Yanna0 komentáře u knih
U druhého dílu série Křídla musím připsat o hvězdičku více a to proto, že postavy konečně přestaly být tak zbytečně dětské a naivní.
Také děj byl lépe propracovaný. Líbilo se mi, že ubylo více zbytečně zdlouhavých pasážích o tom, jaké je to mít asi květ na zádech, ale přibyly problémy ohledně sociálních vztahů v rodině a také milostný trojúhelník, který konečně ukázal na to, že i florela může být v pubertě. Akce je ovšem opět uspěchaná do pár stránek, kde se zdá neuvěřitelná a přehnaná. Styl psaní typu Akce-Nic-Akce-Nic tedy zůstává, což je obrovská škoda, protože kazí celkový dojem knihy, kdy vám příběh přijde naprosto nesouměrný.
Tima Burtona mám jako režiséra moc ráda, ale v knižní podobě se zdá být až příliš zvrácený. Povídka o tom, jak sní otec svého syna, aby se mu postavil v posteli, mi přijde... To slovo ani nelze nalézt! Buď je to českým překladem a nebo básnickým střevem, pravdou ovšem zůstává, že poezie není zrovna silná stránka Burtona. Kniha je podle mě profláklá pouze z fanouškovské povinnosti... Chtěla bych vidět, jak se tahle úchylná kniha líbí bez slávy Burtona... I když pravdou je, že lidé jsou zlí - sex a krev je ostatně nejprodávanější téma...
Jsem už dva měsíce u desáté stránky. Nemohu se tou knihou prokousat, ale já to zvládnu! :D
Svým způsobem se to rychle a dobře čte. Líbí se mi styl psaní, ale zřejmě mě odrazuje mé zklamání. Myslela jsem, jaká to bude skvělá kniha, ale zase taková bomba to není.
Abych pravdu řekla, mám z této knihy také rozporuplný pocit.
Byly mi nepříjemné pravopisné chyby, které se v textu vyskytují víc, než je zdrávo.
Také mi přišlo zvláštní psát knihu o náctiletém chlapci, který je neuvěřitelně cudný a to natolik, aby raději snil o své dívce ve snech, než aby jí toužil políbit, když se spolu drží za ruce a je jasné, že mezi nimi přeskočila jakási jiskra, kterou všichni známe.
Láska mezi Kryštofem a jeho dívkou byla popisována jako platonický vztah mezi desetiletými dětmi a to doslova. V tomto případě nechápu, že se autor bál dospívající děti seznámit s prvními pocity lásky, ale nebál se psát o násilí mezi mužem a ženou, kteří se nakonec rozvedou - v tomto případě se jednalo o rodiče Kryštofa. Část knihy je tedy psaná jako pro zhruba 11 - 12 rok dítěte a část pro 15. rok. Jedenáctileté dítě ovšem nikdy neporozumí obsahu celé knihy a patnáctileté dítě obsah zase nebude už tolik bavit. Autor by si proto měl rozmyslet pro jakou věkovou kategorii chce vlastně knihy psát a jakým způsobem.
Ilustrace jsou krásné. Obálka knihy též. Myšlenka lucidních snů je zajímavá, moc se mi líbila.
Svižně a srozumitelně psaná kniha. Měla jsem jí přečtenou zhruba za 2 hodinky. Děj se odehrává v Praze a pojednává o vietnamském chlapci, který hledá odpovědi na otázky ohledně svého těžkého dospívání v Čechách. V příběhu se setkáte často s Konfuciánskou filozofií a s mýty a legendy Vietnamu.
Dostala jsem tuhle knihu, když mi bylo 13 let od tety a nikdy jsem ji nedočetla, protože mě nebavila. Mnohem lepší knihou mi byla "Proč muži lžou a ženy pláčou".
Jako obvykle je kniha P. Čecha doprovázená nádhernými ilustracemi, které působí tak trochu melancholicky, zároveň však mile. Příběh, který kniha vypráví je jednoduchý a lehce stravitelný pro ty nejmenší. Knihu bych doporučila zejména těm dětem, které se teprve učí číst.
Mě tedy kniha v žádném případě nezaujala tak jako Malý princ. Dokonce mě obtěžovaly časté odkazy na Malého prince, kdyby si je autor odpustil, tak by pohádka byla originálnější a nepřipadalo by mi, že se autor snaží napsat podobně filozofický příběh, protože ho Malý princ dokonale nadchl. V každém případě myšlenka příběhu nebyla ošklivá, dokonce se mi místy zdála docela milá. Akorát ilustrace byly příšerné. Přebal se mi zdál moc hezký a když jsem knihu otevřela, byla jsem velice těmi kresbami zklamaná...
Mě se kniha líbila. Ještě teď vzpomínám na chlapce s malovanou pampeliškou pro svojí lásku dětství. Hold ne vždy se život ubírá tak, jak bychom si přáli. je to škoda zejména tehdy, pokud máme potenciál být dobří lidé.
Mám z té knihy poněkud zvláštní pocit. Připadám si, že mi kniha měla přinést něco důležitého, něco, co bych si měla uvědomit, ale nejde mi to. Příběh pojednává zejména o lásce a o tom, že každý máme svého tygra, ale málo kdo si to uvědomí. Možná to mi ta kniha chtěla, říci, že mám svého tygra? Ale co je ten tygr? To je to, co jsem stále nepochopila... Možná v celém příběhu hledám až příliš, protože byla tak jednoduše a svižně napsaná, až mě to občas zaráželo. V každém případě je to četba sotva na hodinku, při čtení je nutno soustředění, protože jinak se lehce ztratíte v ději. Nejvíce mě bavila část, která se odehrávala na psychiatrii s Laurou.
O něco později...
Díky MariiAnněSarah, která byla tak hodná a po přečtení výše psaného komentáře mi zaslala odkaz na doslov od Martina Hilského http://home.tiscali.cz/~cz855918/literatura/Saroyan/autor.htm , jsem konečně celou myšlenku knihy pochopila.
Každý z nás má něco jako tygra - v podstatě cokoliv, co zplodí jeho fantazie a díky čemu žije a lépe překonává starosti. Něco jako dětská naivita, která někdy zmůže více, než dospělý rozumbrada. Lidé se jí ale postupem času zbaví a považují ty, kteří to neudělali a jsou díky tomu o něco málo šťastnější za blázny.
První kniha se v podstatě neliší od filmu, který byl podle mě zpracovaný kvalitně. Druhá kniha se od filmu už trochu lišila, ale děj byl zachován a nebyla jsem zklamaná. Snad si možná autorka mohla více pohrát s arénou, která se mi zdála místy přemrštěná.
Třetí kniha byla nabitá akcí a konec příběhu nedopadl podle nejhezčích představ, tudíž jsem byla potěšena, že příběh nebyl zejména o komplikované romanci, která se v něm odehrává.
4 hvězdy dávám proto, že některé pasáže byly až příliš uspěchané a neužila jsem si je tolik, aby mě situace vtáhla plně do děje. Někdy jsem měla pocit, že mi děj utíká a musela jsem se vracet k původnímu odstavci.
Komiks jsem si přečetla až po shlédnutí filmu. Ačkoli se obsahem nikterak neliší, film mě bavil mnohem více. Proto dávám jen tři hvězdy.
Nádherná kniha pro nejmenší s jednoduchým příběhem vyprávěným ilustracemi.
Kniha mě příliš nezaujala. Po delším začtení mě začal rozčilovat téměř identický začátek každé povídky, kdy jsem se dozvídala neustále ty samé informace o Azazelovi.
Knihu jsem si koupila a přečetla na základě shlédnutého filmu "Jíst, meditovat a milovat" a musím se přiznat, že film byl zpracován lépe, než kniha, což se často nestává.
Myslím, že ruští spisovatelé jsou jedni z nejlepších, tím bych to shrnula.
Čekala jsem od knihy poutavější příběh. Také mi bylo nepříjemné zbytečné popisování umírajících postav... Ilustrace jsou ale jinak hezké.
Kniha, která není špatná, ale rozhodně netoužím po jejím výtisku v mé knihovně. Chybí mi barvitější slovní zásoba. Autorka píše příliš jednoduše.
Oddychová kniha pro děti. Široká slovní zásoba a hezká myšlenka.