MB008
komentáře u částí děl
Poutavé čtení o problematice posmrtneho života aneb křídla patří andělům.
Povídka si místy protiřečí a místo pocitu naléhavosti vytváří jen nechápavost - hrdina je na "čekačce", kde může uviznout i na několik let, ale hned po dvou týdnech mu hrozí rozplynutí. Autorka možná měla s vystavenym světem jiné plány a vymyšlený řád, ale v tomto podání je to spíše nešťastné.
Nápad na povídku k písni sedne, kouzlí ve čtenáři ty "správné" pocity.
Takoví první enemies to lovers aneb jak se voda a oheň/ život a smrt dali dohromady.
Barevné ilustrace na každé stránce měly mít zřejmě estetickou funkci, pro čtení však působily rušivě. Text se kvůli nim zalamoval jinak než u zbylých povídek, které měly povětšinou černobílé obrázky v jednom stylu. Tato povídka se kdoví proč vymyká.
Styl je čtivý, i když se většina interakcí stále opakuje ("jsme si souzeni," opakuje jeden. "hmm, ne," řekne druhý.)
Akční začátek z dystopického města Aharp (jakpak asi ten název vznikl) a světa, který svou náladou a atmosférou připomíná Hunger Games.
Hrdinka se drží typického formátu držkující, neohrožené bojovnice, která však potřebuje zachránit, aby mohla flirtovat se strážcem. Ten je naopak pro její krásu a charisma ochotný ze vteřiny na vteřinu riskovat život.
Druhá polovina ztrácí počáteční sílu a je konci se to rozvětvením pohledů jen více oslabí.
Píseň dodržena, pro milovníky nenáročné dystopie to může byt příjemné čtení.
Zajímavý příběh o sebepoznání. Hlavní hrdinka působí přirozeně, jen využití kurzivy zvlášť v přímé řeči nedávalo moc smyslu. Škoda, že se autorka nesoustředila pouze na jednu, dvě písně. Povídka by měla intenzivnější soundtrack, což se u songfikce hodí.
Další povídka že sbírky, které vyloženě ubližuje rozsah. Kromě chyb z možného nevypsání autorky (např. fráze "zavřela jsem moje oči") se děj ztrácí v záplavě zbytečných odstavců. Píseň je v povídce cítit, ale vše mohlo být napsáno o něco úderněji, aby to ve čtenáři opravdu rezonovalo. Někdy je méně více.
Povídka v stavěna spíše na politickém konfliktu než písni - i v hlavičce je vedená pouze jako "arabská hudba".
Spousta věcí působí pouze jako "wow efekt", kdy se pojmy nevysvětlují a názvy zemí se na čtenáře valí ze všech stran, jen aby se umocnilo, že se vše odehrává na Východě.
Když se objeví mluvící ptáček, tak to najednou do příběhu vůbec nezapadá. Vše hází komentář z přítomnosti a najednou je zde pohádka.
Co se autorce povedlo je zakončení které si v sobě čtenář nese i po dočtení textu. Tehdy vše zapadne.
Povídka na neskutečný potenciál a vyloženě jí ubližuje rozsah společně se členěním textu, kdy se kromě kapitol s časovými údaji ještě musíme vypořádat se změnou vypravěče, a to pouze na základě grafického členění. Tempo povídky pro mě osobně nevyhovující. Píseň vystihnuta.
Příjemné zamyšlení nad tím, jak v mládí vše bolí o něco více a slzy se pouští snáz, zatímco ve stáří člověk snad otupí.
Povídce škodí větší rozsah, který hůře udrží pozornost čtenáře.
Vztah hrdinů se hezky četl, přímá řeč působí přirozeně.
A co je divného na jméně Laura? (-_-)
Roztomilý nápad se sympatickou hlavní hrdinkou. Povídce zbytečně ubližuje nerozdělená přímá řeč, ve které se na jednom řádku střídají mluvčí a nepopsaná hudba. "Prostě lidová hudba" je z hlediska zaměření sborníku neprofesionální.
Povídka s jednoduchým dějem zabývající se ztrátou blízké osoby. Styl se nese v rádoby starém podání, kdy je změněný slovosled ("jste mojí láskou věčnou"). Bohužel, samotná slovní zásoba působí chudě a povídka tak spíše jen brnká na struny historie, ale hudba se z ní neline.
Povídka v sobě skrývá množství příjemných, basnických obrazů, které se však topí ve velkém množství textu a datovaném členění které povídce neprospívá, spíše naopak. Hrdinové se nám kvůli er formě ztrácí před očima, dlouho trvá, než se jejich jména objeví. Někteří lidé text kvůli tomu nemusí dočíst.
Povídka, na kterou čtenář určitě jen tak nezapomene. Zvolená píseň, která hovoří o takovém moderním Romeovi s Julií a konfliktu dvou znepratelenych stran, svým způsobem textu odehrávají se v době komunismu sedne.
Konec jako takový je vyloženě náhlý, ke vztahu hrdinům moc nesedne a je z něj cítit snaha šokovat. Bohužel pro autorku, jen v tomto sborníku jsou tři povídky podobné, takže gay, nebo lesbický pár hrdinů už není takové haló jako kdysi.
Celkově je text na dobré jazykové úrovni a mohl být kratší, intenzivnější.
Intenzivní zpověď postavy plné psychických problémů. Delší rozsah povídce spíše škodí. Zvolená píseň textu neskutečně sedne.
Povídka působí jako součást většího celku - několik záležitostí nedává smysl, ale s trochou kontextu by se mohlo jednat o promyšlený svět. Vybraná píseň je známá jako "píseň knihomolů" nebo zkrátka "fantasy song". Téměř většina textu však atmosféru písně nezachycuje. Pravé pocity se objevují až ke konci, kde však bohužel chybí dostatečný kontext pro world building a povídka se ztrácí v záplavě jiných textů.
Mrazivý zážitek, u kterého nevadí, že se text písně objevuje v samotné povídce. Motiv života a smrti je zde vkusně zpracovaný, hrdina podává jakousi zpověď, přesto se v povídce něco neustále děje. Negativní linka se nese v pozitivní notě a na konci nás čeká klid.
Zajímavý námět na povídku, v jednu chvíli čtenář přemýšlí, zda se jedná o formu hypnózy, nebo spíše přetvářky.
Text ve druhé polovině působí poněkud chaoticky, hůře se čte, místy se opakuje. Pokud by byl zkrácený, mohl by mít více síly.
Milý příběh o dceři sirény, která žije do jisté míry běžný život dospívající slečny. Možná, že po matce nezdědila talent pro zpěv, ale srdce stvořené pro zachraňování ano. Povídka má otevřený konec, nic moc neuzavírá - nechává trápení nevyřešené - ale dává naději, což je v tomto sborníku potřeba.
Povídka probouzí smíšené pocity - hlavní hrdinové jsou puberťáci, ale jako mladí lidé nemluví, takže jejich promluvy působí trochu uměle.
Do toho tu máme již ohranou linku hlavního gaye, který je tajně zamilovaný do kluka, ale nechce, aby se o něm věděli, že je gay. Ke konci mu to však z nějakého důvodu nevadí, vlastně se k tomu klukovi lísá jako profesionál. A kluk, který byl celou dobu stydlivý a nepozná kopulující králíky, si to hned nechá líbit a rande je na světě.
V povídce bylo několik situací, které zahřejí na srdci a člověk se i zasměje. Umístit příběh do prostředí výletu na biofarmu bylo určitě nevšední. Až čtenář zapomene, že má za tím vším hledat píseň.
Nerozumím tomu, jak někomu mohlo přijít jako dobrý nápad vzít píseň, opsat její text a prohlásit výtvor za dokončený. Od autorky tu prakticky nic není, z 99 % je to Lucie Vondráčková a její Skoč si do tý vody. Píseň je pětihvězdičková, povídka nijaká.
