Zomy komentáře u knih
Tak tohle se nepovedlo.
Tohle není Elle Kennedy - není tu hokej (to by nevadilo), není tu láska (to teda vadí a to, co je mezi Gagem a Skyler je opravdu slabý odvar), není tu vtip (vůbec!!!) a hlavně - a to je věc, kterou u Elle postrádám nejvíc - nejsou tu žádné funkční, inteligentní a jiskrné dialogy...
Působí to jako nějaké psaní na zakázku - rychle nám napiš nějakou jednoduchou erotickou novelu... Jedna noc s ním je taky taková prostá jednohubka, ale pořád v ní cítím autorčiny rysy a není tak špatná.
Tohle tedy špatné je (dílo je docela staré, budiž to bráno jako polehčující okolnost). Gage mi ani nebyl sympatický a já se vyloženě těšila, až to dočtu a knížky se zbavím.
Hodnotit Melanii Moreland je pro mě vždycky dost složité - a to proto, že její knížky jsou tak jednoduché, že v nich není dokonce ani ta klasická zápletka se závěrečným konfliktem. Občas to svádí až k nudě...
Na druhou stranu vždycky po její nové knížce dříve či později sáhnu, protože přesně vím, co od ní mám čekat. Takže když mám špatný den, stresové situace, nechuť k čemukoliv většímu, tak vím, že přišel čas na Melanii a její limonádu.
Já a ty, navždy je skutečně bláznivá romantická komedie, tak jako vždy u Jo Watson.
Opět tu řádí potrhlá hlavní hrdinka, kterou si nejde neoblíbit, a jeden sympaťák, který se ji snaží (neúspěšně) usměrňovat. Tentokrát máme navíc ještě příběh v příběhu, s vážnějším přesahem a velkými emocemi.
Přesto je to stále hlavně oddychová zábavná romantika, která nezklame.
Velmi příjemná oddechovka od Vi. Řekla bych, že taková nenásilná. Všechno příjemně plynulo, vztah se postupně vyvíjel, dialogy mi přišly úsměvné a reálné.
Ano, máme tady jako vždycky aspoň jednu mrtvou z minulosti i obvyklé flashbacky, ale jak tu již někdo zmínil, hlavní postavy nejsou příliš zlomené.
Mně se to líbilo moc, ačkoliv na jméno Annalise jsem si za celou knížku nezvykla :-)
Stejně jako se opakuje autorka ve svých dílech, tak se musím opakovat i já ve svých hodnoceních. Je to další cukrkandl, ze kterého bolí zuby a který vás ani na moment ničím nepřekvapí.
Jenže my ženské tohle zkrátka potřebujeme a já mám na Melanii ráda právě tu jistotu, že v knížce nebudou žádné přehnané zvraty a dramata.
V případě Vana se navíc objevuje krásná idylická myšlenka, kdy muž přijme a bez výhrad miluje vaše dítě už jen proto, že je prostě vaší součástí. A na to my matky slyšíme :-)
Žádné zapamatováníhodné veledílo to není, ale velice příjemné čtení ano.
Na knížku jsem se hodně těšila a slibný začátek mě v tom těšení ještě podpořil. Z knížky je cítit, že si autorka s příběhem vyhrála, že to psala s nadšením a s chutí.
V první části na mě dýchla atmosféra starých časů, společenské rozdíly, náznak větší zápletky. Přesto jsem se nemohla dočkat linky ze současnosti. A tady přišlo zklamání. Není to špatné, čte se to dobře, ale všechno se to tady tak nějak rozhodilo.
Bylo to trochu hygge, to bylo fajn. Trochu reálné - snaha znovuvybudovat rodinný podnik. A taky hodně naivní - velký zloduch, co všechno ničí, ale naštěstí je kolem Lovisy tolik opravdových přátel, že to společně překonají.
A pokud jde o slibovaný příběh po vzoru Romea a Julie, tak ten tam nebyl vůbec. Celá ta milostná linka (a to je tedy dost přehnané pojmenování) je zpracována tak nějak ... asi skandinávským způsobem - velice chladně.
Přesto to bylo čtivé, i když znovu knížku asi číst nebudu. Takže tak 3,5 hvězdy.
Jako vždycky u této autorky mám rozporuplné pocity. Je to bomba, o tom žádná.
Její styl je neuvěřitelně čtivý, hltáte to, chcete víc, chcete všechno najednou.
Její antihrdinové, jsou skutečně hodně anti. A řekla bych, že Bane byl z těch všech zatím největší "sajrajt", na začátku knihy neměl opravdu jedinou dobrou vlastnost.
Příběh s Jesse je tentokrát hodně temný, až příliš na to, aby se do toho zapasovala romantická linka. Nejsem si totiž jistá, jestli by se dívka s takovou minulostí ve skutečnosti dokázala začlenit zpátky do normálního života.
V každém případě jsem to opět zhltla a každou další autorčinu knížku si dám taky. Ale vracím se spíš k veselejším, světlejším knížkám.
Jules Wake válí. Téma není ani trochu originální, ale komu na tom záleží? Jedná se o vánoční romanci a přesně tu dostaneme. Křehkou, romantickou, zasněnou,... zasněženou.
Ale to české vydání - to jako vážně?! Já jsem tak naštvaná! Všichni, kteří máme knížku doma, bychom měli zdarma dostat 2. vydání, které bude konečně uděláno s profesionální péčí. Překlepů je tam jako maku, ale to bych asi ještě dokázala odpustit. Ale to vykání! Ano, angličtina to má trochu jinak než my. Ale předpokládám, že překladatel by měl mít cit pro jazyk a s náležitým citem tedy tyto věci používat. I když možná že tolik citu zase potřeba není. Protože opravdu žádné sedmileté dítě nevyká ženě, která se o něj stará více jak pár hodin. Nemluvě o hlavní dvojici. Musela jsem si věty v hlavě sama v duchu přeříkávat, aby mě to tolik nerozčilovalo. Na straně 230 si Nate a Viola konečně tykali - sice to absolutně nezapadalo do kontextu, ale přesto to byla úleva. Ovšem na dalších stránkách už si při polibcích zase vesele vykali.
Musím tedy říct, že tohle je vyloženě průšvih a úplně mi to zkazilo dojem.
Osvěžující... To je slovo, které mi během čtení často naskakovalo. Je to vtipné, chytré, romantické.
Na knížku jsem se těšila, věděla jsem, že se mi bude líbit. A když jsem ji měla konečně doma, tak jsem se pak dlouho odhodlávala ji otevřít. Bála jsem se, že bude - vzhledem k tématu - příliš dramatická a srdcervoucí. No, není důvod k obavám. Je to zaláskovaný příběh o dvou silných lidech. O boji s minulostí a o síle k novým začátkům. A většina knihy, kdy se ti dva poznávají a hledají k sobě cestu, je vlastně děsně milá, příjemná, až uklidňující.
Tohle není Lisa Kleypas. Vůbec se mi nechce věřit, že by to psala ona. Vypadá to, že slíbila 3 díly v sérii a tímto to chtěla odbýt. Vůbec nechápu proč, z této zápletky by dokázala napsat skvělý román. Než tohle, to se na to měla vykašlat úplně.
Jeho banán mě příjemně překvapil - možná proto, že jsem měla nulová očekávání. Na Její třešničky jsem se těšila a jak už to tak bývá, přišlo spíš zklamání. Příběh jde příliš po povrchu, není tam žádný smysluplný vývoj, některé motivy jsou vyloženě nedotažené (Zoey, Nathan, rodiče).
Na druhou stranu je to zábavné, lehoučké, ideální na vypnutí. Ale tentokrát se zkrátka cítím tak nějak ošizená.
Mám takové knížky čím dál tím radši. Není tam ani moc děje, ani moc intrik, ani moc sexu. Je to takové pohlazení po dlouhém dní v realitě.
Evelyn je ambiciózní, úspěšná a vytvoří si seznam požadavků na ideálního manžela. Jeví se tak poměrně povrchně, až nesympaticky (ovšem přiznejme si, že takové požadavky bychom nejradši měly taky). Pak je tu její druhá část osobnosti - Evie - milá a milující (i pokud jde o naprosto neperspektivního Pancíře). Je taky odvážnější, veselejší a ochotná riskovat.
Taylor je opravdu v podstatě totální loser. Navíc je mladší než Evelyn, a to docela o dost. Ale svou vyspělost dokazuje úplně něčím jiným než věkem. Je zodpovědný, starostlivý, zábavný... A nedivím se, že dokázal přepsat všechny požadavky ze seznamu.
Celou dobu mi naskakovalo jedno slovo: teatrální. Bylo to všechno trošku moc - Ryder byl až moc dokonalý, Eden byla až moc silná, jejich láska až moc jednoznačná.
Ale zároveň proto se mi to líbilo - nekonala se žádná velká nedorozumění, nevedly se intriky a nemělo to překombinovaný děj.
Bylo fajn, jak k sobě byli oba od začátku upřímní a stále více se svěřovali.
Klasická pohádková linka, kdy silná žena potká někoho, kdo jí pomůže a zachrání, byla hezky zachována.
Moje první kniha od autorky - dá se přirovnat třeba k Elle Kennedy nebo Moně Kasten, a to je přece ta nejlepší společnost v rámci této literatury :-)
Kromě dojemných emocí a drobného (i když předvídatelného) tajemství je kniha vystavěna i na vtipných dialozích a špičkování, ať už mezi hlavními hrdiny nebo i spolužáky. Působí to na mě příjemně nostalgicky, protože dialogy působí poměrně realisticky, tak jak jsme to zažívali na studiích i my.
Cam byl úžasný hrdina, krásný muž i dobrý člověk, trpělivý a s širokými rameny, na kterých se Avery může vyplakat a pak ze sebe vydolovat nového člověka.
Mandy Baggot je taková dovolenková jistota. Příběhy jsou si velmi podobné, ale v tomto případě to není na škodu. Když si chci přečíst něco, kde se nemusím bát zbytečných intrik, nenávisti a překombinovaného děje, vím, že můžu sáhnout právě sem.
Trochu pohádka, jasně, ale proč ne. Navíc je evidentní, že autorka ve svých knihách popisuje místa, která zná a která má ráda.
Z Lásky na Korfu ta řecká atmosféra opravdu sálá a ačkoliv se může zkraje zdát Tess trochu nesympatická, nakonec je to romantika jako hrom.
Tomu říkám parádní výchozí situace pro novou sérii. Tři bratři, všichni tři vévodové (to tu fakt ještě nebylo), navíc všichni se ve společnosti potýkají s nějakými předsudky a pomluvami. Do toho další příbuzní a komplikované rodinné vztahy - a přesto je z jejich dohadování a šarvátek cítit pevné pouto a láska.
Grey a Bea jsou skvělý pár, dialogy mezi nimi mají ten správný náboj, emoce fungují.
Na to, kolik už Sabrina Jeffries napsala knih, to na mě působí neuvěřitelně svižně a plné elánu.
Radek i Zuza byli na začátku oba tak krásně nesympatičtí :-) Ale věděla jsem, po vzoru Prokurátora, že se není čeho bát a že to bude skvělé čtení. A bylo!
To byla jízda. Našla jsem tam teda hodně velkou inspiraci od Judith McNaught (Whitney, moje láska), ale to nic nemění na tom, že to mělo skvělou jiskru a spád.
Tohoto dílu jsem se trochu bála. Sawer v předchozích knihách rozhodně nebyla žádná sympaťanda (i když ve Věřit znovu si autorka už připravovala půdu). Dvojice nymfomanky a trapáka, jak se Isaac ze začátku jevil, mě nelákala. Ale je to boží! :-)