ziriant komentáře u knih

Tyhle hovorově pojaté knihy (ať už z hlediska hovorového jazyka či z hlediska dialogu) pro mě představují docela oříšek a náročné čtení. Holt každý jsme asi naladěný na jinou čtenářskou vlnu, která je nám vlastní a která pro nás představuje to "ono", kde se cítíme jako ryba ve vodě a kde při čtení náš mozek vyžaduje jen malé množství energie. Tohle mi dalo neskutečně zabrat. Nechci říci, že to měla být lehčí kniha, to nejspíše ne, ale pro mě to bylo jednak náročné a jednak dost neuchopitelné, takže jsem si to ani příliš neužila a ani mi to příliš nedalo. Asi jsem zhýčkaná, ale ten hovorový jazyk mě opravdu ruší :D Já vím, o to tu jde, tak co se do čtení takových knížek hrnu, že? Ano, asi je to pro někoho autentické, ale takhle "moje" realita většinou nevypadá - díky bohu! - a pokud tak občas vypadá, tak mě spíše obtěžuje o tom ještě navíc číst. Takže bych to shrnula asi takto: pro mě představovalo přečtení této knihy jakýsi pokus. Tento pokus nevyšel. Nevadí. Ale zkusila jsem to. Nicméně místy se tam mihly zajímavé slovní obraty / situace / věci, ne že ne. Jen jich dle mého bylo dost poskrovnu.

4 21.05.2019

Sama od sebe bych se k této knize nikdy nedostala, jelikož se českým knihám z poslední doby poměrně snaživě vzpírám, ale dala jsem na doporučení a rozhodně nelituju, jelikož jsem nalezla něco výjimečného. Sice trošinku jako by na mě ze stránek gestikuloval Kundera, ale opravdu jen trošinku, jinak cítím spokojenost z originálně podaných příběhů, a to stylem, který je mi blízký, ač to není přesně můj šálek literatury. (Aby nedošlo k mýlce, Kunderu opravdu zbožňuju, jen jistě není radno číst "něco jako Kundera" někde jinde než v jeho vlastních knihách.) Ale to připodobnění k básním v próze, slovní obraty, ta hořkosladkost a pocit marnosti a přece (a proto!) ta závratná touha žít a prožít po dočtení, to vše jistě pomůže, abych si autora přidala na seznam. Tedy, budu se těšit na další setkání!

3 19.05.2019

Druhý díl nezklamal, potěšil jako ten první, i když jinak. Ale co přichází po dočtení? Prázdnota... Jelikož nyní nelze nic jiného, než svou touhu obrnit trpělivostí a čekat, čekat na další díl.

3 18.05.2019

Ač objem není zárukou kvality, mám ráda, když je knihu za co chytit. A mám také ráda, když hned první stránka knihy přivábí a příběh vás v podstatě nepustí až do konce, krom skromných přestávek na jídlo či spánek. Ráda si s knihou zalezu za deštivého víkendu do postele a v útulných kulisách šustivých kapek na okenní římse, kdy je vše ostatní v útlumu, jen čtu, čtu a čtu. Jméno větru je učebnicovým příkladem pro všechny tyto situace. Přečteno za dva dny, v naprostém pohlcení, uchvácení, zamilování, okouzlení a ve stavu mnoha dalších synonymních vyjádření. K této knize bych se nedostala, kdyby nezasáhla prozřetelnost náhody, proto musím poděkovat za jedno z nejlepších doporučení, kterých se mi kdy ke knihám dostalo. Ano, sice zde spatřuji v mírných záblescích kousky inspirací či asociací s takovými díly jako je např. Harry Potter nebo Eragon, ale to jen v nepatrném a statisticky bezvýznamném procentu. Jinak je Jméno větru originálem po stránce příběhu i jazyka. A to je něco, co bych chtěla vyzdvihnout a ocenit. Jazyk, opravdu bohatý, netypicky na tento žánr, a s jazykem související i jakýsi hudební, potažmo celkově poetický a tvořivý cit, zdaleka nad rámec klasických fantasy knih a přesahující navíc i Fantazii jako takovou. Zvědavost lační po dalším díle a básník uvnitř po dalších pokrmech pro nasycení představivosti. Pokud jde o nadšence fantasy, doporučuji bez výhrad (a doporučuji samozřejmě i komukoli jinému). V tomto žánru bych jistě zařadila mezi svých top 5.

10 08.05.2019

Poctivé fantasy.

1 26.04.2019

K čemu alkohol? K čemu omamné látky? K čemu obyčejnou surovou chemii, když můžeme využít krásné, svůdné a halucinogenní podmanivosti slov? Všechno tohle najdete právě zde, v Krutých povídkách. Proto čtěte prosím, neodejdete bez úhony. Alespoň pokud vám nechybí ta pravá vnímavost.

4 18.04.2019

Pro nás, kteří nemáme rádi přeslazené konce, zato se s chutí ponoříme do atmosféry kouzel, tajemna, nostalgie v kombinaci s překvapivě střízlivými rozuzleními - pro nás je Andersen to pravé ořechové. Mnohé pohádky jsou velmi kruté, zvláště pokud se jimi necháme pohltit a prožijeme si je. Mnozí by řekli, že se až pro děti nehodí. Na druhou stranu: neznám krutější bytosti, než jsou děti - bez urážky. Dětské křivdy (a samozřejmě i dětské radosti) si s sebou nese člověk celý život. Kdybych snad měla jednou nějaké děti, tohle bych jim jistě čítávala. Ale nelze zrovna do Andersenových pohádek hupnout jen tak bez jakékoli "průpravy", abychom snad své potomky příliš hned nevyděsili, protože za tím děsem by pak nemohli vidět tu pravou krásu, která se v pohádkách skrývá.

07.04.2019

Ke knize jsem přistupovala bez předpojatosti - ještě před pár lety by tomu tak nebylo, což jistě již samo o sobě omezuje účinek podobně laděných knih. Asi jako když si člověk řekne, že na homeopatika nevěří a placebo efekt pak zhola nemá šanci. Naopak když věříme, i zázraky se mohou dostavit. Já jsem na knihu narazila zcela náhodou a protože si již delší dobu říkám, že je na čase vyzkoušet něco z tohoto okruhu literatury, dala jsem se hned do čtení. Odezva ve zkratce: plus minus průměr. Z hlediska literárního by to jistě sneslo množství úprav, ale z tohoto důvodu se zřejmě takové knihy nepíší. Z hlediska terapeutického: vnitřní klid jsem nenašla. To samozřejmě ani není cílem knihy, jen poskytnout cestu či směr. Ale i tak si myslím, že tento účel byl naplněn jen mlhavě. Občas se vyskytla inspirativní myšlenka, pohled na věc, ale celkově to čtení neshledávám příliš užitečným. Před pár lety bych pochopitelně řekla "Co je to za blábol?" - dnes jsem se zamyslela více, než abych rovnou odsoudila. Asi mi prostě neladí ta podstata přístupu, jenž je v knize předkládán. Oprostit se od svého ega a "splynout s davem". Tak to aspoň vnímám já a jelikož je pro mě důležité spíše z davu vystoupit, velmi obtížně by se má "mysl" i "srdce" nořilo do zcela protikladného postoje. Ale kdo ví, třeba někomu kniha otevře oči...

05.04.2019

Čím dál více přicházím autorce na chuť. Ač trvalo dlouhé roky, než mě napadlo začít si po Příběhu služebnice a Penelopiádě obstarávat další díla, vím, že teď s tím neskončím, dokud je doma nebudu mít postupně všechny. Další niterní příběh, který člověkem zacloumá svým flegmatických pojetím všeho životního trápení. Konec mi úplně nesedl, příliš uťaté, ale možná to byl zrovna záměr.

3 31.03.2019

Dobrý rozjezd, ale pak mě kniha tak udolala, že jsem ji těsně před koncem musela odložit a dočetla až za několik měsíců.

31.03.2019

Vytoužená kniha. To čekání při neustálém odkládání nového vydání bylo vážně frustrující. Na druhou stranu bez toho čekání by to asi nebylo ono a má to taky něco do sebe. Toužení, než je touha naplněna. I když v tomto případě i to naplnění touhy a doznívání po dočtení bylo příjemné, bez druhotných nepříjemných pachutí a dozvuků. Ráda bych si přečetla více z Lesa a těším se, že se příběh příště zase rozvine, ale ani ostatní povídky nebyly k zahození. Holdstock vyplňuje mezery mezi žánry fantasy, horor, pohádka a mytologie, od každého něco, od každého to nejlepší. Bez jeho tvorby bych byla fantazijně o hodně chudší. Bez jeho tvorby by byla o hodně chudší literatura jako taková. V tomto případě ta nedokončenost povídek byla jaksi svůdná a mrazící. Čtenář může domýšlet a domýšlí rád. A když to člověk čte, jako by tam byl. Jako by cítil, příběh vyplňuje nejen mozek, ale i dlaně, plíce a prodchne celou bytost. Je to kouzelné. Mohla bych to klidně hned vzít do rukou znova.

6 28.03.2019

Doteď neohodnoceno? Obrovská škoda, že je tato kniha tak opomíjená a že autorka tak zapadla. Já si sice knihu koupila před 9 lety, a to nejspíš jen díky tomu, že ladí k "duhové edici", tedy do sbírky, a kniha pak celé ty roky čekala trpělivě na mou pozornost, takže nemám co soudit. O to více bych ale chtěla doporučit, protože příběh mě vzal za srdce. Tváří se zpočátku melancholicky poklidně a zároveň tak nějak vyšuměle venkovsky, ale nenechme se zmást, protože pod klidnou hladinou se už vzdouvá něco, co zčeří vodu a co pohne emocemi. Výborná kniha a ten pocit po dočtení, který ulpí kdesi v jádru našich emocí, ten jen tak něco nesmete.

5 18.03.2019

Podle mě dost podceňovaná kniha, já jsem byla okouzlena. A jen mě to utvrdilo v tom, že autor je multifunkční a dokáže zaujmout a pohltit příběhem nejen dle skutečných postav, ale také na poli krásné literatury.

2 11.03.2019

Biografie tohoto spisovatele si zamilovávám více a více. Při nesmírném rozpětí jeho tvorby se navíc nedá než smeknout. A najít si od něj další knihu ke čtení samozřejmě.

3 05.03.2019

Doteď jsem nad A. Christie trochu ohrnovala nos, ani nevím proč, snad pro tu profláklost. Až po kladných recenzích od táty jsem vzala do ruky tuto knihu a je mi jasné, že nebude poslední. Ta (psycho)logická návaznost, příčiny a důsledky, konstrukce příběhu, paráda. Čtivé, ale nikoli negativně podbízivě čtivé.

4 23.02.2019

Tak tohle byla vážně depresivní kniha. Depresivní knihy mám ráda, ale depresivní tím způsobem, který ve čtenáři vyvolává pocit krásy a kouzelna. Tohle bylo pouze depresivní. Navíc pan spisovatel mě vážně štve. Od takových lidí ruce pryč. Přesto to bylo jistým způsobem zajímavé.

17.02.2019

Jak je vidět níže, hodnocení knihy se doslova ztrácí v překladu. Já jsem samozřejmě z tohoto hlediska také nebyla spokojená, ale nenechávám se tímto ovlivnit při hodnocení knihy, protože za to autor nemůže. I tak bych řekla: lepší průměr. Čas vzniku knihy považuju jako polehčující okolnost, protože podobné literatury jsou mraky, a tak se nejspíš dá říci, že autor je spíše z těch průkopníků než z těch, co se vezou. Ale i tak. Něco mi tam prostě chybělo. A ten závěr a osud všech hlavních postav? Na to jsem jen valila oči a říkala si "Cože?!". Zřejmě to chce vyčkat a posoudit zase z dalšího dílu. Jednou v budoucnu, snad.

2 09.02.2019

Knihu jsem četla před 11 lety poprvé, nyní znovu. Moc toho ve mně nezanechala, takže jsem víceméně napodruhé už zase příliš nevěděla, do čeho jdu, jen jsem měla nejasný pocit, že se mi to moc nezdálo. Teď po opětovném přečtení mám už znovu JASNÝ pocit, že se mi to nepozdává. Jedna věc je literární hledisko, bez ohledu na zápletku, na příběh, na morální postoje hlavního hrdiny. Druhá věc je potom, při ohlédnutí od formální stránky věci a stylistiky, poselství, které kniha nese. U této knihy mám problém s oběma pohledy. Z hlediska literárního takové nemastné neslané, i když musím připustit, že to odsýpá a čte se to dobře. Z druhého hlediska mám opravdu problém s hlavním hrdinou (potažmo s celým světem, který zde autor vytvořil, protože prostě odmítám věřit, že je to odrazem skutečnosti). I přes nelibost, kterou ve mě hlavní hrdina vyvolává, musím však připustit jednu věc. Něco, co bych naopak ocenila. Sabbath je za mě nechutnost sama - ALE stojí si za tím (nejspíš nemravně doslova). A to je něco, v čem bychom se měli inspirovat všichni. V čem bych se chtěla inspirovat já. Ať už děláme cokoli, dělejme to s chutí. Ať už máme jakékoli názory, stůjme si za nimi, nebojme se toho, vyslovujme je nahlas a nenechme se umlčet cizími předsudky o tom, jak by se to "mělo" dělat.

27.01.2019

Škoda toho konce, za mě docela zabité. Napětí po tolika dílech Nadace vygradovalo a za mě prostě nebylo naplněno, uvolněno... Jinak dobrá kniha jako předchozí díl.

2 19.01.2019

Ano, ano, konečně opravdu ano! Již třetí díl pro mě znamenal předzvěst, že se něco zlomilo a konečně jsem se začetla, zde se to ovšem rozjelo naplno a přimělo mě to hned sáhnout po dalším díle, tak jsem moc zvědavá a doufám, že nezklame.

1 11.01.2019