Žujous komentáře u knih
Šíleně dlouhé a emočně namáhavé čtení, ale ... zlo, které přinesla KSČ nelze popsat na sto stránkách odlehčenou zábavnou formou. Kdo se nebojí a koho zajímá minulost, ať otevře. Nikdy už pak nebude smířlivě koukat na ty jedince, kteří básní, jak bylo za komunistů lépe
Pokračování Nezhojených ran - vynikající kniha. Na rozdíl od Nezhojených ran je štíhlejší - "jen" 250 stran oproti 700 stranám. Tedy se tou novou knihou čtenář spíše prodere. Zachycení totality mj. pohledem dítěte - smutné čtení. Je dobře, že je v knize nejen pohled na 50.léta, ale i na léta 60. a na normalizaci.
Autor stál na straně bolševiků. Nicméně smrt jako smrt... Krutostí se dopustily obě strany, démon zla se ve vznikajícím SSSR rozpínal nad celou zemí. Autor líčí komunisty jako hodné - v to jediném se mýlí. ALe on byl přesvědčeným komunitou. A kdyby chtěl poukázat na zlo komunistů, šel by před popravčí četu. Mistrovský jazyk, pochmurné čtení, povídka co povídka s zle končící zápletkou.
Arnošt Černík, spisovatel, cestovatel, horolezec. Zahynul pod Huascaránem v r.1970 spolu s celou horolezeckou expedicí. Výprava na Ararat je jeho poslední rukopis,vydaný až v roce 2000. Ararat je doplněný knihuou "Říkali mu Ajšek", textově zpracoval L.Vejražka, který před tím napsal 2 knihy o Huascránu. Jde o vylíčení portrétu Černíka očima jeho známých.
Historie Jedličkova ústavu v Liberci. Kdo krom Liberecka ví, že krom pražské Jedličkárny je tu i ta liberecká? A že ji, tehdy pod jiným jménem, vybudovali za Rakouska-Uherska čeští němci? Jméno Jedličkův ústav získal německý ústav až po 2. válce. Historie je doplněná postoji a příběhy maminek a vyhcovatelek postižených dětí.
Navazuje na Nezhojené rány národa a na Jizvy zůstávají. Kromě tématu muklů a jejich rodin je tu dost zajímavý prvek - jak se dnes zlehčuje minulý komunistický režim. Vysvětleno dost dobře i pro ty, kteří tu dobu nežili a nemají moc info, anebo dobu žili ale barví si ji do růžova. Postava MLŽILKA - symbol překrucování minulosti a zamlžení zločinů KSČ je dost dobrá!