CountNosferatu
komentáře u částí děl
H. P. Lovecrafta mám moc rád a Věc na prahu patří mezi mé hodně oblíbené povídky. Je nádherně mrazivá. Slyšel jsem i audiozpracování s herci Miroslavem Táborským a Martinem Myšičkou od vydavatelství Audioberg.
Úplně na konec sbírky Noční směna psychologicky laděná povídka? Zajímavé - pokud byl Kingovi inspirací vlastní reálný zážitek, tak mu to vskutku nezávidím. Je z toho cítit velká rozpolcenost, kterou ten syn pociťuje.
Jakmile jsem v povídce poprvé narazil na známé jméno "Jerusalem´s Lot", tak mi bylo jasné, že se tam určitě do děje připlete nějaký krvesaj :-) Povídka je moc dobře vystavěná a dokud ji nedočtete do konce, tak se od knížky (či v mém případě čtečky) nebudete chtít zvednout.
Spíš než povídka je to kraťoučká situační historka, kterou se dají strašit teenagerky. Pozitivní na tom je, že ze začátku všechno působí nevinně a normálně. Vyšinutost se záhy projeví a co nevidět je konec. Je dobře, že je to tak krátké, protože pokud by to mělo mít rozsah klasické povídky, tak by to bylo děsně nudné.
Hergot to byla síla! Po řadě povídek, které byly někdy lepší a jindy horší, přišla tahle perla, kterou jsem předtím neznal a která ve mě vyvolala neuvěřitelné emoce. A to i přesto, že neobsahuje nic, čeho byste se báli. V podstatě jen pozorujete dětskou hru, ačkoliv nebezpečnou. Přenese se na vás při čtení ta dětská touha po ochutnání zakázaného ovoce. A na konci se vám sevře hrdlo a ucítíte směs smutku a dojetí. King v téhle povídce nechce děsit, nýbrž jen říct, že když vám na někom opravdu záleží, tak když vás ten dotyčný potřebuje, je vše ostatní povrchní a podružné. Protože pokud ne, tak někdy zkrátka může být pozdě...
Mistrně vylíčená atmosféra podivného opuštěného amerického zapadákova obklopeného kukuřičnými poli. Z uctívačů Toho, jenž kráčí mezi řádky jsem měl husí kůži.
Že v tom bude nějaká nadpřirozená nekalost jsem si říkal od momentu, kdy se Liz zdála ta noční můra. Problém ale je, že se v povídce nestupňuje napětí. Snad jen v závěru, až když Liz zjistí která bije- tehdy si říkáte, že teď přijde ten kulervoucí závěr a..... nic. V podstatě se na konci nic moc nerozsekne a závěrečná konfrontace končí až nereálně mírumilovně.
U Kinga mám nejradši povídky u jejichž čtení mi naskakuje husí kůže. "Nekuřáci, a.s." takovou povídkou bohužel nejsou, ale bylo mi minimálně hodně sympatické použití těch drsných a nekompromisních metod, díky kterým si hrdina sakra dobře rozmyslí, zda si zapálí. Sice je to motiv, který se dá s klidem ve větší stručnosti odvyprávět i jako krátká strašidelná storka někde u táboráku, ale ani jako povídka to není přehnaně dlouhé.
Krátká, přímočará a svižná povídka o magorovi, kterého sekání baví víc, než je zdrávo. Na jejím konci čtenář nezažije žádný "wau" efekt překvapení, ale příjemně rychle to uteče a hlavně nenudí. Jednohubka, která na chvíli zabaví i přesto, že neohromí. Čistej průměr.
Z povídky mám husí kůži. Nemá hororovou atmosféru, spíš bych to přirovnal ke psychologickému thrilleru, ale přechod přes římsu je tak sugestivně popsaný, že to ve mě probudilo moji fóbii z výšek- srdce mi při čtení tlouklo jako splašené, víc netřeba dodávat.
Tahle povídka mi vůbec nesedla. Mimo závěru, jehož rozuzlení jsem tak nějak čekal, mi to připadalo jako nudná, nezáživná a naprosto zbytečná textová výplň, která má za úkol jen zabrat pár stránek, aby jich bylo v knize víc. Mdlá nuda bez atmosféry.
Tahle povídka mě sice vyloženě nenadchla, ale ani neurazila i přes ve své podstatě jednoduchou zápletku. Psychický tlak na Jima Nortona je hodně dobře popisovaný, což mě bavilo. A na dobrém popisu vlastně stojí i padá celá povídka. Závěr s černou magií sice není nic u čeho si člověk řekne "Wau, to je hustý", ale alespoň je to nějakým způsobem uzavřené.
Po povídce o oživlých agresivních malých vojáčcích okamžitě následuje povídka o agresivních oživlých náklaďácích- to je fakt úlet. Kdyby tam všechny ty lidi na závěr alespoň povraždili, když už je tam tak šíleně utiskují. Nedozvíte se jak se stalo, že náklaďáky začaly být agresivní, ale dozvíte se einsteinovskou myšlenku, že když jim dojde palivo, tak přestanou útočit. To jako fakt?
Nejdřív jsem si v úvodu krátkou chvíli myslel, že mě čeká temná záležitost. Ale záhy se z toho vyklubala jen divná variace na Toy Story, která mi sice místy přišla i úsměvná, ale v kontextu Kingovy obvyklé tvorby dost bizarní.
Napětí se pomalu stupňuje a díky tomu, že po celou dobu povídky vlastně mimo popsané fyzické formy nevíte, co konkrétně Richieho mění, tak čekáte na závěrečné vyvrcholení, které ale nepřijde, protože konec zůstává otevřený. To je trochu škoda, protože by si to zasloužilo grandiózní závěr, ze kterého se čtenář posadí na zadek. Nebýt toho, tak bych dal maximální počet bodů- povídka je zdařilá.
Kostlivec je jedna z nejlepších povídek ve sbírce Noční směna. Mám výhodu, že jsem neviděl její zfilmovanou verzi, protože při čtení to člověka vtáhne do děje a obklopí jedinečnou fantaskní vizí toho příběhu, který Billings popisuje. Skoro se toho strachu můžete dotknout - ze stránek je cítit ta Billingsova panická tíseň. Takovéhle psaní je přesně důvod, proč mám knížky Stephena Kinga tak rád.
Přemýšlím nad tím, co chtěl touhle povídkou King vlastně říct. Námět je dobrej, ale absolutně tomu chybí tíseň, napětí a strach.
