ynelez
komentáře u knih
Dřevěné ženy
Petr Prouza
Prouzův román Dřevěné ženy vlastní licenci tajemného poselství
Spisovatel využívá své vypravěčské umění ke stavbě dramatických posunů a přechodů mezi realitou a fantazií, skutečností a sny, v doprovodu reálných i magických postav v nádherném přírodním prostředí Rýchorského pralesa. Děj románu je unášen na perutích ságy korutanského rodu Kubotů, jehož zakladatel Karel Kubot přichází v v roce 1560 do Krkonoš na pozvání zemského správce. Zkušený dřevař, truhlář a řezbář, ale také stavitel horských bud, zlatokop i mystik ovládající tajemství chodících stromu se snadno sžívá s novým prostředím. Do nového krkonošského domova přináší i umění vyřezání dřevěných žen, které však ve spojení s halucinogeny začnou nebezpečně ovlivňovat svého tvůrce. Přestože se jich dokáže zbavit v hlubokém sklepení, bukové sochy se po dlouhé periodě klidu připomínají potomkům.
Tak zasahují do života pokračovatele rodu Karla Kubota na počátku dvacátého století, kdy známý pašerák a účastník první světové války hledá východiska k úniku z kdysi vykonaného zlého činu.
I třetí pokračovatel rodu, nesoucí stejné jméno a působící jako známý pražský advokát, je úzce spojen s krajinou Krkonoš a Podkrkonoší. Jeho poklidný život a spokojené manželství převrátí náhlá tragická příhoda. Ztrhaný poklid vnáší úzkost do dobrodružných vztahů bortících se pod tíží výčitek a hledání východisek. Doktor Karel Kubot třetí, ale díky přijetí byť fantastické reality a nalezení vztahu k mýtům reality Dřevěných žen i Chodícího stromu dokáže přetnout ony svazující uzly provazu rodového osudu.
Známá spisovatelka Eva Kantůrková napsala o předchozím Prouzově románu Psychiatr, že obsahuje již málo vídaný třetí literární rozměr, totiž, že je tam poselství, ovšem nikoliv heslovité. A každý čtenář si z toho vezme, na co intelektuálně či pocitově má. O to Petr Prouza průkazně usiloval i v Dřevěných ženách, navíc tam je ono poselství často obsaženo ve fantazijní podobě, ve vstupech do paralelního světa, kde Chodící strom, věčně žijící bába Vilma a ostatně i stále znovu se objevující Dřevěné ženy vysílají ke čtenáři podvědomé signály o plynutí lidského času. Jaké poselství? To musí cítit každý sám za sebe.
