ziriant komentáře u knih

Za mě zatím nejlepší díl. Konečně jsem neměla pocit, že se ztrácím v ději.

2 04.01.2019

Dobré. Dobré je za tři. Nu, přišlo mi to trochu jako vykrádání sama sebe. Četlo se to dobře, ale autor se už pak dost opakoval. A stálým přesvědčováním o tom, že vážně není alkoholik, mi už dost lezl na nervy. A celkově tím přístupem. Když nechci pít, tak přeci nepiju. Co by za to mnozí alkoholici dali, kdyby se jim prostě "nechtělo". Nevím, možná mám na to málo zkušeností (naštěstí), ale celá ta kniha mi přišla příliš přitažená za vlasy - a autor možná trochu více vychloubačně, než by se slušelo.

2 30.12.2018

Tato kniha čekala úctyhodných 9,5 let u mě v knihovně, než jsem se konečně uráčila ji vzít vážně do rukou. Pořídila jsem ji si tehdy na základě doporučení tohoto autora naší učitelkou angličtiny, bez valného očekávání. A to bych řekla bylo i tak nějak splněno. Neuvěřitelně dlouho mi trvalo, než jsem se začetla, snad do poloviny knihy. A ani pak to nebyla žádná sláva. Ale něco v tom příběhu přeci jen bylo. Nevím, jdu očividně proti většině dosavadních hodnocení, ale prostě v tom vidím jen tuctové dílo, příjemné snad pro jedno přečtení, pro zajímavost, ale bez větších dojmů.

26.12.2018

Tohle bude asi kapku delší... Tak kde začít? Tento typ literatury opravdu běžně nečtu, ale v zásadě zastávám názor, že pokud se chce člověk nad něčím ofrňovat, měl by to mít podložené vlastní zkušeností. Navíc - tato kniha byla žertem darována jedné budoucí nevěstě u nás v pracovním kolektivu jakožto "příprava na manželství" a od té doby víceméně koluje. Až se dostala do rukou mně. Na pozadí těchto skutečností jsem se to rozhodla považovat za výzvu a dát se do toho. Zatím jsem z tohoto "žánru" mě načteno jen 50 odstínů šedi, tehdy zcela dobrovolně, z literární i lidské zvědavosti, tak mě napadlo, že budu mít aspoň srovnání. Nemůžu popřít, že jsem "do boje" šla s mnoha předsudky o tom, jak mi nejspíš bude za hlavní postavy trapně a jak budu trpět díky svému citu i pro formální stránku díla. Ale světe div se, ono to nebylo až tak hrozné. Tedy ve srovnání s 50 odstíny šedi (rozumějte, s něčím srovnat musím a nic jiného po ruce nemám). Zde šlo o dílo po formální i životní stránce nepochybně vyzrálejší, ale nebudeme zase přehánět, pořád je to ve výsledku nic moc. 50 odstínů šedi si u mě stojí hodně nízko, takže i při srovnání to není žádná výhra. U takového knihy se člověk nemůže nezamyslet nad tím, proč se taková díla píší a proč se čtou. Nu, v dnešní době se píší asi proto, že se čtou, tato část úvahy tedy odpadá, i když samozřejmě autorky mají nejspíš na sepsání něčeho takového i jiné, osobnější zájmy. Ale co nám vlastně dává čtení těchto knih? V některých komentářích níže jsem četla fráze jako "krásný příběh". Nu, o kráse bych toho mohla ještě hodně napsat, ale slovo "příběh" v kontextu této knihy působí vážně úsměvně. Tak se ptám: A kde je ten příběh? Jistě, mohlo by to být ještě horší, zde jsou alespoň jednotlivé sexuální scény poslepované čímsi, co bychom snad vzdáleně mohli označit "dějovým" pozadím, ale rozhodně bych tomu neříkala příběh. O tom, nakolik je tato knihy reálná, bych se radši také nezmiňovala, poněvadž by to bylo složitější a navíc i přes první dojem dost nejednoznačné. Ale zpět k tomu, proč asi tohle číst? V podstatě je to pornoliteratura. Přičemž ta druhá část slova (literatura) mi v tomto případě také moc nejde přes jazyk. Nebudu tvrdit, že mě kniha nechala zcela chladnou, ale že bych se nějak dobře bavila, to se vážně říct nedá. Přečteno za den, protože více bych se s tím otravovat nechtěla. Naopak z osobního masochismu a touhy stát často v opozici jsem se moc těšila, až si přečtu komentáře. Čekala jsem, že se budu hodně řezat a předpoklad byl naplněn - nic proti vám níže, přijde mi, že jde o něco jako střet kultur, tak to občas člověka vyvádí z míry a je to trochu či více úsměvné. I když tam bylo i dost názorů, s nimiž jsem se naprosto ztotožnila. Dalo by se na toto téma, myslím přístup k takové literatuře, napsat jistě spoustu esejí a provést mnoho vědeckých studií. Vážně mě to zajímá, zcela neironicky. Jednou bych si ráda pohovořila s někým, komu se tato kniha opravdu líbila, abych pochopila ty důvody. A konkrétně, bez servítků, jako to umí hlavní hrdinka. Tohle byste chtěly prožít? Tohle vás vzrušuje? Nevadí vám, že nejde o literaturu v pravém slova smyslu? Pořád ale musím ocenit a uznat, že lepší asi číst takovouto knihu než koukat na porno, protože videa nerozvíjí žádnou fantazii a život (i sex) bez fantazie je nuda. V zásadě proti "příběhu" nic nemám - proti erotické literatuře také ne. Ale proboha to zpracování! Vždyť by se to dalo napsat o tolik lépe, o tolik šťavnatěji, vzrušivěji. Ten příběh mi tam prostě chybí, ten by snad musel chybět všem, kdo mají nějaký literární cit. Abych na knihu jen neházela špínu, musím říct, že v autorkách nějaký ten literární cit docela vnímám - buď se mi to však jen zdá, nebo je totálně nevyužitý. Ale občas docela vtipné, v tom dobrém slova smyslu, jen by to chtělo místy ubrat, místy přidat. Jak jsem četla někde níže něco na způsob: pokud se někomu nelíbí takové knihy, tak nevím, proč to čte a kritizuje. Reagovala bych na to takto: pokud se někomu nelíbí tento komentář, tak nevím, proč ho čte (a v duchu kritizuje) :)Tedy, zdaleka jsem ze sebe nedostala všechno, ale myslím, že je čas pomalu skončit. A pokračovat v psaní disertace, i když bych podle této knihy měla nastartovat nejspíš zcela jiný projekt...

3 24.12.2018

Na svou ohromnou délku velmi čtivá kniha. Ale tak trochu protivná a smutná - do Alecova onemocnění jedním způsobem, pak pro změnu zcela jiným. Je to jedna z těch knih, u nichž mám pocit, že pokud je život opravdu takový, bylo by asi nejlepší odstřelit se rovnou. Naštěstí pořád věřím, že takový být nemusí. Což nic nemění na tom, že není dobrý nápad tuto knihu dočítat před spaním - koneckonců jako i mnohé další. Z hlediska literatury musím ještě jednou zopakovat a vyzdvihnout čtivost knihy, ovšem mám pocit, že je to docela na úkor různorodosti zápletky i postav samotných. Všichni jsou až příliš skvělí řečníci a až příliš stejní řečníci. A teď k ději - nevím, nakolik se autor ztotožňuje či neztotožňuje s hlavní postavou, ale je to pro mě natolik významný problém, že se k nemohu nemohu nevyjádřit. Ve skutečnosti bych svůj komentář ke knize nejradši začala větou typu "Aleca bych na krku mít fakt nechtěla." Je kniha v tomto odrazem reality? Ano, u některých doma určitě. Ale opravdu nevěřím, že u všech. Možná jsem na to příliš mladá, ale stejně mi ten názor nikdo nevymluví. Bylo to smutné, tak niterně smutné čtení, že nemít tu jistotu, že mám pravdu, měla bych za půlkou knihy chuť poslat všechny chlapy do někam, především pak autora. Ten přístup k ženám (a koneckonců i přístup oněch žen) je něco, co mi zvedá tlak i žaludek. A pak je tu část o Africe a lovu zvěře, tato část mě opravdu namíchla. Na druhou stranu Ruark zde velmi dobře popisuje nelehký život se spisovatelem. Kniha mi ležela doma v knihovně netknutá 8 a půl let. Jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala, jen nevím, zda na ni budu mít kdy ještě náladu. Koupila jsem si ji tehdy, pokud si dobře pamatuju, pouze na základě názvu, který mi přišel tak trochu jako zaříkadlo, zcela bez jakékoli znalosti o autorovi. Shrnula bych to takto: Dobrá literatura, lidsky poměrně odpudivé. Důležité jsou pro mě obě stránky věci.

4 23.12.2018

K Tulákovi po hvězdách jsem přistupovala téměř jako k nepopsanému listu, jen s nejasným dojmem, že jde v podstatě o bestseller - ale nečekala jsem od něj zase příliš. I proto jsem si čtení nadmíru užila, je to příjemná a zajímavá kniha, jistě také k zamyšlení, ale žádnou extra bombu z vrcholů žebříčků bych z ní nedělala. Samozřejmě základní myšlenka originální, zvláště na tu dobu, ale zpracování by chtělo také trošinku upřednostnit. Takto "dobrých" knih znám desítky, ale s radostí bych Tuláka dále doporučila.

6 15.12.2018

Koho by - trochu z ješitnosti, trochu ze zvědavosti - nepřilákalo dílo, které nese vaše jméno, zvláště pokud to není jméno zase až tak běžné? Nu, ale nejen proto jsem se ke knize dostala. Od Nervala jsem si vždy toužila něco přečíst, patřil přece tak trochu mezi prokleté básníky... a to už (pro mě) něco znamená. Bohužel však musím říci, že i přesto jsem před lety, kdy jsem knihu četla poprvé, ani teď, kdy jsem se k ní dostala podruhé, nebyla příliš nadšená a začtená. Sylvie je docela všední, tuctové dílko, Aurelie je už podstatně více "na hlavu" (nechápat prosím jako nedostatek), ale ani jedna z nich se mi nevryla do kůže. Přesto z knihy dýchá příjemná atmosféra Francie, jak už tu bylo psáno i níže, a toho si vždy cením.

12.12.2018

Shakespeara nemusím. A to tak, že hodně. Ale v tomto ztvárnění mi jeho Bouře přišla opravdu kouzelná. I když tedy popravdě nemyslím, že by mě kdy něco donutilo vrhnout se na Shakespearovy hry - pár jsem jich četla a byla to z mého pohledu katastrofa. Ale nejsem zde proto, abych haněla autora, jehož hry a poezii všichni tak vychvalují. Jsem zde proto, abych opět zálibně vynesla chválu na Atwoodovou a poklonila se její dobré práci. Kus temnoty parádně zamotal hlavu a zasadil správně kouzelně melancholický pocit do podvědomí, přesně jak to mám ráda. Autorka je zárukou kvality, opět jsem se o tom přesvědčila.

5 09.12.2018

Knihu jsem si koupila už před dávnými časy pod dojmem Mága od Fowlese, který právě tomuto dílu přiřknul velký díl inspiraci. A pak se Kouzelné dobrodružství stalo takovým ztraceným a navíc i polozapomenutým zámkem, protože jsem si stále říkala, jak si knihu musím sehnat a přečíst ji, zatímco na mě samozřejmě celou tu dobu čekala doma v knihovně. Nedovedu si to vysvětlit - být trochu více pověrčivá, možná bych to dávala do souvislosti se samotným příběhem. Každopádně se nyní ke mě kniha skutečně dostala a musím říct, že jsem čekala něco více. Asi v sobě stále nosím - tedy určitě v sobě stále nosím - ten Magický pocit, který ve mně vyvolal, zvláštně napoprvé, Mág. Byla jsem naprosto unesená a možná jsem od jeho inspirace čekala podobné dojmy. Ale jak už to tak bývá, knihy působí na každého jinak, a to zvláště pokud se jedná o inspirační cestu. Inspirace není totéž co inspirační výsledek. Ale i tak musím říci, že má Kouzelné dobrodružství něco do sebe. Možná jen postrádá trochu zralosti a vypsanosti, což jen těžko mohu mít autorovi při jeho věku a zkušenostech za zlé. Kdoví, čeho bychom se od něj dočkali, kdy byl měl více příležitostí stvořit další kouzelná dobrodružství...

3 08.12.2018

Od autora jsem zatím četla pouze Život lorda Byrona a proto jsem zprvu k této knize přistupovala značně skepticky. Lehce po začtení se však dostavilo překvapení, a to velmi příjemné. Byronův životopis se mi zdál rozvláčný a nezajímavý, ale ve zdejší atmosféře a pozoruhodném životě George Sand jsem těch pár dní velmi ráda žila. Od spisovatelky se mi zatím bohužel nedostalo žádné dílo do rukou, ale už roky na ni myslím, pokaždé když o ní slyším z úst (tedy psaných slov) svých oblíbených spisovatelů. Tak budu doufat, že na ni budu mít větší štěstí a něco si od ní jednou přečtu. Jak lépe složit životopisu poklonu, než přiznáním, že nás daná osoba začala ještě více zajímat?

1 04.12.2018

Nevím proč, ale Jacka Londona jsem měla vždy podvědomě zaškatulkovaného tak, že to asi bude trochu přízemní nuda. Nyní doufám, že mi tento rychlý soud bez důvodu odpustí. Rozhodně to nebyla nuda a už vůbec ne přízemní. Myslím, že mnozí z nás se s Martinem Edenem, potažmo právě autorem, rádi ztotožní. Že si při čtení u mnohých pasáží řekneme "jo, to je přesně ono". Co nás štve, co nás pohání. Toužit, překonat dlouhou a kostrbatou cestu plnou trýzně, cestu za štěstím - v menší míře to opět jistě všichni známe. Krásná cesta končící okamžikem dosažení cíle, kdy všechno ztratí smysl. Konec mě dostal, opravdu parádní. Dočítat takové knihy před spaním ale vážně nedoporučuji... Už se rozhlížím po dalších autorových dílech. A neposlední řadě děkuji za motivaci. Nezbývá než sednout a psát, dokud nebude dílo vykonané.

6 26.11.2018

Po přečtení mě napadlo, že by toto mělo patřit mezi povinnou literaturu. Jenže to by knihu asi nikdo nečetl - a to by byla škoda. Ale stejně znám spoustu lidí, kteří by si zasloužili nad tímto se zamyslet. Tedy vlastně všichni z nás. Ale ti, co by si to měli vzít nejvíce k srdci, se počítám k takovým knihám nikdy nedostanou. Proto se musíme snažit alespoň my ostatní. Jít za hranice, za předsudky, za obvyklosti života. Vrátit se sami k sobě, ne k té slupce, v níž se prezentujeme, v níž nás spatřuje okolí. Záhadná kniha s otevřeným koncem "domysli si sám" - nebo spíše "zamysli se sám". Sem to pasuje.

5 24.11.2018

Možná budu trochu osobní - ale jak jinak vyjádřit objektivně názor na knihu, než zrovna osobně (a osobitě?). S knihami si člověk uvědomí, jak lehce plyne život okolo. Jak ta samá slova vyznějí pokaždé jinak - když třeba čteme jako náctiletí a když čteme už v dospělosti, prosti iluzí dospívání. Abych byla konkrétní, já si tentokrát opět uvědomila, jaká propast může existovat mezi dvěma knihami. Když jsem komentovala druhý díl, O kocourovi a bručounovi, měla jsem ty kočičí situace živě před sebou. A těšila se, že si přečtu díl poslední, i když jsem tušila, že bude nejspíše poměrně skličující tím, že je to loučení s Ledním medvědem, a že si budu představovat, jaké by bylo to zažít. Nenapadlo mě, že si nebudu muset nic představovat, naopak že budu moci srovnávat. A proto - tahle knížka vážně zklamala. Jak už bylo zmíněno, je to pramálo o kocourovi. Zde by ani nestačilo škrtat odbočky, muselo by se to celé přepsat. Nějak mám pocit, že Lední medvěd by si zasloužil více. Tím nemyslím, že by se pan Amory nesnažil vzdát mu dostatečně hold a že by ho vážně nepovažoval za nejlepšího kocoura na světě (z nás zasloužilých kočkařů asi každý takového máme, kocoura či kočičku). Jen je to prostě literárně tematicky mimo. Vážně škoda. Kniha by to nebyla zlá, kdyby od ní čtenář neočekával to, s čímž jsme ji asi všichni brali do rukou.

1 22.11.2018

Jsou psí lidé a jsou kočičí lidé. Není o čem...

15.11.2018

Trošku jiná tematika, ale jinak prostě starý dobrý Lukjaněnko.

5 12.11.2018

Knihu jsem si původně přibrala do počtu, abych měla z knihkupectví poštovné zdarma. Atwoodovou mám ráda, to ano, ale nijak zvlášť jsem nezkoumala, jestli si od ní chci v brzké době zase něco dalšího pořídit. A tato náhoda stála tedy opravdu za to! Kniha do dvou dnů přečtena a teď se dostavil ten známý pocit marnosti, neukončenosti, neutěšenosti a vybledlosti světa, jak to tak bývá, když dočteme knihu, která nám (alespoň na chvíli v daném okamžiku) změnila život. Již teď vím, že si ho jistě nechám změnit znovu, právě tímto dílem, ale jsem i dostatečně navnaděna na to, abych si od autorky sehnala další tituly. Tohle bylo zkrátka to pravé ořechové.

9 04.11.2018

Nedotažené, ale příjemné čtení.

28.10.2018

No páni! Tahle kniha překračuje hranice nejen samotného žánru sci-fi, ale literatury obecně. Je to monumentální a přitom tak silné v detailech. Autor se nebál zajít opravdu daleko, v prostoru, v čase, v příběhu. Je opravdu zajímavé, že ačkoli trilogie nemá žádného hlavního hrdinu, k němuž by čtenář mohl přimknout, přesto se mě to dotýká. Bolavě i vzrušivě. Nemůže to člověka nepřivést k zamyšlení nad vlastní jedinečnou bezvýznamností a zároveň k pocitu, že bez rozhodnutí jednotlivce by celek stejně neměl šanci fungovat určitým způsobem. Konečně jednou závěr, jak má být, opravdu jsem si přišla na své, i když se s tím pojí i lehký (či spíše těžký) depresivní pocit z celého vesmíru a existence. Vzpomínka na Zemi. Kdo by byl řekl, že název neobsahuje vlastně žádnou pohádkovou metaforu a je tím, čím se tváří být. Což mě přivádí k pohádkám, které bych si opravdu velmi ráda přečetla jako samostatnou knihu, protože byly parádní. Mohla bych na knize hledat nedostatky - a já opravdu ráda rýpu, ale tady nemám zhola potřebu. Doporučuji a jistě jsem nečetla naposledy.

13 25.10.2018

K "motivačním" knihám musí člověk urazit určitou cestu, jinak u inertního čtenáře vyjdou veškerá slova nazmar. Proto musím říci, že ke mně toto dílo našlo cestu ve správný okamžik, a také se musím přiznat, že i přes mé lehké předsudky k tomuto typu literatury padlo na úrodnou půdu. Četlo se dobře a něco v mysli stále setrvává. O tom by každá kniha měla být. A možná také trochu inspirací, ať už si v tom čtenář najde cokoli. Ať už si vezme zmíněný příběh jako radu a přetransformuje ji v metaforu přímo sobě na míru. Já si svou inspiraci a metaforu našla. Snad jen by nebyla na škodu trochu pečlivější korektura textu.

07.10.2018

I zde, stejně jako v Noční straně, mám trochu frustrující pocit, že kdyby autor chtěl, kdyby se více snažil, dotáhne ten příběh blíže k dokonalosti. K tomu, že by si čtenář řekl "jo, to bylo dobrý" a nikoli "jo, to bylo dobrý, ale...". A takto to nějak čekám u celé série. I když mě tedy kniha bavila, o tom žádná, a navíc mám pocit, že svůj literární styl Green zase posunul k vybroušenějším a svižnějším mezím.

10.09.2018