Dáma s hrnstjm
komentáře u částí děl
Úžasné vyprávění o tom, jak se člověk dokáže přizpůsobit šíleným podmínkám a jak si drobnostmi dokáže zajistit přežití i zdravý rozum. V tom je podle mě síla příběhu - v touze po přežití a snaze, aby přežití nebylo jen živořením. Ač je v povídce absurdit mnoho, největší z nich je důvod, proč byl Ivan Děnisovič vůbec v kárném táboře vězněn...
Krátká sonda do života jedné staré ženy, která si žije tak nějak po staru, ve vesnici, kde jako by stále platily jakési staré pořádky. Nebýt zmínky o kolchozu, traktoru a vlaku-rychlíku, člověk by řekl, že čte příběh z 19. století - a ne z poloviny 20. století... Hodně se mi líbila závěrečná část, kdy vypluly na povrch informace z ženiny minulosti. I ten nejnepatrnější člověk mívá za sebou totiž i pěkně zajímavé věci!
Velmi šokující povídka, podle názvu nelze nic předem očekávat a zápletka přichází jako blesk z čistého nebe. Je skvěle vidět, jak se láska může během malé chvilky změnit v odpor a hlubokou nenávist. Snad bych řekla, že konec - rozhovor s detektivem Ramseyem - je v povídce navíc, bohatě by stačilo, kdyby to celé skončilo doma, pěkně potichu, bez dalších zainteresovaných osob.
Povídka nabízí neotřelou odpověď na věčnou otázku "Proč se dobrým lidem stávají zlé věci?" Lidská závist je normálně hnusná, ale v této povídce je až životu nebezpečná a dostává nevídanou moc. Je smutné, jak toho hlavní postava dokázala dokonale využít...
Opravdu brutální námět, ovšem děj byl celkem předvídatelný a druhá polovina mě ani moc nebavila. A vytáčelo mě, jak hlavní postava "měnila hlasy," jako by na ní mluvily věci a kočka... ale chápu, byla psychicky na dně.
Velmi temný příběh, temný ze všech úhlů pohledu, podaný skvělou formou. Hned po popisu klíčové "události" je vám jasné - a autor to občas lehce naznačí - že přijde ještě něco mnohem horšího... doufáte, že to nebude TAMTO, protože by to bylo příšerné... ale jasně, je to přesně TOHLE. A konec, ten je naprosto šílený, ať už ho pochopíte, jak chcete!
Dneska jsem během svačiny četla kus povídky v práci. Nevím, kterou hroznou scénu jsem zrovna měla před sebou, když do kanceláře vešla kolegyně a něco na mě šeptem promluvila - lekla jsem se tak moc, že jsem nadskočila na židli!
Třebaže to po prvních pár stránkách úplně nevypadá, povídka je hodně děsivá, v mnoha ohledech znepokojující a autorovi se fakt povedla.
Pro mě nejlepší povídka z celé knihy, jsou v ní hodně zajímavé postavy a myšlenky.
