yar
komentáře u knih
Sedmikrásky
Kristina Ohlsson
Až mi vyhrkly slzy, jak tam všem furt vyhrkávají slzy.
Ve zkratce bych to popsal slovy Cimrmana:
Karla: "Ta záhadná postava tam dole v zahradě, to jsem byla já, Tomáši.”
Tomáš: "Ty, Karlo? Myslel jsem, že to byla Hedvika.”
Karla: "Kdepak, Tomáši. V té době Hedvika právě rodila tvé dítě.”
Tomáš: "Mé dítě? Myslel jsem, že je to Karlovo dítě.”
Karla: "Karel Hedviku vůbec neznal.”
Tomáš: "Ale jestli Hedvika rodila mé dítě, pak ty, Karlo, jsi...”
Karla: "Ano, Tomáši. Jsem tvá sestra.”
Tomáš: "To není možné!”
(Na scénu vejde Tomášův otec, Tomášova matka, švagr a teta.)
Otec: "Má pravdu, Tomáši.”
Tomáš: "Nemohu tomu uvěřit, vždyť tys mi, švagře, říkal..."
Švagr: "Nejsem tvůj švagr.”
Tomáš: "Ne?"
Švagr: "Jsem tvůj bratranec.”
Tomáš: "To ovšem mění celou situaci.”
Teta: "Ne tak docela. Já totiž nejsem tvá teta."
Tomáš: "Ty nejsi má teta, tetičko?"
Teta: "Ne. Jsem tvoje vzdálená snacha.”
Tomáš: "Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.”
Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.”
Tomáš: "A maminka?"
Otec: "To je babička z otcovy strany.”
Tomáš: "To je hrozné. Jsem tedy úplný sirotek. Ale nevadí. Hlavně, že jsem konečně poznal pravdu!”
Poslední orákulum
James Rollins (p)
Taková slabší variace na kombinaci Toma Clancyho a Dana Browna. Figur tam je jak v šachách, ale mentálně se to spíše blíží úrovni člověče nezlobse.
Teorie rozpadu
Enki Bilal (p)
Bilalovu kresbu jsem nikdy něměl rád. Divně deformovné xichty, jako by Eniki trpěl nějakou permanentní halucinací, postavy ploché bez dynamiky a rovnováhy. Nekompaktní a ušmudlané. Scénáře, i přes zajímavá témata a ambice vytvořit něco znklidňujícího, vybočujícího z bězných schémat - nuda, nuda, nuda.
Za tohle by měli vydavatele poslat na Sibiř.
Ideální obrázková knížka pro masochistické pseudointelektuály. Trapte se!
