Zomy komentáře u knih
Protože tu má knížka skvělé hodnocení, čekala jsem víc, než jsem dostala.
Název je boží, ten mě baví moc. Popichování mezi Blaire a Ronanem je taky super. Ale ta láska mezi nimi mi přišla taková nedotažená, málo propracovaná, zrychlená. Je to hodně ukecané, rozjíždí se to pomalu.
Super oddechovka, ale mezi oblíbené si ji nezařadím.
Pro mě 3,5 hvězdy.
Příběh starý jako sama červená knihovna. A zároveň jeden z těch, co nejvíc fungujou, když to autor(ka) umí dobře podat. A to L. J. Shen umí vždycky.
Takže tady máme jednu báječnou pohádku o chudé holce a drsném boháči a je to samozřejmě super.
Tentokrát v příběhu není vůbec nic, co by nějakým způsobem vybočilo z osnovy, dokonce je to na Shen i hodně odlehčené, což ale nebylo vůbec na škodu. A rozhovory Judith s Ježíšem jsem si vyloženě užívala :-)
Knížka má všechno, co by romantická komedie měla mít - odlehčený děj, naprosto božského hlavního hrdinu, osudovost, trochu melodramatu a hodně vyznání lásky.
Líbilo se mi, jak si je Brandon novým vztahem jistý a jak k sobě byli oba zamilovaní vlastně celou dobu upřímní - žádné okliky, natahování děje, nic.
Svůj příběh má i Hannah, sestra Piper, a já jen doufám, že se ho brzy dočkáme i v českém vydání.
Velká paráda jako vždy. Nejsem objektivní hodnotitel, protože Lisu já zkrátka miluju, je pro mě ze všech autorek historických romancí bezkonkurenčně nejlepší. K některým jejím knihám se vracím naprosto pravidelně. Sebastian St. Vincent (spolu s Derekem Cravenem) je jeden z mých nejoblíbenějších hrdinů a evidentně nejsem sama, když právě k St. Vincentovi se Kleypasová neustále vrací - a stále to skvěle funguje.
V Ďáblovi v přestrojení je velká osudová romantika s velmi příjemnými hrdiny, občasným vtipem a poměrně bohatou zápletkou. Merrit vyrostla v pravou dceru svých rodičů.
Nechápu teda začlenění do série Ravenelových, snad jen že jde o jejich generaci. Toto je spíš 2. série Čekanek a vzhledem k tomu, že ty byly nakonec velmi plodné, vůbec bych se nezlobila, kdyby svůj příběh získali i další jejich potomci. Stejně tak název Ďábel v přestrojení nedává smysl, protože Kier byl miláček.
Moc se mi líbí, že autorka dokáže udržet i po tolika letech a knihách charaktery původních postav, opravdu jí věřím, že přesně tímto způsobem zestárli Sebastian, Lili a Marcus.
Takový milý příběh, který prostě jen tak plyne. Pokud máte chuť na akci, tak tady se jí nedočkáte. Green Valley vytváří příjemné romantické kulisy a má ještě potenciál na několik příběhů. Ale téhle dvojici tu lásku nějak nevěřím, navíc mi byla Lena chvílemi až nesympatická. Za mě tak 3,5 hvězdy.
Tohle je prostě jasná Julia Quinn. Už po pár řádcích poznáte její rukopis, jeji vtip a laskavost a já to cítím fakt jako pohlazení.
Příběh sám není ničím světoborný, ale to mi vůbec nevadí. Trochu jsem se bála, že vzhledem k současnému netflixovému boomu spadne autorka do lacinější (a lascivnější) podoby, ale zůstala věrná svému stylu. Je to opět hodně konverzační, doslova jeden na jednoho. A Nicolas s Georgií byli vážně úžasní a zároveň dokázali oba překvapit. Georgiana svou pokrokovostí a Nicolas tím, že nebyl klasickým hrdinou v podobě napraveného prostopášníka.
Jejich love story prostě jen tak plynula, bez zbytečných intrik a komplikací, a tak to mám nejradši.
Navíc jde ve své podstatě o velice současný příběh, dva mladí lidé ještě za studií začínají společný zivot, shánějí byt, scházejí se, kdykoliv jim to možnosti dovolí. Kdo z nás to nezažil :-)
Co je ovšem průšvih, je paperbackové vydání. Mám téměř všechny knihy Julie Quinn v původním vydání a na paperback opravdu nejsem zvědavá - jen proto, že je autorka zrovna v kurzu u široké veřejnosti. Mimochodem knihy ze série Rokesby mají už 3. podobu - první díl navazuje na původní vydání Bridgertonových, další dva mají nové obálky a teď brožovaná vazba. Považuji to od Ikaru za velice neprofesionální.
Nechápu, jak to tyhle autorky dělají, ale dělají to dobře. Nedávno jsem si říkala, že se teď v krátké době vydalo nějak moc jejich knih a že si od nich potřebuju trochu odpočinout. Protože, přiznejme si, ty knížky jsou jako přes kopírák. Nabušený začátek, který je extrémně zábavný a plný přitažlivosti. A pak už je to jenom doják.
Tak pro tuhle knížku to všechno platí taky. A přesto musím dát 5 hvězd, i když si uvědomuju, že objektivně to je max na 4 hvězdy. Drzý kravaťák totiž vlastně vůbec není drzý, je to sentimentální cíťa, akorát sprostý na svoje sekretářky.
Začátek je vtipný a báječný, ale zbytek knihy je uslzený a ufňukaný, včetně hlavní hrdinky, která měla do té doby parádní esprit.
Jenže vím naprosto jistě, že až padne šedý podzim, nebo prostě jen šedá nálada, kdy potřebujete trochu (hodně) toho sentimentu, ve kterém hlavní hrdina ani na moment nezapochybuje o své lásce, tak tohle je k tomu jako stvořené.
Tuhle knížku si pro takové chvilky nechám, proto těch 5 hvězd.
Jako vždycky jsem knížku od těchto autorek přečetla na jeden zátah, ony prostě umí. Zapomenete na všechno, dokud nedočtete poslední stránku.
Nejvíc jim jde ta hravá, jiskřivá část, škoda, že jejich šablona vždycky obsahuje hodně velké ždímání emocí. Protože jsem už čekala srdcervoucí drama, tak jsem pointu odhadla někdy v půlce příběhu a tím pádem jsem se vyhla šoku a úzkosti.
Nemůžu si pomoct, ty první příběhy (Alfa samec, Milá Bridget) se mě dotýkaly tak nějak víc, ty zbožnuju a vracím se k nim.
U Boháče z Park Avenue jsem občas nacházela podobné rysy s Šéfem, stejně jako u Drzého bastarda.
Přesto i příběh s Hollisem a Elodií považuju za ten povedenější.
Tohle bylo tak trochu příliš. Příliš bláznivé, potrhlé, přehnané.
Ale příliš dobře jsem se bavila, abych mohla s čistým svědomím dát míň než 5 hvězd :-)
Opět báječná, laskavá romantika. Tentokrát nebyl nejvíce uklidňujícím prvkem hygge styl, ale Alex a jeho dobrácká a trpělivá povaha. Která z nás by nechtěla mít takového chlapa doma...
Autorka dokázala poměrně přesně popsat, jak byla Lucy vystresovaná. Nespavost, nechutenství, ztráta sebevědomí,... O to příjemněji, až léčivě, působilo prostředí Polární záře.
Jo a ještě jedna věc. Nikdy mě Island nijak zvlášť nelákal, ale teď vím, že se tam rozhodně jednou vypravím! :-)
Skvělá romantická komedie. Nepřináší nic nového, je to pohádka o tom, jak moderní holka musí najít nejdřív sama sebe, aby mohla přijmout i opravdovou lásku. Ale mě to baví.
Annie Ann byla trošku praštěná, trošku zbrklá. Taky snílek. Spolu s Chrisem, kterého teda autorka dokázala skvěle vykreslit jako šarmantního sympaťáka, jim to sedlo.
Ačkoliv předchozí Hořící měsíc byl trošku slabší, přidávám autorku mezi své oblíbené.
Za mě tedy velké zklamání. Dvakrát jsem knížku odložila, než jsem se konečně hecla a dočetla ji.
Děj je překombinovaný, zmatený a nesmyslný.
Riley mi byla skoro až nesympatická, a to se mi s hlavní hrdinkou už dlouho nestalo. Neustále omdlévala, upadala do šoku nebo se jinak sesypávala, ačkoliv ráda připomínala, jaká je to školená bojovnice.
Ani Kai nebyl kdovíjaký hrdina. Mafián samozřejmě musí být drsoň, přesto jeho činy nejsou nijak ospravedlnitelné. A ne, opravdu není humánní vlastnoručně zabít svého otce polštářem ve spánku.
Absolutně není popsán vývoj vztahu mezi hlavními hrdiny a docela se divím, že se do sebe tak hluboce zamilovali, když spolu po celou knížku neprohodili jediný smysluplným dialog. V podstatě si víc než jednu větu řekli až v závěru knihy. Jinak neustále jezdili autem z místa na místo nebo spolu spali.
Skladba vět je místy až slovní salát, nedává smysl, nebo si vyloženě odporuje. Těžko říct, jestli je na vině autorka, nebo překlad.
Z velkého očekávání je to jen velmi slabý průměr, nejlépe tak 2,5 hvězdy.
Stejně jako první díl Rovnice lásky je Konkurz na nevěstu opět perfektní, musím říct, že Helen Hoang mě dostala a budu se těšit na každou další knížku od ní.
Popis kontrastu mezi rodilou Vietnamkou odněkud ze slumu a vietnamskou subkulturou v Americe je důvěryhodný i poučný.
Je tedy pravda, že tentokrát je autismus hlavního hrdiny dost na vedlejší koleji, u Stelly je v předchozím dílu její Asperger popsán mnohem detailněji.
Ale příběh je to krásný...
Já jsem ohromená. Kniha je to oddechová, odpočinková, až pohádková. Přesto nám autorka dokázala lehkou a nenásilnou formou přiblížit výjimečný svět lidí s poruchou autistického spektra. Ty popisy jsou natolik jasné a pochopitelné, že mi to bere dech.
Toho sexu tam mohlo být klidně o polovinu míň. Možná ale bylo cílem knihu nejen "zatraktivnit", ale taky ukázat, jak se Stella dokázala uvolnit a Michaelovi plně důvěřovat.
Určitě si přečtu i 2.díl série.
A mně se to líbilo. Samozřejmě od toho nesmíte nic čekat - ale to je jasné už z názvu i anotace. Téma, zápletka, prostředí - to všechno už tu bylo. Tady je to ale milé a úsměvné, Nataša je taková správná uličnice. Rozhodně je to lepší než třeba 3. díl P.S. od Winter Renshaw, které je tématem podobné a od kterého jsem čekala mnohem víc.
Jeho banán za mě dostává 3,5 hvězdy a zaokrouhluju na 4.
První díl série Romantických útěků (Kavárna v Kodani) podala autorka jako vysvětlení pojmu a způsobu života hygge, romantická linka byla až na druhém místě.
S každou další knížkou to padalo víc do romantiky - ale chytré, příjemné, odpočinkové.
Pláž v Chorvatsku už je typická romanťárna, ale taaak fajn. Pojetí boháčů a modelek je sice trochu schematické, ale Nick a Maddie byli sympaťáci a já se u jejich příběhu neustále uculovala.
Tou letní atmosférou mi to chvílemi připomínalo Mandy Baggot.
Obálka je opět skvělá.
Bomba jako vždycky. Tahle autorka umí vytvořit neuvěřitelnou dynamiku textu. Její slova jsou jako údery a když čtu její knížky, srdce mi buší rychleji a nedokážu přestat číst.
Na jednu stranu už jsem poměrně unavená z jejích antihrdinů, protože to jsou necitelní bastardi. Taky tam vlastně chybí větší porce romantiky, převažuje arogance, intriky, ubližování si.
Ale pokaždé mě překvapí, jakou energii to má a jak se od příběhu neumím odtrhnout.
Trent nakonec ukázal, že se v něm skrývá dobré srdce (což jsme ale věděli už díky tomu, jak miloval Lunu). Vůči Edie se stal ochranitelský a pečující, a to je to, co mě vždycky vezme za srdce.
Edie je úžasná, přidrzlá a statečná, a taky ohromně milující. Líbí se mi, že autorka dokázala vytvořit postavu mladé dívky, která je ale zároveň ideální ženou pro zraněného Muta.
K českým autorům přistupuji trochu s opatrností, ale Kateřina Petrusová už se mi mockrát osvědčila, samozřejmě nejvíc v serii Bavettových.
S hlavou v oblacích mě opět nezklamala. Je to trochu pohádka, trochu bláznivá romantická komedie a dost zábava.
Její humor je skutečně vtipný, funguje a působí sympaticky.
Trochu mě mrzelo, že hlavní hrdinové nedostali v průběhu více prostoru společně, ale děj je přímočarý, plyne svižně a člověk si u knížky náramně odpočine.
Čekala jsem asi po vzoru Turbulence něco trochu ostřejšího, kontroverzního. Tohle je mnohem jednodušší, jedno velké klišé, které už se objevilo všude možně.
Na druhou stranu je to opět svižné, napětí mezi Prestonem a Tarou je zábavné a přečetla jsem to mrknutím oka.
Po první přečtené stránce jsem se divila tak vysokému hodnocení. Hned v úvodu romance zlomené srdce a rozchod hlavních hrdinů?
Ale je to bomba, má to neuvěřitelnou energii, člověk musí číst dál a dál.
Jediné, co mi opravdu lezlo na nervy, byl "uzlíček nervů" na každé druhé stránce. Fakt to nejde říct i jinak?
Ale příběh je skvělý, Jake je jasný prototyp neodolatelného vola a Gillian měla svatou trpělivost :-)