zdenek3042
komentáře u knih
Cesta
Cormac McCarthy
Naprostá bomba, od které jsem se nemohl odtrhnout. Příběh jde až na dřeň samotné lidské existence. Přes všechno utrpení je v tom ale i neskutečná naděje, že má cenu bojovat vždy až do konce.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Skvěle sepsaná kniha o tragické kapitole dějin lidstva, která dokazuje, jaké dopady má na člověka výchova v dětství a vliv okolí během dospívání. Těmito okolnostmi však nelze v žádném případě ospravedlnit, co kniha popisuje ve své zhruba poslední třetině. Popsaný smysl pro "vzorné" plnění rozkazů a horlivost při hledání "vhodného" řešení je mimo mé chápání. Toto se opravdu mohlo dít pouze po důkladném vymytí mozků obyvatel za totální absence soucitu a lidskosti.
Poslední kabriolet
Anton Myrer
Knihu mohu doporučit, i přes její délku v ní nejsou nějaké pasáže, které by mě vyloženě nudily. Je znát, že autor hodně popisovaných zážitků zřejmě skutečně prožil. Každý si v tom příběhu najde něco, přeci jen je to hlavně o mezilidských vztazích.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Při čtení této knihy musíte počítat s tím, že příběh je vyprávěný z pohledu dítěte a to nemusí každému vyhovovat. Dle mého se ale autorce podařilo udržet rozumnou hranici mezi světem dětí a dospělých, nedočkal jsem se žádných situací, kdy bych si řekl, takhle by přece dítě nikdy nejednalo. V době vzniku kniha musela budit pozornost především tématy, kterých se dotýká, rasismus, chudoba a všemožné škatulkování. Není úplně zřejmě, jak příběh dopadne, závěr by se mohl třeba vyvíjet i jinak.
Vražda v Orient-expresu
Agatha Christie
Klasické dílo detektivního žánru, výborná zápletka, kde HP musí napnout všechny své schopnosti k vyřešení případu. Pokud neznáte z TV, pak se to bude číst ještě lépe.
Prokletí Salemu
Stephen King
Knihu jsem četl dvakrát, jednou jako dorostenec a pak znovu asi po deseti letech. I napodruhé mě to bavilo. Pokud máte rádi tento žánr, je to sázka na jistotu. Čtivě napsaný příběh, který má spád. Některé pasáže jsou celkem drsný, třeba když se upíři zaměřují na dětské obyvatelstvo. Otec Callahan je postava, která mi utkvěla v paměti.
Hranice
Cormac McCarthy
Tvrďák Billy Parham a jeho cesta hranicí Spojených států a Mexika. Příběh s vlčicí je krásně napsaný a čte se jedním dechem. Pokračování děje následně obsahuje řadu dílčích příběhů, které udržují čtenářovu pozornost, ale nijak nenarušují hlavní linku. Je to má druhá přečtená kniha od autora a nezklamala mě. Nejvíc bych ocenil dialogy postav, které mi přijdou strašně čtivě napsané a uvěřitelné.
Škvár
Charles Bukowski
Líbí se mi, když Bukowski do svých děl zapracovával prvky scifi a absurdna. Vznikají tak opravdové povídkové unikáty a v případě Škváru skvělá kratší novela. I když už se hlavní hrdina nejmenuje Chinaski, tak ho tam stejně každý znalý čtenář vidí. Boj s každodenní existencí, rozmluvy se smrtkou a šetření pseudo případů, do kterých se hlavní hrdina ponoří svým osobitým způsobem, jako by šlo o vyšetřování vraždy. Poslední kniha vydaná za autorova života je určitě důstojným zakončením jeho spisovatelské kariéry, ve které zůstal věrný svému stylu.
"Existence je nejen absurdní, ale je to prachsprostá dřina. Uvědomte si, jak často si v životě oblékáte spodky. Je to děsivé, je to odporné , je to pitomé."
Den pro Šakala
Frederick Forsyth
Vysoké hodnocení si kniha jistě zaslouží. Příběh krásně graduje a nutí čtenáře stále pokračovat ve čtení až do úplného konce. Hlavnímu detektivovi jsem fandil a přál mu, aby byl v pátrání úspěšný. Sympatická postava, která se vtipně vypořádá i s krysou ve vlastních řadách.
Hollywood
Charles Bukowski
Knihu mohu porovnat s autorovou sbírkou povídek "Zápisky starého prasáka, Nejkrásnější dívka ve městě" a románem Faktótum. Oproti těmto knihám je "Hollywood" nečekaně civilní dílo. Samozřejmě, alkoholu se hlavní hrdina Hank Chinaski nevzdává, a dokáže se už vyvarovat excesů, které by čtenář možná jinak očekával. Píše scénář, chodí na dostihy, má jednu ženu s kterou sdílí zálibu v pití a chová kočky, ale jinak žádná divočina. Dokonce si pořídí i BMW a dům. Ve skrytu duše je to ale pořád ten starej dobrej zpráskanej pes, kterej se pere svým vlastním způsobem se životem a je mu jedno, kdo si co myslí.
Betonová zahrada
Ian McEwan
Krátký příběh takové normální anglické rodinky, něco jako temná verze Pipi Dlouhé punčochy. Rodina asi musela mít více členů, aby tam autor mohl vtěsnat, co nejvíc podivností a abnormalit. Říkal jsem si, jestli závěr knihy nevyjde někam do ztracena, což se naštěstí nestalo a příběh má závěrečné rozuzlení.
Hájili jsme hrad
William Eastlake
Trochu mně to připomnělo knihu "Jak jsem vyhrál válku", hlavně první část. Příběh vyprávěný z pohledu více postav vyžaduje větší soustředění, určitě je lepší číst víc kapitol najednou. Příběh pěkně graduje, nechtělo se mi knihu odkládat. Osobně mi kontrast mezi humoristickou částí a závěrem přišel až moc veliký a spíše ke škodě. Určitě momenty mi pak přišly až groteskní, ale možná to byl účel, těžko říct. Vojáci, kteří šli bojovat a umírat tisíce kilometrů od domova, si každopádně zaslouží obdiv.
Cizinec
Albert Camus
Charles Bukowski v jedné své povídce zmiňuje tuto knihu jako dílo, které stojí za přečtení. Nevzpomenu si už na přesnou formulaci ani na konkrétní povídku. Každopádně jsem dal na jeho doporučení a knihu za dva dny přečetl. Postavy obou autorů mají jedno společné, nechají se vláčet životem, události berou tak jak přicházejí, neprojevují moc snahu cokoliv ovlivnit. V mých očích příběh srážejí nelogičnosti v jednání hlavního hrdiny. Jako ukázka toho, že se může kdokoliv z nás dostat do velkých potíží v podstatě bez vlastního přičinění, však kniha funguje dokonale.
Zápisky starého prasáka
Charles Bukowski
Autora budete buď milovat, nebo nenávidět. Není to asi čtení pro každého. Osobně mám problém hlavně s povídkami, kde je tématem nekrofilie či pedofilie. Ale toho je zde naštěstí spíše pomálu. Převládají texty o pařbách po barech, sexuálních zážitcích, hledání práce a přežívání na okraji společnosti. Hrdinové příběhů si nad tím však příliš hlavu nelámou a zachovávají ledový klid s vědomím, že vše nějak dopadne i bez jejich přičinění.
Všechny řitě světa i ta má
Charles Bukowski
Dost možná první autor na světě, který se nebál napsat povídku o operaci hemoroidů. Ostatně problém s vyprazdňováním se alespoň okrajově vyskytuje v dosti povídkách Ch.B.. Některé povídky mají, zdá se mi, lehce repetitivní obsah, zvlášť v případě, když už máte přečtené jiné jeho sbírky. Povídka "Tohle zabilo Dylana Thomase" podle mého odkazuje na knihu Jacka Kerouaca - Na cestě, je psána podobnou formou a končí větou: Jsem na cestě. Což asi nebude náhoda.
Písečná žena
Kóbó Abe
Když už jsem si myslel, že mě kniha nemůže překvapit, tak přišla bizarní nabídka stařešiny na vysvobození z jámy. Byla to tedy zvláštní vesnice, to vám povím. Autor musel mít opravdu detailně nastudované vlastnosti písku a vše kolem něj, protože ten se prolíná prakticky celou knihou. Kniha je součástí v minulosti vydané sbírky Lidových novin, jinak bych na ni asi nenarazil. Zajímavý příběh, nepříliš dlouhý, který stojí za přečtení.
Tichá dohoda
Elia Kazan
Vynikající kniha, kterou jsem neznal, kromě toho, že se dle ní jmenuje jedna česká hudební skupina. Hlavního hrdinu můžete třeba i nesnášet, ale lhostejní k němu pravděpodobně nebudete. Kdo z nás někdy nepřemýšlel, že se mu život neubírá tím správným směrem?
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Film jsem neviděl, ale okrajově jsem věděl, o čem kniha je. Bohužel mi to nesedlo, na prvních 70 stranách se toho děje pramálo. Přemlouval jsem se, abych četl dál. V moment, kdy se Karl začne seznamovat s nacismem, začíná být i příběh čtivější. Přerodu Karla v zapáleného nácka by možná slušelo podrobnější rozepsání jeho motivů, autor spíš naznačuje a zdaleka ne vše je jasně vyřčené, což byl asi účel. Kopfrkinkgl mě docela vytáčel tím svým neustálým mudrováním, nedivím se, že pan Dvořák kouřil jednu za druhou, když to musel pořád poslouchat. :)
Pampeliškové víno
Ray Bradbury (p)
Nejlepší pocit jsem měl z pasáží, ve kterých byli kluci nebo jiné postavy vystaveni nějaké mezní situaci. V těchto momentech se mi kniha nejlépe četla. Například matka hledající jednoho z bratrů, který se nevrátil včas domů, odcházení babičky, ztráta kamaráda či nemoc bratra. Naopak jiné části mi už tak dobré nepřišly. Na čtyři * to však bohatě stačí a jsem rád, že jsem si knihu přečetl.
Den, kdy jsem se naučil žít
Laurent Gounelle
Moc mi nesedla tetička Margie, která zřejmě zná odpověď na všechny otázky lidského bytí. Třikrát rozvedená žena dokáže krásně popsat chyby svých bývalých manželů, ale sama zřejmě žádným povahovým nedostatkem nikdy netrpěla. Ve výsledku kniha nutí k zamyšlení, ale někdy mi to moc nesedlo. Například scéna s indiánem a hovězím burgrem nebo odklon hlavního hrdiny k BIO výrobkům. Jako letní čtení u vody to bylo fajn.
