Zomy komentáře u knih
Farmář byl fajn, Mlékař skoro až průšvih, ale Hoteliér konečně splňuje očekávání. Chvílemi vtipné, chvílemi dojemné, občas překvapivé momenty, mezi Clarou a Archiem to skvěle jiskří. Oba hrdiny byste hned nejradši objali a přejete jim věčnou lásku, klid a štěstí - a tak to má být.
Obálku je lepší (opět) raději nekomentovat, stejně jako název - v originále to až tak primitivní není.
Naprosto dokonalá a moje vůbec nejoblíbenější knížka. Pokaždé v ní najdu něco dalšího, co mě dostane.
Bála jsem se fotbalového prostředí, ale naprosto bezdůvodně. Vztah mezi hrdiny se vyvíjí pomalu, ale o to přesvědčivěji. Za mě bomba.
Mám pocit, že Manžel na objednávku by si klidně zasloužil vyšší hodnocení, než tu má. Je v tom příběh (poměrně propracovaná myšlenka zprostředkovávání sňatků), postupné zamilování se, trochu toho zlomeného srdce, happy end - všechno, co od daného žánru čekám. A podle mě to funguje.
Dávám 4 hvězdy za čtivost a hlavně za to, že mám autorku ráda. Ale tohle je zatím její nejslabší kniha.
Narozdíl od předchozích komentářů mě nerozčilovala Charlotte, ale Spencer. Od začátku se choval jako nadržený čokl a na to, jaké měl být báječné oduševnělé zlatíčko, tak k Charlotte v jejich začátcích teda moc ohleduplný nebyl.
Děj byl slabý a zároveň místy překombinovaný jako mexická telenovela. Navíc už vidím skoro čtyřicetiletého milionáře, jak neustále cítí potřebu někoho přesvědčovat, že je skutečně zamilovaný.
Ti dva se neustále střídali v tom, kdo je zrovna naštvaný a kdo se doprošuje.
Prostě mi to tentokrát nesedlo tak jako obvykle, přesto se na pana Garciu těším a věřím v lepší zítřky ;-)
Na knížku jsem se fakt těšila, protože mám ráda autorku a zbožnuju téma falešných manželství.
Je to dobré, odpočinkové, zamilované. Ale něco, ani nevím co, mi tam chybělo. Úvod do děje trvá 150 stran, kde se ti dva potkají v podstatě jenom jednou, a vzhledem k rozsahu knížky už pak nedostanou tolik prostoru, kolik bych potřebovala.
Je tu všechno, vtip, troška napětí, milí přátelé okolo, Graham je naprosto - až moc - dokonalý, ale pořád je to taková rychlovka, mohlo to být ještě o chlup propracovanější.
Přesto je to přesně ten typ knížky, ke které se budu vracet, až budu potřebovat jednoduchou, pohádkovou romantiku na jeden večer.
Tohle byla jízda - ovšem nic jiného jsem od autorky ani nečekala.
Některé věci na mě byly moc:
určité sexuální scény už byly pro mě příliš; Sammy se choval max na 5 let, rozhodně ne na 8; Julian byl obrovský sobec - tvrdil, že na prvním místě jsou děti, ale rozhodně se tak nechoval; konec byl docela uspěchaný.
Naopak se mi moc líbilo, jak se ti dva i po velkých hádkách dokázali omluvit a udobřit.
Já osobně bych ubrala sexu. Ale autorka má takový dar slova, že bych zvládla i dalších 100 stran navíc.
Takže pánové Spencere a Garcio, čekám na vás! ;-)
(SPOILER) Úkol č.1: pokud jste četli Konflikt, zapomeňte na jakékoliv spojení s touto knihou. Pak se vyhnete srovnávání a dost možná i zklamání.
Důvěra je rozhodně čtivá, to v každém případě. Já ovšem bojovala s tou zvláštní atmosférou. Místo aby mi Halton evokoval urostlého záhadného cizince, občas na mě působil spíš jako nějaký vagabund.
Navíc mi ten zámek tak nějak připomínal Andělskou tvář, kterou jsem kdysi dávno žrala, než mi to zkazil film. Takže já jsem tu ovlivněná mnoha aspekty.
Název díla mi přijde spíš jako černý humor - na čem máte stavět důvěru, když ani jeden z nich nebyl ani na chvilku upřímný? Když toho druhého v případě potřeby klidně bodnete nožem? Lásku jsem tady prostě moc necítila, nevěřila jsem jim to.
Nelogičnost příběhu by byla kapitola sama o sobě (cely život se schovává, aby nakonec v klidu stál v čele země?).
No a propojení s Konfliktem a mafií mi přišlo dost na křeč.
Takže úkol č.2: nepřemýšlet u knihy a jen si užívat dar slova, který autorka beze sporu má.
Naprosto průměrná, zapomenutelná, a přesto milá červená knihovna.
Knížka jede jen tak po povrchu, oba hlavní hrdinové pořád přemýšleli, jestli se tomu druhému líbí nebo ne, přišlo mi to trochu jako na základce a ne, že je Mitch nějaká mlátička z NHL.
Příběh mě nedokázal pohltit, neustále jsem myšlenkami někam utíkala pryč. 3,5 hvězdy za nenáročnou romantiku.
Nová autorka, přiblblá obálka a super čtení.
Romantika jako blázen přitažená za vlasy, ve které jsou všechna klišé červené knihovny a ještě některá navíc.
Jenže tahle knížka se taky nebere moc vážně, je to odlehčené a místy opravdu vtipné.
Milá Pipo Grant, piš dál, těším se na tebe!
Tak tady prostě musím dát 5 hvězd.
Ne proto, že by knížka byla něčím překvapivá nebo originální, ale proto, jak plyne v klasických kolejích. Máme tu všechno z poctivé červené knihovny - první noc, dívku, která se pere s osudem a chladného chlápka, co nikomu nevěří.
Všechno je tu dost naivní, jak mafie, tak i třeba rychlost zotavování malého Daniela, ale je to tak sladké, že to bylo jako balzám.
Klasická vysoká úroveň naší Vi, kdy přesně víme, co od ní můžeme čekat. Knížka je přečtená za den, dávka cukru doplněná, všechno šlape.
Přesto mi přijde, že už tak trochu její knížky ztrácí dech, dřív tam bylo víc vtipu i jiskry.
Stella i Hudson byli oba výjimečně krásní a milí, byl tam i homosexuální dobrácký kamarád a menší zápletka s deníky - kterou ovšem rozluštíte po druhé větě.
Moc se mi líbil neotřelý nápad s podnikatelským záměrem, to bylo osvěžující.
Takže když to shrnu, ničím mě Pozvánka neoslnila, ale bylo to moc fajn.
(SPOILER) Já jsem velká milovnice Zapaty a vždycky se zastávám jejího pomalého tempa - je to její značka, umí to a sedí jí to.
Ale teda uznávám, že tentokrát už jsem po první třetině knihy protáčela oči i já. Ty myšlenky o ukřivděnosti, ublíženosti, zapomenutí byly postupem času nekonečné a já měla strach, že tentokrát budu zklamaná.
Jenže pak se to rozjelo a já osobně si Dvojitý zásah řadím mezi její nejlepší knihy.
Ta interakce mezi Zacem a Biancou byla úžasná. Po ukňouraném začátku už pak byli ti dva pořád spolu, to pouto, které mezi nimi sílilo, nám rostlo před očima. Jejich dialogy byly zábavné a já se u toho culila jako puberťák.
Všechno to tak krásně plynulo - pomalu a bez velkých dramat, ale vlastně docela svižně. Celá ta pohádka na mě působila poměrně reálně - jejich denní všední starosti, jejich rozhovory, jejich žárlivost. Jen si tedy přiznejme, že žádný chlap (a možná ani ženská) by tak dlouho nevydržel bez většího fyzického kontaktu, v tomhle je Zapatin slow burn styl až mega slow. Taky mě trochu zamrzelo, že Zac se těm svým citům snažil vyhnout, tím mě trochu zklamal.
A čučím, jak má autorka ty knihy nenápadně provázané - potkali jsme tu postavy z několika jejích dalších knih. Škoda, že se to u nás vydává tak nějak random a ne chronogicky.
Ale na druhou stranu letos vyšly hned dvě její nové knihy, takže já jsem spokojená. A z Dvojitého zásahu vyloženě nadšená.
Moc příjemné čtení, téma falešného vztahu nikdy nezklame. I když tady falešný vztah začal až po tom opravdovém, to je možná trochu neobvyklé.
Becca působila dost chladně, ale to byl přesně ten důvod, aby ji Hudson mohl rozehřívat :-)
Přidávám se k těm, pro které je Christopherův příběh z celé série nejslabší. V půlce knihy to trochu ztrácelo šťávu, ale pořád je to naprostá bomba, takhle autorka zkrátka válí!
Chris mi ze všech bratrů nejmíň imponoval, byl poměrně nevýrazný. Ale to pouto mezi ním a Hayden,to, jak se v hostelu k sobě po nocích tulili, jak spolu souznili, to jsem jim věřila, to bylo krásné. Stejně jako dojemný závěr.
Upřímně doufám, že se od autorky dočkáme dalších knih.
Tak tohle jsem četla děsně dlouho a neuměla jsem se prokousat ke konci. Je to stejné jako vždycky, oba jsou krásní a sebevědomí a je to láska jako trám, ale přesto mě to nedokázalo oslovit, chemii jsem tam necítila. Možná jsem to četla ve špatnou dobu, ale tentokrát mě to nebavilo.
Někdy víte, že vás knížka nadchne, ještě předtím než se vám dostane do rukou. Tušila jsem, že to bude případ i Konfliktu.
Je tady všechno - úžasná chemie, jiskření a opravdu zábavné dialogy, když se Elisa a Nero provokují.
Ocenila bych trochu sladší konec, ale i tak je to prostě bomba.
Vi opět nezklamala, i když tentokrát je to pro mě "jen" na 4 hvězdy.
Jako vždycky je to svižné, jiskří to, tady dokonce občas i bouchne, ... ;-)
Jen mi to tentokrát přišlo takové dost schematické, jelo se podle klasické úspěšné šablony a dál nic. Soffiina kamarádka a Westonův sponzor na mě působili tak, že tu jsou jen proto, aby se někde mohla vyřknout nějaká životní moudra.
V každém případě je to příběh, který lousknete za večer, a zůstane vám po něm příjemný pocit pohádkové romantiky.
Tohle bylo úžasné!
Na knížku jsem narazila úplnou náhodou a i když vůbec nemám ráda cirkusy, věděla jsem, že si ji musím přečíst a že to bude dobré.
Už dlouho se mi nestalo, aby mě knížka opravdu vzala za srdce, abych cítila to příjemné svírání, a tady jsem to měla několikrát. Z děje byly znát ty devadesátky, ale ničemu to nevadilo. A ta cirkusová atmosféra byla děsně zvláštní. A jak už jsem napsala, byla to fakt paráda.
Knížka by si rozhodně zasloužila nové vydání s jinou obálkou (protože tahle - brrrr) a kvalitnější korekturou. Já se k Daisy a Alexovi budu pravidelně vracet.
Tahle ženská to zkrátka umí! Sice mám pocit, že tenhle příběh jsem už (nejen) u ní četla, ale přesto jsem se nedokázala odtrhnout.
Z knížky vyloženě čiší, že Whitney G. si psaní a své příběhy užívá, stejně jako já.
Uznávám, že názvy kapitol jako např. "Tři. Dnešek. Penelopa. O několik týdnů později." můžou být matoucí, ale všechno to dává smysl a je to ohromně zábavné.