Zomy komentáře u knih
Ještě pořád si nějak dotvářím názor. Na jednu stranu to je vlastně děsně zvláštní - v reálném světě bychom všichni měli Keatona za podivína. Tohle není nemluvný arogantní hrdina, jak je známe z červené knihovny. Tohle je člověk s až autistickými znaky chování. Nemluví, neusmívá se, při větších výkyvech emocí má potřebu utéct...
Ovšem papír snese všechno - a tady se to opravdu sneslo. Je to taková melancholická pohádka, ale není to sentimentální. Knížka je ohromně čtivá, ačkoliv se tam nic převratného neděje. Dokonce ani vztah Annie a Keytona tu není nijak extra rozebrán.
Přesto dávám 4 hvězdy za něco, co působí jinak, zvláštně a nevtíravě.
Je to jedno velké klišé. Až mě samotnou udivuje, že se mi to tak moc líbilo :-)
Další příjemná Srdcovka, od které toho moc nečekáte a která mile překvapí.
Tohle je pecka.
Je to klasická kancelářská romance, trochu mi to připomíná Má mě rád, nemá mě rád od Sally Thorne.
Jak může být něco, co už bylo tisíckrát řečeno a tisíckrát přečteno, takhle dobré? Klobouk dolů před autorkou.
Ben i Gemma jsou úspěšní, silní právníci, kteří bojují hlavně sami se sebou. A ta gender problematika mi až nahání husí kůži, vůbec nepochybuju, že se to skutečně děje.
Tak teď prosím další díla od Elizabeth O'Roark, protože všechna ta dosud vydaná jsou parádní.
Ali a její knihy, to je pro mě naprostá dokonalost. Při čtení jejích knih zažívám tak příjemné pocity, cítím takový obdiv k autorce, která je vzděláná, chytrá a vtipná, že je pro mě rozhodně jedna z nejoblíbenějších autorek současnosti.
Spisovatelka se drží stále stejné šablony, on je beznadějně (a hlavně tajně) zamilovaný, ona je roztomilá trubka. Tentokrát jsem si i poplakala, tak jako hezky, s prožitkem, příjemně.
Jsem nadšená, zavírám knížku s báječným pocitem a těším se, až ji po čase zase otevřu.
Dosud nejněžnější a nejcitlivější knížka od Zapaty, která mě úplně uchvátila (a přidávám se do klubu, taky jsem si tentokrát i poplakala).
Je tu i míň myšlenkových pochodů, než bývá u autorky zvykem, je to svižnější, čte se to jedním dechem.
Za mě úplná bomba.
(SPOILER) Tohle bylo boží!
Je tu jeden z mých nejoblíbenějších motivů v červené knihovně - falešný sňatek. Navíc k tomu dostaneme ještě nevrlého a (zdánlivě) citově chladného boháče, který si tak nějak vůbec neví rady se svými pocity.
Rose byla skvělá a uvěřitelná. Všemi opuštěná, přesto silná. Tu jistotu, kterou jí začal Jack postupně poskytovat, tu obyčejnou lidskou pomoc v kavárně, tu jsem jí moc přála.
Líbilo se mi, že se tu šlo hned na věc, žádné zdlouhavé uvádění do situace, s hrdiny se potkáme hned na radnici.
Ačkoliv nemám ráda nemocniční prostředí, a to ani v knihách, tahle slow burn romantika mě dostala. Stejně jako si Rose nechala Jacka, já si knihovně nechám tuhle romantickou třešinku.
Vždycky jsem měla pocit, že autorka bere psaní těchto knih jako vedlejšák - rychlý výdělek s jasným cílem pobavit a moc se u toho nepředřít. Tak jsem ke čtení taky přistupovala, jako vedlejší knihu, kterou si rychločtením přečtu než se pustím do něčeho zajímavějšího. Zatím mě to nezklamalo a k oddechu to vždycky posloužilo.
Ale to, co v prvních knihách série působilo jako mile praštěné, tak tady už to vyznívá ujetě absurdní. Místy jsem se úplně ztrácela a nenašla návaznost.
Tentokrát jsem měla co dělat, abych se vůbec prokousala až do konce. Uf.
Tak tahle knížka se Melanii povedla. Dost možná je to pro mě zatím její nejpovedenější kousek. Je to o chloupek míň sentimentální než obvykle (aspoň první půlka) a rozhodně to bylo občas i vtipné.
Grace i Jaxson byli sympaťáci a celou dobu si byli rovni, z Grace se nestala žádná ufňukaná chudinka. Jaxson byl dobrý hrdina, měl jiskru a vtip. Jeho péče o Grace mě brala za srdce a i když si hrál na drsňáka, byl chudák v háji hned od začátku :-)
Téma je klasické kancelářské klišé, ale dobře zpracované. Konec už byl kapku přeslazený (třeba převlečení za Santu na mě bylo moc), ale autorka ty cukrkandly prostě mívá.
Tohle mě bavilo!
Je zvláštní, že v momentě, kdy jsem autorku pro sebe už odepsala - na mě jsou některé její příběhy příliš drsné - jsem dostala chuť přečíst si tuto její knížku. A ta je dokonalá!
Série Hříšníci (a obzvlášť Nová generace) je někdy až moc vyhraněná, zlí hoši jsou až moc zlí, zápletky jsou příliš drastické. Tak jsem se rozhodla, že už se nebudu trápit a nebudu číst něco, co mi nedělá dobře, u čeho se bojím, jak to bude pokračovat.
Skálopevné fanynky L. J. Shen by u knížky Ďábel nosí černou mohly být zklamané, možná i znuděné. Je tu rozhodně méně nerváku a intrik, než jak jsme u ní zvyklé. Já jsem ovšem nadšená. Pořád tu jsou poznávací znaky autorky - text je extrémně čtivý, dynamický, svižný a nutí vás stále pokračovat, dokud příběh neskončí. Ale tady je i něco navíc - skvělý humor!
Chase vůbec není bad boy, ale úplně parádní mužný hrdina, který o sobě pouze neví, že je akorát zmatený ohledně svých citů (jako každý chlap, ne? :-) )
Ještě děkuji za skvělou obálku, na které konečně není žádný polonahý rádoby sexy frajírek.
Vzhledem ke zdejšímu hodnocení jsem se na knížku moc těšila a ani mě nepřekvapilo, že byla tak dobrá.
Je znát, že autorka si na díle dala záležet, je to propracované a psané s láskou.
Předkládá nám zábavnou, chytrou a zamilovanou historickou romanci, která sleduje příběh sympatické dvojice a zároveň si připravuje prostor pro další osudy. A já si je s velkou chutí přečtu :-)
Ou jé, tohle mě bavilo, tohle jsem potřebovala!
Opět jsem si potvrdila, že červená knihovna si nezaslouží, aby byla podceňována. Když vám jé úzko, nebo když je úzko ve světě, máte možnost si na chvíli vytvořit vlastní a lepší realitu a jednoduše utéct.
Od autorek jsem kdysi četla i série Božský a Vášnivý a už tam se ukázalo, že jsou dobré vypravěčky. Ale toho sexu a zjednodušených schémat tam na mě bylo moc a už jsem se ke knížkám nevrátila.
Ovšem tyhle novější romantické komedie (jako Nelíbánky a Každá ráda kamaráda) mě nadchly, tam se holky opravdu našly.
Tato knížka je jednoduchá, vtipná a velice laskavá. Hazel je úžasná, jak chce zůstat svá a hlavně se má za každé situace ráda. Josh je zkrátka k sežrání a jejich přátelství i láska v knížce parádně funguje!
Knihy od Melanie mě většinou začínají tak v půlce nudit, přesto se k nim ráda vracím a vždycky si přečtu i každou další její novinku.
Halton měl něco, co mě bavilo víc než předchozí knihy ze série, sama nevím co. Možná jsem se jen trefila nenáročnou slaďárnou do náročné doby, možná mě zkrátka baví číst o holce v nesnázích a silném zachránci.
Úplná paráda!
Idol se mi taky líbil, ale v určité chvíli už mě začal nudit, tady to byla pohádka celou dobu.
Seznámení Gabriela a Sophie je naprosto nereálné, a přesto si při jejich popichování dokážete představit, jak se vám to děje přímo před očima.
Tenhle romantický vzorec, kdy on je chladný a brání se citům, zatímco ona je veselá a bezprostřední, je pro mě asi nejoblíbenější. A ačkoliv je ta zápletka stokrát ohraná, Manažer je fakt skvělý - bavil mě, rozesmíval, dojímal.
Ještě dodám, že mám ráda slovo "opanovat", moc často ho nepoužíváme, ale tady ho bylo přehršel...
Naprostá bomba. Vtipné, zamilované, dojemné. Výborná knížka pro tuhle mizernou dobu.
Mezi Giselle a Devonem to jiskří, oba jsou sympatičtí a chemie tam hezky funguje. Po jisté době už mě teda iritovalo to neustálé opakování toho, že je Giselle panna, ale přesto to nejde jinak a musím dát pět hvězd.
Tahle autorka může napsat klidně o každém chlapovi z fotbalového družstva a já si to přečtu :-)
Naprosto dokonalá romantická pohoda, ideální na podzimní depky.
Elena je obrovská sympaťanda a Jack je tak nereálně namíchaný alfasamec se stydlínem, až je to prostě vysněný princ.
Nenáročné, úsměvné a zaláskované, těším se na další knížky od této autorky.
Nelíbánky měly jedinou chybu, a to takovou, že jsem je četla doma pod dekou a ne na pláži s drinkem v ruce.
Je to zábavné, úsměvné, sympatické, naprosto oddechové, zkrátka ideální na léto.
Knížku jsem si vůbec nespojovala s autorkami, ať už to bylo typem obálky (tahle je vážně originální) či žánrem. Dámy přešly od jednoduché erotiky k jednoduché romantice a takhle je to rozhodně lepší. Zatímco sérii Božský a Vášnivý jsem přečetla a odložila, k Nelíbánkám se nepochybně zase někdy s chutí vrátím.
Tuhle knížku je třeba brát s velkou nadsázkou. Protože například věk hrdinů absolutně neodpovídá jejich chování, jak tady několikrát zaznělo. Věta: "Jsem syčák," je taky dost mimo. Knížce ale tyto "ujetosti" nijak body neubírají.
Je to čtení, kde se objevuje jedno klišé za druhým. A vůbec to nevadí, tady to funguje - a krásně.
Je to prachsprostá pohádka o Popelce, kde se dočteme, že až budeme v úplném svrabu, chudé a opuštěné, tak na nás tam venku čeká chlap, který je krásný a citlivý a bohatý a který nám snese modré z nebe. A o tom se hezky čte - obzvlášť, když je to podané vtipně a poměrně na úrovni.
Ani tentokrát mě Whitney G. nezklamala. Extrémně čtivé, text má obrovský spád, plyne jako divoká řeka - velice rychle a vy nestíháte nic dalšího kolem.
Ačkoliv téma není originální ani trochu (a chvílemi jsem měla pocit, že čtu Alfa samce), tak způsob zpracování originální je. Rozdělení knihy je v tomto žánru neobvyklé, názvy kapitol jsou parádní a flashbacky mi tady vůbec nevadily - jsou krátké a nezdržují hlavní děj.
Divím se, že některé komentáře jsou tady takové rozpačité, až pohoršené. Kdo Whitney zná, tak přesně tohle očekává. Pravda, sexu by klidně mohlo být kapku méně. A že je hlavní hrdina tak trochu nesnesitelné macho? To se jen tak na začátku zdá... :-)
Pan Romantik se mi těžko hodnotí. Na jednu stranu mě to téma vlastně moc nebaví. Je to klišé, které stokrát známe a víme, jak se bude odvíjet. Ambiciózní novinářka chce napsat článek svého života, ale pak jí do toho skáče svědomí a srdce. Taky muž živící se jako společník bohatých paniček není zrovna hrdina roku.
Na stranu druhou je knížka neuvěřitelně čtivá a inteligentně napsaná. Je to zábavné a svěží, přitažlivost mezi Paulem a Eden úplně hmatatelná. Rozhodně je to příjemná pohodovka.