Yorika komentáře u knih
Géniové jsou komplikování. Jobs nebyl výjimkou. Čtivě napsaný životopis o Adamovi a jeho jablku. Napsaný tak umně, že zaujme i technologického ignoranta. A to je nejlepší vizitka knihy.
Knížku jsem četla, bo jsem rodačka. Bo znám historické souvislosti a k drsnému slezskému kraji mám citové pouto.
Možná právě proto jsem z knihy zklamaná. Tak nějak postrádám smysl příběhu. Politická linka mi nešla vůbec pod nos. Nezáživné a pro mě těžko uvěřitelné.
Možná kdyby se děj více točil kolem folklorních postav v druhé lince příběhu, kniha by vyzněla lépe. Jušiš !
Autor je má krevní skupina. Popis pocitů, které člověk zažívá v horách, daleko od civilizace dobře znám a není nic krásnějšího, než splynutí s okolní přírodou a toulky po horských výšinách. Alespoň pro mě. Pokud patříte k podobně postiženým jedincům, kniha se vám bude líbit. Pro ostatní bude možná trochu nudná. Toto se totiž musí zažít.
Na knihu je potřeba si udělat čas. Rozhodně to není rodokapsová četba. Kniha se čte dlouho a její stránky vyžadují plnou čtenářovu pozornost.
Konflikt na Blízkém východě je komplikovaný a pro nezaujatého pozorovatele těžko pochopitelný.
Autor se snaží přiblížit příčiny i historii konfliktu. Dělá to lidskou, srozumitelnou formou. Po četbě knihy jsem konečně alespoň trochu pochopila souvislosti. Kvalitní literatura faktu.
Na knize oceňuji, že dává tipy na traily, které by mě předtím ani nenapadlo vyhledávat. Obrazová příloha je jako vždy kouzelná. Ta barevnost je návyková.
Nutno podotknout, že Lůca je cestovatelka nikoliv spisovatelka. I když mě popisy cest bavily, knize chybí jakási celistvost a ukotvenost. Jako inspirace dobrý.
Čím více stran knihy jsem přečetla, tím více mi unikal děj příběhu. Bylo to tak zmatené a depresivní, až jsem nabyla dojmu, že takovýto příběh se dá pochopit jen s několika promile ruské vodky v krvi. Ale vlastně tomu rozumím. Hledání sebe sama je fuška.
Ale abych nebyla jen negativní. Některé myšlenky v knize mě zaujaly a dokonce jsem se přistihla, že o nich přemýšlím. Zvláštní kniha.
Na tuto knihu jsem slyšela spoustu pozitivních ohlasů a po jejím přečtení mohu říci, že právem.
Autorce se podařilo napsat příběh tak přesvědčivě, až jsem měla nutkání věřit, že postava Evelyn Hugo je skutečná.
V kulisách filmového prostředí se odehrává drama velké lásky. A tomuto páru prostě musíte fandit.
Odvaha být šťastným. To je téma, které se jako červená nit line celým příběhem.
Jediné, co mě na této knize mrzí je to, že stále nemá překlad v češtině.
Po přečtení této knihy, se už nikdy nebudu na internetové diskuze dívat tak jako dřív. Kniha doslova otevírá oči a člověk si dává věci do souvislosti tak, jak by ho předtím ani nenapadlo. A přitom se to zdá tak jasné.
Jen se potvrzuje, proč je dnešní globální svět tak propojený a proč se nás věci, které se odehrávají těsně vedle nás, dotýkají stejně jako ty za oceánem.
Výborná kniha.
Je to neobvyklé. Překvapivé. Neokoukané. Svěží.
Autor má talent vykreslit atmosféru, až má čtenář pocit, že je tam vlastně taky. Knihou se jako červená nit linou narážky na konzum a povrchnost lidského pokolení. Na neschopnost dívat se na věci s nadhledem. Na věčnou lidskou touhu něčemu/ někomu věřit.
Toto se zdaleka netýká jen Američanů. Přídavné jméno ,,Americká" je tedy nutno brát s rezervou. Příběh se může odehrávat kdekoliv na Zemi.
Pro řadu lidí bude hlavní hrdinka zřejmě komplikovaná. Možná člověk potřebuje prožít podobně traumatizující dětství, aby Dolores plně pochopil.
Pro mě je Dolores velká bojovnice. Žena, která se nakonec dokázala poprat se svým osudem a vyhrát. Vyhrát sama nad sebou.
Výborný psychologický román. Autor má dar vcítit se do ženské duše. Rozumí svým hrdinkám víc než ony samy. Děkuji za tuto knihu.
Jaké to je být gayem v Polsku? Dost špatné.
Jaké to je být gayem v totalitním Polsku? Ještě horší.
Jak z toho ven? Žít celkem bezpečný a pohodlný život ve lži nebo raději riskovat ale mít šanci prožít svůj život svobodně a bez přetvářky? Co si hlavní hrdina nakonec zvolí? A jak do toho všeho zapadá láska?
Kniha napsaná krásným až lyrickým jazykem, citlivě popisuje pocity hlavního hrdiny, jeho boj o vlastní sebeurčení i Polsko osmdesátých let, které se tolik podobá našemu Československu ve stejné době.
Debut, který stojí za pozornost.
Karin Lednické se to povedlo. Druhý díl předčil ten první. Je popisnější, podrobnější, dramatičtější. Charaktery postav jsou vyvážené, nic není černé nebo bílé. Autorka nikomu nestraní. Její postavy jsou chybující a proto lidské.
Po dočtení knihy jsem otevřela rodinné album a znovu si prohlížela ty muže na fotografiích. Velké upracované ruce. Hrdost v očích, když kráčeli v havířské uniformě v slavnostním průvodu. Rodinu vyfocenou před domkem v dnes již neexistující kolonii.
Šikmý kostel mě přiměl znovu si připomenout historii mé vlastní rodiny.
Děkuji autorce, že o tomto komplikovaném kraji píše s takovým pochopením a láskou. Těším se na třetí díl.
Kniha mě opravdu bavila. Doslova jsem nasávala tu atmosféru velké Ameriky. Autorka dokáže psát velice poutavě až má člověk pocit, že na Floridě žije vlastně taky. A to vědomí, že tomu tak není, možná až zamrzí. Protože USA skutečně má co nabídnout. Mnohé věci fungují v Americe z mého pohledu lépe, na druhou stranu však například české zdravotnictví plně doceníte, až po blízkém setkání s tím americkým.
Zkrátka Americký deník je jedna z těch fajn knih, které rozšiřují obzory.
Do příběhu jsem se dlouho neuměla začíst. Krkolomný překlad, nesympatické postavy. Možná kdyby kniha byla tak o sto stránek kratší, příběh by vyzněl lépe. Často jen mlácení prázdné slámy. Ač podle anotace thriller, nebavilo mě to.
Jeseníky. Důvěrně známý kraj. Krásný a drsný zároveň. Stejně jako lidé, kteří v něm žili a žijí. Oproti filmu, se mi kniha zdá méně syrovější a charaktery postav méně výrazné. Některé scény z filmu se mi zapsaly pevně do paměti, což se o příběhu v knize říct nedá. Žádná z postav není úplně černobílá a vyloženého záporáka tu nenajdeme. To bychom o postavách a jejich pohnutkách museli vědět trochu víc, než nám autor nabízí. Ani popis krajiny neznalému čtenáři mnoho neřekne. Troufám si říct, že kdo však kraj kolem Branné a Lipová - Lázně zná, kouzlu knihy jistě porozumí.
Ač se autor snaží a jeho popisný styl nepostrádá určitý lyrický půvab, přesto však kniha nikdy nemůže nahradit vůni lesa, praskání větví pod nohama zvídavého milovníka přírody či krásné výhledy z výšin do kraje.
I když čte se o tom pěkně.
Dříve nebo později to potká téměř každého z nás. Odchod jednoho z rodičů a hledání způsobů, jak přežít s tím druhým. Vztah matky a dcery bývá někdy komplikovaný. Tolik zklamání a nevyslovených křivd. Tolik věcí, o kterých se raději nemluví, protože jejich vytažení na denní světlo, pak způsobí efekt nášlapné miny.
Tísnivá, psychologická kniha, kterou plně docení především ti, kteří ,,už ví".
Jedním slovem americké. Všechna ta kýčovitá prvoplánovost do sebe přesně zapadá, jako vrstvy v hamburgeru. Monology o lásce pronášené do diktafonu či starým pilotem v letadle, mě zanechaly naprosto chladnou. Mnohem víc mě zaujal příběh přežití v zimních horách. Téma natolik zajímavé, že by se jistě obešlo i bez té sentimentální omáčky kolem.
Vůně a šustot bylin. Úzkost. Strach. Tíživý pocit na prsou. Bolest jedné nemocné duše. To všechno je cítit ze stránek knihy. Tíseň se vkrádá do srdce vnímavého čtenáře, jako mlha z bažin. Tiše. Nenápadně.... Až ho pohltí úplně.
Atmosférická kniha, která pokud ji to dovolíte, dokáže mrazit.
První věc, která na knize zaujme je krásná fotografická příloha. Barevné obrázky kouzelné americké přírody, musí chytnout za srdce každého dobrodruha.
Samotná Lůca na mě působí jako nesmírně pohodová holka. Její nezdolný optimismus, ji pomáhá překonávat všechny těžkosti, které na cestě potkává. Její pohled na svět a lehkost, s jakou je kniha napsaná, mě bavila. Možná se nejedná o žádnou převratnou literaturu, ale o tu autorce myslím ani nešlo. Pokud máte rádi přírodu, výšlapy a dobrodružství, kniha se vám bude líbit.