka: Verneův Tajuplný ostrov jsem četla několikrát (takže jsem si užila všechny narážky), bavily mě knížky o dětech, co zažívají dobrodružství v přírodě (já jsem četla hlavně Ransomeho, Foglar byl tehdy na indexu a ke mně se nedostal) a tuhle knížku jsem potkala přesně v tom správném věku.
Takže jsem byla okouzlená, super čtenářský zážitek, který jsem si několikrát zopakovala, tuhle knihu jsem milovala.
(P. S. vydání, které jsem četla v 80. letech, se jmenovalo Trampoty s kapitánem a nikoli Strážci žulového paláce)

7 12.01.2013