Zorka komentáře u knih

K přečtení knihy mě motivovala autorčina kniha Rez & záře hvězd, která se mi velmi líbila a zaujala mě neotřelým tématem. Koneckonců téma zvolila autorka zajímavé i v knize Zůstat s Lucy. Jen to zpracování mě nějak neoslovilo. Kniha je takovým čtením pro ženy. Závěr je přesně takový, v jaký čtenářka doufá.

12.10.2021

Kniha je autorovou prvotinou, a proto ji vesměs, navzdory dvěma hvězdičkám, hodnotím kladně. Téma zajímavé, ale jak již bylo níže uvedeno, jen povrchně zpracované. Rozuzlení až příliš uspěchané, a tak se člověk snaží zapamatovat si alespoň dojem z knihy, protože ví, že příběh v hlavě za pár dní neudrží. Nestačí se vrýt pod kůži... Nicméně motivoval mě poohlédnout se po dalších autorových dílech.

15.05.2021

První polovina knihy se mi velmi líbila. Žasla jsem nad postoji paní Wu, i když pro mě byly jen těžko pochopitelné a akceptovatelné. Druhá polovina knihy už mě tolik neoslovila, proměna paní Wu mi připadala až příliš nadsazená a neuvěřitelná. Rozhodně je to ale příběh, který nutí člověk zamyslet se nad tím, do jaké míry myslí na sebe a do jaké míry se obětuje pro ostatní. A zda v dobré víře, že koná dobré, ve skutečnosti okolí neubližuje.

22.02.2021

Za mě je i tato kniha ukázkou poctivé práce Torey Hayden. Vždy obdivuji ten klid, který si dokáže zachovat, otázky, které dokáže klást, ale také to, že dokáže jednoduše mlčet a tím dítě rozpovídat. Její přístup k problematickým dětem velmi obdivuji.

10.01.2021

Je trochu divné hodnotit podobnou knihu jako čtivou, ale opravdu taková je. Pokud ale člověk čte s vědomím, že se jedná o skutečné případy (a to je čtenáři od začátku jasné), je to hrůzné čtení. Člověk si klade celou dobu otázku: Proč? Šlo by tomu nějak zabránit? Je zřejmé, že ve většině případů jsou pachatelé, o nichž se v knize píše, také "obětí", přesto jsou jejich činy neodpustitelné. Příběh dvou střelců ve škole mi připomněl film (a následující stejnojmennou sérii příběhů) Zkažená mládež.

21.08.2020

Čekala jsem od pana Krause malinko víc, ale docela pobavilo.

16.05.2020

Kniha Cilčina cesta je další svědectví o těžkých dobách nejen druhé světové války, ale i období po ní, kdy byli političtí vězni odsouváni do ruských gulagů. Nedokážu posoudit, jak moc je kniha beletrizovaná, ale trochu mi vadila hyperbolizace Cilky, která se pro mě stávala svou obětavostí, neohrožeností a umem postavou jen těžko uvěřitelnou. Pokud taková Cilka opravdu ve skutečnosti byla, pak klobouk dolů...

29.03.2020

Kniha pana doktora Jarolímka poukazuje na rezervy, které má české lékařství v oblasti psychiatrie. Že není dostatek psychiatrů (natož kvalitních), je známý fakt, o dětských psychiatrech, za nimiž rodiny jezdí běžně několik desítek kilometrů, ani nemluvě. Zmíněných 12 minut na pacienta, dlouhé vysedávání v čekárnách, léčba převážně formou rychlé medikace zní jako hloupý žert, ale žertem není. Kniha nevyznívá příliš optimisticky - je o ideálech jednoho (nebo několika) lékařů, kteří tak trochu svádějí boj s větrnými mlýny, jimiž jsou zažité modely psychiatrické péče. Navzdory tomu, že autor sám je trochu kontroverzní postavou, obsahuje dílo opravdu momenty, nad nimiž je dobré se pozastavit. Protože lidí, kteří potřebují pomoc a ne vždy je jim poskytována odpovídajícím způsobem, máme kolem sebe poměrně hodně .

09.03.2020

Přihlédnu-li k tomu, že se jedná o knihu pro děti a mládež, je skvělá. Nezastírám ale, že kdyby byla určená dospělým, našla bych na ní pár chyb, zejména v druhé části. Tvrdou realitu, vliv médií na veřejné mínění, těžké trauma po prodělaném střeleckém útoku ve škole najednou vystřídá trochu nepravděpodobné a poměrně rychlé "uzdravování". Přidávám se rovněž k těm, kteří by věnovali více prostoru Nickovi a jeho pohnutkám, na druhou stranu bych úplně oželela postavu fialové výtvarnice, která pro mě byla tak trochu "mimo mísu".

02.02.2020

Kraťoučká knížka, díky níž člověk dokáže jen přičichnout k africké atmosféře, nicméně rozsah díla úplně neumožňuje dovědět se více. Co je ale patrné, je láska autorky k této zemi, kde sice převládá tradiční africký život, mnohdy je ale již lehce ovlivněn moderními vymoženostmi. Celkově bych knížku hodnotila jako "letem světem Afrikou".

27.12.2019

ZISTILA JSEM (SI SAMA), že některé zkušenosti učitelů "tak trochu zvláštní školy" jsou velmi blízké zkušenostem učitelů běžné školy základní. Přesto ale vím, že práce s dětmi, které mají mentální postižení, je mnohem, mnohem těžší. A pokud někdo dokáže psát o takové práci s humorem, nadsázkou a výše uvedenou něhou, pak je to Učitel s velkým U.

12.11.2019

Červená stuha má opravdu krásné ilustrace. Nevím, jestli bych ji doporučila dětem. Jen dospělý totiž dokáže pod tou skořápkou dětské naivity vidět i tu hrůzu.

20.08.2019

Pelíškovské hlášky pozná asi každý čtenář a pelíškovskou maminku jsem viděla za všemi ženami. Očekávání ale byla větší.

05.08.2019

Rozhodně netradiční kniha, která bude tematicky jen těžko hledat konkurenci. Každopádně autorka se v oboru očividně našla.

28.05.2019

"Náboženství neradikalizuje lidi, to lidi radikalizují náboženství." (s. 305) Obdivuji autorku za její každodenní odvahu a neutuchající snahu zprostředkovat komunikaci mezi džihádisty a okolním světem. Kromě toho, že zmiňuje a rozebírá mnoho důležitých momentů, které otřásly světem, poukazuje rovněž na nebezpečí spojené s uprchlickou krizí: "Sdílela jsem naději, že lidé, kteří ze svých domovů prchali před hroznou situací, budou v Německu a jiných zemích přijati a naleznou mír. Také jsem ale věděla, že je to perfektní příležitost pro všechny druhy džihádistických skupin vyslat do Evropy své nováčky, kteří by tu mohli operovat jako spící buňky. Na nádraží v Rakousku jsem vypozorovala, že už se to děje." (s. 274) Souad Mekhennet je muslimka, která je sama důkazem, že nikoli víra, ale posunutí víry je pro společnost problém.

21.05.2019

Myslím, že Ostravak Ostravski může děkovat Čtenářské výzvě, protože díky ní mu "stoupne sledovanost". Přečetla jsem, stačilo, můj šálek kávy to úplně není, ale pár humorných hlášek jsem si našla i já.

10.04.2019

Kniha je jakýmsi vztyčeným ukazováčkem upozorňujícím, že jsme na dobré cestě stát se hlavními hrdiny podobného světa. Narážky na českou politickou scénu mi přišly trošku nucené a děj se zvláštně táhl k lehce komerčnímu závěru. Můj šálek kávy to rozhodně není.

02.02.2019

Marija Aljochina je bezpochyby rebelka. Bohužel Rusko si demokracii vysvětluje po svém, a tak svoboda slova není v této zemi zas tak úplně svobodná a z provokatérů se stávají i v dnešní době političtí vězni.

16.09.2018

Nejsem velký fanoušek detektivek, nicméně považovala jsem za povinnost seznámit se s tvorbou autora, který je nyní tak "in". A logicky jsem sáhla po knize s vysokým hodnocením, samozřejmě s vědomím, že se jedná o sérii, takže mi možná nějaké souvislosti uniknou. Souvislosti mi v podstatě nechyběly, nicméně moje očekávání kniha nesplnila. Pokud je toto klasický Nesbø, pak si říkám, čím je tak výjimečný? Pro mě je Policie jazykově i literárně průměrná severská detektivka s níže zmiňovanými "slepými rameny" příběhu, které mohou být jakýmsi "strýčkem" pro další pokračování, ale čtenáře, který sáhne po tvorbě tohoto autora jen příležitostně, mohou do určité míry odradit.

02.08.2018

Jak se mi kniha líbila, se často pozná podle toho, jak dlouho jsem ji četla. Nejsem "odkladač", a tak se většinou prokoušu každou knihou, kterou začnu číst. Ty, které mě uchvátí, čtu obvykle krátkou, výjimečně i delší dobu, ovšem vždy bez prokládání jinými knihami. Tuto jsem musela proložit hned několika díly. Asi nejsem naladěná na suchý anglický humor a historky typu, kde chtěl autor koho políbit, dostat do postele, případně do psí boudy. Byť se sebeironizuje, na mě to mužské ego z tohoto cestopisu dost výrazně křičelo. Pro mě nuda, zábava se nedostavila.

25.07.2018