ZuzziŠ komentáře u knih
Já jsem teda úplně paf.
Fakt hodně dobrý.
(a to navzdory bílým místům, které si čtenář musí domyslet, ač by to v daných místech neměl být jeho úkol)
Zvláštní je, že poetický styl, krátké příběhy (i když s extrémně dlouhými větami), kouzelné postřehy, všechny tyhle klady kazí jeden jediný fakt.
Že to vypráví kočka.
Proč mi to tak vadilo, těžko říct...
Co čekat od knihy, co se jmenuje Naivní detektivka z knihovny?
Přesně to, co bylo napsáno v této knize.
Kniha působí dojmem, že autoři se drželi CImrmanova hesla, že "každé zbytečné slovo je zbytečné".
A tak zbyl holý příběh v celé své jednoduché kráse.
Co může být nosnějšího?
Přemýšlím, co je na této knize špatně - a docházím k závěru, že mi opravdu chyběla absence faktů a pak ty části v kurzívě byly neskutečně nudné.
(bylo jich asi deset stránek)
JInak všechno ostatní bylo "správně" - práce se symboly, zamyšlení, zajímavé příběhy, deník...
Jenom asi nezafungovala chemie mezi mnou a autorem.
Jinak si svůj nijaký pocit z knihy a nucení se do čtení neumím vysvětlit.
Recenze byly okázalé - nejlepší z knížek Tučkové.
Můj závěr: Žitkovské bohyně jsou lepší.
Asi to bude tím, že Gerta hraje celou dobu na obě strany, a tak je vždycky ublíženou obětí...
(a pak jsou tam ty pasáže, kdy obětí skutečně je, a ve mně z toho mrazí)
I druhý díl ze série je velmi čtivý.
Místy i napínavý.
Místy byste hlavní hrdinku přetrhli, protože je jí všechno jasné.
A největší bonus od prvního dílo je ten, že postavy začínají intrikovat. Takže už nečteme "jen" popis sportovního klání...
(a na nějakou hlubší myšlenku stále čekám. Ale třeba ji autorka vysvětlí stejně lehce jako ty intriky a já ji vůbec nepostřehnu...)
Hrozně moc mě baví číst si popularizečně-naučné knihy o různých odvětvích.
A v případě této knihy, místy dost toporně přeložené, je to ještě zabavnější, protože...kdybych na to měla odvahu, byla bych investigativní novinář.
Nebo autor detektivek.
A Bellingcat je, zdá se, obojí.
Víc takových knih!
Víc táborů na téma této knihy!
Víc ostrovů!
Možná jsem příliš rychle za sebou přečetla od autorky tři knihy - a možná se mi přejedla.
Ale prostě jsem měla pocit, že tahle kniha nikdy neskončí, pořád se potáhne, a hlavní hrdinka bude pořád vědět a já budu se pořád babrat v červené knihovně zasazené na královský dvůr a ne historický román.
Ale no to teda!
(a za mě vede příběh Ernesta Blocha )
PS pro další vydání: Elo studoval obchodní právo, má titul inženýr a současně pracuje v právní firmě. To moc nejde dohromady...
Oj!
Viděla jsem seriál, a tak mi ze začátku přišlo divné, že čtu "detektivku" když vím...kdo je vrah.
Jenomže kniha není detektivka. Pokud by byla, byla by nesmírně špatná, prtoože vůbec není "návodná".
Není to detektivka. A ani neměla takové ambice.
A když jsem to pochopila, nechala jsem se unášet tématem, kvůli kterému byla napsaná.
Děkuji za to.
Opravdu hodně mě překvapilo, jak dobře je to napsané. Perry je skutečně vynikající vypravěč - když ho porovnán s českou vypravěčskou elitou, tak jsou to všichni břídilové.
A to navzdory tomu, že pokud jste někdy potkali alkoholika se zálibou v lécích a povídali si s ním o "tom ohromném průšvihu", tak (z mého laického pohledu) Perry nepíše o ničem novém, neznámém.
Správně načasované vtipy, sebeironie, a současně vše trefně pojmenované!
Tu pátou hvězdu jsem ale knize dát nemohla - a to kvůli poslední kapitole. Ta byla tak sladká, tak optimistická, tak moc ve stylu happy endu hollywoodské romantické komedie!
(jednu o alkoholikovi znám, hraje tam Alec Baldwin. Ta nemá přeslazený konec. Má sice lepší konec, než Perryho život, ale pracuje se stejnou pointou.)
/co se týče přebalu knihy, tak česká verze má opravdu příšerný/
Děsí mě, že jsem sama v sobě občas tuto extrémně nesympatickou hlavní představitelku poznávala.
Kniha velmi dobrá. Opět.
Co oceňuji je, že vždy, když už příběh sklouzává k alternativnímu pojetí historie /za všechny vždycky můžou ženy a jejich mužové je poslouchají/, tak autorka najde rovnováhu ve vesmíru a já si můžu oddechnout - potřebujeme se navzájem. Souhlasím (jako by na tom záleželo) a můžu číst dál :-D
Tohle se setsakramenstsky dobře čte. Úplně samo.
Akorát nevím, jaký jiný přínos to má, než že člověk přelouská spoustu písmenek v krátkém časovém úseku...?
(filmy jsem viděla, takže myšlenku to dostane, to už vím...)
Žánr "pravdivý, silný a krásný příběh z mé rodiny" je skvělý.
Tento příběh je skvělý.
Kniha je skvělá.
Autor je na mě moc úředník.
PS: nevíte někdo, jestli ty české dopisy jsou citovány z češkého orginálu nebo přeloženy z překladu českého textu do holandštiny :-DDD
Jak jinak si představovat odlehčený historický román, když ne takhle?
(odlehčený ve smyslu "není to kláda jako Feuchtwanger", rozhodně myšleno pozitivně a se vší krásou)
Můj milý jedenáctiměsíční synu,
tady si hraj, můžeš to tu obrátit vzhůru nohama, já musím zjistit, kdo je vrah.
"Půjčila jsem si Jíst, meditovat, milovat."
"A co tě k tomu vedlo? - snad ne kvalita filmu!"
"Ne, ale kvalita filmu Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů. V tom filmu byla hlavní hrdinka taky nesnesitelná a v knize ani trochu, tak jsem si řekla, že stejný osud potkal i tuhle knihu."
...
Nepotkal.
A je to ještě horší. Není to smyšlený příběh, ale tahle osoba skutečně existuje.
...
Dala bych tři hvězdy, ale dávám čtyři - protože pro svoji krevní (cílovou) skupinu musí tento příběh být něco fantastického. Trefa do černého.
...
PS: kdybych měla rok volna bez finančních starostí, taky jsem odpočatá, zrelaxovaná a vyrovnaná.