Zara komentáře u knih
Tak nevím, jestli ta Pulitzerova cena skončila v roce 2008 v těch nejlepších rukou...
Atribut "tragikomický" je na místě, ale komický text vyznívá povětšinou povrchně a hodně hloupě, na rozdíl od pasáží opačného citového pólu.
Děj je ovšem poněkud bizarní a hlavní postava otylého sexuchtivého loudila je mi silně nesympatická (btw název knihy poměrně zavádějící, prtž SPOILER nic tak divuplného se dominikánskému mladíkovi nepřihodí, vyjma nepřetržitého řetězce patologické touhy po pohlavním aktu.)
Zajímavější (a bohužel sporadičtější) jsou kapitoly líčící osudy zbytku Oskarovy rodiny na pozadí Trujillovy diktatury...
Seznámení se s autorovým druhým dílem se dobrovolně vzdávám, nicméně ze zvědavosti minimálně zalistuji knihou Kozlova slavnost od M.V.Llosy avizovanou jako tematicky spřízněnou .
Přečteno jedním dechem. Jeden z mála autorů, kteří si stále drží laťku kvality hodně vysoko.
Kniha je v podstatě prvním (nebo nultým) dílem série o Benny Griesselovi a její kvalitu vidím jako naprosto srovnatelnou se všemi díly následujícími.
Hlavní postavou je sice depresí poznamenaný kapitán Mat Joubert, ale Griessel jako postava vedlejší se už tady pere se svým démonem alkoholu.
Legrační, ale pro mě úžasná je scéna,kdy Joubertovi zazvoní u dveří opilý kamarád Benny právě v okamžiku vrcholícího svádění osmnáctileté lolitky a Mat se z těchto dvou alternativ rozhodne pro záchranu nešťastného přítele, takže původní představa erotikou nabité noci se rozplyne v alkoholovém odéru na gauči nocujícího parťáka..... ačkoliv thriller vyšel už v r. 1999, vřele doporučuji Vaší pozornosti.
Bylo tam na můj vkus té lyriky a popisnosti tak moc, že jsem ani nedočetla...resp. znovu jsem se utvrdila v názoru na způsob tvorby amerických autorů. To,co je u Updikea obdivování hodné a chvalitebné, nepřekousnu u jeho méně nadaných kolegů.
Je dobré vědět, že v přílivu současných autorů obdařených přístavkem "krimi/thriller" existuje stálice, která řadu let drží svou laťku kvality ve vyšších příčkách.
Sympatický Angličan Tony Parsons k nim určitě patří.
Ideální kniha je ta, na jejímž konci dojdu k určitému zamyšlení a nejlépe ke zjištění, že mě nějakým způsobem obohatila ( o informace, myšlenky, dějové pochody, geografická poznání etc etc).
Na konci této novely nemohu konstatovat ani určitou míru pobavení, a to opomíjím fakt, že zemi původu děje jsem si tipla až v cca 2. třetině textu.
Předchozí autorčiny počiny mnohem chvalitebnější.
Nedočteno...snažila jsem se přeskakovat a dopídit se dějové linie, ale ani to jsem nezvládla. Zdlouhavé urputné a fádní líčení (děje, krajiny,osob) mi připomíná styl snaživé pisatelky bez náznaku jakéhokoliv espritu. Aneb když kvantita převáží kvalitu.
Za mě - brilantní záležitost.
Zásadně nečtu statické popisné pasáže - toto dílko jsem zhltla i s nimi.
Chytře vypointované, realisticky ztvárněné a zároveň s vysokým emotivním potenciálem.
Srovnáno s předchozím autorčiným počinem ("Sucho") - tendence stoupající kvality.
Kdyby to nebylo tak prvoplánově sentimentální, dala bych plný počet.
Autorův styl mi lehce připomíná mého oblíbence Mankella.Jejich epika působí na první dojem jako psaná lehkým perem, ač je ve skutečnosti velmi důmyslně propracovaná. Nikde jinde nenajdu tak skvělou kombinaci krimi žánru s důmyslnou zápletkou a sondy do hlubin teskné a hloubavé severské duše.
Naprosto se ztotožňuji s " [wildavk]. Příběh krutý, emoce vyvolávající (kdo víc, než umírajíc í5tiletá holčička s očima srnky by nám vtlačila slzy do očí), ale za každou druhou větou SRÁČI z OSN, protože byrokratičtí atp atp.
Jenže tuto válku, vážený pane doktore,nezačal nikdo z nich - byla to VAŠE zvěrstva a zmasakrovaná holčička je jen jejich přímým důsledkem.
Místo uznání tohoto faktu se snaží autor veškerou vinu hodit na "neochotné úředníky" ze záchranných sil. Myslím, že lidé těchto národů nikdy neuznají podíl vlastní viny a vždycky své chování nějakým způsobem obhájí.
Holčičky je mi samozřejmě líto, ale ti lidé z UNPROFOR, novináři a ostatní ve Vaší zemi vůbec nemuseli být, jeli dobrovolně, aby vám pomáhali...zkrátka - ETO VAŠE DĚLO.
Žádný div, že autorova série s Bennym Griesselem je trefou do vkusu tak širokého okruhu čtenářů....inteligentní zápletka, perfektně nadávkovaná parabola vyšetřování a hrdinova soukromého života,žádoucí poměr přímé řeči i epického děje.Důstojný souputník severské gardy!
"Gigantický, kontroverzní a provokativní".....je mi líto, nic z udávaných atributů jsem v knize nenašla, a to jsem si zakázala svazek odložit a se skřípajícími zuby dočetla do konce. Lze snad obdivat jen to, kolik rozvitých vět a souvětí (rozuměj odstavců,kapitol,stran...) dokáže vyplodit autor,aby v konečném výsledku vyprávěl čtenáři o několika prožitých hodinách.
A to je zřejmě důvod, proč dílo nazvat "uměleckým", potažmo jej prohlásit za "literární událost století"...
Dvě hvězdičky jsou pouze vyjádřením komplimentu autorovi za totální zmatení čtenáře použitím slibného titulu knihy.Obsah pak musel zákonitě zklamat každého.
Počet vložených hodnocení (12!!) mě utvrzuje v názoru, že Tsiolkas je v našich končinách neprávem opomíjený brilantní autor světových parametrů.
Nechápu a žasnu, jak si Šalamov po sedmnácti letech zvěrstva v Gulagu dokázal zachovat
svou poetickou duši.
S četbou knihy jsem od roku 2007 vyčkávala v domnění, že se po přečtení téměř všech u nás dosažitelných Kunderových děl zařadí na první místo v žebříčku kvality autorových počinů.
"Nesnesitelná lehkost" ale podle mě dlouze pokulhává za "Žertem", se kterým jsem ji podvědomě neustále srovnávala.
Rukopis "velkého autora" je samozřejmě nezaměnitelný, včetně všech autorových polemik zde uvedených (tu šokující o Stvořiteli a vyměšování nevyjímaje),
Pár věcí však mistrovi pera nemůžu odpustit - v epické rovině se uchyluje k prohřeškům nehodným úrovně spisovatele Kunderova formátu- vyloženě kýčovitý se mi jeví tragický konec téměř všech hlavních protagonistů, přičemž vrcholem zmíněné kýčovitosti je umíněný a podrobný popis umírání milovaného psa (co už může na city čtenářů zapůsobit tklivěji než představa smutných očí věrného zvířete)...
No a pak taky možná hodnotím ve stínu Kunderovy aféry publikované na podzim 2008,ale to už je zase jiný příběh...
Příjemné překvapení díky čtivému stylu a hlavně nečekaně realistickému konci příběhu.