Zara komentáře u knih
Naivně jsem se domnívala, že styl páně Engera zvítězí nad (pro mě) absolutně nepoživatelným Horstem. Bohužel.
Někteří literáti vyplýtvají při tvorbě sériové řady veškerý svůj potenciál na pilotní svazek.
Ingar Johnsrud mě bavil ve Vídeňském bratrstvu, ale nakonec i v Kalypso.
Nad závěrem trilogie se však už vyloženě trápil a těžkopádná ruka je tu více než hodně znát.
Přidávám se k předchozím hodnocením.
Čtení se nedá urychlit, ale netrpělivý čtenář jako já stejně přelétal očima stránky a zastavil se pouze u vyprávění, jehož osoby byly něčím signifikantní a tím získaly mé sympatie.
Zřejmě jsem v tom přelétávání stačila přelétnout i rozuzlení úvodní zápletky, aneb proč ten název????
Nejslabší část série, aneb spousta slov o ničem.
Neustále se střídající popisy porad, reprodukovaná sdělení osoby A osobě B, popis jídelníčku hlavní aktérky a vcelku slaboduchá zápletka.
Linie vyprávění vypadá jako neustálé opakování se vzorce: vražda - porada týmu - výslech svědka.
Konec, který úroveň mohl pozdvihnout na alespoň 2 hvězdy, je naproti tomu odfláknutý, jakoby autorku vyčerpala předchozí vynaložená "kreativita".
Za mě naprosto splněné očekávání - typicky islandsky zádumčivý, lehce melancholický, líně vpřed plynoucí děj s minimem zúčastněných postav, ale s o to hlubší sondou do duše hlavního protagonisty.
Ukázková čtenářská schizofrenie. Autorův brilantní vypravěčský styl je (pro mě) v přímém rozporu s nechutně expresivním líčením detailů homosexuálních rituálů, to vše umocněno (mně) nesympatickým protagonistou a celé zabaleno (jak jinak) - v obalu sžíravé kritiky všech konzervativně smýšlejících.
Hlavní hrdina je levicový intelektuál, který se na straně jedné prezentuje jako estét vysmívající se všem nevkusným zbohatlíkům, na straně druhé mu nečiní pražádnou potíž provozovat nahodilý sex s návštěvníky veřejných záchodků.
Spisovatel tvrdošíjně opracovává téma homosexuality ve všech svých dílech, patrně s podobně titěrnou epikou, takže Linie krásy je mou první a zároveň poslední knihou z jeho dílny.
Opět jdu proti většinovému mínění.
Na knize autorky se zavádějícím polským jménem jsem si potvrdila obě zatím nikým nevyvrácené teorie:
a) ženy obecně jsou velmi špatnými autorkami napínavých příběhů
b) kvalitní německy psaná literatura vymřela spolu s poválečnou generací spisovatelů
Každopádně dalším dílkům paní Ursuly nedám v mém knižním životě prostor.
Vždycky si říkám, jestli ty na přebalu knihy otištěné recenze slibující nevídaný zážitek, jsou míněny naprosto vážně nebo je to jen ulepená cukrová vata, aby se mouchy-čtenářky chytly.
Na rozdíl od uživatelky Helly jsem doskákala do konce, ale jen silná dávka sebezapření, oheň v krbu a čaj s rumem mi tohle harakiri umožnily.
Reportérského eléva Rúfuse jsem si představovala více naivního a "cynického reportéra Zaqa" naopak mnohem cyničtějšího,ale i tak - vzdor epické těžkopádnosti hodnotím dílo jako poměrně vydařené.
Jedna hvězda za originální, poeticky znějící a tím bohužel silně zavádějící titul, aneb jak je možné, že některý autor dokáže vtáhnout do takřka statického děje a jiný vytvoří jen množinu chaotických písmenek.....?
Pro nás - milovníky smutných a povětšinou nešťastných severských duší - jde o nádherně čtivé stvrzení těchto atributů.
Pro čtenáře, kteří v titulu spatřují slibnou vidinu "temných" zvráceností včetně epických zvratů pak jen zřetelné zklamání (viz některé komenty a příslušná hodnocení). Howgh!
U Mistra Guillou buďto propukla dosud latentní senilita anebo se (ta horší varianta) konečně odkopal jakožto pravověrný bolševik.Jak jinak hodnotit nehodnotitelný sled stranických školení predestřených čtenáři v tomto svazku?Skoro ostuda řadit ho do stejné série,z níž pochází brilantní první díl.Aneb jinými slovy: fikce-nefikce-takhle hloupě může fabulovat jen člověk,který celý svůj život tráví v laskavé náruči jménem demokracie.
Tři hvězdy za akčnost - jinak je to vysoce hloupoučký příběh o tom, jak 17tiletá studentka s humanitními sklony dokázala během měsíce zlikvidovat nejtvrdší český gang včetně jeho francouzské a německé odnože....
Čtivé.Napínavé.Efektní vyústění.Co víc by čtenář od tohoto žánru měl chtít??????
Jak jinak než pěti hvězdami ocenit knihu člověka, který "nikdy nenapsal nic, co nechtěl, co si nemyslel, za co by se museli on a česká literatura stydět".
Autor opět brilantně propojil všechny tři časové veličiny, takže příběhem se táhne nit komisařovy minulosti a končí příslibem budoucích příběhů sympaťáka Erlendura.No a my, kterým leitmotiv má co říct (utkání Spasskij-Fischer),musíme být nutně nadšeni věrohodnou evokací časů studené války.
Vedle maximálně čtivého příběhu navíc dokonalá studie letory severského člověka - houževnatý, pracovitý, čestný...
Nedočteno. Psát o severských zemích umí jen Seveřané, bohužel!
Absolutní ztráta času....spousta zbytečného, plytkého textu,směšně vyfabulovaný příběh s předvídatelnou zápletkou.
Co zanedbal ve stylistice, dohání autor brutálností scén - bohužel i tohle směšně a nevěrohodně.
Jestli se stal autor "novou hvězdou žánru", tak je mi líto současné německé literatury...sorry, Zorane!