zuzka1973 komentáře u knih

Tak odkud začít...
Třeba od obálky, to je beztak první věc, které se dotkne naše ruka i oko.
Přebal je sice fajn, k ději se hodí, ale ta pravá pecka se skrývá pod ním: pevné desky potažené plátnem a na nich hra světel, tříštění světů... a kolem temnota...
To sedí ke knize ještě víc, než barevný motiv na přebalu.
Pak tu máme děj... příběh...
Narovinu: nedá se to vyprávět... to se MUSÍ přečíst.
A ne: jen tak... přečíst...
Doporučuji od počátku vnímat detaily, jména... a ukládat si vše do paměti. Je to nejlepší způsob, jek udržet bez problémů krok s textem - přesně tedy s časovými i prostorovými "skoky".
Než se pustím dál, zmíním na konci knihy uvedený playlist (kdo četl či bude číst, bude vědět, o co jde) - na mne "šitý" nebyl, ale na někoho jiného zase bude doslova jako ulitý - takže: super nápad, protože i když nevyužijete ten z knihy, nakopne vás to udělat si svůj... Já si do sluchátek potichu pouštěla svoje oblíbené hity v podobě Manowar, Metallica, Lordi... V některých pasážích to sedělo jako "pr*el na hrnec"
Pokračuji dále:
Zmínka o tom, že by kniha mohla být to pravé pro fanoušky S. Kinga, se ukázala jako oprávněná v momentě, kdy mi došlo, že díky mnohaleté četbě Kingových děl mi opravdu nedělalo problém udržet se v rozdělení děje i v orientaci se v tom všem, včetně osob...
Navíc od počátku máte dost indicií (záchytných bodů) k tomu, abyste nemuseli stále obracet listy zpět, a přesto jste chápali návaznost a spojitost. Zdá se to chvílemi nemožné, ale když už "zpanikaříte", že jste se ztratili - naskočí ujištění, že vás nit příběhu vede správně.
Kniha je opravdu moc pěkně propracovaná, jsem vlastně ráda, že jsem na ni narazila až po největší vlně její propagace a nejsem tak ovlivněná všemi těmi recenzemi "alá: novinka".
Ale hodlám si je po vložení mojí recenze projít - ráda bych viděla, s kolika lidmi se shodnu a kdo jak Druhou šanci pochopil (či: uchopil? ).
S postavami jsem problém neměla, ale paradoxně nejvíce mě dostal "medvěd"...
Za prvé proto... no, kdo mě zná, ten chápe. A kdo nezná - nechť tápe Toto není důležité info pro recenzi.
Důležité je: ta pasáž s "medvědem" je podle mne asi nejdojemnější z celé knihy. Opravdu vás zasáhne hloubkou myšlenky i okamžiku.
Tato kniha je jedna z těch, kterou musíte buď přečíst na jeden zátah "a pak přemýšlet", nebo: dávkovat po částech "a pak přemýšlet". Pokud vás leká to "a přemýšlet" - tak vám... vám to dilema "koupit - nekoupit" vážně nezávidím
Jednoznačně ale doporučuji udělat si na čtení klid a čas...
A od počátku se snažit si některé věci zapamatovat.
U této knihy totiž hraje paměť důležitou roli jak v ději, tak i u čtení
Konec se mi moc líbil, v podobné zakončení jsem tajně doufala, v předpovědi mi nevyšel jen jeden detail, ale vlastně moje varianta by nebyla tak logická a asi by nepřinesla to, co přinesl konec v Adamově podání.
perličky během četby:
Čtu... čtu... čtu... Pak si nahlas ulevím: "Dane, ty si ale pěkná sviňa!"
Vedle mne v polospánku můj muž: "Co sem zase udělal? Nech mě spát..."
No, nějak mi nedošlo, že se jmenuje Daniel (čtenáři po přečtení pochopí)
Mimochodem: to ale ten můj Daniel mi tu knihu pořídil k Valentýnu
Pak tu byla moje neodbytná sugesce hlavního hrdinu Pětku číst coby Peťku Prostě: je to Peťka... mohl dopadnout hůř, mohla jsem to číst jako Prťka... No, ale zase by pak sedlo heslo dne: "Vydrž, Prťka, vydrž...!"
A Pětka (Peťka, Prťka) vydržel

A pak... Adame!
Už si někdo všiml, že na obálce zmiňujete, že písmena "X" a "Q" na stránkách nenajdeme?
A co Xavier
Ale v pohodě, jen jsem se musela usmát
Zajímalo mě, jakým stylem píše kluk o pouhé tři roky starší než můj syn - a píše skvěle!
Je to přesně můj styl: žádná usínačka...
Nápad s druhou šancí je zajímavý, zkoušela jsem si dát na papír pro a proti, kdyby mi ji někdo někdy v budoucnu nabídl...
Bylo by hodně těžké odolat a nezkusit to, ale asi bych odolala pokušení. Přeci jen bych se bála, že na podruhé to "poondím" ještě víc
Tak... snad jsem se nedopustila nějaké spojleru - to bych byla nerada, sama to nemám ráda.

7 19.02.2022

Obálka vypadá na oko děsivě, ale ten kukuč se mi vybavil pokaždé, když v knize "zazněl hlas ZLA": Poooojď, čšššlověčše...
Obálka mi lehce připomněla moje období puberty, kdy jsem na prvních WHSkách čučela na horory typu Kořeny a pod. - vlastně též Slasher styl, jako tato kniha... Takže za mne: OK
Formát a brožovaná vazba je ideální s sebou do batůžku či klidně kabelky - vejde se a nepronese se
Doporučuji někam pod stan, nejlépe do lesa
Já měla s sebou v batůžku...
Poprvé jsem ji vytáhla v busu cestou k lékaři. Paní vedle mne pořád pokukovala a nevím proč se stáhla k oknu a po očku sem tam jukla znovu a znovu na obálku mé knihy. Jsem dobrák od kosti: natočila jsem nenápadně knihu tak, aby paní měla ten nejlepší výhled
Podruhé jsem knihu vyndala v čekárně u lékaře... Vzhledem k tomu, že to bylo na Hematologii, měla tvář z obálky konkurenci v letácích a plakátech.
Moje lékařka "upírka" se pokaždé ptá, co zas čtu nového... Tož jsem se jí pochlubila. Pravila: "no, tak doufám, že najdu dobrou žílu... jestli díky tomu nebudete dnes ten typ z toho rčení, že by se vás krve nedořezal..." Ale jo... dořezala, teda... dobodala... jehlou.
Knihu jsem držela v ruce i při čekání na bus domů, řidiče znám, tak si dovolil zažertovat: "Jestli chceš jízdenku zdarma, tak to řekni rovnou... nemusíš na mne vytahovat bubáky..."
Tak to k obálce - užily jsme si se "slečnou bubákovou" docela legraci
A když jsem večer knihu dočítala už v teple domova, se sklenkou vínka a oblíbenou tvrdší muzikou ve sluchátkách, můj muž pravil: "Když to vidím, tak už chápu, proč k tobě kocour dneska nejde..."
Teď k ději:
Předmluva jasně naznačila, CO mohu očekávat, takže: ano, pro mne to byla taková příjemná "krvavá oddechovka" - je to takový ten styl, co se čte sám, není tam žádná záludnost, která by vám vrtala hlavou, vše máte dávkováno a servírováno tak, abyste mohli v klidu číst, seznámit se s osobami a čekat, kdy přijde první kapka krve... Pokud sledujete názvy kapitol, hlavně data, tak se nemůžete ztratit ani kdybyste chtěli...
"Akční" scény mohly klidně být popsány víc do detailů, ale četla jsem v FB skupině, že autor napsal knihu za měsíc - v tom případě super, protože ta jistá přímočarost a místy lehká strohost tomu vůbec nevadí, ono by zde asi větší rozvedení nemuselo dělat dobrotu...
Z postav jsem nejvíce fandila Vojtovi... tolik jsem mu přála, aby aspoň on... A nejvíc jsem si na něj vzpomněla, když jsem po dočtení vzala do ruky putovní kámen, nalezený v Plzni cestou na bus - není sice velikosti tenisového míčku (kdo četl - chápe), ani tvarem nesedí... ale tedy to pomalování...
Z děje nic neprozradím - nesnáším spojlery a snažím se jim vyhýbat co jen to jde, ale asi mě dlouho budou strašit věty:
"Ahoj, tati" a "Kdopak chytá v pavučině, kdo?" - Ona totiž na Šumavě opravdu je oblast zvaná Pavučina... a jelikož na Šumavu to máme přes humna a často tam jezdíme, asi budu od této chvíle na šumavské smrky s respektem... Kdo to na Šumavě zná, ten ví, že šumavský smrk vypadá kapku jinak, než obyčejný smrk: těžké záclony z jehličí spuštěné k zemi... Jo: měla jsem to jasně před očima, když jsem četla pasáže z lesa... Snad šumění v jejich větví budu vnímat i nadále jako krásný projev větru a ne jako "hlas ZLA"
Konec jsem čekala podobný tomu, který v knize je použit, jen jsem nečekala na poslední chvíli ještě nové osazenstvo v seznamu postav Ale nevadí: ono to tak asi bylo lepší
Knihu bych se nebála doporučit i těm, kdo se "bubákovitějších" hororů "bojí" - zvládnou to v pohodě podle mne i slabší nátury... Pro nás, co ujíždíme i na drsnějších formách hororů je to spíše oddechovka (já vím, opakuji se, ale někdy to tak prostě být musí) a pro nás, kdo jsme vyrostli na "slasherech" filmových (s nástupem VHS kazet, s tím, pro tu dobu typickým "dabingem, se jich tehdy vyrojilo jako máku), je to poměrně fajn forma zavzpomínání

Tak snad jsem nic nezapomněla...

1 22.02.2022

Konečně mám chvilku i já přidat svých pár slov k této knize... Jsem pyšná, že jsem směla nahlédnout "pod pokličku" příběhu ještě v době, kdy vznikal... Už tehdy mi něco říkalo, že to bude skvělá kniha. A nemýlila jsem se, po přečtení musím říct, že je přímo vynikající.
Líbí se mi autorův plynulý styl, v němž se čtenář neztrácí, protože vše krásně a nenásilně logicky plyne s naprostou přirozeností...
Konec je originální a oceňuji to, že až do poslední chvíle zůstává pointa v tajnosti, vše se čtenář dozví ve správně načasované chvíli.
Děj je příjemně v humorném duchu odlehčován, ale zároveň to působí přirozeně, což je pro čtenáře veliké plus.
Autorův styl se mi velice zamlouvá a pokud vyjdou i další díly, budu moc ráda...
Ještě jedna věc mě mile překvapila - některá popisovaná místa znám a díky Jindřichově skvělému popisnému vyjadřování jsem při čtení měla v hlavě zcela jasný obraz té části děje. Za to veliký dík, tohle mám na knihách nejraději.
Jindřichovi přeju do budoucna plno inspirace a na další díl se moc těším!

11.07.2013