Zorka komentáře u knih
Rusko, Německo, Čína, Kambodža ... je tolik příběhů, které líčí podobné tragické osudy dětí. O Arménii se v této souvislosti dle mého mluví a píše velmi málo a je rozhodně potřeba vědět ... Přestože je příběh beletrizovaný, byl pro mě zajímavým nastíněním toho, že ani tento národ to v historii rozhodně neměl jednoduché.
Čtu níže uvedené komentáře a mám to naopak. Začátek mě bavil - cesta za hledáním přítele slibovala dobrodružství. Prostředek mě trošku nudil, pasáže z džungle se mi zdály až moc roztahané, jsem asi větší realista, než jsem si myslela, a chování hlavní hrdinky se mi zdálo dost "postavené na hlavu". Konec šokující a pobuřující. Tvrdý kontrast světa, na který jsme zvyklí, s exotikou, rituály... Pokud bylo cílem autorky provokovat, jak ji prezentují v jejím životopisu, pak se jí to tímto dílkem rozhodně podařilo.
Bylo by naivní si myslet, že po přečtení knihy člověk pochopí, jak se cítí člověk s Aspergerovým syndromem. Marcelo má některé rysy dítěte s Aspergerem, ale je potřeba si uvědomit, ze i tato diagnóza má své krajní polohy a že ne všechny děti s touto verzí autismu jsou na tom stejně jako hrdina této knížky. Takže doporučuji brát opravdu jako beletristicky zpracovanou tematiku.
Velmi hezky napsaná kniha, která podává příběh jedné ne úplně obyčejné rodiny v době druhé světové války a nástupu komunismu. Pro mne byla velmi šokující pasáž, která vypovídala o "osvobozování" ruskými vojsky. Válku rodiče před dětmi dokázali utajit, příchod "osvoboditelů" už nikoli. Právě ten zanechal v dětských srdcích poměrně hluboké jizvy.
Kniha se mi moc líbila v první polovině. Tu druhou jsem zvládla jen proto, že nedočtené knihy neodkládám. Nicméně i tak ji považuji za zajímavou sondu do života autisty, i když - nelze zobecnit, že všichni autisté to mají stejně.
Knížku jsem ze začátku hltala. Možná proto, že mi trochu připomínala mé oblíbené dílo Svět podle Garpa. Paradoxně jsem měla problém dočíst posledních pár stran. Napětí se nějak nestupňovalo, pro mě byl konec poněkud "plochý".
Knížka Temple Grandinové je nepochybně velmi zajímavou publikací o autismu, nicméně první minimálně třetina je natolik odborná, že širokou veřejnost jen stěží osloví. Druhá část je pak více praktická, příkladná, dává různé návody, jak se k lidem s autismem chovat, popřípadě jak je vhodně zapojit do života, což je podle mého stěžejním problémem. Hodně zajímavý je dotazník v závěru knihy, který určuje kvocient autistického spektra. I sama autorka naznačuje, že lidí s poruchou autistického spektra je ve společnosti mnohem víc, než si myslíme. Mnozí z nich totiž nejsou diagnostikovaní.
Zajímavá kniha o střetu kultur (čínské, japonské a americké) v průběhu druhé světové války. Přestože závěr je dost předvídatelný, rozhodně myslím, že stojí za přečtení.
Pro oddych a pobavení, literaturou bych to nenazývala.
I když se ze začátku zdá, že kniha bude klasickým milostným románem, díky tajemné povaze E. A. Poea a složité povaze jeho nemocné manželky získává příběh zajímavý nádech záhadnosti a nechává čtenáře do poslední chvíle v napětí. Oceňuji výstavbu textu na autentických základech, i když vlastní příběh je zřejmě fikcí.
Poměrně netrpělivě jsem očekávala vydání nové knihy Torey Hayden. A nezklamala mě. Její styl psaní se mi velmi líbí a její pedagogický um obdivuji. S každou knihou si kladu otázku, jak bych se v dané situaci zachovala já a jestli bych dokázala najít cestu k dětem, které jsou tak osudem nešťastně smýkány. Opět krásně lidská kniha o nelidském zacházení s dětmi a velmi trnité cestě k nápravě. Vřele doporučuji.
K této útlé novele jsem se vrátila snad po dvaceti letech. Zatímco dějová linie mi utkvěla dost jasně, styl psaní nikoli. Nicméně po znovupřečtení mě napadá, zda může ještě takto lyricky psaný příběh oslovit dnešního mladého čtenáře. Přestože vím, že na mnoha školách se Petr a Lucie stále ukládá za povinnou četbu a nezpochybňuji, že znalost základního tématu asi patří k nějakému všeobecnému vzdělání, domnívám se, že je toto dílo svým způsobem už překonáno. Je mnoho jiných knih, které by děti četly nikoli z povinnosti, ale rády. Bohužel si nejsem jistá, že Petr a Lucie k nim patří.
Čtivá kniha, která ale slibovala více, než ve skutečnosti dala. Až příliš skutečností zůstalo otevřených, mnoho pasáží pro mě bylo jen těžko uvěřitelných (náhody, díky kterým se Nikolaj zachránil). Daniela mi trošku připomínala Styronovu Sophii, nicméně příběh za Sophiinou volbou velmi výrazně pokulhává.
Otřesné svědectví o známých (O. J. Simpson) i méně známých sériových a masových vrazích. Kniha je nejen popisem jednotlivých případů a přiblížením profilace pachatelů, kteří se často podvědomě chovají podle určitých "pravidel", je také návodem, jak své děti informovat o pravidlech bezpečnosti, a výzvou: nejen rodičům, ale také společnosti, aby nebyla lhostejná k tomu, co se děje v blízkém okolí, a v neposlední řadě i státu, aby dohlédl na spravedlivé naplnění rozsudků. Hodně působivá je rozsáhlá část knihy, která se věnuje případu zavražděné členky námořnictva Suzanne Collins a boje její rodiny za spravedlivou "odplatu" - přestože byl pachatel dopaden, usvědčen a odsouzen k trestu smrti, rozsudek byl dlouhá léta odkládán.
"Zločinci jsou mnohem více "udělaní" než "vrození", což značí, že někdy v průběhu jejich života někdo, kdo je ovlivnil hluboce negativně, na ně měl místo toho vyvinout silný pozitivní vliv." (s. 414-415)
Drsná zpověď špičkového pracovníka FBI, který se zabýval profilováním sériových vrahů. Zajímavé myšlenky při tvorbě profilu, rozbor rodinného prostředí zločinců, které mnohé vysvětluje, ale neomlouvá! Člověk je většinou za své chování plně zodpovědný. Hodně zajímavá knížka.
Možná jsem se nechala ovlivnit tím, že kniha je "podvrh" a není skutečnou autobiografií, nicméně určité pasáže jsem autorovi nevěřila. Nic to ale nemění na tom, že Tibet mě fascinuje a i tato knížka byla pro mě do určité míry přínosná.
Čtivá, i když celkem jednoduše napsaná kniha. Čekala jsem trošku jasnější závěr a větší rozbor příčin toho, proč si mozek občas řekne stop. Každopádně bodíky autorovi za zajímavé téma.
Musím se přiznat, že jsem si od knihy slibovala víc. Je na mě až příliš popisná. Počáteční příběh dvou sester, které byly rozděleny po zatčení jejich otce a matky, se mi líbil, pak to pro mě ale nějak ztratilo šťávu. Nicméně trošku jsem tam viděla paralelu s Divokými labutěmi, Rusové a Číňané mi v mnohém připadají svou historií podobní...
Zajímavá mozaika, v kterou se nejprve roztříští a poté opět poskládá život dvou afghánských sourozenců. První polovina mě nadchla, ta druhá už mi přišla poněkud vleklá. Přišlo mi, že autor poněkud předčasně rozuzlil zápletku.
Jako oddychovka ok, čtivé, napínavé, zajímavý příběh. Jen mi někdy přijdou tyto severské knihy až předimenzované detaily, událostmi, snahou o zviditelnění známého severského podniku, vtipný byl odkaz na Padesát odstínů šedi :-), prostě méně někdy znamená více, a přesně to mě napadlo při čtení této knihy. Žádná velká literatura, spíše docela pěkné prázdninové čtení.