Zomy komentáře u knih
Knížkou jsem se prokousávala velice dlouho, což u mě není vůbec obvyklé. Četla se mi dobře, ale neustále mě něco nutilo ji odložit, přečíst si něco jiného, pak se k ní zase vrátit a tak pořád dokola. Takže jsem ji četla po troškách a zdlouhavě a teď mě to mrzí - protože Letní sázka si zaslouží plnou koncentraci.
Je to milý příběh se sympatickými hrdiny a zajímavým pozadím. Čekala jsem, že tam bude víc o autorském bloku a míň o lásce mezi těmi dvěma, ale opak je pravdou. Vlastně je to pořádná romantika :-)
Tohle mě moc pobavilo. Oba hrdinové byli sympatičtí, Olympia byla prostě báječná a jeho Ne-Milost zase až tak zkažená taky nebyla. Celý příběh je o interakci právě těch dvou a jejich rozhovory fungují, i jsem se zasmála. Romantiky je tu taky správná dávka, rozhodně se ke knížce zase někdy s chutí vrátím.
Těším se na vyprávění o dalších dvou prostopášných vévodech.
Reidův příběh měl velký potenciál, ale nějak se mu nepodařilo na mě zapůsobit. Chvílemi to byla až nuda a velká limonáda. Reid pochybuje, naštěstí v něj všichni věří a všichni ho podporují. Becca nedostala moc prostoru a jejich vztah vlastně taky ne, neustále se přesvědčovali o své věrné lásce, ale vývoj mezi nimi do hloubky moc přepracován nebyl.
Přesto chápu tu velkou oblíbenost autorky, její psaní je nekomplikované, občas úsměvné, milé. Zahřeje na duši jako horká čokoláda v zimě.
Ke knížce jsem se dostala přes novější díla Eloisy James, z kterých jsem nadšená. Tam je to v podstatě jeden na jednoho - dialogy hrdinů, které jiskří, a láska, která se postupně prohlubuje.
Osudová láska má perfektní zápletku, opravdu se jen velmi zřídka setkáme s případem, který vlastně začíná až 4 roky po svatbě. Ovšem provedení pokulhává. Oba hrdinové byli slaboši, kteří si prostě mezi sebou neřekli, co je trápí, nehledě na to, jak s sebou nechali zametat Poppyinou matkou. Necítím mezi nimi tu chemii, ani tu nevidím vývoj vztahu.
Vedlejší dějové linky mě nebavily - ale hlavně proto, že Oldag další osudy ze série prostě už nevydal a my se tak (v české verzi) jejich pokračování nedozvíme.
Knihy Eloisy James jsem dlouho měla odsunuté v kategorii "na potom", ovšem teď musím rychle dohnat své resty.
Osudový návrat je skvělá knížka - sice s jednoduchým a snadno předvídatelným dějem, oovšem plná báječných a humorných dialogů. Hrdinové jsou velmi sympatičtí a já se s nimi výborně bavila.
Tohle je teda dobrá fantasmagorie. A taky bláznivá, hodně bláznivá, romantická komedie.
Penelope mě na začátku dost rozčilovala, ale pak jsem si zvykla - nejen na ni, ale celkově na vyznění téhle knížky. Z poloviny jde o erotický román a z té druhé půlky se erotickým románům vysmívá.
Příběh jako takový je velice jednoduchý, chvílemi pro mě až zmatený a nelogický. Ale hlavním cílem autorky bylo bezpochyby pobavit a to se jí rozhodně povedlo, protože to bylo skutečně místy hodně vtipné. Jen slovo vagína bych proškrtala alespoň o polovinu.
Že bych si z toho sedla na zadek, to nesednu a že bych se těšila, až si knížku přečtu znova, to taky ne, takže za mě tak 3,5 hvězdy.
Zaznělo to tu několikrát, ale pokud chci knížku hodnotit, tak ta slova musím taky použít - je to příjemné a milé a oddechové.
Ale v mém případě ta příjemnost a milost tady nestačí. Dost mě zvedala ze židle ta Evvieina pasivita. V běžném životě si nikdo nemůže dovolit jen sedět/ležet a zírat na jedno místo. I přesto byla Evvie vlastně sympaťanda a Dean vyloženě klaďas. Jen to šlo všechno tak nějak po povrchu, jak jejich vztah, tak řešení jejich životních situací a já se do nich nedokázala vcítit.
V každém případě je to rozhodně čtivé (a příjemné a milé). Tak na 3,5 hvězdy.
Takovou knížku si dokážu představit v létě k vodě - přečtete, zavřete a později už si nevzpomenete, že jste ji četli. Přesto to bude pár příjemně strávených hodin.
Knížka není vůbec ničím nová, všechno už bylo napsáno jinde, jediný překvapivý moment je na konci knihy. Ale Charlotte je sympatická hrdinka a navzdory názvu zůstává hodnou holkou, která se nakonec dočká svého štěstí.
S čistým svědomím 3,5 hvězdy, ale protože tam za mě bylo málo romantické lásky jako takové, zaokrouhluji směrem dolů.
Ačkoliv vlastně není nic, co bych knížce mohla vytknout, autorka mě nějak neumí oslovit, nedokážu se vcítit, přijde mi to zdlouhavé.
Je tu všechno, co by v daném žánru mělo být - láska, humor, propletenec příběhů z minulých dílů,... ale pořád to pro mě není ono, přečtu, odložím. A jestli se k tomu někdy vrátím, to nedokážu říct.
Přesto mám pocit, že se autorka s dalšími díly zlepšuje. Tentokrát 3,5 hvězdy.
Knihy této autorky mají jedinou chybu, a to že nejsou vydány v papírové podobě. V rámci žánru to je čtení na světové úrovni.
Fergusson s Madelyn jsou skvělý pár a já jsem si jejich příběh přečetla už několikrát.
Teď už si jen počkám, až to skutečně vyjde i fyzicky, s úžasnou autorčinou obálkou. Věřím, že to klapne!
Další skvělá knížka od autorky. Asi je to objektivně na 4 hvězdy, ale když já mám pro Alissu Johnson slabost. Její styl psaní je vtipný, chytrý, na nic si nehraje. Hrdina je vždy správný, čestný chlap, který chce svou milovanou chránit, žádný lamač ženských srdcí a intrikář. Hrdinka se nenechá zastrašit, slova jí jdou hezky od pusy a nebojí se za svou lásku bojovat.
Adelaide mi že všech autorčiných hrdinek byla možná nejmíň sympatická, ale přesto mi to nekazilo čtení.
Maddox mě vrací zpátky do hry (tedy do série) :-)
Bentley se mi líbil moc, to byla parádní pohádka o chudé a bohatém.
Aiden mě nebavil, byl bez nápadu, neslaný, nemastný. Ani jsem neměla chuť číst o dalším z trojice.
Ale tenhle příběh byl fajn. Ačkoliv byl nápad spíš průměrný a klišoidní, četl se sám a bavil mě. I když už se tady autorka možná až moc zaměřovala na sexuální scény (Bentleyho příběh mi přišel romantičtejší) a chvílemi mi to připadalo spíš úsměvné - pokud budu v časovém presu a nebudu stíhat uvařit večeři pro návštěvu, nadržený chlap by byl to poslední, co by mě uklidnilo :-)
Melanie Moreland píše takové jednoduché, sentimentální příběhy - v tom nejlepším slova smyslu. Pokud na ně zrovna máme chuť, víme, na koho se obrátit.
Tenhle příběh se povedl. Klidně bych dala 3,5 hvězdy.
Pro mě byl zatím nejlepší díl série ten předchozí, Pokušení osudu. Přesto je to parádní romantika, lehká, ideální na takové to uculování a příjemný odpočinek. Mcalistair je fajn hrdina, milující, ochraňující, bojující s vlastními stíny. Evie je opět sympaťanda, jak už to u autorky bývá.
Autorku si řadím mezi ty, které budu dál sledovat a číst. Její tvorba je svižná, pěkně plyne, dialogy jsou milé, postavy sympatické a všechno je to takové odlehčené.
Detektivní zápletka je tedy na jednu stranu dost jednoduchá a na druhou zase překombinovaná (do "tajné" akce jsou zasvěceni nakonec snad úplně všichni), ale to na příjemné romantické lince nic nemění.
Jedná se o moje první setkání s autorkou a jsem naprosto spokojená!
Příběh je to svižný, zábavný a zároveň klasický.
Začátek je postavený na konverzačním "boji" Whitea a Mirabell a to jejich hašteření je naprosto úžasné, stylem a lehkým vtipem mi připomíná Julii Quinn.
Milostná zápletka je vděčná romantika - ona je hrdá chudá příbuzná, on zas za všech okolností pravý gentleman a ochránce slabších.
Určitě se pustím i do jiných autorčiných děl.
Valerie Bowman se mezi mé oblíbené autorky nezařadí, ale Dáma v modrém se jí povedla. Ještě na začátku jsem byla otrávená, že budou holky zase hodně intrikařit, ale nakonec si vystačily s jednou menší lží, děj hezky plynul a Garret s Jane byli fajn pár.
Přidávám se k názoru, že je to zatím rozhodně nejpovedenější dílo ze série.
Opět je to bomba a já smekám před K. E. Woodiwiss klobouk! Je to stará škola - v tom nejlepším slova smyslu - je to neuspěchané a promyšlené, zápletka střídá zápletku, neustále se něco děje a vyvíjí.
U této autorky oceňuji i názvy jejích děl - ačkoliv zrovna u této knížky je originální anglický název podstatně jednodušší, podle jména hlavní hrdinky. Dnes je to samý Sexy profesor, Sexy mlékař, Sexy srážka - nehodnotím obsah, jen ta primitivita názvů... Totéž je u obálek - ta nová vydání KEW od Ikaru jsou skutečně dokonalá!
Autorka má zvláštní dar, že ačkoliv píše o ničem, píše neuvěřitelně plynule a knížka se přečte úplně sama.
S pojmem hygge jsem se poprvé setkala díky Julii Caplin a její Kavárně v Kodani. A díky ní jsem si tento pojem zapamatovala a dokážu si ho poměrně detailně představit.
O knížce Rosie Blakeové to ale říct nemůžu. Obálka je v podstatě krásná, jemná, ale působí na mě chaoticky, což je přesný opak hygge.
Joe je v jednu chvíli arogantní blb, v druhou chvíli ňouma, který se potí a neumí říct kloudnou větu. Vůbec jsem z textu nepochopila, proč se do něj Klára zamilovala, protože jeho jediná kladná stránka - podle textu - byl jeho vzhled.
Ani Klára není podle mě vhodná představitelka životního hygge stylu - vždyť byla opuštěná, bezprizorní a úplně ztracená. Že pro ostatní umí udělat večeři a zapálit svíčku, to je málo.
Jak už jsem napsala, knížka se čte opravdu velmi lehce. Ale jednou stačilo.
Příjemné překvapení v podobě lehké romantické komedie, i když si každý z hrdinů nese nějakou bolest.
To, jak se Lilly dostane do letadla, mi trochu připomíná až styl Bridget Jonesové.
Damien je takový tajnůstkář, samotář, navíc způsob, jakým si přivydělával... no moc mi neseděl. Konec byl už taky trochu příliš, ale knížka jako celek je moc fajn.
Navíc každá další knížka Jo Watson je čím dál tím lepší, takže se těším, co si ještě přečteme.
Pro mě je to zatím nejslabší kniha, kterou jsem od autorky četla. U Woodiwissové jsem zvyklá na hodně akce, skončí jedna potíž a hned začíná další,...
Tady to bylo rozvláčnější, pomalejší, pointa "detektivní" zápletky byla jasná v podstatě hned.
Ovšem úvod byl nezvyklý, hned jsme byli hozeni do děje, Jeff a Raelynn byli už svoji než to všechno začalo, to mě bavilo.
Jinak vzato kolem a kolem, jde o příjemnou historickou romanci.