ZuzziŠ komentáře u knih
K Českému kalendáři jsem se dostala přes youtube - a bylo zajímavé zjišťovat, jak nejsem schopná se krotit a při čtení třeba Starých nebolících ranách nezpívat...v tramvaji...
Sonda do duše čtenářky
Kupodivu jsem věřila všemu, až do momentu, kdy se děj knihy začal odehrávat na pozadí velkých dějinných událostí. Jako kdyby právě ty se netýkaly lidí. Jako kdyby to byly jen kapitoly v učebnicích dějepisu.
Velice pěkná detektivka pracující s motivy Agathy Christie. Avšak obávám se, že autorka, na rozdíl od ACh některé detaily záměrně zatajuje, aby docílila jejího tajemna. (a za dané situace se srovnání neubrání).
Nicméně nový Poirot je trošku čitelnější než ten starý :-)
Někdy si tak trošku říkám, že bych neměla fušovat do řemesla, které není mým :)
1.) Jaký život asi musí žít někdo, kdo si pod pojmem "Léto plné neskutečných věcí" představí fyzičku s vyjadřováním motivátorů z ženských časopisů cestující v čase a ovlivňující budoucnost?
2.) V knize jsou místy nelogicky užívány spojky, což mohla být chyba překladu. Nicméně někdy jsou tam naprosto nelogické spojení (něco ve smyslu: Pro někoho možná existují závažnější důvody pro ztrátu vlastního života, ne však pro mě, proto vím co mám udělat). A tady zřejmě chybuje autorka.
3.) Závěr vůbec smysluplně nenavazuje na to, co bylo řečeno na začátku a nijak tu celou změnu událostí nevysvětluje.
Paní autorka se musí v životě hodně nudit, když vymýšlí takové blbosti.
Jakoby v této dětské knížce (ano, musíme přece pořádat mít na vědomí, že je to pro děti) probleskoval dospělácký Lewis...s nádherným koncem.
Přemýšlela jsem nad zajímavostí povídkového románu, což nevím, jestli je oficiálně pojem, ale Golet v údolí podle mě je povídkový román. Každá jedna povídka může existovat sama, ale celý smysl dají až spolu.
A ano, v Zakarpatí je všechno jinak. A čas tam plyne pomalu. A přitom je ta za rohem.
Někde na pomezí tří a čtyř hvězdiček. Někde na pomezí nudy a krásného naivního romantična. Někde na pomezí sebezpytování a přílišného poučování. Někde na pomezí dobra a zla. Někdy mezi mnou a drsnou realitou života.
Sice nevím, jestli metodická příručka (ke krátkému rozhovoru) má v čitateli způsobit to, že sám sebe začne považovat za jasného adepta na absolvování (krátkého rozhovoru) a jestli lze považovat za úspěch, že jej (krátký rozhovor) začal používat všehovšudy pouze ve svých monolozách ve své hlavě, ale...já si to nějak vysvětlím...krátce...a třeba budu potom lepší naslouchač (což není zas takový problém).
Taková milá, krásná, jasná a dobře čitelná pohádka. Oceňuji závorky, které text zpřehledňují a krátké věty. Prostě si jen tak odpočinout za Lewisova pozorovatelsky-psychologického talentu - to jsem asi potřebovala.
...!
(Databáze knih mě informuje o tom, že "text je příliš krátký" a nechce mi vložit komentář, a proto dopisuji tuto závorku)
Co se týče romatického děje, tak povídky dle mého názoru děj postrádají zcela. Co se týče ironického jazyka, tak, bohužel, při luštění obrázků jsem číst mezi řádky úplně nedokázala, ale ano, sem tam, nějaká ironie vyplavala i na mě.
Těch pět hvězdiček je pro mě. Že jsem přečetla první rusky psanou knihu. Za odměnu.
Achich...já mám taky zvláštní schopnost. Když čtu nějakou knížku, žiji to, o čem ta knížka je. A při téhle mi vyplavaly moje nejniternější a skryté pocity. Jaké štěstí, že tato kniha byla čtivá a poctivě a mile napsaná, protože jinak bych si zvláštní smutek svého citrónového koláče (který jsem, mimochodem, shodou okolností minulý týden pekla a vůbec se mi nepovedl, což potvrzuje autorčinu myšlenku a o kuchaři a jídle) odtrpěla zbytečně moc!
Jak se asi můžu hodnotit knihu svého nejoblíbenějšího spisovatele než kladně? Ano, Feuchtwanger jistě napsal lepší, jistě napsal hlubší a ne tak průhledné.
Jenomže i přes lehkou naivitu a burcující tendenci v Šimoně, pořád je nejlepší :-)
Možná proto, že znám "svého" knížete, možná proto, že stále ve mně doznívá jemnost Rozmarného léta, možná proto všechno mě ta knížka neskutečně nudila. Krásné napsaná, avšak prapodivný vypravěč, a kníže (pro mě) nedostatečně barevný a plastický, ostatní postavy bez šťávy a energie...
PS: moje stá kniha na databázi knih!
To, že Brnofil nejsem a tudíž mi chvála Brna ve verších zůstala utajena, nemůže být na škodu poetickému umění básníků.
A přeci - báseň Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně nebo Probuzení jsou dokonalé a platné na věky.