MB008
komentáře u částí děl
"Být sex symbolem žen je stejně to nejbezpečnější zaměstnání."
Příběh o hrdinovi z románu - doslova o postavě, která si přeje upravit svůj příběh, aby nemusela být jen tím romantikem, ale zažila i nějaké dobrodružství.
Náročnějším čtenářům by mohlo vadit poselství příběhu které v závěru hraje na noty" radši se nesnaž o změnu a zůstaň tam, kde jsi, protože jinak umřeš".
Známá píseň o tom, jak jsme raději neměli ten román snad ani číst, protože hrdina byl v tom románě schován, určitě pohladí na duši podobně jako tento text, který i přes nebezpečí pro hrdinu, drží stále milou atmosféru pro čtenáře.
Neskutečně zajímavá povídka, u které lituji, že nad její formou autorka nestrávila ještě trochu času.
Na začátku se nám otevírá intenzivní scéna s topící se matkou, jenže ejhle! Vypravěč přeskakuje na dceru. Oboje v ich-formě, oboje náhle a čtenář se musí zorientovat. Poté přijde další skok, tentokráte naštěstí s předělem, a seznámení se s další postavou. A poté rapidní skluz k závěru, který by mohl být i mrazivý, ale vše je zkrátka tuze rychlé, že si ty scény čtenář nemusí vychutnat.
Inspirace písní od skupiny Vesna je z textu určitě znát a autorce se podařilo dostat do příběhu její smutek i "tancovačky".
Hlavní hrdinou příběhu je princezna, která světu opakovaně sděluje, jak je ošklivá. Zároveň má nejlepší kamarádku, se kterou žertuje o stavu společnosti a šovinismu mužů. Vzhledem k chybějícímu kontextu doby si čtenář, který příběh díky indiciím zasadí do minulosti, může říct, jak jsou ty komentáře nucené (třeba touha nosit kalhoty, která by ženu žijící v té době nemusela ani napadnout).
V příběhu se často opakuje už předem řečené a text působí zbytečně nafoukle.
Závěr příběhu dostává šmrnc a zdá se, že vše nevyřeší muž - že hrdinka dostane naději na šťastný život bez nutnosti romantického interestu. Jenže pak přijde "bomba" ve formě kamarádky, intenzivní polibek a vše zapadne do bohužel poněkud klišé kolejí.
Nápad na tento příběh za pomoci písničky "The Man" od Taylor Swift byl však určitě originální a zajímavý počin.
Kraťoučká povídka, které by určitě prospěl větší rozsah, co by dal kontext ději i postavám. Příjemně popsané prostředí divadla i milý závěr. Právě u poslední scény je škoda, že o postavách nevíme více a nemůžeme to s nimi prožívat.
Volnost, rovnost a BEYONCÉ - nezapomenout poděkovat Beyoncé.
Povídka představuje lehce feministický trip do hlubin jedné právnické firmy. Píseň že songfikce se objevuje jako vyzvánění, u kterého chápu každou postavu, co by chtěla hrdince vyhodit telefon z okna.
Vnitřní boj hlavní postavy, snaha udržet si práci i rozum a uplatnit se ve světě mužů, to vše je zde popsáno čtivě a přirozeně.
Podobně jako u většiny povídek ze sbírky se i tady objevuje velký až doslovný vliv písně, který má nepříznivý dopad na děj, který zde prakticky chybí. "Město N" zaujme, ale povídka vyšumí a snadno se na ni zapomene.
Povídka, která dává vhled do života hrdinů z písně od Beatles. Poslední odstavec je prakticky přepis veršů do českého jazyka. Příběh je trochu upraven, vlastně do takové míry, že v jednu chvíli zcela mizí poselství písně.
Krátká jednohubka, která čtenáři nedává mnoho prostoru na rozkoukání. Hrdina chodí na "gympl", ale k postavě náctiletého se moc nepřibližuje, působí starší.
K posouzení samotné písně - "vážná hudba" není moc dobrá indicie. A na konci hraje "Love Hurts" od skupiny Nazareth, takže to možná má souvislost. Celkově krátký rozsah a vyjadřování hlavního hrdiny, který by mohl být ve svých třiceti letech, ale čeká ho písemka z matematiky, povídku staví spíše do slabšího světla.
"Nemůžete zemřít a stát se svitem hvězd, když jste ještě ani nezačali žít" = to je úryvek z povídky který na mě osobně zafungoval nejvíce.
Podobných myšlenek je v tomto krátkém textu mnoho, nicméně, samotné provedení trochu ztrácí. Čtenář se o postavách nic moc nedozvídá, nemůže se na ně napojit. Děj jako takový zde chybí, vše se odehrává jakoby na pozadí a netáhne nás to do příběhu. O trochu delší text s větším rozpracováním charakterů by povídce přidal na zapamatovatelnosti. Takto bohužel zapadne. Písnička jako taková s textem příjemně ladí.
Jeden filozof kdysi řekl: "Kdybych měl část, napsal bych to kratší." A zde je vidět, jak časový tlak dokázal povídku která by mohla být čtivá a intenzivní, dostat do nepříjemné formy plné flashbacků a předělů. I přestože v songfikci dle všeho nefiguroval maximální limit, zde se jedná o více než dvacet stran, což nepříjemně vyčnívá mezi ostatními povídkami.
Samotná písnička je tam do jisté míry k poznání, erotické scény mohly být vynechány, případně popsány o něco elegantněji. Do toho míchání časů i pohledů... U této povídky hrozí, že ji čtenáři nedočtou.
Povídka využívá slušné množství úryvků z písně, což může někdo vidět jako klad, jiný jako zápor. Hlavní hrdina je temná postava, která to o sobě ví. Hrdinka je vedlejší, spíše submisivní a slouží jako pozlátko, na které se hezky dívá, ale jinak o ní nic nevíme. Povídka má uspokojivý konec, který vše zaceluje.
Krátká povídka inspirovaná písni od české kapely, jejíž atmosféru autorka vystihla.
Z hlediska grafiky působí rušivě kombinace kurzivy, tučného písma a běžného textu. Psaní SMS zpráv se dalo vyřešit i o něco elegantněji, citlivému čtenáři se může čtení zbytečně komplikovat.
Romantická oddechovka s náhlým happy endem u které se dá odpočinout.
Povídka psaná z několika pohledů, které jsou však tká krátké, že se do nich čtenář nedokáže pořádně začíst - zvlášť, když na začátku neví kdo Denise, nebo Kyle jsou.
Jméno "Dominiq" je trochu jako pěst na oko. Samotná povídka má zřejmě napínavý náboj mysteriózní nádech a pokrývá téma alkoholu i sebepoškozování, ale její provedení mnoha čtenářům znemožní pořádné začtení.
Vím, že se nemá dát na halo efekt, ale úvodní "píseň je z textu zřejmá" neudělá dobrý dojem. Čtenář má v plánu naladit se na píseň, která stojí za songfikcí a ono prd.
Z jazykového hlediska je povídka na vydařené úrovni, opět se jedná o oblíbenou zpověď hrdiny, která s sebou nepřináší větší překvapení.
Zajímavé pojetí několika tváří zimy. Možná je škoda, že se tu objevuje od začátku větší množství postav a povídka působí roztaženě do všech světových stran. Konec tak nemá takovou sílu, i když je náramně vymyšlený.
Dva mladí lidé šplhají na kopec, kde chtějí zemřít: doslovný překlad anglického idiomu působí od začátku zvláštně, protože k sobě pojí úplně jiné emoce. Chování postav působí afektovaně i z toho důvodu, že nevíme, co je na ten kopec pořádně zavedlo. Autorce se povedlo navodit atmosféru písně ke konci a dát dohromady dvě tvůrčí duše, jejichž cesta mohla skončit. Ale neskončila.
I přestože povídka může působit romantickým dojmem, nejsilnější emocí je zde strach a napětí.
Hrdince ze slavné rodiny jde někdo o život. Bohužel se motiv cizince dozvídáme až ke konci a místo, abychom více řešili tu mysteriózní zápletku, zastavujeme se nad drobnostmi a "love interestem", který se jako náhodou objevuje v ten samý den co stalker a náhodou jí může pomoci. Přirozeně jej většina čtenářů bude považovat spíše za nepřítele než prince na bílém koni, což pak ale nespolupracuje s koncem, který je rychlý a na sílu, což je škoda.
Opět obtížnější téma života a smrti, lásky a rozchodů. Sledujeme příběh alkoholem omámeného hrdiny se zlomeným srdcem, co má příležitost zabránit cizí dívce ve spáchání sebevraždy.
Opakování vzdálenosti v metrech bylo úsměvné a jeden odstavec tak připomíná spíše matematickou úlohu. Mluva dívky zněla šroubovaně a nepřirozeně, možná je to i tím, že neznáme její background. Hrdinova mluva však tímto nešvarem také trpěla a některá jeho moudra se nedala brát vážně.
Píseň a text tvoří sourodé duo, poloviny, které k sobě patří. Konec jako takový je silný a rezonuje ve čtenáři i chvíli po přečtení.
Velice intenzivní povídka zabývající se tématem poporodní deprese, které ve společnosti stále funguje jako určité tabu.
Písnička jako taková má jinou atmosféru (spíše se věnuje opilosti), při čtení může působit až rušivě. Stejně tak poznámka autorky je provedena a umístěna tak, že ze čtení spíše vytrhne a zážitek ruší, místo aby ho umocnila.
Vývoj hrdinky byl přirozený, nedošlo zde k žádným větším, neuvěřitelným skokům, i když to k tomu mohlo svádět. Bludičky představují povedenou metaforu nežádoucích, svůdných myšlenek.
V příběhu sledujeme hrdinu, který od doktora obdržel zprávy, s nimiž není spokojený. A o nichž následně lže blízkým, aby jim udělal radost - či jim ulehčil trápení.
Začátek působí na sílu, kdy už v prvních větách vypravěč mluví o "tragické diagnóze", nicméně čtenáři to v tu chvíli je vlastně jedno, protože netuší, o koho jde a co se děje.
Konec jde lehce proti očekávání - náruč andělů a symbol na nebi vlastně dávají pokyn k ukončení života a trápení, přesto to hrdinaotáčí a vrací se za rodinou. Andělé mohou počkat, či spíše ti, kteří jsou na nebi. On musí za těmi pozemskými, kteří ho budou mít rádi do konce jeho, dle všeho krátkého, života.
