zuzmi39 komentáře u knih
Tohle je opravdu velice silný příběh o námořní katastrofě, o které jsem se, podobně jako většina čtenářů, dozvěděla právě až díky této knize. Kapitoly z pohledů čtyř protagonistů byly velmi krátké, což vůbec ničemu nevadilo, protože osudy těchto hrdinů jsou natolik propojené, že příběh plynule mířil ke svému katastrofickému a srdcervoucímu konci. Tuhle knihu bych doporučila opravdu všem nehledě na věk a zájem či nezájem o historii. Tohle chytne za srdce každého.
Muž jménem Ove je opravdu znamenitá kniha. Na povrchu jde o humorné dílo popisující Oveho život ve čtvrti plné otravných mameluků, ovšem pod pokličkou je to příběh o obrovské lásce, oddanosti, lidských hodnotách a v neposlední řadě o důležitosti přátelství. Oveho osobnost je tak dobře zpracovaná, že to působí, jako by se jednalo o skutečnou žijící osobu, a ne o smyšleného hrdinu. Díky této propracovanosti dokáže Oveho myšlenky a pocity pochopit dle mého každý, i když má na svět třeba úplně odlišný pohled. Ostatní postavy jsou taktéž dobře zpracované a každá z nich má v příběhu své místo.
Závěr knihy byl opravdu velice silný. Přestože jsem tak nějak čekala, jak to dopadne, ukápla mi nejedna slza. Celkově se mi kniha moc líbila a já jsem opravdu ráda, že jsem na ni natrefila.
Po dlouhé době romantika, která se mi vážně líbila. To, že se v knize stále něco děje a děj plynule směřuje kupředu, způsobilo, že jsem knihu přečetla během chvilky a snad při každém čtení jsem si říkala: „Ještě jednu kapitolu,“ což nakonec skončilo tak, že jsem těch kapitol přečetla ještě aspoň deset.
Do první poloviny knihy jsem si říkala, že další díly číst nebudu, že mi určitě bude stačit jen tento, jenže postavy tohoto dílu jsem si oblíbila natolik, že vážně přemýšlím o čtení i dalšího dílu, který má být o Izzy. Ta, stejně jako ostatní postavy, byla moc sympatická a uvěřitelná a její následující příběh mě rozhodně zajímá.
I přes mnohá klišé, tolik typická pro romantické knihy, byla chemie mezi Lenou a Ryanem přirozená a já jim oběma celou dobu moc fandila.
Jediné, co bych knize vytkla, stejně jako většina lidí v komentářích, je absence společných chvil Leny a Liama, o kterého by se jako au-pair přece měla často starat. V knize to působí spíš tak, jako by Lena přijela na dovolenou.
Celkově knihu hodnotím jedině kladně. Je to příjemná oddechovka, která vás během chladných zimních večerů zahřeje u srdce.
Po dlouhé době kniha, ze které jsem naprosto unešená! Během čtení prvních pár kapitol jsem se trochu bála, že mě kniha nenadchne tolik jako ostatní čtenáře. Nebyly vůbec špatné, ba naopak, ale nesly se v poněkud depresivním duchu a já se bála, že se tak bude ubírat celá kniha. Ale opak se stal pravdou a ve výsledku kniha nese velmi pozitivní poselství, které může dát naději někomu, kdo zrovna není se svým životem moc spokojený. Půlnoční knihovna rozhodně stojí za přečtení i díky nespočtu zajímavých myšlenek a metafor, z nichž si každý určitě něco odnese. Tato kniha není na nejvyšších příčkách žebříčků nejprodávanějších knih současnosti bezdůvodně. Myslím, že je to i díky tomu, že každý z nás alespoň jednou přemýšlel nad tím, jaký by byl jeho život, kdyby se v něčem rozhodl jinak. Zkrátka se v té knize, dle mého názoru, najde svým způsobem každý.
Před čtením této knihy jsem měla Toma Feltona docela ráda, ale nikdy jsem jím nebyla nijak extra unešená a nic moc jsem o něm ani nevěděla, krom toho, že hrál Draca Malfoye. Po přečtení se to ale změnilo a já na něj mám úplně jiný názor. Ve skutečnosti je to nesmírně skromný, vtipný a inteligentní člověk a mně touto jedinou knihou velice přirostl k srdci. A věřím, že přiroste k srdci i všem ostatním, kteří si tuto knihu přečtou. Poměrně velká část knihy je věnována Tomovým vzpomínkám na natáčení Harryho Pottera. Někomu by se to mohlo zdát zbytečné, vždyť většina čtenářů tohoto životopisu filmy o Harrym zná zpaměti, no ne? Opak je ale pravdou. Je opravdu zajímavé na to všechno nahlížet Tomovýma očima a poznat onen kouzelnický svět tak trochu jinak.
Nejsilnější na celé knize byl ale její závěr. Vůbec jsem netušila, že si Tom prošel něčím takovým. Je mi to opravdu líto. Doufám, že už podobnou zkušenost znovu nezažije a že už se bude mít v životě jenom dobře.
Je to opravdu skvělá autobiografie. Rozhodně stojí za přečtení.
Tato kniha mi přišla taková nemastná, neslaná. Čekala jsem, jak mě romantická linka chytne za srdce a atmosféra Kodaně mě naprosto okouzlí. No, asi jsem měla moc velká očekávání. Celá kniha mi přišla taková… o ničem. Těšila jsem se, jak na mě dýchne to dánské hygge, ale ani to se bohužel nestalo. Většina hlavních hrdinů byla bez osobnosti, což je možná důvod, proč jsem měla problém se s knihou sžít. Věřím ale tomu, že to je čistě subjektivní záležitost, protože jsem na tuto knihu slyšela plno chvály.
Poslední díl Aristokratky uzavřel tuto sérií se vší grácií. Ačkoliv mi první polovina knihy přišla spíše průměrná a chvílemi se vlekla, druhá půlka to spravila. Bylo to vtipné, napínavé (koho si ta Marie teda vybere?) a pořád se něco dělo. Všechny postavy jsou velmi originální a i po tolika dílech mě jejich charaktery stále baví a zároveň udivují. Celou sérii bych hodnotila rozhodně kladně. I když se zdá, že autor z té humorné stránky během knih nepřišel s ničím novým, ničemu to nevadí, neboť právě díky tomu je Aristokratka tak specifická - svým jedinečným stylem humoru, který vykouzlí úsměv na tváři snad každému čtenáři.
Pokud hledáte milé, oddechové a zároveň zajímavé čtení, Malé ženy jsou určitě tou správnou volbou. Kniha popisuje život čtyř sester žijících v chudších poměrech a to, co během celého roku zažívají a jak se postupně vyvíjejí a učí se vážit si toho, co mají. Všechny charaktery jsou vážně skvěle zpracovány, každá ze sester je něčím výjimečná a má své vlastní tužby, ambice, ale i problémy. Během příběhu vám postupně přirostou k srdci. Já si nejvíce oblíbila Jo, Beth a Laurieho. Hodně mě také zaujala osobnost paní Marchové (matky sester) a to, jak vždy dokázala zachovat chladnou hlavu a svým dcerám správně poradit, poučit je a navést na správnou cestu v boji se svými nedostatky.
Nečekejte knihu napěchovanou akcí jako byly její předchůdkyně. Kdepak, o akci tato kniha není (ačkoliv se tam v jistých dávkách vyskytuje). Balada o ptácích a hadech je dokonalá ve svém vlastním slova smyslu. Je to kniha o charakteru a jeho postupném přerodu, obsahuje spoustu psychologických námětů a zajímavých myšlenek. Coriolanus Snow je opravdu výborně zpracovaná hlavní postava, a přestože na konci už nejde jinak než ho nenávidět, člověka stále nepřestává překvapovat síla jeho ambicí. Ostatní postavy se autorce také velmi povedly, zejména Lucy Gray nebo třeba Tigris, která byla dalším pojítkem s původní trilogií a bylo zajímavé ji poznat více.
Je třeba říci, že tato kniha celé sérii dává zcela nový rozměr. Bude zajímavé si znovu pustit filmy a vidět prezidenta Snowa, jak slyší Katniss zpívat píseň o stromu oběšence, teď, když víme, co se dělo mnoho let předtím u zrodu této písně. Jaké z toho měl asi pocity?
Tohle je vážně skvělá kniha! Prolínají se zde dvě linky - linka z pohledu Monique, ženy, která píše příběh slavné hvězdy Evelyn Hugo, o níž vypráví právě linka druhá. Přiznám se, že kapitoly z pohledu Evelyn mě bavily nesrovnatelně více. Byly propracované do detailů tak, že to působilo jako život skutečné celebrity, a ne jen smyšlené fiktivní postavy. Příběh je napínavý, dojemný, srdcervoucí a plný zajímavých myšlenek. Ukazuje nám, jak to v životě celebrity mnohdy skutečně vypadá a že nic nemusí být tak, jak nám to prezentují média. Byl to zároveň příběh o pravé lásce, která mě upřímně chytla za srdce. Knihu rozhodně doporučuji!
Tato kniha se mi celkem líbila. Ačkoliv některé popisy byly někdy trochu zdlouhavé, rozhodně měly v příběhu své místo. Nejzajímavější mi přišly tradice a zvyky, které dodržovali obyvatelé Staré Vsi, a taky to, jak se v baronovi projevovalo ono "hastrmanství". Co ovšem dělá knihu unikátní, je pojetí vody jako něco s mnohem hlubším významem než "jen" jeden z živlů.
Velmi silný příběh mezi dvěma zamilovanými lidmi, jejichž osudy jsou propletené mnohem víc, než se na první pohled zdá. Ačkoliv je dohoda mezi hlavními hrdiny na dnešní dobu neuskutečnitelná, v knize mě velmi bavila a já si příběh užívala od začátku do konce.
Tak tohle byla jízda! Závěrečný díl série se opravdu vydařil, bylo to napínavé od začátku až do konce. Mrzí mě, že tato série končí, velmi jsem si ji i její hlavní hrdiny oblíbila. Přestože je to pořádná bichle, díky svému originálnímu zpracování se čte opravdu rychle a vy během pár minut přečtete několik desítek stran, ani nevíte jak. Z celé série se mi líbil nejvíce asi druhý díl, ale jen o chlup více, než ty zbylé dva. Celá trilogie rozhodně stojí za přečtení a určitě s ní nešlápnete vedle.
Hra o ničem, ale zároveň o všem. Svou nedějovostí poukazuje na nekonečné čekání na něco, co nikdy nepřijde. Toto čekání si postavy snaží zkrátit bezpředmětným tlacháním, které ovšem místy pod pokličkou skrývá zajímavé náměty k přemýšlení.
Jako malá jsem nejprve viděla film, který mě natolik zaujal svým originálním nápadem, že jsem si musela přečíst i knihu, podle které byl natočený. Ta si mě získala ještě mnohem víc. Ačkoli je Zlatý kompas spíše pro mladší čtenářstvo, rozhodně zaujme člověka v každém věku. Je to totiž kniha plná dobrodružství, díky kterému děj plynule směřuje kupředu a udržuje čtenářovu pozornost po celou dobu knihy. Myšlenka, že každý člověk má svého daemona, část vlastní duše ve zvířecí podobě, je naprosto kouzelná a knize dodává právě onu originalitu.
Máme možnost procestovat s hlavní hrdinkou Lyrou kus světa, který je téměř stejný jako ten náš, ale zároveň zcela odlišný. Během svého dobrodružství Lyra v mnoha ohledech vyzrává a čtenáři přirůstá k srdci ona i její Pantalaimon. Jsem zvědavá, kam je život nadále zanese.
Tohle bylo moc fajn oddechové počtení. Morbidně a sarkasticky laděné básně mi sedly a bavily mě. Čtení hodně oživovaly velmi povedené ilustrace, bez kterých bych si některé věci jen stěží dokázala představit. Ke sbírce se určitě ještě vrátím.
O gaslightingu jsem slyšela poprvé až v souvislosti s touto knihou, a tak jsem se do ní pustila, abych se o něm dozvěděla víc. Myslím, že se autorovi povedlo nezasvěceným čtenářům předat představu o tom, v čem tento druh manipulace vlastně spočívá. Taktéž kniha poukazuje na celkovou závažnost psychického násilí a to, jak ho většina lidí nebere tak vážně jako to fyzické. A přitom jsme v tomto příběhu svědky, že právě ono psychické týrání může mít na člověka stejně neblahý vliv jako to fyzické a ani jedno by nemělo být bráno na lehkou váhu.
Kniha končí otevřeně, což mě trochu mrzí. Myslím, že by trochu uzavřenější konec mohl pomoci lidem, kteří se v životě s něčím podobným potýkají a neví, jak z toho ven.
Je to útlá knížečka, ale poselství má velké. Člověk se během jejího čtení nejednou zamyslí nad různými životními otázkami. Co je v životě skutečně důležité? Jak velký význam má jeden lidský život oproti věcem, které využívají miliony lidí? Co bychom ze světa vymazali, kdyby nám to mělo prodloužit život? Odpovědi na tyto otázky vám kniha nedá, ale zato vám dá spoustu podnětů k přemýšlení.
Tohle bylo vážně mrazivé počtení. Drsnější knihy či filmy mi nevadí, ale místy jsem i já valila oči na to, co se v příběhu děje. Byl to naprostý kontrast ke krásné růžové obálce.
Kniha jako taková byla vážně skvělá. Děj plyne svižným tempem a čtenář se od knihy nemůže jen tak odtrhnout, protože zkrátka musí vědět, co se stane dál. Na začátku jsme jako hlavní hrdinka - oči máme otevřené dokořán, ale nevidíme nic, a tak nezbývá nic jiného než číst dál a dál, až máte knihu slupnutou během chvilky. A nakonec vidíme všechno.
Kniha mě mnoha svými zvraty překvapila, obzvlášť po jednom zvratu na konci jsem chvíli nebyla schopná dál číst. Mrzí mě, že se to stalo, ale to je jen čistě subjektivní pocit. Vím, že konec, jakého jsme se dočkali, je zřejmě ta nejlepší možnost, jaká mohla být. Což není žádný spoiler, ve světě Prokletého roku žádný dokonalý konec ani není.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Zanechala ve mně, doufám, ty správné pocity. Ještě teď mě z ní mrazí, ovšem zároveň vyvolává pocit naděje. Naděje, že vše zlé se v dobré obrátí.
Ačkoliv jsem byla zpočátku trochu skeptická, tak mě tato autorova prvotina velice mile překvapila. Okouzlilo mě to, s jakým citem dokázal Mádl popsat jak prostředí, tak životy a pocity hlavních postav, které mi přišly naprosto uvěřitelné a skutečné. Osud se s nimi rozhodně nemazlil, přesto se ale nejedná o žádné těžké čtení. Celý příběh si pokojně plyne ve svém vlastním tempu bez žádné velké akce, což ovšem poskytuje čtenáři možnost poznat jeho protagonisty do hloubky a vytvořit si k nim pomyslné pouto. Knihu jsem přečetla jedním dechem a mrzelo mě, když jsem došla na její konec. Kdyby byli Martin s Veronikou skuteční, přála bych jim do budoucna jen to nejlepší, protože si to rozhodně zaslouží.