ZuzziŠ
komentáře u knih
Středa nám chutná
Iva Procházková
Jako taková jednohubka, když dětí usnou po sobotní návštěvě knihovny - dokonalé.
Jenom je potřeba nezapojovat rozum a konfrontovat knížku s tím, co znáte z děcáků vy, co víte o o ředitelích děcáků vy,
(což samozřejmě není všechno o všech!)
co tak nějak víte o dětech a co tak nějak víte o jablcích.
Povídky aneb Nechci slevu zadarmo!
Miloslav Šimek
Povídky jsou geniální - i pro mladou ženu 21. století. Jazyk, nečekaná pointa, nadčasovost, vtip.
Dělají si autoři legraci ze spodiny a jejich způsobu života nebo z horních deseti tisíc a jejich přezíravosti? Kdo ví...
Ovšem kniha má zásadní nevýhodu - povídky jsou dost na jedno brdo a mohlo by jich být o polovinu méně.
Digiděti
Jan Kršňák
Dva roky zpátky jsem byla na autorově přednášce a vrátila jsem se nadšená.
Takže doporučuju jít na jeho přednášku a nečíst tuto knihu.
Trošku jsem rostla z pravd, které nebyly podložené ničím jiným než tečkou a další větou.
(Nejlepší jsou lesní školky/ máme školní trauma, protože nám vadí pravopisná chyba ve větě.)(nechci se přít o lesních školkách , jenom bych ráda věděla, proč jsou všechny lesní školky lepší než ty ostatní)
Následovala jakási manipulace o zkracování dětství a podřízenosti stroji. Jako fakt? Někdy v minulosti měly děti delší dětství než mají ty současné?
(tady už se přít budu)
Kniha se prostě nedá číst a poučit se z ní, opravdu nevím jak.
Nicméně kvalitě přednášky to neubírá.
Radosti života
František Gellner
Četla jsem jakýsi výběr básní, který se sice jmenoval Radosti života, ale Gellnerovy radosti života to nebyly.
Teda některé básně z této sbírky tam byly. Ale nejmenovaly se římskými číslicemi, ale prvním veršem.
A pak ještě nějaké jiné.
Takže ač Gellner dobře píše, ten, kdo ten výběr dělal, udělal dvě základní chyby:
- dal svému sborníku naprosto nevhodný, matoucí název a
- básně vybíral tak, že to vypadá tak, že Gellnerův postoj k životu lze popsat jako "opíjím se, pletu si lásku se sexem a tak nějak vím, že bych se měl za to stydět, a tak aspoň říkám, že se za to stydím."
Básně ale dobrý.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Až do onoho šmodrchance s osobou v horečce na mě kniha působila jako pokus o české Ptáky v trní- a ač se Václav bezbranne a neodolatelně usmíval sebevíc, s Ralhpem de Bricassartem prohrával na celé čáře.
Pak se příběh zašmodrchal a vydal se vlastním směrem, což mi udělalo radost.
Čtivé, okolo roku 1968 nepřehledné, a kupodivu - sama svému hodnocení nevěřím - nudné i zajímavé.
A největší výzva? Uhádnout propojení mezi Seifertem a obsahem kapitol!
Jan Železný
Pavel Vitouš
Není to životopis - přece jenom končí moc brzo. Je o člověku, který si ej vědom toho, co dokázal a také za jakou cenu a jaké je jeho cena.
A přitom ještě neví, co všechno přijde a že v roce 1993 byl výčet jeho úspěchů vlastně takový břídilský.
Vtipné jsou jeho představy o podnikání - to mi asi v hlavě uvízne nejvíc.
Rút
Saša Jacobea
Já to chtěla číst postupně a přemítat nad textem....ale jela jsem ve vlaku, měl dvacet minut zpoždění a kniha o knize byla tak krásně, pochopitelně a laskavě napsaná, že jsem to přečetla celé na posezení.
(uznávám, zas tak moc stránek to nemá - ale o to je to lepší, žádné zbytečné slovo)
Batoh, medvěd a osm kartonů vodky
Lev Golinkin
Ač v určité fázi mé "vlastní cesta do hlubin emigrantovi duše" dost otravovala, přece jen - tato kniha je něco!
(a to dost speciálně kvůli té cestě do hlubin duše - hledání bundy nebo důvody rodičů k emigraci by nebyla přidaná hodnota)
Dvě české poznámky:
- nesouhlasím, že by v roce 2007 se jih Čech tak nápadně blížil Charkovu 1990.
- rakouský baron Peter patrně nebude Karel Schwarzenberg, ač...mě to napadlo.
Baletky
Miřenka Čechová
První dojem - tolik zloby na tak málo stránkách!
A na konci - tak přece jen za tím byla láska (nebyla to jen zloba pro zlobu).
Čekala jsem dril, čekala jsem ponižování, nečekala jsem bohému.
Jeruzalém: Rok v rozděleném městě
Guy Delisle
Takový ten pocit, že věříte všemu, co je tam napsáno.
A k tomu takový ten pocit, že se autorovi v Jeruzalémě nelíbilo. V tom Jeruzalémě, které vy považujete za jedno z nejkrásnějších měst na světě.
Ale ty kresby! Ach!
(je to jedno z nejkrásnějších měst na světě)
Duna
Frank Herbert
Krásné čtení, vůbec nevadí, že velmi pomalé.
I pro někoho, kdo nemá rád sci-fi tak jako já, velmi zajímavé - ty otravné sci-fi prvky jsou použity tak civilně, že opravdu neruší.
Poněkud necivilně je popsáno používání drog a jedů, ale chápu, kniha vznikla v Americe v šedesátých letech :-DDDD
Biják: Jak se dělá velkofilm
Tom Hanks
Skoro to vypadá, jako by si Tom Hanks řekl, že už jako herec nemá co říct - všechno skvělé už natočil. A tak se dal na psaní. A svoji laťku udržel.
Jediné mínus celé knihy je to, že se odehrává ve filmovém průmyslu a mě filmy (pokud v nich nehraje třeba TH) zas až tak neberou.
Jenomže to, že to bude o natáčení filmu, jsem věděla hned od začátku. Hanit za to knihu by bylo dost trapný a i sprostý.
A že si myslím, že ve filmu natočili totální blbost? - no a co. Hlavně, že je celý ten papundeklový cirkus šíleně neekologický, nabubřelý a už dávno v něm nejde o umění, ale o peníze...
;-)
PS: hrozně se mi líbí obálka knihy. Dokonce je tam napsáno i jméno překladatele!
U Devíti draků a jedné ovce
Robert Fulghum
Je to zvláštní proměna autora - skoro jako kdyby se probudil a zjistil, že se z něj stal brouk.
A vypořádá se s tím tak, že se chová jako brouk, baví ho to a současně zůstává tím laskavým Fulghumem.
PS: na zadní straně je obrázek RF s prvním dílem a na pozadí Hradčany. Můj syn vždy, když tu fotku vidí, tak na RF ukazuje a říká "Tsu, zsu", což jsem měla pocit, že je zvuk pro osla...ale netváří se, že mu rozumím. Tak nevim.
Ďábel z Frejštejna
Martina Novotná
Oddechová...těžko říct, jestli detektivka.
(čtenář nemá všechny důkazy k dispozici proto, aby mohl dedukovat sám)
A ani akční thriller - ač jeho prvky jsou v knize taky.
A taky je to trošku naivní.
Ale milé.
Eliška Přemyslovna – matka Otce vlasti
Jaroslava Černá
ZA mě se kniha moc nepovedla - Eliška se buď se svým manželem hádá nebo se ním spí nebo se setkává se svými příbuznými "z levého boku", které miluje, protože přece hlas krve.
Do toho strojové vyjadřování postav, sem tam úplně neskutečné. Se špatně psanými uvozovkami.
A na závěr patos s Karlem IV.
Historické romány se přece jenom dají psát trošku líp.
Rozprava o zdviži
Věra Linhartová
Za mě dost dobré.
(Yes, well)
A skutečně je to divadelní hra. Autorka má pravdu.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Na přebalu knihy je napsáno "jeden z prvních rodinných románů", a já po prvních stránkách nabyla spíše dojmu, že je to jeden z prvních scénářů k sitcomu - někdo přijde, něco řekne a zase odejde.
Činností, ve smyslu, že by někdo něco dělal, je v knize pomálu. V zásadě lze říci, že Angličanky z vyšší společnosti v době Austen měly podobný režim jako nemocniční pacienti. Čekat, čekat, nic nedělat, třeba si číst nebo vyšívat a jít na procházku. Jediným úkolem bylo vdát se - a autorka řeší přelomovou myšlenku, že mimo svoji kastu.
Jaké štěstí, že jsme se tak moc posunuli jinam!
Ale když přijmete nudu v životech hlavních postav, tak je to velmi, velmi příjemné čtení. Se sladkým koncem na závěr.
Síla vzdoru
Suzanne Collins
Za mě nejslabší díl - a to nejen to, že jsem se nedočkala myšlenky, ale tentokrát se to i hrozně špatně četlo...
Jen jedna bude královnou
Philippa Gregory
Nenáročný příběh o jednom v nenáročném životě jedné znuděné paní v náročné době.
Největší legrace ovšem je snaha autorky o rehabilitaci Richarda III.
Asi se to nepovede, i kdyby napsala tisíce knih o tom, že ho na špatnou stranu uvrhly všechny ženy v království jeho synovce. Možná i proto, že sice píše fajně, ale ne tak dobře jako WS.
ps ty přebaly knih jsou horší a horší...
Listopád
Alena Mornštajnová
Četla jsem jedním dechem, samým blahem...
(čtenářským blahem, děj je náročný a těžký a smutný)
A klidně bych knihu použila jako zbraň na ty, kteří vzpomínají na zlaté časy před listopadem 89.
